YA-girl
komentáře u knih
Nezavírej oči
Holly Seddon
I když mě nadchl ten nečekaný závěr a obrat, tak nemůžu hodnotit jinak než průměrně. Zbytek knihy byl totiž na mě moc rozvleklý, ač námět byl dobrý a zajímavý; a hlavní hrdinky mi byly docela nesympatické, takže jejich krušné osudy mě bohužel nechávaly docela chladnou... Nebylo to prostě úplně ono, ale za jedno přečtení to i tak stálo.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Propracovaný, hluboký příběh. Skoro bych ho zařadila mezi povinnou četbu ;), protože je zde nádherně odkryto, že člověk nesmí dát na první (ani pátý) dojem, že si nemá dělat předsudky, a že i když si myslíme, že někoho známe nebo že do něčeho vidíme, málokdy (jestli vůbec kdy) je to pravda. Zároveň román ukazuje, jak i malé, nevýznamné události, činy nebo ne/vyřčené věty se můžou už navždycky promítnout do něčího uvažování a jednání a ovlivnit tak celý jeho život (včetně rozhodnutí, že by bylo lepší od takového života utéct).
Krása, která přetrvá
Ashley Woodfolk
(SPOILER) Na tohle téma už jsem četla hodně knih, a tak mám asi vyšší očekávání (zvlášť, když podle anotace na obálce to mělo chytnout za srdce, nebo jak to tam přesně psali). Tři vypravěči, kteří se ve vyprávění střídali, ztratili někoho blízkého, a každý se s tím vyrovnával po svém. Ve výsledku se jejich osudy propojily... Potud hezké. Ale čekala jsem to dojemnější, že se mě to nějak víc dotkne, že si pobrečím - a to se nestalo :). Možná proto, že mi to přišlo tak trošku na sílu: jako by autorka za každou cenu chtěla napsat něco dojemného a něco o vyrovnání se s bolestí ze ztráty, jenže z toho ty emoce nešly prostě cítit...
Ukradené světlo
Emanuele Altissimo
Dojemné, chytlavé, záživné, čtivé, ale jakoby tomu po dočtení něco chybělo, i když nedokážu vůbec říct, co. Prostě nezanechalo to ve mně takový ten dojem, jako některé jiné příběhy, které si budu pamatovat ještě dlooouho, stejně jako všechny emoce, které ve mně vzbudily... Tady jsem si užila to čtení jako takové, ale mám obavu, že za pár týdnů už si na nic z toho nevzpomenu.
Do vody
Paula Hawkins
Hm, "knižní událost roku" si představuju jinak, a "thriller" vlastně taky ;). Bylo to sice chytlavě napsané, ale nijak extra napínavé, asi to rozmělňovalo to množství vypravěčů a jejich vlastních příběhů. Téma bylo přitom zajímavé, ale podle mě z toho šlo vytřískat víc.
1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
(SPOILER) Pořádně nevím, jak hodnotit, když jsem ještě nečetla Knihu 3 a tedy to zatím skončilo otevřeně. Čtení mě bavilo, přišlo mi to napínavé a chytlavé, ale přece jenom docela zdlouhavé (na to, že se tam pořádně nic nevysvětlilo a člověka čeká dalších 500 stránek). Taky jsem myslela, že to bude spíš sci-fi, ale přišlo mi to víc laděné do fantasy, což úplně můj nejoblíbenější žánr není. Třetímu dílu ale nakonec tu šanci ještě dám :).
Jistě, pane premiére 2
Jonathan Lynn
I když některé příhody byly třeba slabší (politicky příliš zamotané ;)), jiné to zase vyvážily, takže ve výsledku mi budou Jim Hacker, Sir Humphrey Appleby a Bernard Woolley chybět :). Jinak i závěrečný díl byl nadčasový, humorný, trefný a propracovaný jako ty předchozí a jako vždy jsem držela Jimovi pěsti, aby ze všech těch průšvihů, do kterých se dostal nebo "byl dostán" ;), vyšel vítězně.
Jistě, pane premiére 1
Jonathan Lynn
Stejně jako u předchozích dílů: úsměvné, humorné, trefné, nadčasové, při čtení se člověk usmívá, pochechtává nebo aspoň pobaveně kroutí hlavou. Pohled do zákulisí politiky se mi taky ještě nepřejedl, takže pět hvězdiček :-).
Drasticky děsivý Dexter
Jeff Lindsay (p)
Na seriál jsem se díval nechtěla, jsem už těmi detektivními "přecpaná", tak jsem zkusila knížku - a první díl mi stačil. Zajímavý nápad, to ano, i Dexterovo vyprávění a úvahy se mi dobře četly, ale na mě to bylo přece jenom příliš drastické. Z otevřeného konce jsem si udělala obrázek, o čem budou další díly - a nemám zájem se do nich pouštět.
Láska v čase bezsmrtnosti
Martin Vopěnka
(SPOILER) Kniha mě příjemně překvapila - čekala jsem něco malinko jiného ;), a dostala jsem místo/kromě "zamilovaného příběhu z budoucnosti" spíš hodně úvah o životě, smrti, smrtelnosti, smyslu života, ale i o kvantové fyzice a vědomí... :) Na planetě Syrus mají lidé krátké životy (protože věří v posmrtný život), jenže se ve skutečnosti bojí smrti a cítí kvůli ní lítost; a na planetě Oxyd žijí lidé, co nejdéle to jde, jenže už pak často zase nemají pro co žít, zároveň ale umřít taky nechtějí, když už jsou živí tak dlouho... Jaká je správná délka života? "Člověk má žít, dokud ví, proč. Když cítí důvod, tak klidně co nejdéle. Ale neměl by žít co nejdéle jen ze strachu ze smrti nebo ze strachu o život. Protože není důvod se smrti bát. Smysl lze najít i v tom, co je po smrti."
