Měsíc je drsná milenka
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44703/bmid_mesic-je-drsna-milenka-65cdc6c449da5.jpg
4
320
320
Povstání na Měsíci řízené oživlým počítačem dle pravidel přísně konspirativních. Autor je však Robert A. Heinlein. Takže cílem vzpoury není svržení „zlých kapitalistů", nýbrž nastolení pravidel volného obchodu mezi kolonií na Měsíci a mateřskou Zemí. Brilantně napsaná kniha staví na motivech, které Heinleina učinily patrně nejslavnějším kultovním autorem science fiction literatury. Život pojímaný jako drsná hra s nejistým koncem. Válka svobodného individua proti byrokratické tuposti. Právo každého jedince uspořádat si své záležitosti, jak se mu zlíbí. Heinleinovi hrdinové nejsou supermani. Jsou to lidé, kteří si váží sama sebe, nebojí se a dokážou rychle reagovat i na ty nejméně předvídatelné okolnosti. Přičemž neztrácejí nadhled a smysl pro humor. Počítač, který se najednou polidští, je pro znalce fantastické literatury obehranou písničkou. Heinlein však jediný počítač zlidštil se vším všudy. Nestává se monstrem, ať už ničícím nebo trpícím. Superpočítač Mike si začne uvědomovat sama sebe ve chvíli, kdy pocítí neodolatelnou potřebu vtipkovat. Záhy zatouží po přátelích a komunikaci. Rodí se v něm duše, s tím, co je na ní krásné, směšné a odpudivé. Nebabrá se však ve své podivné existenci. Přemýšlí a jedná. Touha být lidmi se vším rizikem je vlastní i lunárním vzbouřencům. Potomci doživotních trestanců jsou sice odsouzeni žít na Měsíci, nechtějí však žít v závislé kolonii, nýbrž ve svobodné zemi. Má to být republika? Nebo snad království? Nikdo za ně nic nevymyslí. Každá chyba se vymstí. A navíc mocná Země nechce zpočátku o dohodě ani slyšet. Luňané, přivyklí tvrdým podmínkám, se však pouštějí do každého boje, kde je šance na úspěch lepší než jedna ku deseti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , BanshiesOriginální název:
The Moon Is A Harsh Mistress, 1966
více info...
Přidat komentář
Libertariánská revoluce, co spadla z Měsíce. Heinlein se na pozadí příběhu snahy bandy měsíčňanů o získání nezávislosti na Zemi zaobírá nejen úvahami o osvobozeneckém boji, jeho zákonitostech a možnostech, ale i otázkami umělé inteligence, kolonizace Měsíce i uspořádání společnosti. Řada těchto úvah je nepřekvapivě nadčasová a nabízí nemálo témat k přemýšlení. Kniha celkem odsýpá, energii a spád ztratí jen na chvilku kdesi v polovině, kde je té politiky přece jenom trochu moc. Finální část pak letí jak kontejnerová střela vesmírem. Nové vydání má navíc zajímavou grafickou úpravu a vypadá moc dobře. Klasika …
Väčšina príbehu sa točí okolo Randovej objektivizmu a politiky libertarianizmu, ale je to napísané s priam remeselníckou pútavosťou. Inak povedané, zhltla som to raz-dva.
„Lidi v sobě musejí mít nějakou hluboce zakořeněnou představu upírat ostatním to, co jim dělá radost. Pravidla, zákony, vždycky mají potírat toho druhýho. Jakobychom v sobě nosili temnotu, kterou se nám nepodařilo setřást ani poté, co sme slezli ze stromu. Nikdo z těch lidí totiž neřekl: „Prosím, schvalte to, abych já nemohl dál pokračovat v dělání toho, o čem vím, že bych dělat neměl. Net, přátelé. Vždycky šlo o něco, co nesnášeli u svých sousedů. „Zabraňte jim v tom pro jejich vlastní dobro.“ Ne proto, že by to snad nějak ubližovalo komukoliv jinýmu.“
Postavy sú viacmenej sympatické, i keď občas ploché vo svojom správaní a uvažovaní. Mikovi sa nedá nefandiť, ale neubránila som sa paranoji, či ich nakoniec nezradí.
