Meno ruže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83078/bmid_meno-ruze-L1E-83078.jpg
4
3877
3877
Kto nevidel film Meno ruže, má možnosť vytvoriť si vlastnú predstavu stredovekého kláštora, kde je zlo prítomné úmerne k dobe plnej absurdností, pre nás nepochopiteľných.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2006 , Slovart (SK)Originální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Pěkný příběh, leč poněkud těžko čitelný, což je dáno autorovou erudicí a jeho snahou poctivě postihnout dobovou atmosféru, ale u tohoto autora by platilo, že méně je někdy více. Vadilo mi zde i přílišné pitvání se v Adsonově selhání.
Čo dodať? Je vidno, že Eco si dal sakra záležať na tom, aby každá stránka bola bezchybne prepracovaná a jeho štýl je neprehliadnuteľne zarážajúci tým, že aspoň mne samotnej pripadal takmer dokonalý.
Je to filozofické dielo, plné zaujímavých úvah, okorenené skutočne geniálnym historickým detektívnym príbehom.
Dávam 4 a pol hviezdičky a to len z jediného dôvodu. Aj keď je to skutočne výnimočná kniha, tých teologických úvah (podotýkam skvele napísaných) bolo na mňa viac než dosť a preto mám pocit, že plný počet si až tak nezaslúži.
" Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus." (Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci.)
Moje srdcová záležitost a nejoblíbenější středověká detektivka. Jediné minus je nějakých prvních sto stran točících se kolem popisu místa děje a taky všedního života v kláštěře, ale pokud to čtenář překousne zahloubá se do spleti hádanek a symbolů, které musí odkrýt i hlavní hrdinové, tak knížku čte jedním dechem. Vraždy mnichů v klášteře jsou často kuriozní a nad tím kdo je vlastně vrah (respektive motiv i způsoby vražd jsou originální) stojí za to dumat. Lituju jediného a tím je konec důmyslného labyrintu (knihovny), opravdu bolestná ztráta tolika vzácných svazků. ;) Nicméně Vilém z Baskerwillu a Adson z Melku jsou společně s Sherlockem Holmesem moji nejoblíbenější detektivové a Vilém jasně díky své dedukci u mě vede.... Ponurá atmosféra středověkého kláštěra byla dokonale vykreslena, stejně jako doba (ponurý mlžný podzim pomalu přecházející v zimu), ve které se příběh odehrává. Musím uznat, že po zhlédnutí filmu se mé představy kláštera a jeho okolí o moc nelišily. Co dodat?! Zatím je to to nejlepší, co jsem od Eca četla (hned v závěsu je Foucaltovo kyvadlo) a jednoznačně doporučuju.
Styl knížky není pro každého, ale kdo má rád středověk, napětí, detektivky a luštění záhad si příjde na své...
Úchvatné čtení, které mě pohltilo a nepustilo ani o několik měsíců po přečtení. Můj zájem o příběh pokračoval filmem, mluveným slovem z rozhlasu (velice povedené, dopiručuji) a konče prozkoumáním internetu co je a není pravda. Veliká závislost !
Úchvatný příběh s překvapivým vyústěním. Přestože je kniha v některých pasážích obtížně čitelná, stojí za to vydržet až do konce.
Skvělý děj, perfektně zpracovaná zápletka, výborný styl vyprávění. Trochu mi vadily filozofické vsuvky a trochu rozvleklost některých kapitol (ale to k tomu patří). Obdivuju autora!
Jsou knihy, jejichž název a autor se stanou synonymem zobecnělého významu. Pan Eco a jeho Jméno růže se k nim řadí. Název díla už svou symbolikou odkazuje na symboliku středověkého křesťanství, která se v jistou dobu natolik rozmohla, že symboly se pro vykladače staly přednější, než křesťanství samo. V těch dobách se začaly formovat i praktiky boje s kacíři a institucionalizovaná svatá inkvizice A jako protipól symbolů - smích. Osvobozující, nic nezastírající, svou jednoznačností nebezpečný. Z mnoha rozporů středověku a středověkého křesťanství nemohl pan Eco vybrat lépe! Dogmatici se smíchu bojí dodnes a z Jména růže se máme možnost dozvědět kořeny a důvody těchto obav.
Všem, kteří si zoufají nad délkou textu, nudou popisných pasáží, nesrozumitelností teologických disputací, těm všem doporučuji - nelamte to přes koleno, nezbavujte se jí, ale odložte knihu na pozdější čtení. Zkuste se do ní začít každých 10 let - možná se vám přihodí, to, co mě: zjistíte, že máte - komerčně řečeno - tři v jedné. Pokaždé (v mém případě třikrát) tu knihu "přečtete" (pochopíte, procítíte, vychutnáte) úplně jinak.
