Měsíce, květy
Macuo Bašó
Výbor z básní haiku největšího japonského básníka žijícího v 17. století.
Přidat komentář
Čtyři roční období, dvanáct měsíců a tolik květů...
Haiku, má láska.
Je krásné číst a snít.
A těm, kterým se to nelíbí..
P.S. Jděte do Prčic!
CHODNÍČEK ÚZKÝ
mě přijal
třpytem rosy
v květech
svých fial
SLYŠÍŠ
ten šumot?
Jsou to plátky růží snad?
Nebo
vodopád!
Jakožto Evropanka asi nejsem s to patřičně ocenit několik století staré básně z naprosto odlišné kultury. Některé haiku byly jako zářivé kapky chladivé rosy, chvění větru zachycené a uchované pro desítky generací čtenářů, jiné se dost opakovaly (ať už motivy nebo celkovou stavbou), takže ztrácely na působivosti, některé mě úplně minuly. Minimálně stejně jako básně tak oceňuji poučný doslov, který leccos osvětlil.
Moje prvé haiku :) vďaka Čtenářské výzvě na DK som objavila niečo nové a krásne. Ďakujem :)
I když se překladatelé hodně snažili, přiblížit českému čtenáři haiku není snadné. Haiku je extrémním případem básnické zkratky a já dávám přednost epice, rýmům, tradiční evropské tvorbě. Nevím jak bych haiku vnímala, kdybych uměla japonsky, ale česky mi občas prostě nevyzní a jindy vyznívá jaksi dětsky. Přikládám svůj výběr z výběru.
___Léto___
––Sacuki––
Světlušky, pohleď:
jsou jak tříšť
sta měsíců
ve stu rýžovišť.
––Minazuki––
Cikáda zvoní.
Kdo by řek,
že za pár dnů
bude už po ní.
Zbyla jen kůže,
suchá, malá...
Cikáda
se vyzpívala.
___Podzim___
––Fumizuki––
U cesty
byl sléz.
Utrhl si ho
můj kůň,
když mě tudy vez.
––Nagazuki––
Růže stolistá...
S hlavou
plnou rosy
je
taky
nejistá.
––Hazuki––
Podzim, smrákání.
Na suché větvi
sedí
černí
kavrani.
Červové v noci
při měsíčku
potají
kaštan hlodají.
___Zima___
––Šiwasu––
Sněžilo zrána.
Náhle je milá
i ta
protivná vrána...
Po vlnách plyne
napadlý sníh.
Květ vody
v zimních měsících.
Jak se má točit
slunečnice
uprostřed
té
lijavice?!
Droboulinká knížka plná života... Až se člověku zachce taky někam vyrazit a pozorovat :-))
Úžasné. Tak málo stačí k vyjádření všeho. Naštěstí jsem sbírku sehnala v antikvariátě, beru si ji všude s sebou na cesty. A trénuji na ní paměť!
Chvilku mi trvalo zvyknout si na jiný druh veršů, ale nakonec se podařilo a opravdu jsem si haiku užil.
Štítky knihy
japonská literatura výbor z díla japonská poezie haiku
Autorovy další knížky
1996 | Pár much a já |
2006 | Úzká stezka do vnitrozemí |
1996 | Měsíce, květy |
2019 | Haiku |
Nejen haiku jsou v tomto výběru jsou skvělé, ale i doslov. Poprvé jsem četla na střední a oslovuje mě to stále.