Město & město

03.10.2020

(SPOILER) Hodnocení 4,5⭐/5⭐
Příběh této knihy se odehrává na okraji Evropy ve městě zvaném Beszel. Je to každodenní rutina detektiva Tyadora Borlúa, když ho volají k případu zavražděné ženy. Borlú se pouští do pátrání, které se po čase stává čím dál tím nebezpečnější a podivnější. Po čase se chce případu zbavit a předat ho dál vyšší mocnosti. Takzvanému Trans-g, vůdčímu orgánu, který má dohled nad městy Beszel a Ul Qoma. A jejich prolnutí. Bohužel se detektiv Borlú dozvídá, že musí v případu pokračovat, a dokonce musí navštívit druhé město jménem Ul Qomu, hraje významnou roli ve vraždě ženy. Cesta do tohoto města vede skrze neobvyklé hraniční pásmo. Jde o putování stejně tak duševní jako fyzické, o posun ve vnímání, vidění neviděného. Ul Qoma je bohaté a prosperující město, které se nachází v té stejné poloze jako Beszel. Otázka je, zda detektiv dokáže najít vraha a vidět neviděné.

Tato kniha byla zvláštní a těžká na čtení, tedy hlavně ze začátku. Proto musím ubrat pul hvězdičky, protože začíst se bylo velice obtížné. Navíc, těžké názvy a jména tomu moc nepřidají. Obdivuji fantazii spisovatele, který to dokázal dovést opravdu skoro do dokonalosti. Detektivní zápletka dobrá. Ovšem vylíčení a popsání města v městě je opravdu dokonalé a nechápu, jak člověk dokáže mít takovou šílenou obratnost řeči a představivost. Po nějaké době… když přechroustáte obtížný začátek (cca 80stran), všechno začíná dávat smysl. Čtení je najednou snadné a stránky rychle ubíhají. Knihu jsem nedokázala dát z ruky, jak mě města pohltila. A odnesla jsem si důležitý poznatek. A to je ten, že vůbec nešlo o to, že je město v městě, ale o psychologii lidí, co v obou městech žila. Vlastně nejde tady ani o fantasy, jako spíš o to co je v hlavě lidí, co tam žije. O výchově obyvatel nevidět co vidí. O tom, jak bez řečí přijmuli pravidla daného města a města. Konec knihy byl zamotaný a překvapivý. V příběhu nacházíme nacionalismus a radikální levičáky a sjednocovatelé, kteří chtějí smazal linii neviděného.

27.09.2020

Že začátku jsem se krapet trápila, než jsem pochopila systém města a města, ale upřímně s Krakenem jsem to měla podobné. Nakonec mi pomohlo, když jsem si uvědomila, je to trošku Matrix a přeci to není Matrix. Ta myšlenka je fantastická. I přes pomalý rozjezd nakonec příběh nabral slušně tempo zakončené správně detektivním a překvapivym vyústěním. Ráda se k Borluovi vrátím. Škoda, že vedlejší postavy nedostaly moc prostoru, jak mi u knížek nevadí nevyrcene, tady mě to trochu až prekvapive zamrzelo. Proto čtyři hvězdičky.

30.05.2020

Z této knihy jsem měl po přečtení předchozích komentářů trochu obavy, ale nakonec to byla jízda. Nebyl problém se rychle začíst, přijmout pravidla originálně vystavěného světa. Jen na konci autor trochu ztratil dech, a finále mi přišlo trochu natahované a divné. Ale myšlenka, že jsme sami sobě nejlepšími policajty je mrazivá a smutná.
Jsem rád, že po té co jsem kdysi nebyl schopný dočíst Železnou radu jsem si k Miévillovi znovu našel cestu. Moc dobrá knížka.

01.04.2020

Tak trochu jiná detektivka mísící prvky sci-fi s povědomím shonem rušného velkoměsta. Je to příjemně temné, rychle to odsýpá a hlavně to perfektně graduje do správně zamotaného a překvapivého finále. Nechybí zlotřilé korporace, státní útlak, nacionalismus a radikální levičáci, tedy přesně to, co každý den vidíme v Televizních novinách. Přesto je to bizarní, fantaskní a přitažlivě jiné.

26.03.2020

Budu za exota, ale tohle mě vůbec nebavilo. Asi jsem měl málo trpělivosti,i když se mi to často nestává. Přitom myšlenka skvělá, ale styl psaní této sci-fi detektivky mě nezaujal.

26.10.2019

Ke knížce jsem přistupovala zcela bez jakéhokoliv očekávání, četla jsem pochvalné i kritické recenze a manželovi se knížka zdála pitomá a o ničem. První půlka byla čirá nuda a chvíli to dokonce vypadalo, že to vzdám. Ale vydržela jsem a odměnou mi byl napínavý a důvtipný závěr téhle zajímavé sci-fi (nebo fantasy?). Líbil se mi efektní popis lidské stádnosti, toho, jak vlastně nepotřebujeme policajty, aby nás hlídali v našich klecích, sami sobě jsme těmi nesvědomitějšími žalářníky. Mně se to líbilo!
Jednu hvězdičku musím ale strhnout za často nejasné, nesrozumitelné a zmatené dialogy a popisy některých scén. Nevím ovšem, do jaké míry to je špatná práce překladatele nebo to jde na vrub autorovi.

