Mengeleho dievča – Skutočný príbeh Slovenky, ktorá prežila štyri koncentračné tábory
Veronika Homolová Tóthová , Viola Stern Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311508/bmid_mengeleho-dievca-skutocny-pribeh-sl-ldI-311508.jpg
5
2612
2612
„Každý večer, keď myslím na svojich drahých, ktorí už nežijú, si hovorím: Ako si to mohla prežiť? Sama neviem. Bolo to naozaj iba o šťastí a náhode.“ To sú slová Violy Fischerovej, ženy, ktorá prežila Mengeleho pokusy, štyri koncentračné tábory a nakoniec nacistom utiekla. Tá hrozná doba stvorila množstvo príbehov. Príbehov o odvahe, statočnosti, láskavosti a obetovaní sa, ale aj o zlobe, podlosti a obludnom ponižovaní iných ľudských bytostí. Príbeh Violy Fischerovej je však výnimočný. Ona totiž okrem toho, že prežila peklo táborov smrti a našla v sebe silu na riskantný útek, dokázala ešte niečo. Vďaka nej chytili brutálnu dozorkyňu z Birkenau. Po vojne sa náhodou stretla so svojou veľkou láskou. Mužom, o ktorom roky nevedela, či ešte žije. Ale nakoniec sa vydala za niekoho iného. Rytiera. Skutočného novodobého rytiera, ktorý získal toto vyznamenanie od francúzskeho prezidenta za statočnosť v boji na strane Spojencov. Viola Fischerová po rokoch zverila svoje spomienky reportérke Veronike Homolovej Tóthovej. Táto kniha zaznamenáva jej osud i osudy iných ľudí, ktoré by nemali upadnúť do zabudnutia.... celý text
Literatura světová Pro ženy Válečné
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan, 2016
více info...
Přidat komentář
Tak to bylo tedy hodně drsné čtení. Pár knih o holocaustu jsem už přečetla, ale tato, to je tedy síla. Žádný smyšlený příběh, ale realita. Nejednou jsem si plákla, hlavně v kapitolách o pokusech na dětech, příšerné a zvrácené, jak tohle mohl někdo lidem dělat, co z toho měli? Paní Viola měla při tom všem, čím si musela projít velikánské štěstí. Kniha plná emocí, nutí k přemýšlení o lidských hodnotách, život je prostě dar, ne samozřejmost.
Skutečný příběh ženy, která přežila čtyři koncentrační tábory. Tato kniha zaznamenává vzpomínky paní Violy a osudy nejen její rodiny, ale i dalších lidí.
Hned na úvod musím říct, že tato kniha je jedna z nejsilnějších s tímto tématem. Oproti jiným knihám, kde také vypráví přeživší své vzpomínky, tak tato je daleko víc čtivější, poutavější a vtáhne Vás do příběhu. Díky tomu prožíváte vyprávění velice osobně a je to pak opravdu hodně náročné čtení.
Do příběhu se ponoříte hned od prvních řádků, kdy Vás chytne a nepustí. Už na straně 14 jsem si pobrečela a rozhodně to nebylo naposledy. Během vyprávění o životě před tím, než se Viola dostala do koncentračního tábora, to bylo velice milé čtení, připadalo mi, jako kdyby mi babička vyprávěla svůj život. Ovšem po uvěznění je to hodně drsné a rozhodně nedoporučuji slabším povahám. Chvílemi jsme to musela rozdýchávat a dávat si při čtení pauzy.
Knížka ve Vás vyvolá spoustu emocí – smutek, vztek, soucit, bezmoc…. A to je to, co od knihy očekávám. Je to rozhodně jedna z těch knih, na které jen tak nezapomenu a pokud máte rádi příběhy podle skutečných událostí a příběhy z druhé světové války, tak jednoznačně doporučuji.
Silné čtení, knih o holocaustu mám přečtených několik, u této jsem se místy musela nutit do čtení, ale autorka popisuje svůj život už od doby kdy byla dítě, nepříjemný pocit u čtení, když si představíte, že máte krásné dětství, rodiče, kamarády, první lásku, chodíte do školy, a pak najednou je všechno z toho pryč
Tohle by mělo patřit do povinné četby. Taková úzkost při čtení mě provázela. Člověk si jen říká, proč? Jak to bylo možné? Naše problémy jsou oproti tomu malichernosti...
