Messerschmitt Me 163
Mano Ziegler
Autor líčí vývoj a nasazení jednoho z nejobávanějších raketových stíhačů druhé sv. války. Kniha je zajímavá zvláště vyprávěním zkušenosti pilotů, kteří tento stroj "sedlali". Jsou zde z první ruky popisovány technické problémy, ale i kvality a přednosti tohoto raketového stíhače. Kniha je doplněna několika fotografickými přílohami a kresbami mapujícími vývoj prototypů, leteckých nehod a bojových jednotek i nejznámějších pilotů.... celý text
Literatura naučná Vojenství
Vydáno: 1993 , MustangOriginální název:
Raketenjäger Me 163, 1989
více info...
Přidat komentář
Messerschmitt Me-163 Komet bylo první operačně nasazené letadlo s raketovým pohonem. A také letadlo, které má na svědomí více pilotů vlastních, než nepřátelských. Muži ze speciální jednotky Erprobungskommando 16 riskovali a ztráceli své životy, aby u něj vychytali dětské neduhy. Jedním z nich byl i Mano Ziegler, který barvitě popisuje nadšení z nové technologie i smutek nad častou ztrátou přátel. Stejně tak i běžný vojenský život a závěrečné rozčarování těch, kteří stáli na špatné straně. Jako bonus je přidána kapitola o práci konstruktéra Alexandera Lippische včetně bohaté fotodokumentace.
Napínavé líčení, autentické zážitky, dokumentární fotografie - to vše činí z knihy svým způsobem dobový dokument. Mám trochu pochybnosti o morálních kvalitách aktérů - nacistických pilotů, kteří jsou autorem líčeni jako lidé zanícení pro věc letectví, nic víc a nic méně, bez ohledu na to, jakým cílům má zkoušené letadlo sloužit. Tady už jde asi o Zieglerovu projekci poválečných zkušeností a potřeb. Ale jinak je to kniha zajímavá, psaná prostým, živým jazykem, velice čtivá.
Tato kniha ovlivnila můj život víc, než kterákoliv jiná. Přečetl jsem ji nesčetněkrát. Po každém dočtení mi bylo líto, že je už konec a mnohdy jsem začal číst znovu.
Bez nadsázky můžu říct, že kniha Me 163 tříbila můj pohled na svět, na život i na lidi kolem mě.
Nevadí, že hlavními hrdiny jsou Němci, takže jsou vlastně ti "zlí." O tohle v knize vůbec nejde.
Jen si to představte, doletět do výšky, kam normální vojenská stíhačka stoupá půl hodiny a vy tam profrčíte za 3 minuty... Vzlétnete ze země po západu slunce, když je šero. Ale nahoře v deseti kilometrech slunce znovu uvidíte... Země je tak daleko pod vámi, že ji můžete přeskočit jediným obloukem s vaším obratným letadýlkem. Tam nahoře už neplatí žádná politika, ani nic jiného, jste jenom vy, nebe a váš Messershmitt, váš Me 163. Není divu, že piloti se s tím letoun sžili skoro jako s kamarádem...
Pak ale mohl přijít pád - nestabilní palivo, motor s mnoha mouchami a vteřina mezi životem a smrtí je tak krátká.