Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory
Veronika Homolová Tóthová , Viola Stern Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/bmid_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg
5
2612
2612
„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.... celý text
Literatura světová Pro ženy Válečné
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan, 2016
více info...
Přidat komentář
Knihu na podobné téma jsem nikdy nečetla, psát recenzi nejde. Je to velmi silné téma. Číst knižky s vymyšleným příběhem a reálným prožitkem je propastný rozdíl...Vidět dokument je taky jedna věc. Číst to, pro mě bylo asi podstatně horší. Možná proto, že jsem s ní strávila pár nepřetržitých hodin a upřímně, bylo mi špatně... z toho, co všechno jsou lidi schopní jeden druhému udělat ve jménu něčeho většího.
Opravdu velmi povedená kniha, troufám si říct, že jedna z nejlepších knih napsaných na toto téma. Je až k nevíře, jak mohli tyhle hrůzostrašné věci dělat lidi lidem,. Tuto knihu by si měli přečíst všichni, hlavně ti, kteří letos na jaře během covidových opatření nosili židovskou hvězdu, aby pochopili jak totálně mísu to bylo.
Velmi poutavé, dojemné, citlivé čtení. Patří k jedné z nejsilnějších knih s touto tématikou, které jsem četla.
Po delší době jsem se odhodlala přečíst si další autentický příběh člověka, který na vlastní kůži prožil hrůzy holocaustu.
Kniha přináší chronologický sled událostí, které paní Viola zažila těsně před začátkem války, během ní a pak těsně po válce. Vzpomíná na svoji rodinu, přátele a obecně na lidi, které během vytyčeného období poznala a kteří hráli v jejím životě nějakou roli. Jednotlivé události se vypravěčka snaží v obrysech zasadit také do širšího kontextu dané doby jako takové.
Tato vyprávění jsou vždy silná a bolestná a já vždy takovou knihu čtu s respektem a úctou, ale také zároveň s úzkostí z toho, jak otřesné věci museli lidé v době holocaustu vytrpět. I v tomto případě jde o hodně silné čtení - přináší svědectví mladé dívky/ženy, která si prošla čtyřmi koncentračními tábory a jako jedna z mála členů své rodiny se vrátila po válce domů.
Pokud vás zajímají osudy skutečných, reálných lidí a události z doby druhé světové války, jichž byli tito lidé svědky, toto by vás asi nemělo minout. Za sebe určitě doporučuji.
Přečetla jsem už dost knih týkající se koncentračních táborů a příběhu lidí, co to prožívali, a tahle se řadí na jednu z nejlepších.
Když si vezmu čistě čtivost a jazyk knihy, vše bylo super. Děj ubíhal rychle, jazyk nebyl těžký, byl hezky srozumitelný a celkově je kniha skvěle napsaná.
Mengeleho děvče je příběh o dívce, která přežila pobyt ve 4 koncentračních táborech, zároveň také šílený hlad a žízeň, psychické týrání, pokusy a nekonečnou ztrátu. Celý příběh začíná její minulostí (myšleno před koncentráky), o její rodině, hezkém a nadějném životě pro ni i její bratry, o nádherné první lásce..
Pak přichází už jen utrpení. Příběh o tom, co se dělo, než je odvezli, jak a kdy se naposledy viděla s rodiči, smrt jejího statečného bratra i setkání s jejím druhým bratrem. Tyto strany bylo o dost těžší číst. Na každé straně nebylo popisováno utrpení jen Violky, ale i malých dětí, nadaných lidí, nemocničních sester, těhotných žen, matek, mužů i důchodců, kteří bohužel to štěstí neměli a je dobře, že jejich příběhy se odehrávají na stránkách knih, protože na tohle by se nikdy nemělo zapomenout.
Asi nikdy nepochopím, jak se lidé mohli takto chovat k ostatním, jen protože někdo řekl, že už nejsou bráni jako lidi.
Knih s touto tématikou je mnoho. Osobní příběh Violy byl jistě silný. Mnoho popisovaných věcí mi nahánělo mráz po zádech. Co mě nejvíc "bolelo" za vypravěčku, byl pro mě naprosto nepřestavitelný pilinový chléb. To pro mě bylo horší než pokusy doktora Mengeleho. Popravdě, čekala jsem zpověď týrané nebožačky doktorem Mengelem, to jsem si od názvu slibovala. Věřím, že lidsky to, co Viola prožila, bylo hrozné, ale myslela jsem, že budu číst něco jiného.
První láska na začátku se mi moc líbila, byla krásným kontrastem k situaci, která nastala. Jak člověk přijde o důstojnost, jak se najednou bojí úplně jiných věcí, jak se změní jeho tužby...
Lituji, ale ne. Velmi chabé zpracování velmi silného tématu. Použité výrazové prostředky jsou směska soudobého "smartfonového" a prvorepublikového výraziva. Forma něco mezi biografií a popisem. Jsem už starý muž a jak známo, starým lidem i malý vánek dokáže vehnat slzy do očí, leč tady ani nefouklo. Paní Homolová Tóthová to zjevně nezvládla. Ještě jednou lituji, ale víc jak tři nedám.
Tak to teda byla "knížka" !!!! Byla krásná, dojemná, smutná, zkrátka ve mě nechala silný zážitek. Během čtení jsem si říkala, jak je možné, že normální inteligentní člověk může něco takového dělat jinému člověku??!!! Jak tohle může vůbec někdo dopustit!!!! Možná bysme se divili, ale i v dnešní době, by se našel někdo takový. Byla to hrozná doba a nejednou mi ukápla u čtení slza. Je dobře, že příběh hrdinky žije dál, aby lidé nezapomněli.