Mengeleho děvče jsem četla jako re-reading a bylo to stejně silné jako napoprvé. Asi nemůžu úplně hodnotit děj, když je to kniha podle skutečných událostí, ale nudit se nebudete. Autorka knihy to popisuje tak barvitě a realisticky, že vám kolikrát běhá mráz po zádech a nedokážete pochopit ty hrůzy, o kterých se v knize píše. Mengeleho děvče je hodně čtivé, takže se nemusíte bát, že to bude taková nudná historická kniha, protože to opravdu není. Osudy Violy, ale třeba i Anny nebo Ester jsou neuvěřitelné a rozhodně ve vás něco zanechají. Tato kniha je výjimečná a spolu s knihou Máma milovala Gabčíka patří k mým oblíbeným s tématem druhé světové války. Mengeleho děvče moc a moc doporučuji i když třeba takové knihy moc nečtete, protože tady byste měli udělat výjimku.
Veľmi pútavá kniha z obdobia 2sv. vojny, ktorá medzi tým množstvom v súčasnosti vydávaných kníh s podobnou tematikou určite vyniká. Veľká časť príbehu popisuje život pred vojnou a odchodom do koncentračného tábora, skok z jednej reality, kde bol človek ľudskou bytosťou a mal svoj život rád do úplne inej, kde je menej než zviera musel byť pre ľudí strašný a v tomto príbehu mám pocit, že to vidno viac, ako v iných. Popis života v Lučenci pred vojnou bol krásny, sú to skutočné spomienky pani Violy na mladosť, na obdobie nádejí a snov. Osobne mi prišiel dosť krutý už presun židov do ghetta a život v ňom, ešte pred transportom do koncentračných táborov. Scéna zo psíkom bola pre mňa nepochopiteľná, ale vtedy mali ľudia asi iný vzťah k zvieratám. Chápem, prečo bola pani Viola označovaná ako Mengeleho dievča, ale vzhľadom k tomu, že Mengele v knihe nevystupuje takmer vôbec a interakcií s ním bolo v knihe minimum (našťastie), mi príde názov knihy skôr ako marketingový ťah, čo mi však pri tak skvelej knihe príde zbytočné. Páčila sa mi komplexnosť príbehu (obdobie pred vojnou, počas a aj po vojne), dej je podaný veľmi emotívne a vierohodne, miestami to bolo aj na slzu. Knihu odporúčam každému, mala by byť súčasťou povinnej literatúry v školách.
Skutečný osud, který je geniálně sepsaný. Ze začátku hladí čtenáři duši krásný příběh první lásky a každodenní starosti a radosti obyčejné slečny, která je jako každá jiná a kterákoli čtenářka se s ní může ztotožnit. Potom postupně vzrůstající nesmyslný horor, nad kterým zůstane rozum stát. Všechno čtenář cítí na své duši, ale stejně tak si je vědom toho, že nikdy ani z daleka neporozumíme té bolesti a nespravedlnosti.
Kniha je napsaná velice čtivým stylem. Obávám se ale, že byl v knize dán zbytečně velký prostor vyprávění "před válkou". Nebo to byl možná záměr - ukonejšit čtenáře před tím, co se bude vyprávět dál...
Knihu určitě nelze přečíst "najednou". Nejpozději od poloviny, je to totiž velice vyčerpávající čtení. Hlavě když si uvědomíte, že se to skutečně stalo - že to není fikce, že si to autorka celé nevymyslela...
"Nevidět dva tisíce lidí nebylo lehké, ale oni to dokázali."
Ta věta souvisí s odchodem z města. Jak se to tak běžně stávalo: lidé dostali příkaz nastoupit do transportu, nad ránem se městem táhl zástup: co člověk, to kufr. A potom víte, jak to ve většině případech dopadlo.
Největším nepřítelem člověka je další člověk a to kam až může zajít lidská krutost je nepředstavitelné. Velmi silný a smutný příběh nejen hlavní hrdinky, ale i ostatních, co později potká.
Po zhliadnutí komentárov k tejto knihe, ktoré nasvedčovali tomu, že sa skutočne jedná o silnú výpoveď z vtedajšej neľahkej doby a vzhľadom k množstvu kníh, ktoré som na danú tématiku prečítala, som si ani v najmenšom nemyslela, že ma dokáže niečo prekvapiť.
A ako veľmi som sa mýlila.....
"Cizímu se ty hrůzy často říkají lehčeji než blízkým. Protože je by ranily. Ti cizí se jen leknou, otřesou odporem, možná budou pár dní hůř spát a víc objímat své děti, ale nakonec to po nich i tak sklouzne. Zůstane to v nich jako informace, ale ne jako pocit. Ale milovaným by to rozežíralo duši. A to jsme nechtěli.
