Měsíční močál
Howard Phillips Lovecraft
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515123/bmid_mesicni-mocal-P6i-515123.jpg
4
461
461
Sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta série
< 2. díl >
V druhém svazku Lovecraftových sebraných spisů sledujeme pozoruhodný vývoj génia fantastické literatury. Lovecraft pro sebe objevuje kouzlo zapomenutých měst, očarovaných pradávným kouzlem, kouzlo zaniklých civilizací stihnutých kletbou bohů starších než svět. Zároveň autor kolem čtenáře stále jemněji osnuje síť strachu ve skvělých povídkách, jako např. Hudba Ericha Zanna, Ohař, Krysy ve zdech.... celý text
Přidat komentář
Byť jsme tady v menšině, tak soudě dle komentářů jsem rád, že nejsem jediný, komu druhý svazek Lovecrafta přišel slabší než první. Autorovy prvotiny měly takové zvláštní kouzlo a u několika z nich jsem si řekl, že je to fakt síla. Tahle kniha ve mne ale podobné pocity nevzbudila a přišlo mi, že se byť tu nebyly slabší kousky, všechno se blížilo průměru. Příští snad bude zase lepší.
U čtení jedničky jsem si říkala: dobře, on se to učil psát a já se to teď učím číst. Dvojka mi přijde oproti jedničce víc nevyvážená, zajímavost a čtivost povídek se silně liší. Možná kvůli překladům? Ale povídky zařazené do jedničky taky překládali různí překladatelé. Po dočtení mnou asi nejlépe hodnocené povídky Herbert West - reanimátor, jsem absolutně ztratila jakoukoliv chuť pokračovat ve čtení. Snad i proto jsem tak útlou knížku četla tři měsíce. Za mě nejlepší povídky: Herbert West - reanimátor, Sladká Ermengarda, Krysy ve zdech, Iranonovo hledání.
Můžu si zde namlouvat cokoliv,ale co mě na tomto autorovi baví, je to,že každým svým příběhem mě vtáhne do světa nočních můr.......a co považuji za čtenářsky vděčné je to,že se na to těším....85%.
Po druhém díle si už asi začínám uvědomovat tu osobitou atmosféru Lovecraftova světa, která zřejmě, dle komentářů, ještě graduje v pozdějších dílech. Jinak je za mě Měsíční močál věrným pokračováním první povídkové sbírky jen těžko představitelných hrůz a strašidelných myšlenek. Některé povídky se četly dobře, jiné zas méně, ale pravá hodnota Lovecraftova díla leží právě v tom, že on byl ten z prvních, kdo svému žánru teprve vyšlapával cestičku.
Mezi ty klasické horůrky, které mě zaujaly jsou:
Měsíční močál, Číhající děs, Nepojmenovatelné, Prokletý dům, Pes, V hrobce a Vyděděnec.
Ostatní patří do takového snového putování.
V něčem lepší, v něčem horší než předchozí sbírka. Příběhy začínají bobtnat a stávají se propracovanější. Nejvíce mě zaujaly Krysy ve zdech, Ti druzí bohové a V hrobce.
Tak jsem se po pěti letech vrátil. No dobře, ne tak úplně, v průběhu let jsem některé povídky četl opakovaně a opakovaně si je užíval. Ale letos jsem si řekl, Vojtěchu, to by chtělo doplnit komentáře k neokomentovaným povídkám (protože svoje kecy musíš cpát vážně všude) a ke sbírce vůbec. Nu a zjistil jsem, že zrovna v tomto případě těch povídek mnoho okomentovaných nemám. Tak jsem si to tedy znovu všechno přečetl.
Pro potřeby tohoto komentáře zdůrazňuji. Každou jednu povídku jsem okomentoval individuálně, a to textem tu delším, tu kratším. Některé mají rozsah komentáře (mého) dlouhé knihy, některé jsou na pár řádků.
