Volání Cthulhu 1

13.08.2024

V tomto díle nám Lovecraft předává zatím nejucelenější pohled za "závoj" a nám se tak dostává více z mytologie jeho světa. Přesto je to málo a chceme vědět víc. To tajemno, ve kterém vyvstává mnoho otázek, snadno překlene těžší pasáže a láká nás ponořit se do světa temných a hrůzných skutečností na pomezí fantazie a snů.

21.07.2024

Pickmanův model je za mě nejzdařilejší povídka z tohoto svazku. Naopak Snové putování k neznámému Kadathu pro mě bylo čiré čtenářské peklo, už jsem myslela, že ten svazek nedočtu.

23.04.2024

Až na Chladný vzduch je třetí sbírka skutečným rozvinutím potenciálu pana spisovatele a to, co bylo jen jemně dosud naznačováno, zde rozkvétá v plné parádě. Mám na mysli kosmický horor. Nejikoničtějším dílem z tohoto žánru je bezpochyby Volání Cthulhu. Úděs z kosmických bytostí je o to hrozivější, že jejich rozměry jsou gigantické - větší než hory - a bytostně nepřátelské. Tři následující povídky, Pickmanův model, Podivný dům vysoko v mlze a Stříbrný klíč se zase vrací do Lovecraftovy typické jednoduchosti, tentokrát však s vybroušenou pointou. Naprosto mě pak zaujala novela Snové putování k neznámému Kadathu, u níž jsem překonal svůj rekord čtení v kuse (nyní 5 a půl hodiny). Chápu důvody, kvůli nimž se tento autorův počin nemusí líbit všem, avšak mně osobně toto dílo neskutečně učarovalo. Obsahuje nejdetailnější popis Lovecraftova Snového světa, včetně kultury a náboženství. Zaujalo mě též velké množství charakterů, které v tomto příběhu vystupují, a srdečně mě rozesmálo, když Randolph Carter začal mňoukat, aby se dorozuměl se svými kočičími přáteli. Bohužel je Snové putování poslední Lovecraftův příběh týkající se Snové říše. K případu Charlese Dextera Warda se prozatím nebudu vyjadřovat, protože je v této knize utnutý v polovině, a k jeho dočtení je třeba otevřít druhý díl.

20.03.2024

U svazku Volání Cthulhu jde opět, jak se Lovecraft autorsky posunul. Nejen, že se odvážil už i na delší texty, ale jsou i o něco smysluplnější. Ano, pořád se jedná o brakovou četbu, která je místy dost předvídatelná, ale má atmosféru a barvité popisy, na které by si mnoho autorů netrouflo. Co se Lovecraftovi nedá upřít, je originalita jeho vlastní mytologie... kterou následně vykrádají ostatní. Mě osobně zaujalo asi nejvíce Snové putování k neznámému Kadathu. Práce s ghúly mi přišla opravdu skvělá a jsem rád, že podobným bytostem nedává Lovecraft pouze negativní roli.

04.03.2024

Celkově to zase tak špatné nebylo, zejména případ Charlese Dextera Warda mě dokázal poměrně slušně vtáhnout, přestože, jak je u Lovecrafta zvykem, neobsahuje prakticky žádné překvapení a nečekané zvraty. Čtenář vše ví už dopředu a jen se mu dostává finálních potvrzení jeho hypotéz. Jedna hvězda jde dolů za rozdělení Warda do dvou svazků (argument, že ve Weird Tales to bylo také rozděleno u mě rozhodně nemůže obstát). Druhá hvězda dolů (a to jsem ještě milosrdný) je za Snové Putování. Tahle povídka měla sice na Lovecrafta celkem slušný spád, ale to je tak vše. Spousta náhodných setkání a šťastných úniků. Naprosto nelogické rozhodnutí hrdiny, který není ničím sympatický a rozhodně jsem si ho neoblíbil. Chaotické názvy měst a míst, které naprosto stěžují orientaci. Možná je to ještě to nejlepší ze snového cyklu, ale tahle povídka byla fakt utrpení.