Nebyla to první kniha na toto téma, kterou jsem přečetla. U každé z nich jsem si říkala, že to bylo opravdu hrozné. Ale u této jsem místy musela přestat a knihu rozdýchat, abych mohla vůbec číst dál. A absolutně jsem nechápala, že něco takového bylo poměrně nedávno opravdu skutečností. Jediné, co mi vadilo, byl celkem roztahaný začátek. Příliš mě nebavily - za mě zbytečně detailní - pasáže o tom, jak hlavní hrdinka před válkou randila apod. Chápu, že to bylo vzhledem ke komplexnosti příběhu důležité, ale menší zestručnění úvodu by knize dle mého prospělo. Přesto to byla ale neuvěřitelně silná kniha, u které jsem si několikrát poplakala - především u kapitol, kde bylo popisováno zacházení s malými dětmi, které bylo pro mě jako pro matku opravdu neuvěřitelně bolestivé. Klobouk dolů před autorkou a především přede všemi, kteří si tímto koncentračním peklem prošli. V dnešní době všichni neustále řešíme problémy a starosti, které jsou ve srovnání s tím, co prožili tito lidé, neuvěřitelné malichernosti. Nikdy bychom na toto neměli zapomínat a vážit si každé maličkosti, která nebyla pro naše prarodiče nebo praprarodiče samozřejmostí a kterou jim válka, pardon "lidé" během války, vzali.
Poslech audioknihy.
Dlouho jsem sbírala odvahu knihu si přečíst, nakonec jsem zvolila audioverzi. Hlas Jitky Ježkové a Vilmy Cibulkové mi stále zní v hlavě, smekám před oběma protagonistkami, jak se zhostily svého úkolu - bravurně načteno. Přiznám se, že ani nevím, kolikrát jsem při poslechu brečela. Nejen osudy Violy a její rodiny, ale i dalších Židů, které jsou v knize zachyceny, byly strašné. Vždy, když čtu knihu s podobnou tématikou a uvědomím si, že toto peklo způsobili lidé, je mi strašně smutno a úzko. Doufám, že si tento příběh přečte co nejvíce lidí, protože nesmíme zapomínat na tuto ostudnou kapitolu v naší historii.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Srdceryvné, silné, statečné, bolestivé, otřesně smutné, nespravedlivé, nepochopitelné a neskutečné tak, jak vzpomínky na takové věci bývají...a přesto je to pravda.
Je velmi důležité tyto příběhy znát, aby jsme jako lidstvo znovu nedopustili taková zvěrstva. Od posledních stránek jsem se nemohla takřka odtrhnout. Brečela jsem nad pomyšlením, že já jako matka bych se musela potýkat s tím, že přijdu o své děti takovým způsobem.
Velmi silné. U některých pasáží jsem knihu musel odložit a prodýchat. Neuvěřitelný příběh, kdy hlavní hrdince neskutečně držíte palce a obdivujete její štěstí a odvahu.
Je to jedna z knih, o které vím, že na ni nikdy nezapomenu. Zařadila bych ji do povinné četby ke konci ZŠ, pokud ještě není, protože na tuhle dobu lidé nesmějí zapomínat nebo ji dokonce popírat.
Kniha Mengeleho dievča sa nečíta ľahko. Je plná bolestí, utrpenia, smútku, beznádeje, či sklamania.
Emociálne ma veľmi zasiahla, častokrát som musela niektoré pasáže predýchavať, lebo všetko opísané nebola fikcia, ale vlastný zážitok pani Violy alebo iných účastníkov koncentračných táborov, s ktorými sa stretla.
Kniha mne osobne vyznela ako autentický dokument, ktorý je kvalitne spracovaný.
Oceňujem zachytenie kontrastu opisom pokojného harmonického života pred vojnou, ktorý sa v priebehu vojny zmenil na doslovné peklo.
Veľmi ma rozosmutnilo aj rasistické správanie sa ľudí tesne po vojne....to bol naozaj fakt.
Těžko srovnávat tento titul s ostatními knihami s židovskou tématikou, které vyprávějí osudy přeživších z koncentračních táborů. Každá má něco do sebe. Přináší smutek, zamyšlení, znechucení, bolest. Přesto ve vás neutuchá ta touha číst další. Tohle přece není možné? Jak se něco takového mohlo dít? Jak to mohli ostatní přehlížet a dopustit, aby umírali nevinní. Malé děti. Matky nemohli zachránit své děti. Neskutečná tragédie, která nikdy nesmí být zapomenuta. Je dobře, že tyhle knihy vznikají a snad se jednou dostanou na seznam povinné literatury pro všechny, kteří otázku holocaustu dodnes popírají.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Skrýt reklamy
Ze zacatku jsem s knihou trochu bojovala, popravde jsem byla malicko zklamana, ze rovnou nezacinam cist pribeh, ktery kniha slibuje. A taky me trochu zklaman marketingove zvoleny nazev knihy. Cekala jsem od toho mnohem vetsi setkani se s Mengelem.
Po zacteni se do knihy a “prekonani” prvni casti, kde autorka pise o svem zivote pred peklem, jsem se do knihy zacetla. Hltala jsem jednu stranu za dalsi az do uplneho konce.
Ac mam uz par knih s tematikou druhe svetove valky nacteno, zadna se nevyrovna teto. Detailne popsane hruzy, ktere byly schopni lidi delat jinym lidem. Peklo.
Poprve jsem o knihy mela slzy v ocich.