Meno ruže

Meno ruže
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29075/bmid_meno-ruze-et4-29075.jpg 4 3833 3833

,,Písať som začal v marci 1978 a cítil som sa ako otrávený mních,"" odpovedal Umberto Eco na otázku, ako vznikla myšlienka napísať Meno ruže. Román mal pôvodne úplne inú podobu. Najskôr sa Eco pohrával s napísaním moderného detektívneho príbehu Vražda v opátstve, ale jeho záujem o stredovek bol silnejší a prinútil ho zasadiť dej do tejto doby. Román vyšiel po prvýkrát v roku 1980 a dodnes sa ho predalo 10 miliónov kusov. Po svetovom úspechu si knihu nemohli nevšimnúť ani mocní z filmového sveta, a tak francúzsky režisér J. J. Annaud začal pracovať na filmovom prepise, od ktorého sa Eco dištancoval, keď sa vyjadril: ,, To je dielo J. J. Annauda. Moje nie.""... celý text

Literatura světová Detektivky, krimi Romány Historické romány
Vydáno: , Slovart (SK)
Originální název:

Il nome della rosa, 1980


více info...

Přidat komentář

zirza
05.06.2016

Po strašně dlouhé době jsem si touhle knihou připomněl, že vážně nemám rád díla, kde se hrozně moc popisuje. Na střední škole jsem se Ecovi vyhýbal, ze strachu, že ho nepochopím nebo nedočtu a neodevzdám referát :D. A protože dnes už nad referáty přemýšlet nemusím, rozhodl jsem se pro něj sáhnout do knihovny. Obtížnost nezklamala, množství vedlejší příběhů, jmen a popisů mi trochu komplikovalo čtení. Asi po 150 stranách jsem to chtěl dokonce zabalit, ale nakonec jsem to zvládl přelouskat, za což jsem nesmírně rád. Ale už asi nikdy více :D

Daku
31.05.2016 3 z 5

Příběh sám o sobě byl super. Ale ty sáhodlouhé náboženské monology a dialogy mne ubíjely. Kdybych neměla knížku do Čtenářské vázvy, tak ji odložím-


Majdule
28.05.2016 5 z 5

Překrásný román, který přináší ojedinělou slast, totiž nutí čtenáře používat mozek a to v míře nebývalé. Což je radost u současné knižní produkce velmi řídká (to si nestěžuji, to pouze konstatuji). Navíc zabaleno v atraktivním obalu historické detektivky, která mnohé pomůže lépe strávit a dá vám i od skutečně těžkých otázek života odpočinout u napínavého děje. Pro mě to byl doslova iniciační román, nejenom proto, že je to skutečně jedna z jeho rovin, kdy je do života uváděn Adson z Melku, ale i proto, že mě otevřel svět sémiotiky, symbolů a jejich významu a souvislostí.
Tenhle příběh má mnoho dalších rovin a mě těší je odkrývat, ale nyní po smrti autora, jsem se chtěla vrátit právě k tomu pro mě základnímu.

BLeeCraleek
25.05.2016 3 z 5

Knihu jsem četla jako digest(v knihovně zrovna neměli normální vydání) a strašně se mi to líbilo. Příběh měl spád, bylo tam napětí prostě to bylo super a to rozuzlení…Jedna báseň. Řekla jsem si, že si to určitě musím přečíst nezkrácený. To bylo něco hroznýho, jenom než se ten chlápek dostal do toho kláštera… a ty filozofický slátaniny, to mi něšlo překonat… takže u téhle knížky jsem dospěla k názoru že některým knihám zkrácení jen prospěje.

Možná, že v době kdy jsem to četla (tohle byl autentický komentář) jsem na filozofování neměla nervy, ale možná teď... kdo ví...

Fantýna
19.05.2016 5 z 5

Tato kniha se mi velice líbila, protože měla dobrý příběh a k tomu všemu ještě měla filozofickou stránku. O této knížce se dá říct jenom toto: Je určena pro širší počet čtenářů, protože si na ní každý najde to, co ho zajímá.

pepa4081
11.05.2016 3 z 5

Autor byl nesmírně moudrý člověk, ale protože já zdaleka tak moudrý nejsem, rozděluji knihu do dvou rovin. První - dějová - velmi pěkné a poutavé čtení. Druhá - filozofická - (pro mne) zmatek a nuda. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, ale už se k ní asi nikdy nevrátím. Film se mi líbí.