Hlavný hrdina nakoniec pôsobil väčšmi ako stroj než samotný Mike. So všetkým sa rýchlo vyrovnal a zmieril. Kam ho poslali, tam šiel, a to aj napriek tomu, že v sebe údajne nemal ani jeden revolucionársky gram.
Celkom by ma zaujímalo, aké skóre by kniha získala v Bechdelovom teste. To nepriamo súvisí aj s tým, ako veľmi bije do očí súznenie so sexuálnou revolúciu. Podľa Heinleina sa Luňáci v tomto (ale iba v tomto) smere medzigalaktickou rýchlosťou odpútali od evolučnej línie Homo sapiens na Zemi a vzali si príklad od polygamných orangutanov…
„V každé době je nutné přispůsobit se populárním mýtům. Kdysi dávno byli králové vybíraní božstvem, takže někdo musel zařídit, aby bohové dostali na výběr toho správneho kandidáta. V dnešní době je nejoblíbenějším mýtem vláda lidu. Ve své podstate však jde o totéž.“
Zas a opat som sa nechal nachytat na Heinleina...jeho poviedkovy subor je vynikajuci, romany podla mna otrasne....aj tema tohto romanu znie zaujimavo, avsak aj ked odhliadnem od vsetkych tych sudruhov, terminov z rustiny, Novych Leningradov atd atd, je to v podstate necitatelne...jeho styl je...rozvlacny, ukecany, na desiatkach stran sa postavy radobyvtipne dotahuju, pricom kazda jedna postava rozprava rovnakym stylom, takze nejaka blizsia identifikacia s tou-ktorou postavou nehrozi...akcia prakticky ziadna, po naozaj dobrom zaciatku - predstaveni Mika a schodzi nasleduju desiatky stran zbytocnych rozhovorov, prerusene asi 5 strankovym vylicenim vzbury na Mesiaci a kniha sa vracia do starych nezaujimavych kolaji....takze tymto koncim s Heinleinom /knihy zacate a nedocitane - Cudzinec v cudzej zemi, Az za Slunce zapad plout + tato/...
Revoluce, jejímž cílem není nic menšího, než boj o nezávislost měsíční kolonie. Zejména první polovina knihy však víc než co jiného připomíná vyprávění o bandě předškoláků, kteří se rozhodli ovládnout svět. Nic na tom nemění ani fakt, že jim pomáhá umělá inteligence s takřka neomezenými možnostmi. Mohl a také měl to být jeden z hlavních taháků knihy, ale celkem rychle mě přestal zajímat. Kdyby jeho roli zastal talentovaný hacker, příliš by se toho nezměnilo.
Dobrou zprávou je, že to zas tak moc nevadí. Vynahrazuje to přesah a hloubka, s jakou Heinlein zpracoval drsný svět Luny, její společenský řád i revoluci samotnou. Svou roli bude hrát nejen historie Luny, coby bývalé trestanecké kolonie, ale i vliv veřejného mínění nebo mocenské tahanice jednotlivých států na Zemi. Určitou zastaralost a těžkopádnost popisovaných technologií pak zcela vynahrazuje myšlenka vedení války pomocí gravitačních katapultů.
Obšírně politická heinleinovka, s nejednou úsměvnou outdated myšlenkou, speciálně pokud jde o PC technologii. Heinlein je revolucionář, nemá věci domyšlené, ale nechybí mu pro ně zápal. Nicméně, příliš politiky, vlastně mi přišlo, že krom AI otázky je to hlavně o tomhle, snad jen téma vícero partnerů věci trochu promíchalo, okořenilo. Čekal jsem, že to bude víc jako 'Dveře do léta', ale ono se to spíš blíží tou politickou angažovaností militantnímu filozofování z 'Hvězdné pěchoty', která, dle mě, fungovala líp jako parodie (geniální filmová "adaptace"). Heinleinovi fans jsou asi taky dost jinde.