12.07.2019

S Miévilleho Městem a městem jsem se pořádně potrápil a vlastně ani nevím, proč se tak stalo. Na jedné straně je geniální nápad prolínajících se měst, na straně druhé mi přijde, že Miéville tuhle myšlenku až trestuhodně promrhal. Než aby nám nabídl gejzír imaginace, raději se soustředil na ono kafkovsko-dickovské metafyzično, které nemá daleko k neuchopitelnosti surrealismu. Přitom se s tím dalo dělat tolik věcí a rozvíjet takové motivy, že by nám z toho nejspíš zůstával rozum notně pozadu a škobrtal by jako invalida cestou do samoobsluhy. Jenže tady je to samé nevidím, neslyším, necítím… A když už jsme u těch pocitů a emocí, vždyť ony v knize vlastně žádné nejsou. Strach, zloba, bolest, láska, krása, štěstí, smutek… nikde nic. Atmosféra? Šedivo, zataženo, nejasno, neznámo, beznadějno. Vždyť i ona detektivní zápletka je jen taková berlička k šourání se městem a městem, přičemž na pořádný odrazový můstek nenarazíte ani v jednom z nich. Postavy jsou, více než co jiného, černobílé skici z památníčku adolescentky a ještě k tomu ta podivně krkolomná jména. Bohužel ne, s Miévillem jsme pro tentokrát nenašli společnou řeč a jeho vize mi zůstaly vzdáleny.

25.09.2018

Pocta detektivním klasikám v Chandlerovském stylu. Miéville ale případ nálezu zohavené (a samozřejmě mrtvé) mladé ženy zasadil do prostředí dvou prolnutých měst jejichž spletitá pravidla případ zvláštním způsobem komplikují. K dokonalosti chyběl bližší popis toho jak se celá oblast v rozštěpila v prvé řadě a něco málo z tajemné historie trans-g. Možná si autor nechal zadní vrátka a Borlú se někdy vrátí na scénu.

22.09.2018

Známkovat spisovatele jako ve škole, dostal by Miéville jedničku za fascinující prostředí (přidat více informací, jak došlo k absurdnímu rozštěpení Bészelu a Ul Quomy, zasloužil by jedničku s hvězdičkou). Další jednička by byla za stylistiku, China to se slovy umí dokonale. Dvě mínus za zápletku, která mě nenutila kdovíjak dychtivě otáčet stránky. Za tři by pak dostaly postavy, příliš všední, poněkud duševně "placaté", občas s nejasnou motivací chování. Jedničku si jako vždy zaslouží Les Edwards za výbornou obálku, Milan Žáček za překlad a redakce za pečlivost (s mínusem - pár chybek se našlo). Ani to však nestačí na vysvědčení s vyznamenáním: kdyby autor polovinu toho nadšení, jaké věnoval popisu obou měst a zajímavému fungování myslí jejich obyvatel, věnoval vyšperkování detektivní zápletky a hlubšímu propracování charakterů nejdůležitějších postav, ráda bych ty slabší čtyři hvězdy naleštila pátou.
Přes své výhrady můžu „Město & Město“ doporučit ke čtení každému, kdo hledá v literatuře nové, originální prvky, těch Miéville tahá z barvitých zákoutí své fantazie stále dostatek… Kam na ty nápady chodí?

12.08.2018

První přečtená kniha od Miévilla a určitě ne poslední. Myšlenka prolnutí dvou měst mi přišla geniální a děj mě po celou dobu bavil. Jen v posledních pár kapitolách jsem se začala lehce ztrácet a hlavní zápletka mi přišla už trochu překombinovaná. I tak jedno z nejlepších čtení za poslední dobu a určitě doporučuji.

30.06.2018

Od knihy som očakával viac fantasy prvkov, prelínanie realít, myslel som si, že je kniha o alternatívnych realitách a viac som sa mýliť nemohol.

Spoilers...

Postavy sú nezaujímavé, šedé, čitateľ si ich nevie zaradiť a ani poriadne zapamätať. Nemajú žiadnu osobnosť, ich jednanie je veľakrát nelogické a dialógy nezmyselné. Používanie textu bolo pre mňa jedno z najhorších v tomto roku. V dialógoch som sa úspešne strácal a nevedel, ktorá postava rozpráva, pretože autor v jednom riadku písal o jednej aj druhej zároveň. Zápletka o vražde a následná detektívna robota je na zívačku ale hlavne o ňu vôbec v knihe nejde. Autor skôr rieši "prelínanie" dvoch miest a hľadanie tretieho. Pritom o žiadne fantasy ani sci-fi sa nejedná, je to všetko len v hlave ľudí, ktorí tam žijú a ktorí sú už od malička vychovaní, aby sa nedívali na ľudí alebo predmety, či budovy, ktoré majú takú-či-onakú farbu alebo štýl. Jeho koncept "nedívania" a "nepočutia" má strašne veľa dier a vôbec som mu to neuveril. V zásade je to obojstranná totalita a ľudia žijú v jednom meste. Alebo sú v jednom meste dvaja kohúti a tí si prerozdelili ľudí, ktorých oblbujú už od mladého veku. Možno je nápad knihy geniálny, no nedotiahnutý a zle spracovaný. Autor dáva čitateľovi veľmi málo indícií, ako prelínanie funguje, tak som si po sto stranách musel prečítať zopár tuzemských recenzií, aby som zistil, že nie som jediný, komu to vadí. Akurát v druhej tretine ma kniha trochu začala baviť, no koniec všetko moje začínajúce nadšenie hodil do koša. Pre mňa osobne veľké sklamanie.

