Měsíční deník
Michal Březina
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309822/bmid_mesicni-denik-QD9-309822.jpg
4
60
60
Humorná sci-fi je koncipována jako autentický deník, zachráněný součinem absurdních okolností, ve kterých hraje svou nezastupitelnou úlohu obyčejný rohlík. Celé dílo sestává z vyprávění bývalého žoldáka Marcela Šebesty, toho času námezdního dělníka vykonávajícího tvrdou práci na Měsíci.
Přidat komentář
Repost hodnocení z mého instagramového účtu:
Některé knihy vznikají, protože autor potřebuje sdělit myšlenku. Jiné se píšou pro peníze, a tak se snaží co nejvíce zalíbit. Útlá, ale zato absurditou naditá sci-fi Měsíční deník nejspíš patří ke třetí kategorii: ke knihám, které existují, protože prostě byla sranda je psát. Pokud to tak bylo, má Michal Březina můj respekt.
Marcel Šebesta, protagonista a vypravěč v jednom, je výrazná povaha: sarkastický, sprostý, mírně rasistický, sakra násilný. Jeden by od takové osoby čekal nějaký vývoj, nicméně na tohle náš vesmírný žoldák opravdu nehraje. Od začátku do konce zůstane stejný, což může být výhra, pokud takový typ postavy čtenáři sedne; já ten případ nejsem, nicméně jsem toho názoru, že minimálně Marcelovy interakce s Anglánem Campbellem fungovaly skvěle. S radostí bych si přečetla knihu, která by se celá skládala jen z jejich společného cestování.
Nesedl mi pořádně ani ten aspekt knihy, který tolik vyzdvihuje anotace, totiž humor. Možná to bylo mým vnímáním Marcela, který je zdrojem naprosté většiny hlášek, možná jejich přemírou nebo prostě mým vkusem, ale vrcholným projevem pobavení u mě bylo uculení se nad něčím obzvlášť trefným či divným. Slibované potrhání smíchy pro mě zůstalo stejně nedosažitelné jako pro Marcela domovská základna.
Bavilo mě nicméně sledovat děj samotný. Ten plyne tempem až závodním, situace se mění v každé kapitole. Na začátku se mi líbily náznaky, že na Měsíci cosi není v pořádku, s tím si autor mohl pohrát trochu déle. Nejvíc mě překvapilo to, co se stalo krátce za polovinou knihy - nechci spoilovat, také se případně nechte překvapit. Jen je škoda, že od tohoto zvratu dál je pro chápání příběhu dost prospěšné znát dílo H. G. Wellse, v čemž mám osobně mezery.
Můj závěr? Zajímavá kniha, jen napsaná pro cílovou skupinu, do níž nepatřím. Je tedy otázkou, jak velká může být množina fanoušků kombinace sci-fi, nekorektního humoru a odkazů na Wellse. Ale jak už jsem řekla - autor pravděpodobně napsal něco, co dělalo radost hlavně jemu, a neohlížel se na to, co se "sluší a patří". Což mi připadá super, i když mě osobně výsledek nenadchl.
A ilustrace jsou skvělé.
Jednohubka pořízená ve výprodeji, hybrid tvorby mistra Kulhánka či jeho klonu Františka Kotlety x Douglase Adamse, nebo spíše Sama J. Lundwalla. Agresivní buran, tedy hlavní antihrdina Marcel, přijímá práci těžaře na Měsíci, kde se odehrávají podezřelé věci. Marcel vše deníkovou formou popisuje, tedy jak je vrhán z jedné absurdní situace do druhé, cestuje vesmírem i časem, žere rohlíky a kanárky, potkává emzáky a sem tam nějakého divného člověka, chová se jako kretén, pořád někoho mlátí, zabíjí měsíčňany, prchá, zabíjí policajty, prchá a každý jeho krok/skok/libovolný přesun časoprostorem je lemován barvitým přirovnáním.