Moncza
03.05.2016 2 z 5

Tato kniha mě od začátku až do konce vůbec nezaujala. Na mě příliš popisné a nezáživné. Ani téma mě neoslovilo. U této knihy jsem se dost trápila, ale bohužel nedokážu odložit rozečtenou knihu.

Ajrad1981
03.05.2016 5 z 5

Souhlasím s tím, že některé pasáže byly rozvleklé, ale zbytečně? To ne. Bez nich by se kniha omezila na detektivní zápletku a pohnutky pachatele by třeba byly nepochopené. Dávají knize její vlastní charakter. Latinských citátů je tam taky přehršel, ale bez jejich překladu se člověk obejde - mně tedy nic jiného nezbylo, knihu jsem měla z knihovny, starší vydání a právě pár posledních stránek s překlady chybělo - doufám tedy, že mi nic podstatného neuteklo :-D

Ruzaaa
24.04.2016 3 z 5

Ač mi autor na konci vysvětlil, proč dílo bylo (pro mě) zbytečně zdlouhavé, stejně musím dát jen tři hvězdičky. Možná jsem jen podle autora "čtenář nezkušený", ale toho filozofování a rýpání se v Bibli bylo skutečně přehršel. V mém případě to bohužel i trochu zabilo hlavní dějovou detektivní linku.

tsal
20.04.2016 5 z 5

Má amatérská filozofická léta jsou dávno pryč a na vědomosti, jichž jsem kdysi bývala vlastníkem, se už jen práší. Nejsem tedy schopna knihu skutečně docenit, protož mi filozofická rovina, tvořící minimálně polovinu díla, naprosto unikala. Přesto jsem si Jméno růže užívala.

Pokud jde o "zbytek", text byl rozhodně obtížnější. Nejde o knihu, kterou si vezmete jen tak na odreagování na konci únavného dne. Chce to klid, čas a vhodný prostor. Až na několik málo zdlouhavých a zmatených popisných pasáží a celou řadu latinských (a jiných) citátů, které je nutné neustále dohledávat na konci knihy (pod čarou by překlady četbu narušovaly méně, starší vydání od Odeonu), jde však o velmi čtivou záležitost. Autor má bohatou slovní zásobu, text drží celou dobu pevně v rukou, jeho vzdělání ohromuje a stylizace se povedla na jedničku. Dialogy (převážně) mezi Williamem a jeho žákem Adsonem byly čirým potěšením, které protáhlo mozek, a zápletka fungovala, byť nás táhla po celé řadě slepých uliček. Autor nás zkrátka napíná do poslední chvíle.

A pak je tu prostředí a atmosféra. Kláštery vždy působily mysticky a tajemně, co teprve když se uvnitř nich nachází knihovna, do níž téměř nikdo nesmí? Jakou další návnadu vášnivý čtenář potřebuje, aby se nechal příběhem unést a zcela se do něj ponořil? Jméno růže zkrátka nezklamalo a rozhodně se k němu vrátím.

dadako
19.04.2016 5 z 5

Můj první Umberto Eco. Kniha má sice rozvleklé pasáže plné filosofických a křesťanských úvah, ale nějak si bez nich Jméno růže nedokážu představit. Díky nim se čtenář lépe přenese a vžije do doby ve které se příběh odehrává.
K dlouhým naučným pasážím sám autor napsal:
"...chce-li někdo vstoupit do opatství a týden tam žít, musí přijmout tamní rytmus. Když to nedokáže, pak taky nedokáže přečíst moji knihu."

Felsenberg
18.04.2016 5 z 5

Zajímavá kniha zajímavého autora. Je to dlouhé, rozvleklé, filosofické, křesťanské, ale přesto to má své kouzlo, i když to není vůbec akční. Trochu podobný pocit jsem měl z Egypťana Sinuheta. Zajímavá kniha i zajímavý film.

lapagerie
15.04.2016 5 z 5

Poprvé mi trvalo dlouho, než jsem knihu přečetla. Rušily mě latinské pasáže, jejichž překlad jsem si musela vyhledávat v zadní části knihy. Ale když jsem četla podruhé a následně pokaždé, už jsem s tím problém neměla. Naopak mě více vtáhly do doby, kdy je příběh vyprávěn. Skvělá zápletka, různorodé postavy, kacíři, inkvizitoři a do toho zločin. Prostě úžasné.

rabor
11.04.2016 2 z 5

V této knize jsem objevil uspávací prostředek nevídané účinnosti. Ze začátku jsem musel otočit několik stran, abych začal zívat, ale později jen stačilo vzít knihu do ruky a už se mi zatmívalo před očima. Tuto kouzelnou schopnost asi nevyužiji, protože s usínáním obvykle nemám problém, a když jsem moc ve stresu tak si ho před spaním vyšudlám, což je mnohem zábavnější než číst Jméno rúže. Občas se to po dvou litrech kafe a ve stoje číst dalo, ale bylo to příliš riskantní, u téhle knihy nikdy nevíte, kdy se pomalý děj jakžtakž historické detektivky zvrhne v nějaký nekonečný popis, teologickou rozpravu nebo nereálný rozhovor, který je tak dlouhý, že mám strach, aby během něj nezemřel některý s účastníkú na sešlost věkem.