17.12.2023

(během výuky nám bylo řečeno, že naše každodenní otázky blednou v porovnání s hrozbou, jakou představuje Cthulhu, a na tom asi něco bude)

Nicméně už několik let hraju Terrarii, takže... bylo fajn konečně zjistit o Cthulhu něco víc. Okultismus par excellence.

Další šance a je jasné, kam to vede. Celkově vzato je to pomalé. Ten styl mi nesedí.

Pokud jde o třetí svazek Lovecraftových spisů, představuje v jeho tvorbě vcelku radikální zlom. Hlavně tedy pokud jde o autorovu vyzrálost a schopnost psát mimořádně dlouhé texty, nikoliv již povídky, ale plnokrevné novely. Hovořím, samozřejmě, o fantaskním a fantastickém Snovém putování k neznámému Kadathu, které pro mne patří mezi nejcitlivější místa autorovy tvorby a která jistě patří mezi dvě mé nejoblíbenější výtvory (spolu se Stínem nad Innsmouthem), či o Případu Charlese Dextera Warda, což je novela takřka nevídaných kvalit, která je sice možná průhledná jak čiré sklo, ale není proto o nic méně zajímavá, poutavá a temná.

Nadto zde máme prostě skvělé příběhy (Pickman a Chladný vzduch) a příběhy mimořádné hodnoty pro Mýtus (Krom Kadathu samozřejmě prim hraje Volání Cthulhu, ale ignorovat nelze ani Warda a Podivný dům) a nádherný Stříbrný klíč, jehož hodnotu mohu sice považovat za nejmenší, který ovšem zůstává esteticky opravdu krásným.

Lovecraftův svět roste, jeho styl se mění, snad vyvíjí, vše směřuje ke vzniku legendy, která přetrvá staletí (o čemž nepochybuji) a již navěky (v měřítcích, samozřejmě, lidských) ovlivní populární kulturu. Při čtení si můžete nadále všímat mnoha intertextuálních odkazů nejen na dílo samotného autora a jeho přátel, ale i klasické literatury (z níž nejočividnější jsou odkazy na Poea, ale není v tom rozhodně sám), můžete se podivovat nad osobitým stylem autorovým, můžete se podivovat nad jeho fantastickou imaginací a sugestivitou textu. Můžete se obdivovat skvělé knize, se skvělými příběhy. Které jsem, samozřejmě, všechny samostatně komentoval.

29.03.2023

Má první osobní zkušenost s tímto ikonickým "hororovým" spisovatelem. Moc se mi líbí myšlenka chronologického řazení jeho tvorby, díky kterému lze pozorovat jeho vývoj, čím byl v jaké době inspirovaný a jak postupně budoval své vlastní, nanejvýš komplikované mysteriózní universum. Ze zvědavosti jsem si pustil pár audiopovídek z pera H. P. Lovecrafta z období jeho ranější tvorby (Slavnost, Pes, V hrobce...), kdy nešla upřít jeho inspirace E. A. Poem. V tomto spisu pak povídky postupně ztrácejí na své syrové "hororovosti" a začínají se ztrácet někde v mysterióznu, na což jsem si musel nějakou dobu zvykat. Je nutné říci, že H. P. Lovecraft měl neskutečný spisovatelský um a stylistika jeho děl je prostě skvělá. Na druhou stranu je ale čtení jeho textů namáhavé a osobně jsem se musel vždy plně soustředit, abych děj vnímal. Povídky, které mě bavily (ikonické Volání Cthulhu, Pickmanův model a hlavně první část Případu Charlese Dextera Warda) jsem si tak velmi užil, ale méně zajímavé povídky (Stříbrný klíč a bohužel kvůli chvílemi zdlouhavým popisům také i Snové putování k neznámému Kadathu) byly chvílemi utrpení číst. Původně jsem nezamýšlel se na nějakou dobu k Lovecraftovi vracet, kvůli nedokončení Případu Ch. D. Warda, který mě bavil ze všech povídek zdaleka nejvíce, však zvažuji přečtení dalšího dílu spisů.

