Měsíc je drsná milenka
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44703/bmid_mesic-je-drsna-milenka-65cdc6c449da5.jpg
4
320
320
Povstání na Měsíci řízené oživlým počítačem dle pravidel přísně konspirativních. Autor je však Robert A. Heinlein. Takže cílem vzpoury není svržení „zlých kapitalistů", nýbrž nastolení pravidel volného obchodu mezi kolonií na Měsíci a mateřskou Zemí. Brilantně napsaná kniha staví na motivech, které Heinleina učinily patrně nejslavnějším kultovním autorem science fiction literatury. Život pojímaný jako drsná hra s nejistým koncem. Válka svobodného individua proti byrokratické tuposti. Právo každého jedince uspořádat si své záležitosti, jak se mu zlíbí. Heinleinovi hrdinové nejsou supermani. Jsou to lidé, kteří si váží sama sebe, nebojí se a dokážou rychle reagovat i na ty nejméně předvídatelné okolnosti. Přičemž neztrácejí nadhled a smysl pro humor. Počítač, který se najednou polidští, je pro znalce fantastické literatury obehranou písničkou. Heinlein však jediný počítač zlidštil se vším všudy. Nestává se monstrem, ať už ničícím nebo trpícím. Superpočítač Mike si začne uvědomovat sama sebe ve chvíli, kdy pocítí neodolatelnou potřebu vtipkovat. Záhy zatouží po přátelích a komunikaci. Rodí se v něm duše, s tím, co je na ní krásné, směšné a odpudivé. Nebabrá se však ve své podivné existenci. Přemýšlí a jedná. Touha být lidmi se vším rizikem je vlastní i lunárním vzbouřencům. Potomci doživotních trestanců jsou sice odsouzeni žít na Měsíci, nechtějí však žít v závislé kolonii, nýbrž ve svobodné zemi. Má to být republika? Nebo snad království? Nikdo za ně nic nevymyslí. Každá chyba se vymstí. A navíc mocná Země nechce zpočátku o dohodě ani slyšet. Luňané, přivyklí tvrdým podmínkám, se však pouštějí do každého boje, kde je šance na úspěch lepší než jedna ku deseti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , BanshiesOriginální název:
The Moon Is A Harsh Mistress, 1966
více info...
Přidat komentář
Robert "Neblbec" Heinlein čitateľom naservíroval poriadnu porciu (pre niekoho trochu menej stráviteľnú) toho, čo by sa mohlo stať, ak by mocenské (rozumej ekonomické s poriadnou dávkou vydierania) záujmy prevládli po kolonizácii našej obežnice nad záujmami nádeje pre záchranu obyvateľov na matičke Zemi a okolo nej krúžiaceho šutru. Technickú morálnu zastaranosť príbehu nevnímam ako negatívum, predsa len má kniha takmer šesť krížikov. Príbeh je určený neblbcom a tých zvyšných širokým oblúkom míňa. Osobne ma Heinleinovo dielo zaujalo od prvej stránky a bavilo po stránku poslednú. Výborne, už teraz sa teším na ďalšie stretnutie s autorom.
Títo starí borci zo zlatého veku sci-fi si vymýšľali menej, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Je to sci-fi, hlavne zo začiatku, no kniha sa veľmi rýchlo zmení na niečo, čo by sme mohli nazvať ako politický triler, presnejšie, popis procesu revolúcie. Od plánovania, cez prípravu, propagandu, politické šarády až po konečný konflikt. Asimov, Simak, Heinlein... všetci to boli muži, ktorí nemali hlavy len ako stojan na klobúk a vedeli pretaviť skutočnosť do vizionárskeho príbehu, ktorý, ikeď klasifikovaný ako scifi, patrí skôr do učebníc, než do zaprášených políc s paperbackmi. Väčšina myšlienok a udalostí je totižto až príliš skutočná, príliš aktuálna. Ako to už u Heinleina chodí, veľa názorov je diskutabilných, provokatívnych, no z textu vystupuje aj veľa univerzálnych právd, bez ohľadu na vaše politické, či morálne presvedčenia.
Formou, slovami, niektorými technickými detailmi, môže text pôsobiť retro, no samotným obsahom sotva. Jediné, čo by som vytkol, je občasná zdĺhavosť niektorých pasáži, ale to môže byť aj tým, že som knihu čítal v dobe, keď som sa nedokázal dostatočne uvoľniť, naladiť.