Výpoveď Violy bola jedna z najsilnejších aké som kedy čitala. Je jedinou knihou, z ktorej sa mi urobilo nevolno nie len psychicky, ale aj fyzicky. Ten zvierajúci pocit vnútri mňa a okamžité zatvorenie knihy, to nebolo len tak, to znamená, že kniha preniesla do čitateľa kúsok bolesti ako znak toho, že na túto smutnú a neľudskú históriu sa nikdy nesmie zabudnúť.
A práve pre tento pocit a jedinečnosť, ktorá tkvie v sile knihy a v tom ako pôsobí na čitateľa, bude práve toto prvá kniha, ktorá odo mňa nedostane žiadne hodnotonie.
Sila prežitkov si to nezaslúži...
"Velká slova. Říká se, že je lepší je neříkat nahlas, protože zní pateticky. Jsou však chvíle, kdy na tom nezáleží. Například tehdy, když vás odvážejí do koncentračního tábora."
Nikdy nepochopím tú neľudskosť, nikdy. Tak ako nikdy nikto nedokáže ospravedlniť tento omyl v dejinách ľudstva, tak je nutné na to nezabúdať, pripomínať si, že toto sa stalo. Aj keď ťažko uveriť je to tak.
"Zvláštní, že svět pokračuje, i když ty už na něm nemáš, ke komu by ses vrátil, že?"
Takovéto knihy je netřeba nijak komentovat. Snad jen: Dejte ji do rukou svým dětem a vnoučatům. Tuto knihu anebo jiné, jsou důležité pro rodící se společnost.
Na začátku knihy jsem ani nechtěla číst dál, aby to hezký nikdy neskončilo... Konec jsem hodně obrečela. Příběh má v sobě něco zvláštního, co nedokážu popsat. Paní Violka má můj neskutečný obdiv a respekt.
Přečetla jsem spoustu knížek s tímto tématem, ale tohle je první, při které jsem si musela dávat delší pauzy, abych to vstřebala. Podotýkám, že u žádné knížky jsem si tolik nepoplakala, jako u téhle. Neskutečně silný příběh a doporučuji přečíst každému, kdo někdy jen trochu zapochyboval o tom, co se dělo za druhé světové války.
Je hrozne, ze tohle se v minulosti opravdu delo, jak brutalne lide dokazali ublizovat druhym lidem jenom kvuli nejake stupidni ideologii. Cekala jsem, ze to bude drsny, ale ze az tak..z tech popisu suroveho nasili se mi chtelo plakat.
Libilo se mi vypraveni pred tou dobou - dostalo me, jak se driv k sobe chovali muz a zena - laskyplne, s uctou. Dneska aby to clovek pohledal.
Přečetla jsem si ji pár dní po knížce "Narodili se, aby přežili", která mě přišla hodně silná ... Takže se nemůžu ubránit srovnání. Tahle byla určitě lepší. Knížka není tak depresivní, protože je tam i hodně milých a příjemných částí, které vám vykouzlí úsměv na tváři, ale stejně tak jsou zde pasáže, které vás během pár vteřin rozbulí... Celá knížka se hrozně rychle četla, měla švih a krásný konec. Narodili se, aby přežili se utápí v depresi celou dobu.. to je knížka , kde není příliš světlých míst a stáhne vás na dno... Za mě je vítězem souboje určitě Mengeleho děvče :)
Na jednu stranu jsem se od skutečného příběhu nemohla odtrhnout a na tu druhou... Jsme se bála číst.... Už jsem četla hodně knih na toto téma, ale tato byla jedna z těch, co si budu opravdu pamatovat. Skutečný příběh vyprávěný člověkem, který to zažil....
Jako asi každý jsem už od začátku znala vývoj knihy, který bude velmi drsný. I tak jsem ale byla naprosto šokována autorčinými zkušenostmi z koncentračních táborů. To měl také asi na svědomí fakt, že to po dlouhé době nebyla válečná beletrie, ale opravdový a skutečný příběh, který vážně někdo zažil.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus holokaust, holocaust přeživší holokaustu
Skrýt reklamy
Pro mě zatím "nejhorší" kniha o holokaustu - myšleno z pohledu mých pocitů při čtení, pokusy na dětech a na ženách ( a vůbec na všech) mě velmi zasáhly. Zatím jsem všechny knihy s podobnou tématikou zvládala docela dobře, ale tuto jsem musela docela rozdýchávat. Jinak úžasně napsaná čtivá kniha.