Město zmařených snů
John Cheever
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57766/mid_mesto-zmarenych-snu-jRj-57766.png
4
35
35
Povídky, v nichž přední americký spisovatel vypráví s nostalgií i ironií o lidech z New Yorku od třicátých let do poválečného období.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1983 , Mladá frontaOriginální název:
The Stories of John Cheever, 1978
více info...
Přidat komentář
Zaujímavo napísané, nie príliš zložité príbehy, popisujúce mentalitu ľudí za veľkou mlákou. Tie poviedky nie sú bez pointy, ako to písal niekto predo mnou, akurát tá pointa nie je vždy tak úderná. Autor líči svoj zámer skrz celú poviedku, chce to vnímavú myseľ :-)
Kniha se mi moc líbila, i když se četla pomalu, zato je přeložena do až vznešené češtiny a starobylých slovních obratů, které stojí za to uchovávat v paměti.
Takový průměr. Některé povídky jsou podařené a ukazují nesmyslnost některých zaběhnutých "klišé" a také pokrytectví lidí a vůbec ty špatné a skryté lidské vlastnosti. Jiné jsou takové příliš rozvláčné. Celkově mě autor moc nenadchnul.
Povídky z doby, kdy světu vládl blues. Iluze a marné hledání štěstí americké středostavovské společnosti, delikátně vytažené v jemných odstínech šedi.
Některé povídky se četly obzvlášť obtížně, zvlášť ty nudné, bez jakékoliv pointy. Také přiznávám, že mi trvalo docela dlouho celou knihu a všechny povídky přelouskat, ale povedlo se. Znovu po knize však určitě nesáhnu.
Kniha se nedá zdolat nesoustředěným rychločtením. Chvílemi velmi depresivní povídky jsou jinak velmi dobré a jistě poslouží k lepšímu pochopení některých podivností amerického způsobu života. Osobně však mám v tomto žánru oblíbenější autory a dávám přednost humoru a optimismu před nostalgií a beznadějí.
Část díla
Anděl na mostě
Brigádní generál a golfová vdova
Buď sbohem, bratře
Clementina
Jenom mi pověz, kdo to byl
Autorovy další knížky
| 1983 |  Město zmařených snů |
| 1990 | Věznice Falconer |
| 1982 | Kronika rodu Wapshotovcov |
Kniha mě moc nenadchla. Nebylo to špatné, to vůbec ne. Z některých povídek jsem cítila bezútěšnost, beznaděj, možná dokonce depresi a bezvýchodnost. Zamyšlení u mě proběhlo, ale vždy když jsem se konečně vžila do atmosféry té dané povídky, byl najednou konec. Většinou se nic nezměnilo, nic nevyřešilo.
"Žádná žena se nemůže natolik omezovat, aby přijímala pozornosti jen od jednoho muže."
"Vypadá to, že sypeš na kotlety hmyzí jed." "Je mi známo, že o mé inteligenci nemáš valné mínění, ale uznej aspoň, prosím tebe, že mám dost rozumu, abych se vyvarovala podobného počínání."
"Nato jsem na něm spočinul jasným, laskavým pohledem, neboť mě napadlo, že ho dám zavraždit. Usmíval jsem se širokým, upřímně nezakrytým vražedným úsměvem."