A čekala jsem i trochu jiný konec, ale vlastně mě to mohlo napadnout podle podnázvu "Romeo a Julie v éře galaktických civilizací" ;-)
Chatrč
Wm. Paul Young (p)
I když jsem si neprošla tím, čím Mack, díky popisům jeho pocitů a bolesti jsem se do toho dokázala vžít... a spolu s ním jsem si pak prošla oním uzdravujícím procesem, který mu tři "obyvatelé chatrče" nabídli... Při čtení přicházely pocity úlevy, pochopení, radosti, "nestrachu"... a na konci pocit vyléčení... Jako kdyby ta kniha byla taková "božská terapie" na naše vyděšená a bolavá srdce :-) A osobně si myslím, že kniha je vhodná jak pro věřící, tak pro nevěřící - každému může přinést spoustu odpovědí, protože jak už někdo psal pode mnou, Boha musíme především nalézt všichni sami v sobě...
Pokrevní bratři
Ingvar Ambjørnsen
Tohle nebyl úplně můj šálek čaje - zajímavý, lidsky a lehce popsaný vhled do soužití dvou mužů, kteří se snaží začlenit do "běžného života"... Ale asi jsem to čekala humornější (podle anotace) nebo nějakým způsobem chytlavější.
Modrá je barva vraždy
Joanne Harris
Příběh je skvěle zamotaný, plný překvapivých zvratů... brzy přestává být jasné, kdo je vlastně vrah, kdo oběť... a přiznám se, že si po všech těch twistech nejsem jistá, jestli jsem ten úplný konec pochopila správně :-D
Záhada domu Šeferů
Tamar Yellin
(SPOILER) Čekala jsem napínavější příběh, myslela jsem, že se dozvíme víc o tom rukopisu a o nějakých tajemstvích (třeba i konspiracích), které obsahuje (prostě něco na způsob Dana Browna)... Kniha mě nakonec zaujala spíš zajímavostmi ze života Židů, ale to "tajemství" ohledně rukopisu a jeho hodnoty atd. mi přišlo takové plytké a o ničem (a nebo jsem se v tom ztratila a nějaké to "velké odhalení" jsem nepochopila ;)).
Reprodukce
Bernardo Carvalho
Román je sestaven ze tří dlouhých monologů: první vypráví student čínštiny zadržený na letišti v Brazílii, druhý monolog vede vyšetřovatelka na letišti, a třetí monolog drží znovu student čínštiny. V rámci těchto monologů se vypravěči stihnout dotknout všelijakých témat - současných, historických, politických, náboženských atd., a u toho jakoby mimochodem rozplétají příběh týkající se učitelky čínštiny... Ale myslím si, že jsem zdaleka nepochopila všechny narážky, co do toho textu autor ukryl - podle přebalu by měl román nabývat s postupem času na hloubce, ale já ji tam neodhalila. Zaujal mě ten originální styl vyprávění plný ironie a zmatků, občas jsem se i zasmála, ale ve výsledku mi to přišlo spíš nudnější a občas jsem měla problém udržet pozornost.
Prokletá krev
Sabine Thiesler
Hned na začátku vlastně víme, kdo umřel; ale proč se to stalo, to je rozplétáno hezky postupně, pomalu a s patřičnými aha momenty. Díky pohledům do minulosti na sebe všechno postupně navazuje, zapadají do sebe další střípky... Ke konci to nabíralo grády a přišlo mi to tak akorát mrazivé. Jo, bavilo mě to :).
Dcera života
Tom Fletcher
Přišlo mi to zajímavé, čtivé, svým způsobem i originální. Příběh byl vyprávěn na střídačku Evou a Bramem - musím přiznat, že víc mě bavily ty Bramovy části. Celkově to bylo příjemné překvapení; užila jsem si to, a i když to asi nebylo nic, co by ve mně zanechalo nějaký trvalejší dojem, tak na další díl se těším :).
Jistě, pane ministře 2
Jonathan Lynn
Stejně jako u prvního dílu: celou dobu úsměv na tváři, občas výbuch smíchu, nebo aspoň potutelné pochechtávání. Humor za jedna, nadčasovost za jedna, pohled do politických sfér za jedna. :-)
Jistě, pane ministře 1
Jonathan Lynn
Líbilo se mi to moc, chvílemi jsem se opravdu smála nahlas! A když jsem se nesmála nahlas, aspoň jsem se celou dobu pobaveně usmívala. Obrovské plus je za tu nadčasovost toho, jak to funguje v politice. Nedělám si iluze, že by to o nějakých 40 let později a v naší zemi bylo jiné, než tenkrát za dob ministra Hackera v Británii... :-D
Nejtemnější hodina
Barbara Erskine
Kniha byla čtivá a příjemná, i když děj měla snadno předpokládatelný; z toho důvodu mohla být klidně o sto stránek kratší, protože čtenář už víc než tušil, kam všechno spěje :). Od Barbary Erskinové jsem také zvyklá na mnohem strašidelnější, mrazivější knihy, a/nebo na knihy, které v sobě mají hodně emocí, ale tentokrát mi tu obojí chybělo.