Zde bych se patrně měl soustředit na nějaké obecné shrnutí. Je to skvělé. Ale je to skvělé asi hlavně proto, že to mám osobně rád. Přeci jenom, jedná se o 21 povídek, které jsou nad to dosti monotematické. Takže to unaví! Ale odhlédneme-li od tohoto faktu, zůstane nám skvělá kniha. Kniha plná skvělé atmosféry (Bezejmenné město, Hudba Ericha Zanna, Co přináší luna,...), intertextuálních odkazů (Herbert West, Slídič,...), interpretativních obtíží (On, Iranonovo hledání,...), skvělých, napínavých příběhů (Krysy ve zdech, Prokletý dům,...), mýtu z těch nejtemnějších (Slavnost, Slídič,...) a vůbec skvělé zábavy, u které se dá vyblbnout ve velkém.
Je jisté, že přes všechno, co o něm může kdokoliv kdekoliv psát (včetně některých mých rýpavých komentářů), zůstává Lovecraft skvělým autorem, který může občas postrádat literární cit, nikdy však nebude postrádat mimořádné vzdělání, které je schopen pomocí své skvělé imaginace bravurně zakomponovat do svých umných vyprávění.
A tak, přátelé, čtěme Lovecrafta. Čtěme tuto sbírku. Pokud vám nesedne, je to v pořádku. Pokud vám sedne, dobře pro vás. Počítejte však s tím, co jsem psal již u svého komentáře k Hrobce: Naplno pak poznáte obsah Goethova verše - "Můj klid je tentam, mé srdce je mdlé, už nenajdu míru, už nikdy ne."
Moje TOP 3 povídky z těchto spisů:
1. Vyvrženec/Vyděděnec
2. Reanimátor
3. Měsíční močál
Měla jsem ale problém knihu dočíst. Budu si teď muset dát od H.P. Lovecrafta chvíli pauzu, jeho povídky se opravdu musí dávkovat.
Jak já HPL miluju. Jeho fantazie je geniální. I když musím uznat, že jednotlivé povídky si musím dávkovat.
Jak zde již bylo zmíněno, ve druhém svazku se setkáváme s Lovecraftem, který už tak nějak věděl, co chce psát. Někdy po první polovině knihy, která se ještě nesla v duchu předchozího svazku, Lovecraft opouští snové povídky a krátké texty (jenž považuju za jeho nejslabší kousky), a jeho příběhy naopak nabírají na délce i důmyslnosti. Některé motivy - podzemí a především tématika kultů - které předtím spíše jenom tak naznačoval nebo se o ně lehce opíral, už tady začíná využívat naplno. S uvědoměním, co ho baví a jde mu nejvíc, však přišlo i Lovecraftovo nejvíce typické a výrazné negativum - a to, že se často opakuje. Ubírá to nějak na samotné kvalitě příběhů? Rozhodně ne, i přes určitou repetetivnost tu jsou opravdu výtečné kousky s úchvatnou atmosférou a autorovou fantazií zapojenou naplno. Spíše si to ale člověk začne více dávkovat, protože se tím dokáže snadno přejíst.
Moji osobní favoriti z této knihy jsou Krysy ve zdech a Hudba Ericha Zanna, naopak mě vzhledem ke svojí reputaci nejvíce zklamal Reanimátor (což z něj ale nečiní v tomto svazku to nejhorší), jenž je kvůli svému tehdejšímu způsobu vydávání dnes už hůře čitelný (každá nová kapitola = pomalu 3 strany zopakování předchozího děje + 1 strana nového děje), a i v upravené podobě by mi ten příběh přišel tuctový.
Tak jako tak, kniha si svoje lepší čtyři hvězdičky již se blížící pěti zaslouží.