07.04.2018

Jednoznačně nejlepší kniha, kterou jsem od Miévilla četla, napětí sálalo z každé stránky, naprosto nečekaná dějová línie, myšlenka dvou měst, které se navzájem nevidí, prostě pecka.

13.12.2017

K předchozím dvěma knihám od Miévilla chovám uznání, ale tahle mě prostě dostala, nepochybně i tím, že je výrazně stravitelnější než Kraken a Ambasadov. Naprostá paráda!
Kniha je koncipována trochu netradičně - dějová (detektivní) linka zde funguje spíš jen jako takový oslí můstek, přes který autor čtenáře provází nejrůznějšími zákoutími Besźelu, města, které se současně prolíná ještě s dalším, a kde zákony nařizují to druhé město vůbec nevnímat. V podstatě máte dvě možnosti - buď na tuto hru přistoupit a pak vás kniha dostane jako mě, anebo ji nejspíš odhodíte po pár stranách. Za sebe pouze doporučuju - vytrvejte, stojí to za to :)

23.11.2017

Zajímavá knížka, velmi dobře se četla, autorova fantazie je naprosto nekonečná.

25.02.2017

Miéville mě prostě zase dostal, tohle je skvělá věc. Detektivní zápletka sice nic moc, ale o to tu vůbec nejde. Hlavní je prostředí - dvě města existující jedno v druhém, na stejném místě. Nejsou mezi nimi vlastně žádné hranice, ty existují jen v myslích lidí, kteří se od malička učí "nevidět" to druhé město a jeho obyvatele. Překročení neviditelných hranic mezi městy okamžitě tvrdě trestá tajemné Trans-G...
Těžko se popisuje jak to vlastně funguje a v tomto stručném komentáři to snad ani nejde, Miéville to ale umí podat fantasticky. Rozhodně si to nenechte ujít.

25.09.2016

První polovina je taková zvláštní, než se čtenář dostane do pravidel světa je zmaten. V podstatě ale jde jen o přenesení myšlení obyvatel totalitních států na nejvyšší úroveň.

Ta věc prostě nefunguje. Celá kniha obsahuje tak závažné nesmysly a logické trhliny, že ať už je to jinak další dobrý Miéville, každému, kdo nad tím zapřemýšlí, to musí připadat jako dokonalá blbost. Bohužel...

17.10.2015

Detektivní příběh odehrávající se v místě, kde se prolínají dvě města. Prostě na jednom místě stojí dvě města, přičemž je pod přísnými tresty zakázáno přejít z jednoho do druhého (mimo dovolený přechod ve Spojovacím paláci), a to třeba jen pohledem. Jako, zní to poněkud divně a divné to také je. Jedna z okrajových postav tam řekne, že tahle dvě města jsou všem ve světě leda tak k smíchu. To je přesně vyjádřeno. Bylo mi to celé spíš k smíchu, neviděl jsem na tom nic originálního, ač jsem se s něčím takovým doposud nesetkal. Možná tak trochu paralelní světy Neila Gaimana by mi to mohlo připomínat, ale nepřipomínalo, protože to Gaimanovo dává nějaký smysl, kdežto Miévillova prolnutá města jsou směšným nesmyslem. Detektivní linie celého příběhu by nebyla špatná, ale prostředí, kde se to odehrává, ji spolehlivě zabíjí. No a Miévilova kreativita co se jmen postav týče, ta je teda opravdu něco…něco až stupidního.

03.07.2015

Jako jo, myšlenka naprosto geniální. Nicméně i tak mi tam něco chybělo, nějaká taková dokonalá nasycenost jakou nacházím v Jizvě. Která nutí tu knihu začít číst, pak se trochu zarazit (přiznávám, že se vždycky ze začátku trochu zarazím, než se do Mievillovy hlavy dokáži ponořit), pak se zase ponořit a zůstat ponořeni až do konce, kterého se nechcete dočíst. Já se konce tenrokrát dobrat opravdu chtěla. Možná proto, že mi nebylo sympatické, že v knize bylo velice málo citu. Nebo velice poskrovnu. Žádný vztah, jen čistá policejní korektnost a oddanost, která se tvoří během společné služby, ale ve výsledku nezanechá tak hluboký dojem. A možná to i tak Mieville zamýšlel. Takže jdu přidat navíc jednu hvězdičku.