Ukradené světlo
Emanuele Altissimo
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428864/bmid_ukradene-svetlo-RfQ-428864.jpeg
4
43
43
Olmo a jeho starší bratr Diego tráví léto s dědečkem ve Val DAosta — na chatě, kterou před svou smrtí zakoupili jejich rodiče. Doufají, že kouzelná krajina a práce v kempu pomůže uklidnit Diegovu rozhněvanou a nepokojnou duši. Ovšem jakmile se zvedne vítr, lyžařské lanovky se rozhoupou a údolí zahalí temné stíny mraků. Odborníci hovoří o „přípustném napětí“, nejvyšší míře zatížení, jež budova snese, aniž se zřítí. Tak například Empire State Building přečkal náraz bombardéru B-25. Právě model tohoto mrakodrapu Olmo s nekonečnou trpělivostí během léta staví a přitom si uvědomuje, že síla budovy tkví v každé jednotlivé cihličce. Ovšem kdo stanoví přípustné napětí pro rodinu a pro lásku, která všechny drží pohromadě?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , HostOriginální název:
Luce rubata al giorno, 2019
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi líbila a děj pěkně ubíhal. Z Diega mám však takové rozporuplné pocity, ale to je asi v pořádku, jelikož u člověka s psychickými problémy nelze jen milovat/nenávidět... tam prostě ty mantinely nejdou stanovit....
Atmosférou a náladou, stejně tak úspornými dialogy a znepokojivým chvěním podprahových psychických traumat a smutku, mi tahle zapadlá italská knížka připomněla tenhle rok vydané Z popela (Ukradené světlo se mi líbilo víc) - rovněž od Hostu.
Nevím, čím přesně to bylo, ale příběh na mě zapůsobil a nedělalo mu sebemenší problém ze mě vytáhnout emoce. Zároveň mě to vření vztahu mezi bratry nutilo otáčet stránky s napětím jako u thrilleru (+ krásné prostředí italských hor).
Nejvíc mě ovšem dostala Olmova bezbrannost vůči všemu, co se kolem něj dělo.
Psychická porucha je vždycky smutná a v tomto příběhu ještě umocněná prostředím a vztahy. Jen jsem nepochopila, proč se nepokusili o léčbu. Trochu napínavé, hodně depresivní.
Dojemné, chytlavé, záživné, čtivé, ale jakoby tomu po dočtení něco chybělo, i když nedokážu vůbec říct, co. Prostě nezanechalo to ve mně takový ten dojem, jako některé jiné příběhy, které si budu pamatovat ještě dlooouho, stejně jako všechny emoce, které ve mně vzbudily... Tady jsem si užila to čtení jako takové, ale mám obavu, že za pár týdnů už si na nic z toho nevzpomenu.
Knížku jsem četla se zatajeným dechem a nemohla ji odložit. Rvalo mě to na kousky. Obdiv k panu spisovateli. Výrobný debut! Doporučuji!
Tento příběh o dvou bratrech, kteří přišli o rodiče, a o něž se stará jejich děda je takový jednoduchý, kdy mezi nimi jsou nějaké půtky a rozepře a i ta bratrská láska, přesto tuto knihu hodnotím jako průměr.
No musím říct, že jsem knihu začal číst s tím, že to bude asi nic moc, ale brzy jsem zalitoval svého úsudku.
Kniha je od začátku do konce výborná, příběh je dobrý, i když lehce předvídatelný.
Hlavní postavy jsou výborné, i jejich psychologie. I když musím uznat, že Diega bych asi zabil, být jeho děda.
A za mě super byl vsunutý příběh o Empire State Building.
Dobrodružství třináctiletého Oliho na chatě v Itálii jsou stejně tak nemalá, jako psychické problémy jeho bratra Diega.
"Myslel jsem, že bude jednodušší přestat mít někoho rád."
"To víš, že to není těžké. Jen jsem tě to zapomněl naučit."
Je mi líto, že nehodnotím lépe. Knížka je čtivá, jako prvotina slibná a námět má potenciál. Bohužel jsem se zde ale “nepotkala” s autorem, respektive se mi nepodařilo se do příběhu plně ponořit. Osudy hlavních postav mi tak zůstaly lhostejné, což je u podobně emotivních knih špatně.
Smutné a depresivní, a současně do jisté míry napínavé: jako čekání na to, co udělá pomalé ohřívání zavřené konzervy v papiňáku. Vybuchne, ale kdy, a co pak? O jedné neúplné italské rodině z Turina a jednom bratrském vztahu, v němž se vlastně pokazilo "jenom" to, že jeden z bratrů prostě nebyl tak docela v pořádku.
Zajímavý byl postupně odkrývaný příběh bombardéru a Empire State Building (o téhle havárii jsem vůbec netušila).
Čtivé, pěkný styl, horské prostředí, ale tak nějak nevím, co si z toho osobně odnést. 75%
"Je těžké nalézt na věcech vady. Zvlášť když je máš rád."
"Nauč se věřit těm, kteří tě mají rádi. To je ta největší lekce, kterou ti život dá."
Ukradené světlo
Nejprve to byl starší a tajemný Velký bratr.
Přestože je jeho chování nijaké, podivné, někdy silácké, někdy křehké, nevyzpytatelné, všichni k němu vzhlíží. Upoutává pozornost. Je v depresích, působí, že neví, co chce, točí se v začarovaném kruhu. Neví, kam patří, anebo ví, ale je to nereálné. Oba bratři svobodní svojí duší se v určitých okamžicích vrací. Mladší prodělává běžný vývoj. Starší bratr je "těžkomyslný", zádumčivý, charakteristický životním stylem, výrazným typem osobnosti s psychopatickými sklony. Prohlubuje se u něj neléčený depresivní duševní stav a ten berou všichni, že k němu patří a zřejmě si říkají "je takový jaký je a berme ho podle toho". Nikdo neví, co udělá příští minutu, jak se zachová a nikdo z něj nemá strach (!). Čili je plně začleněn. Je to příběh nebývalé cesty - proměny staršího bratra.