Druhá kniha sebraných spisů H.P.L. se nese v podobném duchu jako ta první. Obsahuje zhusta krátké povídky a pár delších, zpravidla vzniklých jako seriálové čtení. Opět se noříme do snového světa ovlivněného Poem, Machenem a Dunsanym a vedle gotických hororů z Nové i Staré Anglie, ale i autorem nenáviděného New Yorku, vystrkují růžky další informace o vznikajícím Mýtu. Pokud vám ty snové příběhy moc nesedí, musíte se obrnit trpělivostí, jednak jsou i ty snové vždy nějak propojeny s Mýtem Cthulhu a hlavně dovršení Snového cyklu nás čeká až v další knize. Přesto se tady najde více příběhů, oproti knize první, které lze směle označit za kvalitní horory, jež spolehlivě způsobí nebývalý pocit mrazení v zádech.
První svazek byl decentním souborem vesměs příjemně tajemných povídek vhodných pro odpočinkové čtení nejlépe za deštivého odpoledne při svíčce a o bylinkovém čaji. Lovecraft se ale jako spisovatel neustále zlepšoval a tato druhá sbírka obsahuje v uvozovkách druhou generaci jeho příběhů, které jsou již rozsáhlejší, napínavější, hlubší a děsivější, a jde vidět, že Lovecraft si řádně uvědomil, co chce psát. Jako důkaz zlepšení kvality bych uvedl dvě sice nehororové, ale za to vydařené povídky vyskytující se v tomto svazku: Iranonovo hledání a Sladká Ermengarda. To první je dojemný příběh o zasněném hudebníkovi, který se pokládá za prince ztraceného království, a druhé je komediální povídka/divadelní hra, která nemusí nutně rozesmát, ale úsměv na tváři vykouzlí. Velmi se mi líbí způsob, jakým Lovecraft propojuje svá díla; nezáleží na tom, jakou povídku si od něj člověk přečte jako první, fungují všechny samostatně, ale v mnohých se skrývají odkazy na jiné v podobě témat, objektů nebo postav, nebo jen zmínek o nich, jež si tak jakoby žijí vlastním životem a dodávají svou útržkovitostí tzv. Mýtu Cthulhu (tj. fiktivní vesmír, ve kterém se naprostá většina jeho povídek odehrává) komplexnost a pocit důvěryhodnosti. Mohu vzpomenout například případ ohledně fiktivního okultního svazku Necronomicon, který marně hledali mnozí nadšenci v knihkupectvích a knihovnách. Velice jsem si oblíbil dvě povídky: již zmíněné Iranonovo hledání a Hudbu Ericha Zanna, která dokonale navozuje atmosféru tajemné cizí uličky, kosmické hudby a poukazuje na křehkost našeho světa, který může být lehce otřesen něčím velmi mocným. Za zmínku stojí ještě povídka Nepojmenovatelné, ve které si spisovatel briliantně hraje s představivostí a myšlenkami, které se jakoby na zavolanou zjeví ve skutečnosti.
Lovecraft dokazuje, že je mistrem tajemné, děsuplné atmosféry, kterou umí skvěle navodit. I bez dialogů se mu daří vytvořit skvělé originální povídky plné zajímavých postav, příšer. Hlavní hrdinové jsou vesměs sympatičtí, plni odhodlání bojovat se zlem. Někdy jsou povídky obtížnější ke čtení, chybí o trošičku víc akce.
Na rozdíl od Hrobky jsou povídky delší a propracovanější (motivy postav, temná atmosféra). Ubyly povídky s příjemnou tématikou, kde hlavní hrdina putuje neškodnými snovými světy. Přibylo více podzemí, démonů, prokletých domů a starých bohů. Ale také i hlavních hrdinů, kteří mají silný pud přežití a v jednom případě se postaví zlu s dobrým úmyslem zamezit jeho pokračování.
Celkově je vidět vývoj v autorově tvorbě a zdokonalování jeho stylu.
Abych pravdu řekl, slyšel jsem na Lovecrafta tolik chvály, že jsem si rovnou koupil celou edici a upřímně..... po přečtení prvních pár povídek jsem byl vcelku.... zklamán, asi jsem očekával něco jiného.... nicméně po čím dál tím hlubším čtení jsem zjistil, že vůbec nejde o to, že už v dnešní době kolikrát odhadnete konec...ale o onu atmosféru.
