Město
Clifford D. Simak
Hluboce lidský příběh románu Město nám v průběhu staletí a tisíciletí odkrývá v osudech rodiny Websterů nejen budoucnost člověka, ale i jeho souputníků a následníků, jimiž se jako dědicové lidského odkazu stanou psi a roboti. V osmi původně samostatně vydaných kapitolách, následně opatřených Epilogem, se seznamujeme s úžasnými proměnami lidské společnosti až k jejímu vesmírnému exodu, po kterém lidmi opuštěnou planetu přebírají jejich kdysi nejlepší přátelé. Dnes už klasická, stále čtivá a především myšlenkově bohatá kniha patří k zlatému fondu vědeckofantastického žánru a vytrvale se objevuje na předních místech v anketách o nejlepší science fiction román všech dob. Je také nejznámějším a nejčastěji připomínaným dílem amerického Velmistra žánru, jenž je našim čtenářům blízký nejen díky svému českému původu, ale také díky vrozenému humanismu, jenž překračuje lidmi uměle vytvořené hranice.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2024
,
Audioteka
Originální název:
The City, 1952
Interpreti: Zbyšek Horák
více info...
Přidat komentář
Tohle byla velká paráda. Mám velmi rád knihy, které jsou spíše než ucelený děj psány jako kronika. Ostatně Marťanská kronika patří mezi moje nejoblíbenější knihy. A Město se mi líbilo ještě více. Velmi čtivě a zároveň s něhou psaný příběh o vývoji lidstva v průběhu několika tisíc let, který mě bavil od začátku do konce. Doporučuji všem, nejen fanouškům sci-fi, protože to je zde pouze kulisou pro krásný příběh.
(SPOILER)
„A musím je varovat před skřítky.
Ačkoli to je to nejméně důležité. Člověk má své způsoby – velice kruté způsoby. Způsoby jak se vypořádat se vším, co mu stojí v cestě.
Jenkins si povzdechl.
Bůh buď skřítkům milostiv, řekl si.“
Poetická vize o konci a rozpadu lidstva. Ne, vlastně to není konec a rozpad, je tam cosi dalšího, cosi pokračujícího. Je to krásný text, který zvedá náladu zrovna v době kdy to, zdá se, potřebuji. Slova plynou a hladí na duši. Ten psí pohled, ty dvě hluboké studny psích očí, čtenář doslova cítí jejich sílu. Ten silný humanismus, zmíněný v anotaci, není póza, není to prázdná fráze, žádná vějička. Od čtenáře však vyžaduje účast, zastavení se, zamyšlení se. Příběh má enormní časový rozsah, od lidí, přes psy, po mravence. Všechno jsou to fáze světa, fáze dominantní formy, chcete-li. K tomu jeden dům, jedna rodina, jeden robot. Děj je klidný, plynulý, čtenář zpočátku tápe, později žasne. Text je jednoduchý, bez kudrlinek, bez odboček, nikde nenudí, nutí čtenáře číst, stránku za stránkou. Zaujme množství témat, která autor zkoumá, ať jde o agorafobii, deurbanizaci, transhumanismus, transendenci a přechod na jiné formy bytí. Samotné jednotlivé příběhy jsou vlastně pouze kulisy pro něco silnějšího. Ne nadarmo je kniha řazena do síně slávy SF Masterworks a přitom to vlastně není ani moc Sci-fi. Já osobně jsem byl nadšen a doporučuji všem.
Město stojí za přečtení. Nejde o tradiční scifi, ale spíše o zpětně čtenou kroniku světa, v kterém lidé udělají pár rozhodnutí vedoucích k dalšímu vývoji světa, ne zrovna typického pro scifi a velkolepou oslavu člověka. Postupný vývoj vytváří z prvních povídek méně zajímavé, ale později jejich význam roste. Díky rozdělení na povídky (jde v podstatě o povídkovou sbírku, která je však provázaná a navíc obsahuje ve výsledku vtipné úvody) si umím i představit, že se ke knize občas vrátím. Simak si mě získal svým poklidným vyprávěním s emocemi a empatií, bez zbytečné agrese a přímočarosti. Takhle nějak si představuji, když kvalitní spisovatel přijde s pocitem, že chce vidět lepší svět.
Hodně nezvyklé sci-fi, kde největším nebezpečím pro lidský rod není mimozemský hmyz, přírodní katastrofa či snad člověk sám, ale něco poměrně nekonvenčního. Ano kniha je plná humanistických ideálů, ale zároveň je kdesi pod povrchem cítit záchvěv čehosi zkaženého, plíživé psí totality...
