Meno ruže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83078/bmid_meno-ruze-L1E-83078.jpg
4
3877
3877
Kto nevidel film Meno ruže, má možnosť vytvoriť si vlastnú predstavu stredovekého kláštora, kde je zlo prítomné úmerne k dobe plnej absurdností, pre nás nepochopiteľných.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2006 , Slovart (SK)Originální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Spisovatel Eco byl zařazen do čtenářského deníku na škole. Tuto knihu jsem louskala docela dlouho, jelikož nejsem moc na historickou literaturu. Pomohlo mi filmové zpracování, kde jsem si udělala jakou si představu o ději a době. Excelentní provedení Seana Connery vzalo za své, že se mi víc líbil film, než samotná kniha. Je jisté, že se ale ke knize nevrátím.
Tento román mi místy nepřipadá jako historický,protože určité pasáže se prolínají jako skutečné.Zajímavé čtení je třeba o léčivých roslinách(herbáře).Je pravda,Eco není zrovna moje krevní skupina,ale jeho spisovatelské jméno mě donutilo tuto knihu si přečíst.Kdo ho má rád nebo se zajímá o středověk tak vřele doporučuji.
Knihu jsem četla už před lety, po shlédnutí tenkrát nového filmu v kině. A fascinovala mne tak, že jsem ji přečetla doslova jedním dechem.
Já toho Eca asi neumím číst, Foucaultovo kyvadlo jsem dočetl s přemáháním a Jméno růže jsem vzdal v polovině a radši jsem si pustil filmové zpracování se skvělým Sheanem Conerym, ač ani film nenaplnil všechna má očekávání, snad někdy příště.
Jméno růže je stěžejní román postmodernismu, tzn. že nevíte, jestli čtete historický román, detektivku, filosofický román, či nějakou teologickou disputaci.
V tom je právě tato kniha náročná. O postmoderní literatuře se říká, že má více rovin a že si ji může přečíst i nenáročný čtenář třeba jako napínavou detektivku. To zde bude pravda jen částečně. Detektivka a hodně napínavá to jistě je, ale konzumnímu čtenáři budou vadit ty desítky dalších stránek o teologii či filosofii.
Bavilo mě v knize sledovat jak autor využívá Aristotelovu filosofii, bavilo mě přemýšlet o jazyku a o znacích. Ale tentokrát jsem se při četbě knihy soustředil hlavně na její historickou rovinu.
Církevní dějiny středověku jsou pro mě dost vzdálené, a proto jsem se chtěl dozvědět co nejvíce. Jenže to nebylo tak jednoduché. Eco s vámi hraje hru na pravdu. Jeho historie je částečnou mystifikací, takže jsem tentokrát hojně využíval wikipedii, abych si ověřil fakta a srovnal příběh se skutečnou historií. Proto se mi četba dost protáhla. Ale stálo to za to.
Závěrem obdivuji Umberta Eca, jak se mu podařilo vtělit své bohaté znalosti do tak zajímavého románu. K četbě bych ale stejně doporučoval mít už nějaké základní znalosti o středověku a Aristotelovi. Pokud je máte, pak: Tolle et lege!
Nekonečné teologické disputace o smíchu, o kacířství a jiných tématech. Pořád dokola stejné argumenty a protiargumenty a stránky místo aby ubývaly, spíše přibývají, jako nechutné jídlo, které převalujete v ústech. Navíc k tomu nezáživně podané historické události popisované doby i časů před a po popisovaných událostech, politikaření jak lokální v rámci opatství, tak v rámci katolického světa. Vzato kolem a kolem, jedna z nejnudnějších knížek, které jsem četl.
Jedna hvězdička za zajímavý jazyk, jedna hvězdička za konečné vyvrcholení.
Vždy se po nějaké době k této knize vrátím a zhltnu ji jako malinu. A vždy v ní najdu něco nového. Geniální kniha. Bylo mi ctí se s ní zase setkat a už teď se těším za pár let na další setkání.