Posloucháno jako audiokniha. A také díky tomu příběh dostává čtyři hvězdičky. To Luboš Ondráček a jeho interpretace mě vtáhla do knihy. Na moji současnou jepičí trpělivost a soustředěnost tam bylo příliš mnoho politiky. Byla ale podána s tolik potřebnou nadsázkou, že jsem jí dala. Elektronický hlas Mikea mě bavil, život na Luně taky nebyl marný. Víckrát už se ale k této knize vracet nebudu.
Jde o příběh komunistické revoluce obyvatel žijících na Měsíci. Kniha samozřejmě trpí neduhy scifi literatury z té doby (70. léta), tedy z našeho primitivní technika vs. věci, které i dnes nejsou (zatím?) reálné. Pro mě ale největší scifi byl zatáček a průběh tamní revoluce. To bylo hodně úsměvné. Nicméně první 2/3 jsou fajn, poslední 1/3 už byla celek nuda.
"Aby získal lepší představu o lidech, začal Mike číst kromě odborných publikací a učebnic i krásnou literaturu a různé vymyšlené příběhy. Kromě toho, že získal určitý cit pro lidské konání, se Mike přiznal, že některé z jeho dobrých nápadů ho napadly právě při četbě těchto "ne zcela pravdivých údajů", jak jim říkával. Nápad, jak ukrýt katapult, dostal při četbě Edgara Alana Poea." ... "Nakonec jsme k jeho ukrytí použili metodu Ztraceného dopisu."
S ohľadom na dátum vydania klobúk dole. Prvá polovica bola síce záživnejšia, ale celkom ma bavila aj ta polygamná spoločnosť.
Výborně vymyšlený příběh a taky krásně podaný, zábavný, čtivý. Celá ta politika kolem je promyšlená a nadčasová. Mike je geniální. Závěrečnou část jsem musel dočíst v kuse, nemohl jsem se odtrhnout. Plných 5*, 16. 11. 2020.
Líbila se mi už když jsem byl ve škole. Ale až mnohem později jsem docenil filosofický i politický přesah a nadčasovost. Boj za svobodu je veden pragmaticky, vysloveně totalitními prostředky: špehování, dezinformace, podvody, manipulace, krádeže. A stojí za ním jen hrstka lidí. Přesto nakonec všechno zapadne na své místo. Uvnitř pěkného příběhu se skrývá velmi zasvěcený a realistický pohled na lidskou společnost.
Jak jsem (kdysi dávno) viděl tuto knihu za výlohou našeho obskurního prodejce pokleslé literatury, ihned mi došla jistá spojitost, o kterou se s vámi podělím. Nacista Heinlein píše o Měsíci. Několik let na to se dozvídám, že odvrácenou stranu Měsíce kolonizovali náckové už ve čtyřicátých letech, ba dokonce chystají invazi. No, nebudu dlouho chodit kolem horkého měsíčního jílu, nakonec jsem zjistil, že milenka Měsíc je čtení trochu jiného kalibru a co hlavně, parádní čtení za úplňku, kniha, kterou dáte za měsíc.
Velmi precizní Heinlein a jeho učebnice politologie - kapitola vedení vzpoury - pro budoucí generace, dobývající vesmír. Jak je jeho dobrým zvykem, je Heinlein vysoce důsledný ve vytěžení myšlenky až po její krajní mez. Jeho vize je stejně tak provokující jako přesně definovaná a chvílemi až profesorsky chladná. Heinlein si s motivem nehraje, on ho rýsuje na projekčním prkně a kótuje na desetiny milimetru. Mohlo by se proto zdát, že děj postrádá okamžiky napětí a výtrysky spontánní energie, ale oni tady přesto jsou. Už jen nápad na vedení války pomocí vesmírných katapultů je mysteriózní a závěrečný boj o svobodný Měsíc je možné klidně zapsat do velké síně slávy. Drsné milence nicméně chybějí emoce, s kterými to Heinlein prostě moc neumí nebo ho zase až tolik nezajímají. Holt i dokonalost má své chyby. Každopádně pro všechny budoucí revolucionáře povinná četba.