Knihu jsem objevila náhodou. Neměla jsem od ní velké očekávání, ale velmi mě překvapila. Když vezmu v úvahu kdy byla napsána, musím uznat, že Simak byl Pan spisovatel.
Tisíciletá sága rodu Webstrů, příběh lidí, Země, psů, robotů a mravenců. Tím vším nás provází Jenkins. Velmi poutavé a příjemné čtení.
První vydání knihy Město vyšlo pod názvem Když ještě žili lidé. Připomínalo mi to bajky, ale o lidech. Zajímavé čtení, lidská mysl a fantazie nemají mezí, proč je tedy tolik omezených lidí? Asi aby mi mělo co vrtat hlavou.
SPOILER
U mě si autor jednoznačně získal body, když se zbavil lidí, aby nemohli dál škodit. To, že pejsky a jiná žvížátka pak vyštípali brablenci, už si mě tak nezískalo, ale víme, že šli jen "ke skřítkům". Jenkins jednoznačnej borec. Jen jsem neukojená, co fšechno jen ti mutanti uměli...
Nemůžu říct, že by mě kniha dostala hned, ale jakmile padla historka o mravencích v kopuli, byl jsem nenávratně vtažen do děje a zcela pohlcen. Sledovat kroniku domu Websterů a u toho zároveň lidstvo vyklízející pozice pro vládu jiných živočišných druhů na Zemi, bylo velice působivé. Za celou dobu mě ani nenapadlo na knihu nahlížet jako na soubor povídek, ale spíš jako originálně vystavěný, ucelený příběh se spoustou skvělých nápadů. Ani zub času s knihou nezamával. Tohle je naprostá klasika žánru. I leckteří jiní slavní autoři by se od Simaka měli co učit.
Knize jednoznačně přidává to, že je tak stará.
Zároveň je zajímavé, co autor v roce 1952 předpokládal a jak ho už někde vývoj technologií dohonil, nebo dokonce předběhl.
Povídkové pojetí mě obecně moc nebaví, tak jsem rád za stěžejní postavy, které se vyskytovaly ve více povídkách.
Filozofický pohled autora úplně nesdílím, ale knížka je rozhodně nápaditá a poměrně čtivá.
Čtyřicet let stará sci-fi knížka povídek o městě a lidstvu a vůbec ten věk na nich nejde poznat (až na pár maličkostí). Geniální nápady a zajímavé myšlenky. Četl jsem už podruhé a určitě ne naposledy.
Nevím, jestli se mi někdy povedlo přečíst knížku za dva dny. Jasně... Krávu nebeskou od Duchovnyho, ale ta byla tak třetinová.
Začátek knížky se mi nějak nezdál. Nechápal jsem, co se to vlastně děje. Prolog, pak poznámky ke kapitole před kapitolou samotnou? Cože? Ale pak do sebe samostatné dílky skládanky zapadaly do sebe. Slovo po slovu, kapitolu po kapitole.
Webstrové, Jenskins a Psi. A pak Joe, Mravenci a nic než prázdno a Země ponechána Matce přírodě "na pospas".
Filozofičtější knihu jsem snad nikdy nečetl. Dokonce ve mě možná vyvolává i střípky empatie.
Líbil semi konec. Nechuť Jenskinse opustit Webstrovský sům, tak jako Jerome F. Webster to nedokázal, aby zachránil Juwaina.
Na to, že je to kniha z padesátého druhého, byť jsem měl možnost číst edici z roku devadesát, bylo to tak skvěle napsané/přeložené, že nešlo přestat číst.
Není sporu o tom, že se jedná o velice humanisticky laděnou knihu. S mnohými myšlenkami souhlasím, s mnohými nikoli, každopádně bylo poznat, že příběh byl napsán již před lety. Zaujalo mně nenásilné propojování a návaznosti jednotlivých povídek, avšak na můj vkus působil celek až příliš zadumaně či filosoficky.
Tuto knihu jsem přečetla na jeden zátah a téměř bez dechu..kéž by bylo víc takových scifi..skvělá kniha, skvělý příběh, skvělý Simak..více slov netřeba..jedná se o jedno z nejlepších děl v rámci žánru, co mi kdy prošlo rukama..k tomuto autorovi se prostě musím v budoucnu vrátit!!!