Před asi 10ti lety jsem tuto knihu nedočetla, nedokázala jsem se tím prostě prokousat. Dnes jsem ji sice přečetla, ale nemůžu říct, že bych si ji nějak zvlášť užívala. Příběh je to určitě originální, zajímavý, ale filozofické pasáže moje zaujetí vždy zbrzdily. Neberu to ale přímo jako nedostatek knihy, prostě nemám na takové dlouhé a početné filozoficko- historické pasáže moc náladu. Tak snad někdy příště. :)
Velmi dobrý děj, zápletka stála za to ale důvod proč dávám jen 3 hvězdy je naprostá otravnost hledání překladu latinských slov mnohdy i celých vět v zadní části knihy. Jakmile se člověk začte tak ho přeruší latina. Dále je kniha psána na můj vkus dosti složitě, ale to je nic v porovnání s již zmíněnou latinou.Také jsem v knížce našel spoustu gramatických chyb. Ale pokud se člověk přes to přenese tak se člověk velmi dobře zabaví dějem.
Knihu jsem četl dřív, než jsem viděl film. Vůbec jsem netušil, co to je za knihu a o co tam jde. Překvapení bylo veliké, nadšení neutuchající a následné zklamání obrovské, když jsem knihu dočetl a musel jsem se vrátit ze středověku zpět do reality všedních dnů.
Absolutně vynikající dílo obsahující několik úrovní. Je to kriminálka, historický román, i faktografické dílo. Tuto knihu jsem četl k maturitě a strašně rád jsem si překládal latinské věty. Až bude chvilka, určitě znovu přečtu. Film mám moc rád, Conery je pan herec, ale kniha je kniha. :) Určitě se nikdo nebojte těch 400 stran, čte se to samo.
Právě ji čtu, dávám za pravdu některým komentářům - zpočátku jsem se dost prokousávala, teď už jsem si zvykla na odbíhání od hlavního děje /rozvláčné popisování věcí, osob, historických událostí../ .Jinak - úžasná, nenechá vás vydechnout, mám jí plnou hlavu..
Když se mi dostala do ruky kniha Jméno růže byla sem nadšená z témat, která kombinuje. Teologie a detektivka! Ještě sem netušila, jak těžké čtení mě čeká a už po pár stránkách sem vzdala úsilí všechno pochopit.
Vilém je postavou, která jako by ani nebyla ze stejné doby jako zbytek opatství. Díky jeho moderním názorům a inteligenci si ho čtenář hned oblíbí a vkládá v něj všechny své naděje. Musím se přiznat, že vrah mi zůstal skryt až do vrcholného odhalení.
Konec je skvělá tečka za celým příběhem, nejlepší jaký bych si ani nedokázala představit.;) Oceňuji mapu opatství a Budovy - knihovny.
Pro čtenáře jako sem já to není knížka na jedno přečtení, budu si ji muset přečíst znovu a vstřebat to, co mi prve uniklo.I tak (stejně jako Vilém, který neuměl arabsky, ale dokázal arabštinu rozpoznat) si i já uvědomuju, že Jméno růže je neobyčejně hluboké dílo, které mě zase posunulo o krok dál.
"Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus. "
Vynikající kniha, ve které si každý najde to své.
Můžu vřele doporučit audio verzi od českého rozhlasu, která se úplně nevzdává filozofické části knihy.
Napínavá kniha je rozhodně více než středověká detektivka. Připadá mi na čtení docela těžká, pokud tedy člověk nepřeskakuje rozsáhlé náboženské disputace. Vlastní pátrání je ale dost napínavé a v některých okamžicích jsem měla chuť přeskakovat stránky z jiného důvodu - docela jsem se bála. Nad některými názory některých mnichů dnes ale musíme kroutit hlavou - smích, že je zlo a hřích?
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Když jsem se dočetl v úvodu, že Ecovi radili známí i vydavatelé, aby knihu zkrátil o mnohé popisné pasáže, kde vysvětluje do detailů středověké reálie, říkal jsem si, škoda, že se těchto rad autor nedržel. Eco sice vysvětluje, že jde o jeho hru se čtenářem, kterého takto láká do svých tenat, ale mně osobně stejně přijde, že si jen tahá triko, kolik toho ví a zná. Což o to, ví a zná hromadu věcí, snad skoro vše, a klobouk dolů. Ale klidně ať si to nechá na nějaké vědecké pojednání. Beletrie má svá určitá pravidla, a zde 50 % knihy tvoří v podstatě suchá naučná přednáška. Navíc, ačkoliv se jedná o středověk a náboženské debaty a úvahy, Eco si často rýpne právě do náboženství a víry v Boha obecně, což se sem hodí asi podobně jako v červené knihovně nešťastný konec bez zamilované dvojice. Je to nadprůměrně napsaná kniha, samotný příběh vtáhne, ale možná méně (fakt) je někdy více. Překvapilo mne, že Eco si Viléma představoval jako Sherlocka Holmese - orlí nos, vytáhlá a hubená postava, chvíle horečné aktivity střídají chvíle pasivního polehávání.