Volání Cthulhu 1

30.03.2016

Lovecraft je jako jeho Velcí Prastaří. Je to titán, moloch a jeho vyprávění nestoupá do závratných výšin (až na Snové putování k neznámému Kadathu) nýbrž klesá do hutné bažiny a tam se téměř nehýbe, ale všudypřítomná slizká obludnost bahna vytváří tu nejhutnější atmosféru, ve které se čtenář utopí. Pět hvězd nedám právě kvůli Snovému putování (jinak výborně napsaná snová fantastika), které je (pro mě) nešťastně umístěné uprostřed sbírky a tím velice rozbíjí atmosféru. Všechny ostatní povídky jsem přečetl jedním dechem, ale Snové putování mě zabrzdilo tak, že jsem v jednu chvíli knihu odložil.

27.12.2015

Lovecraft je v tejto zbierke už naplno vypísaný a konečne predstavuje čitateľovi vrchol jeho tvorby, či už v megaznámej a kultovej poviedke Volanie Ctulhu alebo skôr v atmosférickom Snovom putovaní k neznámemu Kadathu, ktoré síce je trocha dlhšie, než by som si prial, no zároveň tu autor naplno vtláča do stránok obrazy zo všetkých zákutí svojej nezmernej predstavivosti a vytvára tak neopísateľné snové dielo. Aj v kratších a menej známych poviedkach sa však dajú nájsť perly, ako v úvodnom Chladnom vzduchu alebo Pickmanovom modeli. Rozdelenie Prípadu Charlesa Dextera Warda samozrejme okamžite núti siahnuť po druhej časti zväzku, čo som pre tentokrát ochotný odpustiť, keďže táto poviedka bola rozdelená aj v origináli - a je výborná.

Zostávajú tak už len posledné slová na záver:
Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn.

18.07.2015

Snové putování k neznámému Kadathu je tak zdlouhavá a nudná povídka, že jsem Sebrané spisy III/1 četl hrozivě dlouhou dobu a téměř ani nedočetl. Což by byla obrovská chyba kvůli faktu, že po ní následuje úžasný Případ Charlese Dextera Warda. I zbytek povídej jsou na vysoké úrovni, ale Snové putování my ass.

01.07.2015

Lovecraft v plné síle. Povídek je méně a jsou delší a propracovanější. Je uplně jasné, že mistr již má svůj svět plně v rukách. A to jak ten snový, tak i ten náš. Prakticky všechny povídky jsou dobré. Vyzdvihnout musím zejména kultovní Volání Cthulhu, Pickmanův model a Putování k neznámému Kadathu, což je víceméně čistokrevné fantasy dobrodružství plné nápadů(byť poněkud těžkopádnější). Knihu uzavírá první část novely Podivný případ Charlese Dextera Warda. A rozhodně se vyplatí počkat si na její pokračování.

11.02.2015

Konečně jsem se dostal k dílu tohoto hororového klasika, které už mě nějakou dobu lákalo. Záměrně jsem zvolil tento díl Sebraných spisů avizovaný jako sumář nejdůležitějšího Lovecraftova tvůrčího období. A podobně jako uživatele see_sawandrew, i mě spíš než slavné Volání Cthulhu okouzlilo především Snové putování k neznámému Kaddathu. To je skutečně erupce té nejbizarnější představivosti, Alenka v říši divů pro otrlé. Obdivuju to absolutní odevzdání se pokřivené snové logice, nechuť cokoli korigovat v zájmu nějaké kompoziční čistoty. Naivita, která z dnešního pohledu Lovecraftovy průhledy do světa nezemské hrůzy trochu ohlodává, je v případě Kaddathu tou hlavní předností.
No a po druhém dílu trojky Sebraných spisů samozřejmě sáhnu také. Vydavatelský fígl s rozdělenou novelou Případ Charlese Dextera Warda mě k tomu spolehlivě přiměje.