„Mistře co se s ním stalo?“
„Je mrtvý. Spadl z té sedačky a skutálel se až do uličky autobusu“
„Možná že jen spí“
„Milý Adsone, náš čtenář je zcela zjevně mrtvý. Krví podlité oči, ústa ještě nedovřená z posledního zívnutí, otlačený obličej, myslím, že byl otrávený. To ta kniha co drží v ruce, podívej na její stránky, jsou zcela nasáklé nudou“

JanaBalunova
06.04.2016 5 z 5

Než jsem četla knihu, tak jsem viděla film, ale musím říci, že mi to nikterak nevadilo, protože mi to usnadnilo začátek příběhu. Pak přišlo to příjemné a krásné. Jedna z mých oblíbených knih.

ivana8555
05.04.2016 5 z 5

Úchvatné! Nádherný popis středověkého života. Konec byl hodně skličující, jako kdybych tam stála též a dívala se na tu zkázu.

krnoha
04.04.2016 5 z 5

Nádherná klášterní detektivka, a taky první kniha, kterou pan Uberto vstoupil do beletrie. Takže si dal záležet, dal do toho všechno co uměl a možná to i trošku přeplácal. Kromě detektivky a velkého detektiva tady máme pár dalších linií.
Linii historickou, ve které autor popisuje politické proudy raně středověkého období předcházejícího papežskému schizmatu. Dost se taky dočteme o žebravých mniších, kteří v Umbertově pojetí začínají u Svatého Františka a postupně se transformují až do loupeživých band. Tyhle výklady se proplétají s líčením klášterního života a s teologickými debatami, autor je v obojím jako doma. Kniha je prošpikovaná latinou a to jí dává takovou zvláštní atmosféru. Můžeme si uvědomit, že originál je v italštině, takže to je trochu jako kdyby někdo psal o starých českých dějinách a citoval do toho staroslověnské texty. Já myslím že každý Ital, který má aspoň maturitu, to musí zvládnout a neodskakuje pořád dozadu do vysvětlivek. Překladatel do češtiny to ale měl těžké.
Pak tady máme skvělou linii psychologickou, s docela přesvědčivým líčením denního života mnichů, jejich motivace a jejich zvyklostí. Od těch mladých, kteří vášnivě touží po duchovním poznání, až po otrávené dědky.
No a pak ještě dost hororu při setkání se Svatou Inkvizicí.
Poslední scholastik zemřel v předjaří L.P. MMXVI. Škoda, už nám nic nenapíše.

Boby17
26.03.2016 2 z 5

Tato kniha je jedním z mála případů, kdy předloha je horší než film. Příliš rozvláčná, dočetl jsem ji jen silou vůle.

Johnas10
24.03.2016 4 z 5

Klasika, memomentálně přečteno už potřetí

Joges
10.03.2016 5 z 5

Román významného italského sémiologa a estetika, v němž hledání příčin záhadných událostí v italském opatství (1327) je zároveň hledáním podstaty a smyslu středověké kultury. Za pozadím historické detektivky, opřené o tradiční postupy a motivy gotického a detektivního románu (opatství jako scenérie hrůzy, knihovna – labyrint jako typ uzavřeného prostoru), se tají další, hlubší významná vrstva, jejíž syžet tvoří dešifrování stop, kterými svět promlouvá k poznanému jako kniha. Trojí cesta do labyrintu je zároveň cestou lidské vzdělanosti a dialogem s knihami, mezi nimiž je pozornost věnována spisům z oblasti tzv. karnevalové literatury. Samotné vyřešení detektivní zápletky není podstatné, důležitější je proměna čtenáře, k níž dochází během četby románu, který prezentuje poznání jako hru a hru jako poznání. Labyrint událostí a labyrint knihovny odkazují k labyrintu světa a jeho poznání (Slovník světových literárních děl).
Se Jménem růže jsem se setkal několikrát (kniha, audiokniha, film), námět mě pokaždé magicky přitahoval a napínal.