Naprosto fascinujici dilo. Jednak funkcni jako vyprava do jednoho stredovekeho klastera v horach, se skvele vykreslenym genius loci a mrazivym zaverem, jednak jako sonda do doby zmitane vecnym sporem mezi svetskou moci a cirkvi, mezi jednou odnozi cirkve s dalsi, inkvizici a tmarstvim. Dilo pak funguje i jako detektivni mozaika, filozoficke pojednani o vedeni, vede, logice, extremismu a fungovani moci. O vrstevnatosti dila toho byly nakonenec popsany stohy. Obohacujici.
Jméno růže jsem dočetla až na druhý pokus. Kniha je to určitě výjimečná. Obdivuji autora, jak dokázel své odborné znalosti zužitkovat k napsání takto rozsáhlého románu. Ovšem pro mě, jako člověka, který se v teologii neorientuje vůbec, byly některé pasáže hodně obtížné, jak na četbu tak i na pochopení. Jsem ráda, že jsem si Jméno růže přečetla, ale znovu bych "odvahu" už asi nenašla. (Coby čtenářka detektivek jsem "vraha" odhalila již zhruba v půlce.)
Kolem této knihy jsem dlouho chodil a její čtení jsem odkládal. Měl jsem vysoká očekávání a bál jsem se, abych nebyl zklamán. To se však rozhodně nestalo. Je to jeden z nejlepších románů, jaké jsem kdy četl. Rozhodně nejlepší kniha, kterou jsem četl v roce 2020. Neuvěřitelně atmosferický román, který mě zaujal od první stránky. Chvílemi jsem si připadal jako Adso (vzhledem ke svému věku) a Umberto Eco byl můj Vilém z Baskervillu, který mě provádí labyrintem teologie, filozofie a politiky. Zároveň však v knize skvěle funguje i "nejjednodušší" dějová (detektivní) linka, která je tajemná, propracovaná a dohromady vzniká naprosto precizní celek. Ecova hra s jazykem, vyprávěním, historií je neuvěřitelně poutavá a nebyl jsem schopen se odtrhnout. Samozřejmě - kniha se dá číst různými způsoby a každý čtenář vytváří různou (nad)interpretaci. K tomu je dobré si přečíst Ecovy poznámky ke Jménu růže. Určitě si knihu více užije člověk, který něco o tehdejší historií ví a nepožaduje pouze detektivku. V knize se však odráží i problémy, které jsou stále aktuální (nejen v církvi). Zároveň je potřeba počítat s tempem, které v podstatě odpovídá rychlosti života v klášteře. Eco sám píše, že pokud čtenář k tomuto nepřistoupí, nebude se mu to líbit. Přistoupil jsem a líbilo se mi to opravdu moc. Osobně se těším na další přečtení, abych v tom objevoval další věci, které mi zůstaly během prvního čtení skryté. Dávám jasných a čistých 5*.
Kniha se mi četla velmi těžko, v některých částech jsem se i ztrácela, jak mi to přišlo komplikované. Ale jinak, co se týče tématu, zajímavé čtení.
Ne, ne a ještě jednou ne. Pro mě větší utrpení, než strávit týden na semináři o perspektivách hřebíku. Nuda, šeď a teologický kecy třináctýho století. Vydržel jsem čtvrtinu knihy a mám pocit, že během té doby uběhly celý staletí.
A proč že jsem si něco podobného vybral v rámci čtenářské výzvy 2020? Asi jsem větší masochista, než jsem čekal...
Román se odehrává cca kolem roku 1300.S detektivní zápletkou.Mnich a bývalý inkvizitor řeší záhadu náhlých úmrtí v jednom italském klášteře.To vše na pozadí sporu uvnitř katolické církve,která se v té době dělila na mnoho odnoží,a jedna druhou obviňuje z kacířství.Kniha se pozvolna rozvíjí a od půlky už se to čte jedním dechem.Zajímavý vhled do tohoto drsného období.