´Na to, že poslední člen hlídky musel být nervózní jak kamzík na rovince, projevil ve finále velkou duchapřítomnost. Roztáhl svou hmyzí hubu a jediným chramstnutím mi ukousl kus levýho prostředníčku. Teď byla pomalá reakce na mý straně. Čuměl jsem na ten pahýl jako krtek na atomový hodiny.
"Kecáš?!" křičím na toho zkurvence fádní řečnickou otázku a hned nato jsem mu rozflákal hlavu tak, že by ho nepoznalo ani vlastní zrcadlo. ´
Upozornění: autor hodně operuje s díly H.G. Wellse, pokud tedy neznáte knihu "První lidé na Měsíci", odkud především čerpá, pravděpodobně to dojmy z "Měsíčního deníku" dost sníží. Jelikož nejsem příznivcem prehistorické beletrie, většinu narážek jsem bohužel nepobrala. Za to vesmírná tělesa strhávat nemíním, neznalost klasiky je moje chyba. Dvě jdou dolů za hlavní postavu, kterou jsem nesnášela, vedlejší postavy, které mi byly ukradené, přemíru jazykových patvarů i zbytečné vulgarity (rozhodně nevolám po mluvě hochů od Bobří řeky, jen jsou sprosťárny místy zbytečné až nevhodné) a několik trapnějších přirovnání škemralo o vyškrtnutí. Jinak dobrý, za těch pár šušní v pohodě.
K ilustracím mám podobně nejednoznačný postoj: nelíbí se mi, ale k praštěné knížce pasují.
První půlka knížky mne nadchla vtipem i akcí. Bohužel pak nastal zlom, děj se stal nepřehledným a moc humoru v něm nezbylo. Krásné však je, že autor je, stejně jako já, obdivovatelem velkého H. G. Wellse.
Audioknihu načetl Alexej Pyško, což mě příjemně překvapilo. Obsah ale tedy už méně, tohle není typ humoru pro mě. Po hodině jsem poslech zastavila. Zjistila jsem totiž, že vlastně nevnímám obsah. Takže ani nehodnotím, dál poslouchat nebudu
Asi nejsem ten správný čtenář, ale kniha útlá, brožovaná - jako taková byla vybrána do zavazadla na cestu vlakem. A právě jako taková svůj účel splnila: překvapila, občas pobavila, místy znechutila, ale především zabránila nudě při nočním cestování a také pocitu ztráty času, kdybych ji vzala do ruky kdykoli jindy.
Takže děkuju za komentář Liberius a hlavně VeronikaMat.
P.S. Ale některá přirovnání byla opravdu trefná, ne že ne.
"Ti hajzlové to mají nastavený tak, že když jdeme z práce, tak je gravitace vyšší, ploužíme se, div se neplazíme po chodbě, a ráno pouští nižší, takže k těm strojům úplně letíme. Jinými slovy ráno vypadáme jak hrdinové z komunistickýho románu a večer jak oběti kapitalismu. Jak oběti kapitalismu z tý stejný knihy. Někdo tu má zkurveně morbidní smysl pro humor."
Poslouchala jsem audio verzi a bavila se už jen těma hláškama.
Poslouchám, poslouchám... a najednou je konec!
Původně jsem vybrala knihu kvůli nálepce humor, ale nakonec jsem se dočkala příjemného nečekaného bonusu, mého oblíbeného cestování časem. Takže nemohu jinak než dát plný počet.
Přála bych si, aby autor pokračoval dalším dílem. Věřím, že by něco ještě vymyslel...
Výborně napsaná úsměvná sci-fi jednohubka. Deníková forma vyprávění dodává příběhu na autentičnosti a autorovi se podařilo udržet tón příběhu z pohledu mírně ignorantského drsňáka tak, že je to uvěřitelné a čtenář není z děje vyrušován nekonzistentností.