(SPOILER) Heinlein má asi v oblibě jméno Mike, proto i zde stejně jako v knize Cizinec v cizí zemi je hlavní postavou Mike, ale tentokrát se jedná o počítač, který ovšem má vědomí a s pomocí několika dalších hlavních hrdinů jsou katalizatorem vzpoury na Měsíci proti nadvládě Země. Bylo poměrně dost zajímavé číst o systému vzpoury, kdy každý znal jen pár klíčových lidí, ale nikdy ne toho úplně nahoře. Taky bombardování země bylo celkem neotřele vymyšlené, spolu s cestou Manuela a profesora z Měsíce na Zem.
Nemohu si pomoci, ale klasická sci-fi je opravdu to nejlepší a zvláště, když je z pera jednoho z mistrů fantastiky.
Knížka, u které jsem se bavila. Mělo to nápad, hlavu a patu, zajímavé postavy, jeden z hrdinů počítač. Trocha té technické stránky, na tehdejší dobu pokrokové, revoluční vyjednávání a celkový pohled na společenství a život luňáků je spojeno ve velmi čtivé dílo.
A co je asi nejdůležitější, neotřelý a jemný humor.
Opět jedno z těch děl klasické scifi literatury, které tě tak zahltí informacemi na dané téma, až chvílema zapomeneš, že je tam i nějaký děj. Moje první zkušenost s Heinleinem je tedy ve formě jakési revoluční příručky, ale nezlobím se. Líbilo se mi zpracování katapultů a vliv zemské gravitace na “luňáky“. Hlavní čtveřice postav taky sympatická, jen u Mikea jsem neustále čekal kdy je zradí. Kdo za tuhle paranoiu vůči UI asi může HALE hmmm?
Boj za nezávislost made in Heinlein. Autor posílá hlavního hrdinu spolu s dokonalým počítačem do revoluce - boje proti systému a předvádí naplno svůj libertariánský přístup – jakákoliv vláda jen omezuje svobody, otravuje a brzdí individuální aktivity. Heinlein byl nejen spisovatel, ale také voják, politik, filozof a prognostik, který dokázal vidět daleko dopředu. I tentokrát (1966) chrlí plno nápadů a předpovědí, jen občas mi ty revoluční buňky a soudruzi v nich lezou na nervy, stejně jako když jinak celkem svižný děj tu a tam vyplní zdlouhavé vysvětlování.
80 % (aktuálně 247 hodnotících, zatím průměr 84 %).
…
Řízená demokracie je, Manueli, krásná věc. Alespoň pro ty, kdo ji řídí. A největší síla této demokracie je ‚svobodný tisk‘. ‚Svobodný‘ tady ovšem znamená ‚odpovědný‘ a vedoucí činitelé určují, co je ‚odpovědné‘ a co ne.
…
Kdysi pracovalo mnoho hlupáků pro vládu a byli vděčni za své malé, ale pravidelné platy. To ale nebylo nic pro mě. Já jsem se narodil svobodný a chtěl jsem, aby to tak zůstalo. Byl jsem soukromý podnikatel a nebyl jsem na výplatní listině žádné státní organizace. Časy se mění.
P.S.
Obálka příšerná, anotace zbytečně rozsáhlá, plná spoilerů.
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Moje druhá kniha od Heinleina.
Vlastně jsem čekal nějakou sci-fi noir detektivku. Phila Marlowa z měsíce, nebo něco jako Blade Runner. Ale dostal jsem francouzskou revoluci z Měsíce. A vůbec to nebylo špatné.
