Město šťastných lásek
František Kožík
Mojmír Galanda žije dvojím životem: ve dne rozmlouvá s pokojnými obyvateli dnešní Telče, s panem drogistou, s malířem Roubalem i s hezkou kustodkou v šortkách, a večer se prohání v temných uličkách 16. století, vymetá krčmy i městské vězení, navštěvuje Kateřinu z Valdštejna na nově vyzdobeném zámku a luští tajemství neznámé krásky, která se uchýlila k šlechtici Frankovskému. Mojmír Galanda je totiž spisovatel a toto požehnané léto tráví psaním historické novely. Ale jak se mu pomalu odvíjejí postavy a jejich osudy, shledává k vlastnímu úžasu, že jakousi podivnou hrou náhody anebo možná po zákonu, který chce, aby ty nejlidštější věci byly věčné, nalézají jeho románové hrdinové své dvojníky mezi těmi pokojnými lidmi na náměstí, a že ty dnešní zdánlivě všední lidské příběhy jsou vpravdě stejně dramatické jako vzrušivé předivo z doby renesance. Sám se ztotožní s potulným písničkářem a podle svého románu by měl milovat pěknou krčmářku, ale tu najednou mu vlastní koncept přestane vycházet... Obě pásma knihy jsou sice rozlišena vypravěčským stylem, ale jejich příběhy se vzájemně zrcadlí, proplétají a doplňují, takže jedno násobí napětí druhého a tvoří dohromady jedinou živou tkáň. Zkušený vypravěč Kožík tu poutavou formou pověděl mnoho o historii své milované Telče a mistrovsky zachytil duši města, toho památného i toho dnešního.... celý text
Přidat komentář
Město Telč - město šťastných lásek. Alespoň takto nám ho představuje František Kožík ve svém románu. Spisovatel Mojmír Galanda zde během letních prázdnin píše svou historickou novelu o době pana Zachariáše z Hradce. Tento model mu dovoluje vést dvě oddělené příběhové linie, nápaditě je splétat, vytvářet mezi nimi paralely a prolínat je podle vlastního uvážení až ke grandióznímu finále. Kožíkův styl je lehký, hravý a rozverný, úplně z něho cítíte tu letní atmosféru, dovádivou radost a opojení sluncem. Občas se objeví temný tón, ale je hned vzápětí překryt laskavým nadhledem. Seznámíme se s pamětihodnostmi města, zabrousíme do historie a v neposlední řadě se probereme vzájemnými vztahy obyvatel Telče dříve i nyní. Příběhu nechybí vtip ani napětí. Kožík citlivě zachází s jednotlivými motivy a vytváří z nich bohaté prostředí pro své hrdiny, jejichž osudy vás vezmou s sebou na nádherný a nezapomenutelný výlet.
Dobrý den, Slunce, kde to jsem? Neznabohu, jsi v Telči! ...příběh Petra a Markéty z doby dávno minulé je tak živý, jako by se stal dnes. Prolnutí minulosti se současností vzbuzuje mrazení, které tam cítím při každém kroku. I já jsem díky Kožíkovi objevila tohle kouzelné Město, kterého se nemůžu nabažit.
Přiznám se, že opět tato kniha ležela dlouho u mě v knihovně, neboť jsem spíš měla ráda ,, životopisné knihy" tohoto autora. Teď po přečtení této knihy lituji, že jsem si ji nepřečetla když jsem v Telčí byla na dovolené.
Knihy pana Kožíka mám moc ráda, většinu z nich mám ve své knihovně. Město šťastných lásek jsem objevila v roce 1978 pod vánočním stromkem a "shltla" ho během dvou dnů. Od té doby patří k mým nejoblíbenějším. Zprvu mě zaujala spíše část historická než současný děj, občas jsem si četla jen jednu vypravěčskou linii, ale i dnes se často ke knize vracím. Díky jí jsem se zamilovala do Telče a každoročně tam trávím dovolenou, procházím místa, o kterých autor vypráví...
Kniha, ve které se prolínají dvě dějové roviny a příběhy několika lásek, které všechny spojuje půvabné město Telč. Přiznávám, že je to kniha, která mne do Telče přivedla a kvůli které mám toto město ráda.
Autorovy další knížky
1954 | Největší z Pierotů |
1985 | Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského |
1989 | Na křídle větrného mlýna |
2006 | Synové hor |
1988 | Svátky krásné hvězdy |
Milé čtení na léto , v němž se prolíná vznikající reálný milostný a kamarádský vztah spisovatele s láskami hrdinů jeho nového příběhu z doby Zachariáše z Hradce , velkého budovatele Telče, kde se celý děj odehrává.
Chtěla jsem knihu doporučit hlavně ženám, které v dnešní době plné tvrdých podnikatelů, drastických událostí a asertivních vamp hledají pohlazení na duši. Ale ejhle , vidím zde i romantické čtenáře - muže ! Tak jsem ráda. Hlavně, že všichni čteme s radostí.