Nejsem zklamaná, ale nejsem ani nadšená. Začátek byl neskutečný. Komunikace se samostatně myslícím robotem. Jeho snaha všemu porozumět to nemělo chybu. Škoda, že kniha nezůstala u této myšlenky. Robot mohl třeba nechtěně způsobit katastrofu. Posun do politické roviny mě již tolik nebavil. Místo humoru nastoupilo filozofování a věčné debaty tak trochu o ničem. Naštěstí přišel delší závěr, který měl zase ty správné grády a tak celkově knihu hodnotím jako velice zdařilou. Audioknihu čte opravdu velice dobře pan Luboš Ondráček, který u jednotlivých postav fantastickým způsobem mění barvu hlasů.
Zdaleka to není první knížka od Heinleina, kterou jsem četla, takže jsem už na něco asi byla připravená... i když ze slova "soudruh" pořád skřípu zubama. Autor byl určitě Neblbec.
Nemám až tak ráda tyhle politicko-bojovné věci, ale kupodivu se mi tato knížka i líbila. I když nebude patřit k mým oblíbeným od autora (tam jsou Dveře do léta, Tunel do nebes a Kompletní historie budoucnosti), určitě není nejhorší (to je pro mě Hvězdná pěchota). Takže něco mezi.
Kniha je napsána velmi čtivým jazykem, je v ní spousta humoru. Pravda, i když se odehrává v roce 2076, technické věci v ní jsou dnes už trochu retro, všechny ty kabely, počítače přes několik budov, vytáčecí telefony, ale mně osobně to nevadilo, protože to vše jen slouží příběhu, který je nápaditý, jednání lidí, vlád států, různých organizací, to vše je jako dnes, nechybí spousta politikaření, lidé, které revoluce jednoduše semele, protože jsou právě v (ne)správnou chvíli na (ne)správném místě. A tak to má být, sci-fi, a knihy vůbec jsou jen zrcadlem toho, jací jsme my lidé, jen ty kulisy se mění.
A abych nezapomněl, samotné vydání od Arga - překlad, ilustrace a celková grafická úrava - si zaslouží 100%.
Je to teprve druhá kniha, kterou jsem od Heinleina četl. I to mi ale stačilo k tomu, abych věděl, co čekat - politicko-filosofické rozjímání zaobalené do sci-fi omáčky.
Co se týká politiky, od osvícené varianty vojenské diktatury ve Hvězdné pěchotě se přesouváme na pozemskou kolonii na Měsíci, jejíž obyvatelé se na základě reálií, ve kterých žijí, rozhodnou, že by nebylo od věci se osamostatnit. A dle jejich ideového vůdce, pana profesora, by bylo fajn nějak zprovoznit objektivisticko-anarchistický politicko-ekonomický a společenský systém. Je fajn, že Heinlein si ve druhé knize nepohrává se stejnými myšlenkami, ale zase se na věc dívá z jiného úhlu.
Problém knihy je v tom, že strašně zestárla. Heinlein se v technice nepiplá s nějakou extra detailní fyzikou, nicméně technickými záležitostmi daného světa se v příběhu prohrabává velice rád. Zde, k obrovské škodě, se asi snaží předpovědět, jak bude svět vypadat za zhruba sto let od napsání knihy - což mu obrovsky svazuje ruce a kniha tím trpí. Spousta zařízení a technologií je zastaralá již z dnešního pohledu a proto například celá jedna významná část příběhu v první třetině knihy působí přinejlepším úsměvně. Úvahy nad gravitačními katapulty a popisy cestování mezi Zemí, Měsícem a jejich podrobnosti jsou velice často také slabou částí knihy. Heinlein se bohužel v této knize technikou (navíc technikou, která je často již dnes prokazatelně mimo hru a on ji zde naroubuje na "supermoderní" kolonii) zabývá z mého pohledu mnohem více, než třeba ve Hvězdné pěchotě, ačkoliv ta by odpustila - a po pravdě, také to udělala - mnohem více chyb, jelikož veškerá technika v ní je mnohem hůře uchopitelná a kriticky posouditelná vůči dnešní době.
Naopak to, co je v podstatě nadčasové, a vzhledem k filosofické ambivalentnosti problematiky ještě dlouho bude, tedy politické a společenské úvahy, které podle mě byly hlavním objektem Heinleinova zájmu, jsou v této knize rozebrány mnohem méně, než třeba ve Hvězdné pěchotě. Možná je to proto, že anarchokapitalismus a objektivismus nebyly Heinleinovi natolik blízké, jako diktatura - ve smyslu filosofickém, nikoli praktickém. Je to poznat i na dialozích, které jsou poměrně naivní, což Heinlein (stejně jako u Hvězdné pěchoty) "vysvětluje" tím, že hlavními postavami obou knih jsou až na výjimky "blbci", respektive, příběh je popisován z jejich pohledu.
