Merde! Rok v Paříži
Stephen Clarke
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15565/bmid_merde-rok-v-parizi-0Cs-15565.jpg
4
678
678
Merde! Rok v Paříži je téměř pravdivý záznam událostí, které se mu přihodily, nebo nepřihodily během deseti let, kdy žil ve Francii - podle toho, kdo klade otázku. Původně knihu vydal v nákladu 200 výtisků a chtěl ji prodávat přes svou webovou stránku, rozdávat přátelům, nebo využít jako palivo při barbecue konajícím se při oslavě dobytí Bastily. Po čtení v Kanadském knihkupectví v Paříži a recenzích v tisku se však kniha stala takovým bestsellerem, že Clarke zanedlouho musel napsat pokračování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , PlusOriginální název:
A Year in the Merde, 2004
více info...
Přidat komentář
Před dvěma lety, jsem nevím proč, začala s pátým dílem. Teprve teď se dostávám k prvnímu, a začínám s Paulem jeho francouzské dobrodružství.
Tenhle humor nesedne všem, ale musím říct, že mě to docela bavilo. Místy to bylo opravdu úsměvné, bylo to upřímné a upřímně říkám, že mě to bavilo víc než vyprávění dalšího Angličana přestěhovaného do Francie, Petera Mayle a jeho série Provence. Tohle mělo trochu grády a pro mě to bylo mnohem čtivější a zajímavější. Možná proto, že jsem spíš na města než na venkov. Nicméně, pokud se chcete dozvědět, jak může cizinec uspět pracovně v jiné zemi než je ta jeho rodná, tady je návod...
No ano, vtipné to bylo... ne vždy, ale bylo. Příběh angličana v Paříži, kde se snaží pracovat a občas nějakou tu ženu obšťastní, se četl pěkně. Ale smíchy jsem se z toho za břicho nepopadala.
Ale... další díly zkusím. Pokud si to udrží současnou úroveň, zabiju čas v práci, v nemocnici, na cestách a tak porůznu. A to ocením.
Četla jsem někdy před deseti lety a teď znovu. Pořád je to zábava, oddych, relax.
Četla jsem v angličtině, abych si procvičila jazyk, a tenhle cíl kniha splnila perfektně. A vlastně mi i vyhovovalo, že to bylo obsahově takové nenáročné. Někdy z toho trochu trčela autorova snaha být vtipný za každou cenu, ale některé vtípky byly povedené.
Z knihy jsem teda nadšená vůbec nebyla. Humor mi vůbec nesedl. Pousmála jsem se asi třikrát. Kniha nemá žádný pořádný příběh, přesah či zvrat. Po dalších knihách od autora už nesáhnu. Tuhle knihu jsem dosti protrpěla.
Měl jsem velká očekávání a první třetina knihy byla solidní zklamání. Ne že by neodsýpala, že by se člověk nepousmál, ale sakra takhle brutální xenofobní klišé bez kapky nadsázky? Francouzi jsou z pohledu autora tupá, angličtinu prznící a líná hovada, ženy sice elegantní, ale promiskuitní, nevyrovnané fifleny, celý francouzský systém je na rozsypání a dotuje ho asi ježíšek... Odlehčenou formou a pořádnou dávkou nadsázky a i sebeironie bych to asi snesl, kniha se následně stejně překlápí do určitého stavu poznání a smířlivosti, ale jen ve formě pofrancouzštění hlavního hrdiny, ze kterého se stává stejně vychcaný zevloun jako z obyvatel státu, kde aktuálně čerpá prebendy. Do vlastních řad úplně nesahá, když už, tak aby ukázal, že je lepší a líp se orientuje v gastronomii a balení Francouzek než jiní burani z ostrova snů (kde je děsivé ledasco, dentální a zdravotní péče namátkou a co si budeme vyprávět, pivní turisti z UK, to je obraz lidského zmaru...). Příběh je ale nakonec docela zábavný. Autorovi dám ještě šanci, neboť jsem si pod vlivem inzertní masírky nakoupil skoro celou řadu jeho titulů, ale teď již budu otevírat s mnohem nižším očekáváním. Tak dlouho se s merde patláš, až smrdíš od hlavy k patě, Stephene. Slabý průměr.