Abych pravdu přiznal, jsem člověk podléhající depresím v pravém slova smyslu....a rozumím prostředí v autorově "hlavě" natolik, že mne baví ona nepopsatelná temnota, pocity postav a záhady, kterým čelí, protože to cítím zrovna tak a dokáži se do jejich úzkostných pocitů vcítit......už čtu další knihu a upřímně...chci se v té temnotě a záhadách utopit. Druhý díl je o poznání lepší nežli ten první a některé povídky šli do ještě většího "morálního zkažena" nežli v Hrobce.
(SPOILER) Myslím, že tahle sbírka má vysoké hodnocení jen že je součástí díla kultovního autora. Většina povídek mě buď nebavila (zase snová města.. ) nebo se navzájem podobala (odlehlé sídlo, prokletí předci, podzemní svatyně....). Ale už to má lepší směr než první díl, autorův vývoj je krásně patrný
Atmosférické vtahující čtení.
(Několikrát mi hned pod nadpisem kapitoly nešikovně umístěná a příliš názorná ilustrace prozradila rozuzlení povídky. )
Tak tady dost přituhlo a moc se mi to líbilo, snad všechny povídky tam měly to "něco". Vynikající byly ty s děsivejma barákama. Každopádně navodit na pár stránkách takovou hutnou atmosféru, to se prostě musí umět. Ještě bych to tak chtěl číst někde u krbu s plápolajícíma a praskajícíma polenama a v ušáku a bylo by to naprosto dokonalý. Samozřejmě v noci :)
Bohužel se čím dál tím více zdá, že Lovecraftovy knihy nejsou mým šálkem čaje, ač bych ráda prohlásila opak. Naneštěstí ani Hrobka a ani druhý díl Lovecraftových sebraných spisů Měsíční močál nenabídly nic, co by už nebylo zpracováno dříve a lépe. Netvrdím a ani si netroufám tvrdit, že všechny povídky obsažené v těchto dvou svazcích jsou špatné, to vůbec ne.
Želbohu člověku, který vyrostl na Poeových knihách, a který obdivuje Machena, nemohou uniknout jisté zjevné podobnosti s tvorbou Lovecrafta. A ač autor veřejně přiznává inspiraci těmito dvěma pány, a dokonce má pocit, že těmto dvěma pánům skrze své přejímání jejich motivů skládá poklonu, z mého pohledu jde v takovém rozsahu už jen o kopírování. Troufám si dokonce vyslovit domněnku, že by jak Poe, tak Machen byli radši, kdyby Lovecraft zkusil něco osobitějšího.
To něco osobitějšího se mu nakonec zdá se povede a já budu ráda, až se k tomu dostanu, prozatím však pro mě Lovecraft zůstává jen trošku klišovitou nápodobou Poea a Machena.
Je mi líto.
Štítky knihy
mýtus Cthulhu hororové povídky Nová Anglie
Část díla
- Azathoth / Fragment: Azathoth 1938
- Bezejmenné město 1921
- Číhající děs 1923
- Co přináší luna 1923
- Děs redhookské čtvrti 1927
Autorovy další knížky
| 2011 |  Volání Cthulhu 1 |
| 2010 |  Hrobka |
| 2014 | H. P. Lovecraft – Komplet Sebraných spisů |
| 2011 | Měsíční močál |
| 1990 | Volání Cthulhu |
Skladba povídek se oproti první knize změnila. Jednoznačně k lepšímu. Daleko méně chaotických a surrealistických snů a vizí a daleko více hrůz a děsu. V této fázi své tvorby se Lovecraft začíná přibližovat tomu, co jsem očekával, když jsem s tímto autorem začínal. Pokud bych měl vypíchnout několik povídek, které stojí za pozornost, tak zmíním Bezejmenné město,Hudbu Ericha Zanna, Slídiče, Krysy ve zdech a Děs redhookské čtvrti.