Emanuele Altissimo

Nové komentáře u knih Emanuele Altissimo

Ukradené světlo

„Třetí polička, šestá kniha zprava :-). Výběr do výzvy, sama bych si ji nevybrala. Příběh zajímavý, čtivý a první část utíká jako voda. Potom se příběh někde zasekl a začal být nepřehledný. Spoiler: Pořád nechápu co se stalo na pile, naznačování mi vůbec nezapadá do kontextu duševního onemocnění Diega. Nerozumím chování postav - Ico, jeho rodina, dědeček. Pro mě moc nevyjasněných věcí. V každém případě je zde velmi dobře vykresleno jak postavy neumí komunikovat mezi s sebou. Všichni vidí nebo vědí, že se něco děje a přesto nikdo nic neudělá, nic se neřeší a nikdo s nikým nemluví. Příběh stojí za přečtení, ale asi brzy zapomenu.“... celý text
— brebta

Ukradené světlo

„Nejprve to byl starší a tajemný Velký bratr. Přestože je jeho chování nijaké, podivné, někdy silácké, někdy křehké, nevyzpytatelné, všichni k němu vzhlíží. Upoutává pozornost. Je v depresích, působí, že neví, co chce, točí se v začarovaném kruhu. Neví, kam patří, anebo ví, ale je to nereálné. Oba bratři svobodní svojí duší se v určitých okamžicích vrací. Mladší prodělává běžný vývoj. Starší bratr je "těžkomyslný", zádumčivý, charakteristický životním stylem, výrazným typem osobnosti s psychopatickými sklony. Prohlubuje se u něj neléčený depresivní duševní stav a ten berou všichni, že k němu patří a zřejmě si říkají "je takový jaký je a berme ho podle toho". Nikdo neví, co udělá příští minutu, jak se zachová a nikdo z něj nemá strach (!). Čili je plně začleněn. Je to příběh nebývalé cesty - proměny staršího bratra.“... celý text
— veronika4001

Ukradené světlo

„Kniha se mi líbila a děj pěkně ubíhal. Z Diega mám však takové rozporuplné pocity, ale to je asi v pořádku, jelikož u člověka s psychickými problémy nelze jen milovat/nenávidět... tam prostě ty mantinely nejdou stanovit....“... celý text
— maca_t

Ukradené světlo

„Atmosférou a náladou, stejně tak úspornými dialogy a znepokojivým chvěním podprahových psychických traumat a smutku, mi tahle zapadlá italská knížka připomněla tenhle rok vydané Z popela (Ukradené světlo se mi líbilo víc) - rovněž od Hostu. Nevím, čím přesně to bylo, ale příběh na mě zapůsobil a nedělalo mu sebemenší problém ze mě vytáhnout emoce. Zároveň mě to vření vztahu mezi bratry nutilo otáčet stránky s napětím jako u thrilleru (+ krásné prostředí italských hor). Nejvíc mě ovšem dostala Olmova bezbrannost vůči všemu, co se kolem něj dělo.“... celý text
— Roubas

Ukradené světlo

„Budu souhlasit se všemi 3* .“
— GYROTOURBILLON

Přejít na knížky autora