Chtěla jsem se seznámit s klasikou žánru, vlastně jsem od knihy nic moc nečekala. První povídka byla patetická a postavy se mi pletly. Ale všechny další příběhy byly výborné. Bylo v nich tolik nápadů, opravdu hravých momentů. Čišelo z nich nadšení z bezbřehé fantazie – skvěle vykreslily kulisy, ve kterých se bude odehrávat budoucnost naší planety a jejích obyvatel. To, co mi trochu chybělo, byl příběh. Ten je jen velmi lehce načrtnutý. Chápu, že nebyl myšlen jako nosné téma knihy, ale přesto by čtení lépe obíhalo, kdyby tu byl.
Byl jsem omráčen jednoduchostí příběhu. Jeho jemným tkanivem slov.
Myslím, že žádná sci-fi nemá takový krásný příběh.
Simak psal jednoduše a upřímně.
Nikdy na tuto knihu nemohu zapomenout....
Inteligentné premýšľavé science-fiction nútiace človeka k zamysleniu sa nad možnou (ba niekto by možno povedal neodvrátiteľnou) pominuteľnosťou ľudstva. Túto knižku mi odporučil jeden kníhkupec (a následne mi ju pochopiteľne predal), ktorý ma najskôr lákal na bizarný príbeh o hovoriacich psoch, robotoch a nebezpečne inteligentných mravcoch, ale knihu treba predovšetkým vnímať ako humánne posolstvo, v ktorom preberajú štafetu po krvilačných a bojachtivých ľuďoch práve psy. Skeptický Simak vo svojom príbehu prakticky zavrhuje celú ľudskú spoločnosť, je zrejmé, že neverí v žiadne zlepšenie, a tak je teda táto humánnosť (ľudskosť vlastná ľuďom) prenesená mimo samotné človečenstvo. Táto nedôvera v smerovanie ľudského rodu však nie je podávaná chladnokrvne, ale s veľkým bôľom, nostalgiou a melanchóliou - a tak Simak neustále hľadá známky ľudského aj v cudzom a vyľudnenom svete.
"Co je to šíp a luk?" Opravdu, co je to ? Napadlo Jenkinse. Začátek konce. Je to stezka, která vede na ryčnou cestu války. Je to hračka a zbraň a triumf lidské techniky. Je to první náznak budoucí atomové bomby.
Zaujímalo by ma, koľko ľudí od čítania odradil ten otrasný tuzemský obal a otravne doslovný názov. Nie že by som si vyberal knihy podľa obalu, ale ak by som mal pred sebou položené 2 klasiky a mal by som si vybrať, vyhrala by určite tá s lákavejším obalom. Nečudo, že novšie vydanie od laseru, ktoré pôsobí ako úplne iná kniha, tu má o viac než sto hodnotení navyše. Nech už ale kniha na vonok pôsobí akokoľvek brakovo, obsahovo je veru úplne inde a nebojím sa povedať, že ide o myšlienkovo jedno z najbohatších a najzaujímavejších sci-fi, aké som dosiaľ čítal. Podobne ako Asimovov Ja Robot, ide o poviedkový román, pojímajúci dlhé (v tomto prípade naozaj veľmi dlhé) časové obdobie, ponúkajúci náhľad na možný vývoj a smerovanie našej civilizácie. Ústredným motívom je agresívna podstata ľudskej nátury a snaha o jej zmenu. Simakove závery nie sú dva krát optimistické, no lacný optimizmus ani nieje to, čo k podobnej literatúre patrí. Obdivuhodné dielo.
Čekal jsem hodně a to jsem i dostal. Osm povídek v jedné časové ose, provázené robotem Jenkinsem, mimochodem velký sympaťák, takového si taky pořídím. Nádherné téma existence/neexistence, vývoje, degenerace, zániku. Opravdu mě to bavilo. Každý kdo si létě večer lehl do trávy a díval se na hvězdy musel přemýšlet o podobných věcech jako autor. Doporučuju.
Část díla
Dezerce / Dezertéři
1944
Epilog
1973
Ezop
1947
Jednoduchá metoda
1951
Město
1944
Autorovy další knížky
| 2013 | Město |
| 1990 | Poselství z vesmíru |
| 1995 | Prstenec kolem Slunce |
| 1992 | Čas je ta nejjednodušší věc |
| 1993 | Přestupní stanice |
Nutil jsem se dočíst. Nebýt korony a že nebylo po ruce nic jiného, asi bych nezvládl. Hvězdu navíc za důležitost pro vývoj žánru.