Snaha o autentický deník mi přšla fajn. Proč si nepřečíst deník z budoucnosti. Marek Šebesta je svéráz na druhou, na mně možná až moc svéráz, ale je to plzeňák, což asi mnohé vysvětluje. Nechybí akce má to švih. Nenudil jsem se ani chvíli. Forma deníku je tady asi výhodou.
Horší slátaninu jsem snad ještě nečetl. Kniha se snaží být vtipná, ale neustálé pokusy o to být vtipný, dopadali většinou přesně naopak. Navíc potom, co jsem překousl první úmornou část dosti nepovedené sci-fi na měsíci, tak jsem se ocitl v cestování v čase. Paráda, protože z nudy se právě stala slátanina, kde se najednou dovídáme, že všechno, co se tu děje už popsal H.G. Wells ve svých knihách a že hlavní postavy jsou součástí tajné společnosti. Opravdu se mi zdá, že autor akorát vybral spoustu filmů a knih a utvořil z toho slátaninu, ze které doufal, že bude snad něco zajímavého. Popravdě tuto knihu řadím asi jako nejhorší, co jsem kdy četl. Už nikdy více.
Kniha Michala Březiny Měsíční deník se mi dostala do ruky náhodou. Na Google Books se o ní píše, že je to „nejhumornější sci-fi od dob Červeného trpaslíka“, což mě zaujalo. Po přečtení bych však spíš řekla, že humor knihy víc připomíná humor Stopařova průvodce galaxií (i když klíčovou roli tu místo ručníku zaujímá rohlík). Na Stopařově průvodci mě víc než příběh bavilo podání. Fakt, že každé druhé slovo není psáno vážně, ale s obrovskou nadsázkou a humorem. Příběh mi připadal vedlejší. A stejný efekt na mě měl Měsíční deník. Michal Březina je mistr metafory (i když některé by ve slušných kruzích nešlo citovat, což jim neubírá na vtipnosti). Příběh si víc vychutná ten, kdo zná První lidé na Měsíci od H. G. Wellse, kterou kniha paroduje. Já tuto Wellsovu knihu nečetla, a proto mi část příběhu unikla (nikoli autorovou vinou), především pro mě trochu složitější konec. Přesto jsem si čtení pro lehkost vyprávění a humorné podání užila. Knize bych tak vytkla jen to, že na obálce chyběl údaj o tom, co kniha paroduje. Jakožto pečlivý čtenář bych si nejprve dohnala mezery v konkrétním Wellsově díle, abych si Měsíční deník vychutnala ještě víc.
Odkládám znuděně někde kolem stránky 50, protože u toho usínám.
Úlohou koření je zvýraznit pokrm. Pokud ale z koření učiníte samotné jídlo, obvykle to stojí za prd po pár soustech a při větším množství je vám zle. Humor, drsné hlášky a další projevy hrdinů jsou kořením knih, ale pokud to na nich jednostranně postavíte, máte problém.
Marcel by byl výbornou složkou něčeho obsáhlejšího, například akčního nebo průzkumného výsadku, kde by okolní dění OBČAS glosoval svými projevy. Problém je, že tady je hlavní náplní, což omrzí poměrně rychle. Jeho projev sestává z neustálého přirovnávání, hustodrsňáctví, který mu nevěřím a konstatování toho, jak je mu vlastně všechno u prdele. Nope...korunu tomu nasadil vtip z dloubáním z prdele, který by třeba u trochu fungoval, ale autor se v něm začne nimrat a vysvětlovat ho, čímž ho pohřbí.
Aby nedošlo k omylu, mám rád humorné věci. Ale ten humor musí mít nějakou základní sofistikovanost a taky míru. Pokud někdo rve trapný vtip do skoro každé věty a každé promluvy, velmi rychle to znudí a unaví, protože v knize prakticky neexistuje normální projev. Pokud navíc Marcel deník diktoval, pochybuju, že takovýhle blbeček bude mluvit spisovně, nebo že se bude extra obtěžovat s gramatikou i při ručním zadávání. Spisovná forma je tím pádem spíš na škodu než k užitku, například škrtance nebo záseky by byly oživením.