13.07.2014

tretie pokračovanie, tohoto hororového mága, je rozdelené na dve časti. Volání Cthulhu 1 a 2 je to to absolútne najlepšie s týchto spisov a vrchol tohoto spisovateľa. Príbehy ako Chladný vzduch, Volání Cthulhu, Pickmanův model sú proste dokonalé. Nasledujúca fantastická novela Snové putování k neznámému Kadathu ma totálne ohromila. Ide o plnokrvný fantastický príbeh v štýle Pána Prsteňov iba s tým rozdielom že je dej vtesnaný do Lovecraftovského sveta a to zo všetkým čo k tomu patrí. Fantasy až tak nečítam ale tu som strácal pri čítaní dych, výborné ! Posledná novela Případ Charlese Dextera Warda rozdelená na dve polovice v tejto časti tak neohúrila ale v nasledujúcom pokračovaní všetko vykompenzuje. 5*

23.12.2013

Troufám si tvrdit, že právě tato část Lovecraftových sebraných spisů tvoří naprosté jádro autorovy tvorby. Když opomenu následující svazek, který obsahuje asi nejlepší Lovecraftovy povídky vůbec - znepokojivou Barvu z vesmíru a geniální Šepot ve tmě, musím právě tuto knihu označit za hlavní bránu do bizarní fantazie autora. Dle mého názoru k tomu však paradoxně nedochází zásluhou populární povídky VOLÁNÍ CTHULHU ani nejdelší Lovecraftovy novely PŘÍPAD CHARLESE DEXTERA WARDA. Tou velmi náročnou, přesto téměř geniální sondou do lovecraftovského multiverza je novela SNOVÉ PUTOVÁNÍ K NEZNÁMÉMU KADATHU. Není těžké si všimnout, že většinu svých děl autor pojímá ze stále stejné perspektivy: zvolí nespolehlivého vypravěče, který v ichformě nejprve podotkne, že jeho okolí či on sám již pochybuje o jeho/své příčetnosti a následně vylíčí události, které k jeho zešílení vedly. V několika připadech se pak vypravěčem stává osoba, která se pouze doslechla o hrůzách, které se odehrály. V každém případě se vypravěč snaží držet zdravého rozumu a pomocí pevné logiky oddaluje verdikt "nadpřirozeno" až do krajních mezí. Novela SNOVÉ PUTOVÁNÍ K NEZNÁMÉMU KADATHU je však koncipována zcela jinak. Lovecraft ji napsal v er-formě a jako vypravěče zvolil sám sebe. Nikoli vyprávěním, ale svým typickým popisem děje líčí příběh Randoplha Cartera, který je nespokojen s jedním ze svých snů, a proto se vydává do tajuplné Snové říše, aby poprosil bohy Země o přístup do nádherného města, které si vysnil, a kam se záhadných důvodů nemůže vstoupit. Jeho bizarní putování Snovou říší není provázeno logikou, natož nějakou psychologií postavy. Lovecraft v podstatě motivace Cartera či jiných postav vůbec nepředstavuje a soustředí se pouze na kouzelný popis tvorů, předmětů, měst a podivných zákoutí "Dreamworldu", který v mnohém připomíná říší Fantazie ve slavném Nekonečném příběhu. Během celé novely Lovecraft chrlí nejen znamenitě vygradované příběhové linky, ale především hromadu odkazů na celou svou tvorbu. Navazuje na své povídky o snech (většina vyšla ve druhém svazku s titulkem Měsíční močál), bezstarostně vkládá odkazy na mýtus Cthulhu i na děsivý pantheon Vnějších bohů i Velkých bohů, od věčného Azathotha přes jednu z hlavních postav Nyanlatrotepha až po žlutého kněze Hastura. To doplňuje, jak je u něj zvykem, velmi rozsáhlým bestiářem, kde figurují ghůlové, gugové, noční zebouni, gholové a dokonce ultharské kočky. Díky této podivuhodné patlanici se ze Snového putování stává jednak lovecraftovský slabikář, nabitý vším, co tento autor vymyslel, ale především neskutečně poutavá, dojemná i značně děsivá pohádka, v níž Lovecraft dokonale spojil naivitu všech svých děl s nepředstavitelně hrozivými prvky svého fikčního světa. Těžko v jeho tvorbě ještě najdu něco tak nabitého fantazií a upřímnou touhou po naivním snění. Celá kniha za 85%, Snové putování samozřejmě za sto.