Historický román, detektivka, teologické a filosofické dílo a mnoho dalšího dohromady. Všechny tyhle žánry mě baví a ještě když se takhle krásně namixují do napínavého a originálního příběhu, tak jsem šťastná. Vypravěč a hlavní hrdina románu Adso z Melku mě děsně bavil tím, jak trpělivě snášel společnost svého těžce intelektuálního a mnohdy ješitného učitele Viléma z Baskervillu. Učitel a žák se skvěle doplňovali. Vilém byl precizní ve svých dedukcích a vynikal svou učeností a Adso měl zase bezelstnou víru, nadhled a byl o mnoho více lidštější než jeho učitel. Každý v sobě nesl část Kristovy ctnosti. :)
Pro mě jedna z nejoblíbenějších. Mnohovrstevnatý příběh, kombinace detektivky, historického románu, teologického traktátu a nevím čeho dalšího, ale každopádně dílo obrovské kvality. Poprvé jsem jí zkusil začít číst v 18ti letech a pro nezáživnost odložil, pár let na to druhý pokus a nemohl jsem se odtrhnout. svou roli zřejmě hrálo i to, že jsem se zabýval vírou a teologíí a tvořil si svůj světonázor. Je to kniha, ke které se opakovaně vracím
Čtivé a velmi informativně pestré. Bohužel je to obsahově plné středověké teologie, takže dílo nepadlo na úrodnou půdu. Věřím však, že jiné Ecovi knihy mi sednou a já se na ně těším, protože jsem přesvědčen, že tenhle chlapík psát umí.
Pro toto postmoderní dílo nemám slov. Velmi se mi líbí, že staví na historických postavách a reáliích a jen tu a tam se objevují vymyšlené prvky. Nedovedu si ani představit, kolik materiálu bylo nutno nastudovat před napsáním tohoto díla. Neuvěřitelně mi vadí, jak někteří degradují Jméno růže na detektivku. Ano, skutečně má takové prvky, ale kategorizace na detektivku vůbec není na místě. Celý příběh, více či méně detektivní, by se dal shrnout do daleko menšího rozsahu, než tomu je. Možná je to mým zájmem o historii, ale místy mě téměř více, než zápletka s vraždou, zajímaly dávné tragédie v bojích s dolcinisty a dalšími kacíři. Inspirace historií v těchto pasážích skutečně zachází velmi daleko. Bohužel nemám v poslední době dostatek času, ale jednou budu pátrat a věřím, že skutečně naleznu zmínky o Dolcinovi i jeho skalní pevnosti. Závěr je brilantní, jak temná atmosféra prostupuje klášterem čtenář se téměř sám začíná bát o život. Do poslední chvíle není možné uhádnout, kdo za událostmi stojí, což také považuji za velké plus. Chápu, že rozsah a teologicko-historická náplň může leckoho odradit, ale ten, kdo viděl pouze film nemůže říci, že zná Jméno růže.
Uff, tak tato kniha mi dala pořádně zabrat. Nepochybuji, že je to významné dílo a že je právem v doporučené školní četbě, ale já si z ní velice nic nevzala. Na můj vkus příliš teologická s moc přechytřelou hlavní postavou - Vilémem. Sice jsem se knihou prokousala, ale popisovaná historie benediktýnů a františkánů, potažmo kacířů mě teda fakt nebrala. Jedna z mála knih, kdy raději upřednostním filmové zpracování.
Běžně se snažím číst knížku vždy před filmovým zpracováním, přece jenom je lepší znát předlohu a pak fundovaně s povýšeným výrazem "četl jsem to, než to bylo cool", film/seriál strhat. Tady se mi to nějak nepodařilo a je to škoda. Ale pozor, v tomhle případě se to krásně sešlo a film je sice odlišnej, ale i tak skvělej. Jenže to zároveň sebou nese stigma, kterýho jsem se při čtení nemohl zbavit. Fantazie se nemohla pustit na špacír a pracovat s materiálem podle svýho, ale všechno jsem měl už předem vizualizovaný. Na jednu stranu bych mohl litovat, ale zároveň dostal větší prostor filozofický rozměr, na který ve filmu už nezbylo místo a ani by to tam třeba nefungovalo. Takže geniální knížka, která pracuje v harmonický symbióze s dokonalým filmem, no neber to?
"Books are not made to be believed, but to be subjected to inquiry. When we consider a book, we mustn't ask ourselves what it says but what it means..."
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Prvních asi 50 stran mě kniha moc nechytla. Jak se ale začala stupňovat atmosféra, úplně mě to pohltilo. Do poslední strany sem byl napjatý, jak to všechno dopadne. Autor byl opravdu génius.