Meno ruže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94935/meno-ruze-94935.jpg
4
3861
3861
Slávny román vyšiel ako zväzok 1. edície Svetová knižnica SME. Súčasťou vydania sú autorove Poznámky k Menu ruže.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2004 , Petit PressOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Tahle kniha mi dala docela zabrat, ale i tak ji hodnotím pěti hvězdami.
Je to rozsáhlý román, kdy je těch 500 stran velmi často vyplněno mně nic neříkajícími filozofickými a náboženskými úvahami a rozhovory. Ty jsem často jen četla, aniž bych jim věnovala větší pozornost, protože jsem tomu stejně mocnerozuměla. Když se k tomu připočtou složité problémy Evropy čtrnáctého století, kdy církev zaprvé bojuje se světskou mocí a za druhé příslušníci církve bojují i mezi sebou, vznike nám ne moc dobře čitelná kniha. Špatné čitelnosti napomáhá i velké množství latinských frází a nutnost jejich vyhledání v slovníku na konci. I tak mě ale kniha bavila, příběh sám o sobě mě zaujal hned od začátku. Záhadná smrt několika mnichů, tajemná knihovna, hledání stop a vraha, a to vše v kulisách středověkého kláštera, to se mi jakožto milovnici detektivek a zároveň historie opravdu líbilo.
Prečítanie tejto knihy bol „ťažký pôrod“, potrebovala som prestávky, prekladanie stráviteľnejšími kúskami. Pritom ma lákala už dlho (film som nevidela). Štýl je veľmi náročný, text slabo členený, čo čitateľnosť zhoršuje, postavy okrem troch-štyroch som si plietla, často som ani poriadne nevedela, o čom čítam, boli to hlavne pasáže o kacíroch, minulosti a filozofii. Boli tam dobré podmienky na atmosféru, ale necítila som žiadnu. Takisto ani takmer žiadne emócie. Listovať stále dozadu, aby som našla preklad latinských slov, tiež na čitateľnosti nepridáva.
No niektoré prvky ma lákali a pri čítaní udržiavali. Priťahovala ma tajomná knižnica a ešte tajomnejšia kniha, tiež nespočetné odkazy na Apokalypsu. Viliam mi bol sympatický, na hlboko veriaceho človeka, navyše žijúceho v stredoveku, mal pekné a pritom uveriteľne racionálne myslenie.
Obsah tajomnej knihy, pre ktorú vyhaslo niekoľko ľudských životov, ma ale riadne sklamal. Nenadchlo ma ani rozuzlenie a zakončenie. A moju namrzenosť dovŕšili autorské poznámky na konci, v ktorých nás, čo píšeme knihy v návaloch hlbokej inšpirácie, označuje za klamárov. Hoci on tú knihu vytvoril vedome, pracne, čisto rozumovo a bez srdca (a bez urážky, presne tak sa aj číta), existujú aj iné spôsoby.
Klíčová informace je až v doslovu překladatele: „Čtenář si může zvolit jednu z rovin textu. (...) Střídá se v něm kronikářská strohost se stránkami extatického vytržení a některé dlouhé pasáže jsou vlastně kolážemi citací a ozvuků na citáty, hlavně z bible (...), zcela přesné popisy topografie střídají dialogy řízné a vtipné jako v moderní divadelní hře.“
Jsou tu části něčeho na způsob detektivky proložené jakýmisi obsáhlými filosofickými a teologickými úvahami a dějepisnými vsuvkami. Kdo chce hluboké literární dílo proložené dějem, bude nadšen. Já na to připraven nebyl a dokud jsem po nějaké té stovce stran nepochopil, že mohu směle přeskakovat, trpěl jsem.
Čtenář si ale opravdu může zvolit kteroukoli rovinu textu a ostatní zanedbat. (Možná by stálo za to jednotlivé části nějak odlišit, abych nemusel hledat, kam až mám skákat.)
Trochu jsem váhala zda si nemám koupit audioknihu, ale ta je upravená. Mě těšilo i čtení latiny a nechtěla jsem přijít ani o písmenko. Určitě je audiokniha skvělá, je to dramatizace, proto bych ji doporučila netrpělivějším čtenářům.
Výborná středověká mystická filosofická detektivka. O záhadných vraždach ve Středovekém klášteru které vyšetřuje frantiskancky mnich a jeho pomocník. Podle knihy byl natočený výborny film. Rád se ke knize někdy zas vrátím.
Líbí se mi, že: "dílo je interpretovatelné různými způsoby podle pohledu každého jednotlivého čtenáře" (citace z wikipedie). Každý si může najít to své, ať už náboženské otázky, hlavně historický román přenášející nás do dávných dob nebo především romantickou detektivku s pátrání po něčem. Pro mě je to magická záležitost, okouzlující, tajemný svět s životnými postavami, zvěčněným velikášstvím i sympatickou skromností, protkaná špínou i poezií, těžšími i strhujícími pasážemi. Je jako složitý labyrint plný knih, které nabízí k výběru nespočet světů a obrazů, podle aktuální nálady, myšlenkové otevřenosti či uzavřenosti něčemu. Díky za filmové i audio zpracování, které zpřístupňují náročnější dílo co nejširšímu publiku.
Brutální, přesvědčivé, temné, to byla, je a vždy bude jakákoliv církev. I dnes je spousta hlupáků, kteří věří. Ale v co vlastně?
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Neobejdete se bez znalostí historie, ale kdo bude poctivě číst poznámkový aparát, neztratí se. Film byl skvělý, ale v tomto případě se knize nemohl vyrovnat.