13.02.2013

Když se roku 1908 v St. Louis konala výroční schůze Americké archeologické společnosti, tak tam inspektor Legrasse ukázal zapovězenou podivnou modlu Cthulhu, nalezenou v odpudivých neworleánských bažinách, vytesanou nelidskou rukou z blasfemického kamene, jehož povrch byl záhadně a nesvatě matný, mýdlovitě černo-zelenkavý, stejně jako je barva samotné knihy a nápisů na ní. A tudíž forma perfektně sedí (ač bych ocenil záložku) k obsahu, jež je čím dál kvalitnější a čtivější, jak Lovecraft dosahoval svého tvůrčího vrcholu. Jak příznačné, že to bylo po tom, co se mu rozpadl partnerský vztah.

Ze začátku lze být ještě sledováno působení ostnů xenofobie, která už ale se čtením knihy mizí a u novějších novel a románu už po ní není ani památky. Je až směšné, jak se byl schopen Lovecraft s nevolí dívat na “přistěhovalce“, když sám pocházel ze stejných přistěhovalců, kteří před pár stoletími vyvraždili původní obyvatelstvo a zabrali jejich zemi. Jsem ale rád, že pasáže o negroidních rysech, taliánech a žlutých povalečích nevycenzuroval žádný aktivní posel politicky korektního newspeaku a zůstalo to v knize, tak jak to bylo napsáno. Je to určité znamení doby i autora samotného. Ostatně jak jinak nazvat černocha než-li černochem, když tento nepochází ze Země? Zde opravdu pojem “afroameričan“ selhává ve všech směrech.

Už od první povídky Chladný vzduch jde vidět jak HPL vypracoval svůj styl a u žádného z prokletých děl, v tomto děsivém svazku prezentovaných, neznalezl jsem slabých či hluchých míst. Každá zde uvedená práce je prostě skvělá, kupodivu Call of Cthulhu není mým nejoblíbenějším kusem. Hodně se mi líbil Reanimátor, proto v podobně laděném duchu psaný Případ Charlese Dextera Warda mě zaujal asi nejvíce, stejně jako skvělé Snové putování k neznámému Kadathu, hluboce se mi zaryl i Pickamův model, Stříbrný klíč či Dům vysoko v mlze, už jen pro svůj vzletný popis okolí Arkhamu a Kingsportu.

Lovecraftovi se povedlo vytříbit svůj styl do nezaměnitelného, krystalicky temného jasu a zneklidňujícího slohu. Neskutečná je detailní až hnidopišská popisnost, především, ale nejen, ve Snovém putování, kdy jsem si při hltání stran všechno dokonale dovedl představit, což není úplně běžné u každé knihy. Tato parádní novela o dobrodružství Randolpha Cartera ve snové říši taky dává nový rozměr povídkám z počátků Lovecraftovy tvorby (ale i třeba Pickmanovu modelu z této knihy) a propojuje starší příběhy, které ještě zůstaly čerstvě v hlavě po přečtení prvního svazku těchto prokletých sebraných spisů a dává celému dílu ucelenou slupku ječivého šílenství a kompletnost santyrové, chorobným mechem porostlé chodby, ústící v bezbřehé propasti nejzazších hrůz.

Za mě 5 hvězd, jsem nadšen z této chronologické řady kompletního díla HPL a už se vrhám na další díl tohoto skvělého čtení.