Z toho co mám za sebou jsem pochopil že Heinlein byl velký filozof a musel mít snad nepředstavitelnou fantazii. Už takové podružnosti, jako je vysvětlení manželství, nebo popisy hrdinových rukou, z nichž nakonec využívá stejně jen tři. Jen k tomu manželství by mně zajímalo podle jakých pravidel probíhal sex.
Určitě si od autora dám brzo něco dalšího.
Je vidět, že některé technické věci již zastaraly. Například stále mají šňůrový telefon, zatímco my si dnes život bez mobilu neumíme představit. Stejně tak některé věci ohledně zabezpečení počítačových dat působí dnes trochu úsměvně. Ale když se nad to tolerantně povzneseme, tak se příběh čte dobře.
Ke knížce jsem přistupovala s ne velikým očekáváním, chtěla jsem si doplnit mezeru a přečíst něco od autora. A byla jsem nadšená. Jistě, je to old school sci-fi, to ale neznamená, že ve mě snad kniha vyvolala byť jeden shovívavý úsměv. Fascinovaly mě detailní popisy příprav revoluce a fungování odboje, politikaření a principů fungování společnosti na Luně. Z tohoto hlediska mi přišla vlastně nadčasová. Překlad Alžběty Lexové se mi moc líbil, všechno výborně zapadalo. Myslím, že je kniha spíše pro zralejší čtenáře, kteří nejdou vyloženě po strhujícím příběhu. Dávám plné hodnocení.
Já nejsem úplně revoluční typ, navíc mi vadily ty strašně naivní představy o počítačích. No, to by ještě bylo pochopitelné vzhledem k času vzniku knihy, nicméně trochu horší je to s velkými problémy s fyzikálních principů, které již v té době známé byly. Ovšem příběh byl tak poutavý a postavy natolik sympatické, že to nakonec na těch 5* přeci jen vystačí.
Kolonie na měsíci a boj za osvobození od tyranů ze Země, umělá inteligence a revoluce. Zábavné čtení, už jsem to kdysi dávno četl v knihovně a teď jsem si to z nostalgie dal znovu. Pořád baví :)
Na můj vkus tam bylo až moc prostoru věnováno popisům věcí jako je fungování ,,řetězového” manželství atd. Od scifi očekávám ale něco jiného. Kniha by podle mého mohla mít tak třetinu stránek. Nepochopil sem proč když se jedná o mix populace tak tam pořád padá rusky ,,Da” a celkově tam na mě bylo chvílemi až moc soudruhů. Čekal sem spíš větší prostor popisu fungování volného trhu a možná i nějaké anarchie. Toho se mi ale nedostalo. Pro mě nic extra. Bohužel
O počítači který vtipkoval.A to bez ironie pravda pravdoucí.
Začínám se s Robertem nějak míjet.Rozhodně se nenechám odradit.Protože jde samosebou o nápaditou literaturu s puncem klasika.
V milence jsem neměl ten pocit.Pohlcení čtenářské se nekonalo.Málo se mě stává že by mě něco nechalo tak chladným.Těšil jsem se moc,to nemohu říct :)
Od začátku to působí jako nějaký manuál.Brožurka s návodem.Zaděláno na revoluci ! Strojené.Chladné.Nedovedu si udělat vztah k postavám.Jsou mě šumák.S tím mám problém ostatně vždy.
Tentokrát si neobleču rudý trenýrky a nehodlám lidi na ulici oslovat drahými soudruhy.
A to jsem měl myslím dost výbojné mladí :)
Té politiky je až příliš.A kdo dělá revolty ten to s náma dobře myslí.O lidi jde vždy.Samozřejmě jsou také vždy na prvním místě.
Měsíc byl opravdu drsnou milenkou.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Knihu poslouchám (což je u těch vysvětlovacích pasáží dost handicap proti rychločtení) a snad jí doposlechnu. Heinlein neví nic o diktatuře, nic o policejním státu ale má velký iluze o sexu. Tahle pohádka pro starší dorost mě nebere