15.01.2023

Dvousvazkový třetí díl sebraných spisů představuje vrcholné období Lovecraftovy tvorby. Krátké povídky jsou vystřídány delšími, dále novelami, a dokonce i dvěma krátkými romány. (Druhý román až ve čtvrtém díle.) V novele Putování k neznámému Kadathu vrcholí Snový cyklus a povídka Volání Cthulhu naplno otevírá cyklus Mýtu Cthulhu, kterým se autor proslavil. Nemění se jen délka jednotlivých příběhů, ale i jejich zasazení. Autor zvolna opouští žánr dobrodružné a mystické fantasy a přes horor se dostává až ke kosmickému hororu, který často spadá do žánru science-fiction. Nechybí i nějaký ten humor, kterým Lovecraft docela překvapuje, viz Tamtéž.

24.09.2022

Krasojízda pokračuje, děsně si užívám nejen to, že po letech zase čtu Lovecrafta, ale především to, že ho díky sebraným spisům čtu chronologicky a je nesmírně zajímavé vidět, jak pracoval. Jak se během těch (velmi, velmi málo) let vyvíjel, jak se vracel k oblíbeným motivům, navazoval na své vlastní příběhy, jeden nápad zpracovával několikrát, dokud ho nevybrousil k dokonalosti. Jedním z vrcholů téhle knihy a Lovecraftovy tvorby celkově je rozhodně Snové putování k neznámému Kadathu, v němž mistrova fantazie pracuje minimálně na 200 %. Následující Případ Dextera Warda je zase neskutečně strhující a jeho přerušení v polovině považuji za dokonale ďábelský žert. Zkrátka skvělá, řekl bych snad až povinná četba. A to jsem se ani nezmínil o titulní povídce, o lahůdkách typu Pickmanův model nebo o ilustracích Františka Štorma.

24.08.2022

U této série Lovecraftových povídek neuškodí mít přečtené dva předchozí svazky. I když to není podmínkou. Lovecraft zde propojil několik starších povídek s novější tvorbou. Kniha obsahuje pouhých 7 povídek, vázaných hlavně na jednu osobu.
Více než v předchozích povídkách je zde jasněji identifikována hranice mezi světem bdění a snění. Ne, že by jeden byl více skutečnější než druhý. Prostě jen víte, kde se pohybujete.
Celkově je v této třetí knize rovnováha mezi hororovými povídkami a snovými světy.
Přičemž příběhy mají takovou jemnější atmosféru, která dává jen lehce nahlédnout za oponu děsů, které popisují.

15.08.2022

Budu v tomto asi v opozici, ale zatímco první dvě knihy z krásné sbírky mne velmi bavily a cenil jsem si jejich atmosféry... u třetího dílu jsem nějak ztrácel chuť a někdy se mírně zrtácel v ději. Povídka "Snové putování k neznámému Kadathu" mne bavila do poloviny, pak už...... přiznám se, jsem se musel nutit, abych věděl, jak dopadne.... Jak na pěti stranách cítím skvěle budouvanou atosféru, tak k dalším 10ti je jen popis míst, která stejně postava za chvíli opustí, aby se dostala z bodu A, pak B, pak U, do kterého se dostane přes zbytek abecedy.....nevím, nesedo mi to. Na další díl se těším, ale tady jsem... půl napůl.... Měsíční močál byl podle mne lepší.

19.11.2021

Ačkoliv je nejlepším příběhem knihy titulní Volání Cthulhu, nejokázalejší ukázkou Lovecraftovy fantazie je Snové putování k neznámu Kadathu. Nejrozsáhlejší příběh knihy je v podstatě směsí názvosloví a tajuplných přídavných jmen. Říkal jsem si, proč to nefunguje, když je to tak skvěle vybájené... Vysvětlení podal nakladatel: "Příběh dodnes dělí čtenáře, kteří ho považují buď za brak, nebo za geniální vrchol Lovecraftovy tvorby." Ještě podstatnější je ale zmínka o tom, že se lze domnívat, že jde o náčrt děje nenapsaného románu o Azathotovi. A přesně tak to také působí! Ostatní příběhy jsou mile tajuplné, plné lovecraftovských kulis Nové Anglie, okultismu, šílenství a prastarých bytostí. Nejlepší z nich je závěrečné (neuzavřené) vyprávění o Případu Charlese Dextera Warda.

