• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Křivda - Martin Jun

Vypravěč Arne se v restauraci seznamuje s Danielou. Jako dokumentaristu ho zaujme příběh její nežijící babičky Jitky. Ta patřila k takzvaným „ukrývaným dětem“ p... detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Martin Jun

Křivda

„Arne se potká s Danielou a velmi ho zaujme příběh její babičky Jitky. Ta byla během války jako dítě ukrytá u cizích lidí. Arne by o ní rád natočil dokumentární film. Když se však pustí do pátrání v minulosti, zjišťuje, že vše vlastně bylo jinak, než babička Jitka popisovala… U této knihy mě nalákalo vše k tomu, abych si ji přečetla – název, obálka i anotace. V příběhu budete rozkrývat nejedno tajemství, budete pátrat společně s Arnym, až budete mít chuť sami se vypravit do archívů a vypátrat nějaké to tajemství i o vaší rodině. Ze začátku poměrně dlouho trvalo, než jsme se dostali více do historie (která mě zajímala více), ale jakmile jsme se k ní dopracovali, už jsem knihu nemohla odložit a chtěla číst dál a zjistit, co všechno Arne odhalí. A že konečné rozuzlení bylo vskutku zajímavé a nečekané. Je tu kladen velký důraz na rodinné vztahy. Možná, že vás kniha donutí zamyslet se i nad vlastním životem a tím, jak to máte nastavené se svými nejbližšími. Kniha je rozhodně zajímavá, příběhy z druhé světové války mám ráda, ale bohužel mi tu „něco“ chybělo. Úplně mi nesedl autorův styl. Ale každopádně knížku zkuste, třeba je přesně pro vás.“... celý text
— eva3992

---

Křivda

„Moc pěkné počtení! Někomu by se dle anotace u knihy mohlo zdát, že jde o mnohokrát omílané téma. Ale tentokrát jde o příběh (vlastně "příběhy"), který jednak překračuje rámec obvyklého pohledu na židovský válečný osud, ale také o značný přesah do současnosti a na to, jaké vztahy žijeme, před čím se skrýváme a jaké životní hry můžeme někdy hrát... A přímočarý styl vyprávění tak nějak do současnosti odkazuje. A navíc ta přímočarost vůbec nebrání autorovi připravit čtenáři nejedno překvapení!“... celý text
— Hynais

---

Doživotí

„Kniha která mě na jednu stranu pobavila a na druhou stranu mě nudila. Hodně se mi líbila dějová linka Michala ,a nebyla špatná ani Anna. Na druhou stanu linka s K. mi vůbec nesedla a vůbec mě nebavila. Celkově za mě 50 %.“... celý text
— jiri77

---

---

Meteorit s rodokmenem

„Z téhle knížky jsem trochu zmatená, chvílemi jsem u ní usínala, chvílemi se nedokázala odtrhnout. Ke navodila úžasnou atmosféru, ale ztratila ji pár posledními odstavci, které vlastně ani nejsou tak zásadní. Nevím.“... celý text
— EmiClare

---

Meteorit s rodokmenem

„Dlouho jsem v knihovně váhala, zda si knihu z poličky "Novinky" vytáhnout nebo ne - lákal mě název, ale odrazoval trochu ten lov pstruhů včetně ryb na obálce ;). Nakonec ale nelituju, že jsem českému autorovi dala šanci! :-) Ano, ze začátku se mi román zdál přinejmenším zvláštní, zmatený a jakoby nudný a bavila jsem se především vesnickou mluvou hrdinů a autorovými obratnými a trefnými popisky všeho možného; celkově mi autorův vypravěčský humorný styl čímsi připomínal mou oblíbenou knihu Merde! (např.: "Byl horký den neurčitého roku..., pláty autobusové zastávky se přiblížily teplotě, jakou měly při zpracování v blízkých kovohutích..."). S postupem času se mi ale začaly jednotlivé střípky skládat do sebe a před očima se mi začal tvořit složitý, mnohovrstvý, umně namalovaný obraz těch pěti přátel a jejich rodin, lásek, kamarádů a sousedů... Kam se hrabou Bábovky! Tady navíc byly ty osudy Malohorských propletené nejen, co se týče osob, ale i napříč časem... Zhruba od půlky knihy jsem pak stránky vyloženě hltala a ve výsledku mi bylo líto, že to opravdu dopadlo tak, jak to dopadnout muselo. Nejradši bych přidala ještě nějakou hvězdičku navíc - za to, že i čtenář, který rád nad vším hloubá, si přišel na své... "Ježto čas obíhá v kruzích, pamatuje si holt člověk občas i něco z toho, co teprve nastane." * A snad se autor nebude zlobit, když sem vložím jeden z MNOHA mých oblíbených odstavečků, ke kterým jsem se v průběhu čtení ráda vracela, aby mi znovu vykouzlily na tváři úsměv: "Všichni věděli, že jeho nedochvilnost je naprosto spolehlivá a že domluvit se s ním na určitou hodinu má stejný účinek jako pobídka: "Stav se někdy odpoledne," jelikož byl tím bohémským typem, který si v trenkách odskočí pro cigarety a rodina se ho dočká za tři dny, což bylo o to víc zarážející u někoho, kdo je zaměstnaný jako řidič hromadné dopravy s povinností být v určitou minutu na určitém místě, a ten nesoulad nebylo možné vysvětlit jinak, než že si na venkově kompenzuje městský život rozfázovaný jízdním řádem." :-)“... celý text
— YA-girl