Vtipná oddechovka plná (dnes už bohužel) nekorektního humoru. Počítám, že v dnešní době už by se takovou knížku nikdo neodvážil vydat a bestsellerem by se nestala.
Pro mě byla zábavnou vzpomínkou na dobu, kdy se dala dělat legrace ze všeho a ze všech, bez zábran a bez obav.
Čekal jsem od toho trošku víc břitkého humoru (vzhledem k té nekonečné lásce, co mezi Francouzi a Angličany panuje, tedy oni to tady Frantíci (ano, kopu v anglickém týmu) dostávají zleva zprava, ale přesto), ale jako odpočinková četba proč ne. Když si tady tak projíždím komentáře, udivuje mě, kolik je tu nadšených čtenářek- tahle knížka je totiž docela slušně šovinistická a pokud jste úzkoprsá žena, co ji jen kradmý pohled do jejího výstřihu zvedá ze židle, desetkrát se pokřižujte a knížce se velkým obloukem vyhněte. V opačném případě (nebo pokud jste muž, co se rád dívá do dámských výstřihů (a nejen tam :-) vás knížka zaručeně pobaví.
Jako vtipná oddechovka super, ale nic velkého v tom hledat nelze a ani netřeba.
odechovka a dobré představení francouzské mentality.. určitě doporučuji pro "oddech" od běžného kancelářského života:)
Dobrá oddechovka, u které se občas nedá nesmát nahlas, asi jako kdyby se chlapci z Top Gearu (Hammond, May a Clarkson) snažili natočit seriózní dokument o Francouzích.
Žádná hluboká literatura, prostě knížka pro zasmání, což je skvělé. Vypnete hlavu, protáhnete bránici a jedete dál.
Knížku jsem dvakrát odložila, až na třetí pokus jsem se dostala do finále. Příběh, vršící jeden stereotyp na druhý, nemá žádný extra přesah, žádné poselství do života. Situace se opakují, chybí moment překvapení. Přesto, a navzdory všem těmto výtkám, jde o text, při jehož četbě jsem se nahlas smála. A čím víc jsem se blížila k závěru, tím trefnější a vtipnější mi text přišel. Možná bylo úlevné, že si autor dělá legraci z jiných národů než z nás Čecháčků.
Přečteno kdysi dávno, ale sedlo mi to. Navíc na některé vtípky si vzpomenu i roky po přečtení a pořád se nad nimi zasměju. Nic intelektuálního, ale na dovolenou ideální.
Velká ztráta času. Prostě to nebylo vůbec, ale vůbec zajímavé. Dočetla jsem jen s vypětím všech sil, abych věděla jaký bude konec. Konec byl docela dobrý.
Humor přesně podle mého gusta. Lehký, ale rozhodně ne hloupý. Navíc Francie, jídlo a hlavní postava, co je tak trochu mimo, to je zkrátka skvěle fungující kombinace. Mám v plánu dočíst i zbytek série.
Ze začátku jsem to četla spíš proto, jestli porozumím těm francouzským větičkám, aniž budu hledat ve slovníku, ale od půlky už mi přišlo že to má i nějaký děj a četlo se mi to dobře.
Merde! Britský humor potkal francouzskou realitu a vznikla další kniha, díky níž se společensky znemožníte na významných akcích – v hromadné dopravě, v čekárně u doktora, ve frontě na poště, a možná i před sousedy, budete-li ji číst na záchodě. Nejen pro její název, který z obálky křičí přes tři ulice, ale i protože se budete řehtat jako kůň. „Lekce ze života pařížského: Nesmím se lidem snažit zalíbit. Je třeba jim předvést, jak dokonale kašlu na to, co si myslí. Jedině tak dostanu, co dostat chci. Když se moc usmíváte, zdejší si pomyslí, že jste asi retardovaný.“
Autorovy další knížky
| 2007 |  Merde! Rok v Paříži |
| 2008 | Už zase skáču přes Merde! |
| 2009 | Celkem jde o Merde |
| 2011 | Tak pravil hlemýžď |
| 2012 | Obnažená Paříž |
Tahle kniha byla jeden čas všude a pak byla mnoho let v levných knihách za směšné peníze. Odolávala jsem dlouho, ale pak jsem při čekání na tramvaj podlehla. Lituju těch pár kaček? Ani náhodou. Je to vtipné, je to francouzské a velmi evropské.