Meteorit s rodokmenem
Martin Jun
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408799/bmid_meteorit-s-rodokmenem-qWK-408799.jpg
4
9
9
Pětice mužů se vydává potokem na lov pstruhů, jako to dělávali v dětství, aniž tuší, že se při tom dotknou čehosi posvátného. Zatímco na ně paní smrtka líčí a příroda vychýlená z rovnováhy na ves sesílá jednu pohromu za druhou, je čtenář vtažen do osudů hlavních protagonistů protkaných nejen milostnými příběhy, ale také humornými příhodami a bujarými slavnostmi středočeského venkova. Kniha o lásce v dlouhých souvětích. Po románovém debutu Doživotí, který na české literární scéně vzbudil značný rozruch, přichází Martin Jun s knihou tematicky i stylisticky odlišnou. S vypravěčskou suverenitou čtenáři předkládá bohatou mozaiku ze života v zapomenuté vísce, kde je pomíjivosti jednotlivce nadřazená sounáležitost k obci a kde mají své nezastupitelné místo pověry, mýty a předsudky. Realitou pro vesničany není to, co se doopravdy odehrálo, ale co si o tom mezi sebou povídají.... celý text
Přidat komentář
Dlouho jsem v knihovně váhala, zda si knihu z poličky "Novinky" vytáhnout nebo ne - lákal mě název, ale odrazoval trochu ten lov pstruhů včetně ryb na obálce ;). Nakonec ale nelituju, že jsem českému autorovi dala šanci! :-) Ano, ze začátku se mi román zdál přinejmenším zvláštní, zmatený a jakoby nudný a bavila jsem se především vesnickou mluvou hrdinů a autorovými obratnými a trefnými popisky všeho možného; celkově mi autorův vypravěčský humorný styl čímsi připomínal mou oblíbenou knihu Merde! (např.: "Byl horký den neurčitého roku..., pláty autobusové zastávky se přiblížily teplotě, jakou měly při zpracování v blízkých kovohutích..."). S postupem času se mi ale začaly jednotlivé střípky skládat do sebe a před očima se mi začal tvořit složitý, mnohovrstvý, umně namalovaný obraz těch pěti přátel a jejich rodin, lásek, kamarádů a sousedů... Kam se hrabou Bábovky! Tady navíc byly ty osudy Malohorských propletené nejen, co se týče osob, ale i napříč časem...
Zhruba od půlky knihy jsem pak stránky vyloženě hltala a ve výsledku mi bylo líto, že to opravdu dopadlo tak, jak to dopadnout muselo. Nejradši bych přidala ještě nějakou hvězdičku navíc - za to, že i čtenář, který rád nad vším hloubá, si přišel na své... "Ježto čas obíhá v kruzích, pamatuje si holt člověk občas i něco z toho, co teprve nastane."
* A snad se autor nebude zlobit, když sem vložím jeden z MNOHA mých oblíbených odstavečků, ke kterým jsem se v průběhu čtení ráda vracela, aby mi znovu vykouzlily na tváři úsměv: "Všichni věděli, že jeho nedochvilnost je naprosto spolehlivá a že domluvit se s ním na určitou hodinu má stejný účinek jako pobídka: "Stav se někdy odpoledne," jelikož byl tím bohémským typem, který si v trenkách odskočí pro cigarety a rodina se ho dočká za tři dny, což bylo o to víc zarážející u někoho, kdo je zaměstnaný jako řidič hromadné dopravy s povinností být v určitou minutu na určitém místě, a ten nesoulad nebylo možné vysvětlit jinak, než že si na venkově kompenzuje městský život rozfázovaný jízdním řádem." :-)
Není to "lehké" čtení - často se zamyslíte, občas zasmějete, někdy se vrátíte o pár stránek zpátky, chvílemi se Vám bude tajit dech a třeba Vás dožene i k slzám - ale lehce si Vás získá tím, jak je jiná. Výjimečná. Jsem ráda, že se takové knihy píší.
Povedený vesnický román, který vyžaduje od čtenáře trochu soustředění na množství postav a střídání časových rovin. Někdy je tu veselo a jindy smutno, tak jak jde život.... Pěkné čtení.
Ta kniha je prostě jiná a to jí dodává na kráse, protože když v záplavě těch přímočaře směřujících a uhlazených románů se objeví něco tak nevšedního, jako román z vesnického prostředí podávaný v dlouhých souvětích, tak to zprvu nevypadá, že "je to výborný", ale je... a vás to dostane, jak přesně je ten styl vhodný pro popis, děj, vyznění situací a tak, pokud se s přispěním autora naučíte tu formu podání nejpozději na straně 44-47 akceptovat, tak budete mít parádní a nevšední čtenářský zážitek!
Meteorit s rodokmenem
Z téhle knížky jsem trochu zmatená, chvílemi jsem u ní usínala, chvílemi se nedokázala odtrhnout. Ke navodila úžasnou atmosféru, ale ztratila ji pár posledními odstavci, které vlastně ani nejsou tak zásadní. Nevím.