Celkově je kniha docela čtivá, nebyl problém se tím prokousat, nicméně osobně bych od tohoto autora doporučil na základě vlastní zkušenosti raději Hvězdnou pěchotu nebo na základě obecné známosti Vládce loutek.
Musím souhlasit s většinou komentářů, že začátek dobrý, ale v druhé části to přestává být zajímavé a je čím dál těžší číst dál. Hlavní myšlenka dobrá, myslící počítač super, ale jak se začne schůzovat, tak to dost připomíná realitu dnešních dnů.
Některé hlášky stojí za zapamatování, mě se líbí hlavně NeJíZda.
Trošku mi tam vadil často zmiňovaný levicový element, avšak od poloviny se kniha rozjela. Rozhodně se jedná o slušný nadprůměr.
Sohlasím s hodnocením Pralev. Kniha byla velmi zajímavá, vtipná, první čtvrtina až polovina mě bavila velmi. Život na Luně, jeho uspořádání - manželství a klany, superpočítač, vztahy se Zemí. Začátky povstání, organizace prvních buněk, to nemělo chybu. Ale pak přišlo (na mě) příliš mnoho politiky. Možná bych to za dlouhých zimních měsíců přečetla celé, ale v těchto letních vedrech jsem závěr knihy, a stydím se za to, přeskákala. Kniha ale určitě stojí za přečtení, navíc ji krásně ji doplňují ilustrace.
Bohužel se přidávám k táboru těch, kteří měli očekávání vysoká a pak byli docela zklamáni (a co jsem tak četl jiné komentáře, tak ze stejných důvodů). Začátek knihy, dokud je ústředním tématem umělá inteligence, je super a čte se jedním dechem. Zrovna tak se mi líbily v celé knize dialogy (na sci-fi překvapivě dobře napsané) a humor, stejně jako některé zajímavé sociologické myšlenky (jak by se přirozeně změnilo chování a zvyky lidí za jiných podmínek; zde vyjádřeno kupříkladu tím originálním konceptem manželství).
Bohužel veškeré pasáže o politice a revoluci (a je to většina knihy) mě vážně ani trochu nebavily...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Velmistr řádu Robert Anson Heinlein je můj nejoblíbenější autor ze Zlatého věku Sci-Fi. Pro zajímavost, po něm následuje Asimov a až nakonec se řadí Clark. Tedy v mých očích. Všichni tři mají místo v mém srdci.
Měsíc je drsná milenka patří mezi Heinleinovy dospělé práce a je považován za jeho nejlepší román. Patří do jeho vrcholného období, kdy po debaklu a nepochopení Vesmírné pěchoty přestal psát pro mládež a věnoval se jen tvorbě pro dospělé.
Je vždy ošemetné vracet se ke starým láskám. Po třiceti letech. Jak jsem obstál ve vztahu k tomuto románu? Kdysi jsem jím byl nadšen, neb jsem byl mlád a revolucionářem každým coulem. Při audionávratu jsem zprvu tápal a nechápal, v čem že se mi tato kniha jevila tak vynikající.
Hm, sebeuvědomovující se počítač, trestanecká kolonie, politika? Co na tom může být zajímavého? Všechno. Protože Heinlen. Nečekejte supervýstřelky z budoucnosti. Vždyť váš mobil je chytřejší než Mike. Ale Heinlein vás nechce oblbnout sci-fi pozlátkem, on vám chce něco sdělit a na analogii s americkou válkou o nezávislost se mu to také daří. Nutí vás přemýšlet, co je v politice správné a co už je za hranou. A že v románu jsem musel souhlasit se spoustou věcí, které jsou za hranou. To je ten rozdíl mezi mládím a konzervativním stářím.
Návrat se v audio podobě s vynikajícím Lubošem Ondráčkem vydařil. Heinlein byl odjakživa kontroverzní autor. Neměl problém se politicky přepólovat, neměl problém provokovat.
A proto, i když knihu poslouchám na zařízení, které je chytřejší než hlavní hrdina příběhu, nemám pocit, že by příběh zestaral a ztratil něco na sdělnosti.