Ano, chápu, že má jít o knížku na totální mozkový výplach. Jenže mozkový výplach nemusí znamenat nutně jeho vypnutí. A ano, nejsem cílovka (což jsem tipoval a nakonec jsem si to potvrdil), protože i na vypnutí si beru věci, u kterých je potřeba trochu přemýšlet, naposledy například přednášky Mel Robbinsové...
Jedna hvězda za těch cca 5 scének, kdy jsem se trochu uchechtl.
Ale jo, docela dobré, mělo to spád a občas jsem se zasmála. Lituji, že si už nepamatuji knihy od Wellse, na které se odkazuje.
Často čtu obhajoby špatných knih, že jde o literaturu určenou pro vypnutí a odpočinek. Měsíční deník od Michala Březiny je ale skvělou knihou určenou pro ono démonické vypnutí. Bezesporu nejde o literaturu pro květinového guru přes dobré mravy a lásku nebeskou, tohle je spíš kniha pro ty, co na základní škole seděli úplně vzadu a všichni dobře věděli proč. Kniha má nedostatky v dávkování humoru a logičnosti, ale smát se budete na každý straně až do konce a kvůli tomu si to koupíte. Ne kvůli vědomostem, ne kvůli logice, ani kvůli možná zbytečně větvenému příběhu, ale kvůli těm nabušeným hláškám, který váš močový měchýř přenesou časem do dob, kdy si bez pleny neškrtnete. Atmosféra knihy je opravdu skvělá. To mě až zaskočilo. Dokonce jsem se ve snu s oním Marcelem Šebestou, hlavním hrdinou, uprostřed měsíční pustiny sešel. Tuhle malou knížečku plnou srandy chcete :)
Článek od: Hanina - 06.05.2017
Recenzenti občas čtenářům k četbě určitých titulů doporučují nalít si sklenku dobrého vína. K Měsíčnímu deníku si místo vína raději přiberte biolit. Přípravek proti lezoucímu hmyzu by se hodil i hrdinovi knihy. Marcel Šebesta je „chlápek, který umí kýchnout s jedním okem otevřeným.“ U dědy na venkově jako kluk četl knihy, několikrát bručel za drobné přestupky, působil v cizinecké legii a stal se dobrovolným účastníkem polovojenského programu SELEN 42. Tím také začíná jeho měsíční mise, která se záhy změní v opakovaný trip napříč kosmem i časem.
Celá moje recenze tét opravdu vydařené knihy je ke shlédnutí zde: http://www.sarden.cz/2017-05-06-0000/recenze-michal-brezina-mesicni-denik
Jednu hvězdičku dolů dávám za to, že to bylo tak krátký. Než jsem se rozkoukala, byl konec. Ale deník je to skvělý, dost jsem se nasmála. Kéž by to tak bylo doopravdy a Seleniti existovali. Ale kdo ví.
jak tu někdo napsal, humorná odechovka. Žádný složitosti i když ke konci už to frčí. Zasmál jsem se hlavně přirovnáním. Nápad taky dobrý.
jen více takové pohodové vtipné a hlavně české scifi tvorby! je to pohodička. doporučuji :-)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Měsíční deník |
| 2018 |  Uchovej mou duši |
| 2023 | Zlé časy |
| 2021 | Do smrti daleko |
| 2023 | Není nebe nad Mexikem |
(SPOILER) Zvláštní knížka, chvílemi jsem měl pocit, že je autorovi patnáct.
Nicméně, špatné to určitě nebylo. Všudypřítomné odkazy na HG Wellse, vyprávění z pohledu totálního balvana, spoustu odkazů na moji rodnou Plzeň.. vlastně proč ne.
Konec je hodně nečekaný, být to seriál na Netflixu, řeknu, že se rozhodne chystá další řada.