13.09.2021

Docela špatně se mi píše komentář, jelikož kvůli nedostatku času, mi přečtení trvalo asi měsíc a už se mi dojmy z jednotlivých povídek mísí dohromady. Nicméně většina z nich mě pohltila. Jedinou výtku mám k nejdelší povídce, kde jsem se často nachytal, že při čtení, přemýšlím nad úplně jinými věcmi, přesto v ní bylo dost pasáží, které mě dokázali zaujmout. Poslední povídka mě zase uchvátila, ale její ukončení v půlce děje a odkázaní na pokračovaní v dalším spisu, nepovažuji za ideální. Naštěstí jsem všechny spisy kupoval v kompletu, takže to není takový problém.

22.08.2021

Neuvěřitelně tajuplé a mystické příběhy bez zbytečného rozuzlení, vtáhly mě až zuřivě do děje a přečteno jedním dechem.
Celé se to neslo nádechem záhad.

11.03.2021

Vracím se - po Stínu z času zpět ke třetímu dílu Lovecraftových sebraných spisů. Kratší povídky s roztodivnými hororovými pointami - zkapalnění živého mrtvého či proměnu přízračného světa v reálný, například - přes delší práce o snícím mrtvém Cthulhu a snovém putování Randolpha Carvera snovou krajinou - až po poťouchle zařazenou polovinu podrobné exaktní zprávy o Charlesi Wardovi a jeho propadu do šílenství skrze studium dávných listin po bizarním předkovi ("pokračování příště"). Ve dvou případech - Volání Cthulhu a Snové putování k neznámému Kadathu - jde spíše než o děj a příběh o takřka obžerné líčení paralelních světů, jejich podoby a atmosféry. A i když dnes spousta věcí působí jako klišé, skláním se před Lovecraftovou brutální fantazií.

26.02.2021

Stejně jako předchozí svazky má také 3. díl sebraných spisů skvostnou grafickou úpravu, zvláště ilustrace F. Štorma skvěle korespondují s atmosférou povídek samotných, nicméně v porovnání s předchozími díly mi tato kniha připadala nejslabší.
První pětice (spíše kratších) povídek je povedená, Lovecraft v nich využívá všech postupů pro něj typických velmi obratně, ačkoliv se tematicky i stylisticky neustále opakuje. Což však, alespoň z mého úhlu pohledu, je pouze charakterový rys, nikoli nedostatek. Lovecraft v podstatě píše, podobně jako Kundera, to samé pořád dokola.
Pickmynův model má zcela předvídatelné rozuzlení, to mu však neubírá na jeho kouzlu, stejně tak Chladný vzduch - v něm je patrná inspirace Poeovou tvorbou, zejména povídkou 'Fakta o případu mns. Valdemara,' jak je uvedeno v komentáři editora, ale rozhodně také 'Mužem, který se rozpadl.' Dále potom Volání Cthulhu - to je modelová povídka. Tak typicky Lovecraftovská, že ji můžeme definovat samotným jménem autora.
Kámen úrazu bylo pro mne Snové putování k neznámému Kadathu. Její námět se v žánrové literatuře objevuje snad nejčastěji, za všechno můžu jmenovat Hobbita, a přitom zde byl rozveden tak plytce, až jsem došel k závěru, že děj byl pro autora jednoduše podružný. (SPOILER:) Snad kromě samotného závěru novely - fakt, že se vše odehrávalo ve snách hlavní postavy naznačuje, že naše realita je velmi ohebná a hned za oponou se odehrává cosi velkého a zlověstného. (Konec SPOILERU). Zbytek textu se však zaobírá neohrabaným popisem "nepopsatelného", což nemá v příběhu žádný význam a ani po estetické stránce to novelu nijak neobohacuje. Autor se možná snaží evokovat snovou krajinu, ale daří se mu pouze výčet skvostů, popř. obludností, který se záživností a smysluplností blíží inventáři kancelářských potřeb. Jediný smysl čtení této novely spočívá v tom, že je tu vyloženo mnoho faktů ohledně Mýtu Cthulhu, které by si čtenář Lovecrafta neměl nechat ujít.
Ve stručnostu k Případu Charlede Dextera Warda: začátek slibný (rozdělení povídky je trochu zlomyslným, ale smysluplným tahem nakladatele), vyústění příběhu předvídatelné - tedy alespoň myslím, uvidím později. Ale o to tu zase tolik nejde.