"Ecce Eco"... dva dny, čísly 2 dny, mi trvalo, než jsem po usilovném přemýšlení pochopil tu čistou krásu gotických dveří vetkanou do slov, tu průzračně strašidelnou "hezkost", na kterou zíral ve světle svíce onen novic. A najednou mi náhle všechno došlo. Neboť můj klíč pochopení našel ty správné zámky ve složitém labyrintu příběhu. Pro krásu slov vám shoří celá moudrost lidstva doslova před očima. Fantastické čtení.
Poslechnuto jako audio které bylo výborně zpracováno, tolik opěvovaný film jsem nikdy neviděla. Zajímavé téma ze zajímavého prostředí jen ukazuje, v jakých mylnostech a iluzích lidé žijí aniž by si to kdy uvědomili. A jedna z největších iluzí je, že církev vás přiblíží k Bohu....
Tento příběh jsem četla jako knihu, poslouchala jako audioknihu a viděla jako film. A každé zpracování mě vždy oslovilo a pokaždé jinak.
Užila jsem si to jako vhled do života ve středověku, jako detektivku a v neposlední řadě jako námět k přemýšlení ... pořád mě nepřestává fascinovat jak jsme si schopni vytrženými pasážemi z Bible (ale i jiných knih) zdůvodnit vlastně cokoliv. Podpořit tím jakoukoliv dobrou, ale i zvrácenou myšlenku. Jak se dalo/dá dlouze polemizovat nad tím jestli byl Ježíš bohatý nebo ne, jestli se smál nebo ne a kdokoliv měl jiný názor, tak byl prohlášen za heretika a šup s ním na hranici ....
V tomto případě mi přišlo filmové zpracování mnohem lepší než předloha. Kniha je dle mého mínění na dnešní dobu příliš rozvláčná, filozofická a teologická. Mnohé pasáže mají spíše význam pro, člověka, který teologii studoval, nebo se chce o problematiku, kterou se tento obor zabývá, hlouběji zajímat. Pro obyčejného čtenáře jsou však mnohé stránky tohoto díla hůře uchopitelné.
Málokdo z těch stovek komentářů vyjadřuje pocit jako mám já a já zase nechápu, jak je možné, že tolik čtenářů tato slátanina tak nadchla. Léta jsem si netroufal na knihu od Umberta Eca, přestože výtečné filmové zpracování vybízelo k četbě. Film u mě uspěl jednak výbornou režií a jednak "překladem" pro normálního člověka, protože to, co Eco napsal, není čitelné. Ono si totiž stačí přečíst na záložce medailonek autora: významný italský filozof, estetik, literární vědec, sémiolog a romanopisec. To vypovídá vše - profese spisovatel je až na posledním místě. On to totiž není spisovatel, on psát neumí.
Ke knize - prokousal jsem se přes 4 kapitoly až ke straně 74 a četbu vzdal. Prakticky jsem nevěděl, která bije. Přešel jsem na konec knihy, kde jsou Poznámky ke knize od autora - ani to nemělo smysl číst. Přečetl jsem už dost knih (a ne jen lehké čtení "na dovolenou"), ale tahle patří k tomu nejméně stravitelnému. Z mého pohledu hodnotím jak odpad. 14. 12. 2023.
Úžasne spracovaná detektívka s odhalením toho, čo všetci už veľmi dávno vieme - akákoľvek cirkev je falošná a zákerná. :-)
Že je Jméno růže dnes už klasikou postmoderního románu je známo, takže každý, kdo s nimi má svou čtenářskou zkušenost, má i povědomí, do čeho jde. Vrstvy (dle rozpoznatelné odbornosti autora) se prolínají a čtenář přepíná pozornost od dějových linií a fikce, vkomponované do reálií, k abstrakcím a teoriím, mezi nimiž lze vystopovat i tu blízkou autorovi, jako osobní vklad, ohnisko a úhel pohledu nebo jakousi jednotnou mentální nitku, protkávající román napříč vrstvami. Taky si ověří, jak chatrné jsou jeho znalosti, a jak je vše nejednoznačné a relativní, v takto komplexním obraze, kde univerzální Pravda je jen pošetilostí či pýchou ducha nebo zvůlí moci. A nepřekvapí jej ani, že nakonec je to, víc než o čem jiném, literatura o literatuře.
V podstatě tematické vrstvy docela rezonovaly s tím, co mi je blízké, ač jsem se párkrát přistihla, že detailnosti některých pasáží už mi byla nějak nad vstřebatelnou míru. A tak tentokrát nejvíce zabodovala ta nejpovrchnější vrstva...z čiré nostalgie nad mou raně čtenářskou fascinací neprůstřelně logickými dedukcemi pána z Baker street. A vůbec nevadí, že i tento Sherlock byl postmoderní (a možná ne tak úplně uvěřitelný svým dobovým a profesním zasazením), spolu se svým mladičkým Watsonem to byli, tím labyrintem středověkého řádového života, průvodci nadmíru příjemní.
Moje zamilovaná... četla jsem už potřetí, nyní pro účely Výzvy. Pokaždé v ní krom zajímavého příběhu najdu i spoustu úžasných myšlenek, námětů k přemýšlení a filosofických otázek.
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Knihy jsem se obával, lhal bych, kdybych řekl, že ne. Ale už po pár prvních stránkách jsem musel uznat, že mé obavy byly přehnané. Je psána, pravda, složitěji, do textu se stále plete latina a jiné jazyky, na konci je však překlad, takže čtenář neznalý těchto mluv i tak ví, co je řečeno.
Obsahově kniha obstála na výbornou. Sel jsem do ní s tím, že se jedná o historický román s velkou dávkou filozofie. To tento pochmurný vylet do temného středověku naprosto naplnil.