20.02.2021

Z torza dopisu v zanedbané obálce psaného někdy a toho času někde.V roce neznámém.
.................................................................................................................................................
Drahý Arcachone.Jak jistě víš a nebo se ti doslechlo z druhé ruky.Jistě.Ty jistě víš co moje práce speleologa obnáší.Neber si to a nevykládej špatně.
Je to náročné jak po stránce fyzické i psychické.A znovu si tě dovolím upozornit.Nezalekej se v této věci.Pokud jenom trochu nemáš zájem a snad tě mé věci nezajímají zanech tohoto dopisu čtení.Zmuchlej či jinak poškod vhod do spárů plamene tvých příjemných kamínek v těchto časech tolik potřebných.Vždyt i ty máš své starosti.
Dobře tedy.Při jedné z mnoha našich jeskynářských expedic jsme objevili něco co je předměte dalších zkoumání.
V té lokalitě.Nachází se v okolí Kujebiny.U nevelkého srázu u kterého něco takového nebylo dosud pozorováno.Tak při odtávání sněhu při náhlém oteplování načež se utrhl kus podzemní klenby.Nejsme na území krasu tot jasné a zdá se,že jde o světový fenomén.
Po sestupu do podzemí se před našima očima zjevil zapomenutý kout.Doslova kout.Chtělo by se říct zátiší.Zátiší nepoznaných barev.Neznámé barevné spektrum padající do očí zachytilo nepřirozenou paletu světel.I po zhasnutí umělého světla velmi znatelně zářili do dokonalé tmy.Celé to představení po nějakém čase jakoby dodávalo smysl tomu ději co se před námi odehrával.Člověk nabýval dojmu jakoby šlo o nějaký kontakt.Snad to celou věčnost právě čekalo na nás.Jak se octnout ted a tady.Bylo to naplánováno dopředu.Před čím jsme se to octli a co to chtělo od nás ?
......................................................................................................................................................
Ty víš Arcachone že na nějaké to nadpřirozeno moc nedám.Paradox je občas rád šáhnu po literatuře všemožné fantastiky.Jo nechávám se unášet Lovecraftem a podobnými.
Povídky a novely.Chladný vzduch.Pickmanův model.V tom Cthulhu trošku tápu.Pekelníci a raraši na to nedám.Ten Necronomicon má svůj jistý půvab to nezastírám.Zdá se na druhou stranu čím dál více prací z touto tématikou má prokomponovanou a víc čím dál víc se zadírá do těla ale ještě se uvidí.Po stříbrném klíči to chtělo pauzu.Po bezmála té temnoty bylo na čase dáti si třítýdenní odpočinek od zavedeného řádu a podobnosti povídek.
Snová putování k neznámému Kadathu a jiné podivnosti zahalené v mlze.Kadence slov nerozluštitelných smyček je palba na duši.K uchopení prožitku dasu jen těžko někdo pochopí a rozluští.Je to sen je to hranice je to odkad.Něco odjinud.Naše tělíčka nedokážou odhalit.
Za vrchol však považuju Případ Charlese Dextera Warda.
........................................................................................................................................................
Problém je v tom.V tom rozdělení na dvě části.Tak si představ příteli Arcachone.Zatímco lezu do jeskyní a jiných slojí děr a propastí ještě jsem se nedostal k druhým spisům tohoto svazku.Navíc ta podivnost nalezená uvnitř v podzemí.Celé se to zdá se prolíná a neprostupně mě to vtahuje.Jsem snad paranoidní co myslíš Arcachone ? Jsem ještě ten co jsi ho znal.Ten co hrával kuličky,běhal po střechách a vymetal kdejakou díru a měl slabost pro kdejakou záhadu.
Zachovej mi přízen a čekej na další mé listy v celé té věci.Již mi síla nestačí a nedovoluje abych pokračoval.
Jak ze sna procitám a zřím úděl náš pojednou v jasnějších konturách...chtělo by se říct...
........................................................................................................................................................
Další text je bohužel ohořelý...snad napovědí spisy 4 v druhém svazku Cthulhu...............