YA-girl
komentáře u knih
Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
Kniha se mi dostala do rukou náhodou; vůbec jsem netušila, že půjde o dystopické pojednání o chilli ;))). O to příjemněji jsem byla překvapená, jak rychle jsem se nechala vtáhnout do originálního děje... Nebyla jsem schopná přestat číst, dokud se nedozvím, jak příběh skončí - a ten "ezoterický závěr", jak ho někdo pode mnou nazval, pro mě nebyl zklamáním, ale naopak nečekaným bonusem, který knihu posunul o level výš :). A šestou hvězdičku bych nejradši přidala za různé úryvky z fiktivních encyklopedií, historických knih nebo třeba slohových prací, kterými je příběh okořeněný ;) - a díky kterým získá čtenář mrazivý dojem, že nečte román, ale reálný popis skutečných událostí... :-)
Kde se potkává Bůh s medicínou
Neale Donald Walsch
Od knihy jsem čekala mnohem víc - něco jako propojení názorů a vhledů lékařky a "duchovního mistra" do jednoho nádherně logického celku... Ale postřehy té lékařky nebyly nic extra, v podstatě tam hrála pouze roli tazatelky; občas sice přispěla nějakým svým náhledem, ale nebylo to nic, k čemu by pan Walsch nedošel i bez ní ;)... Kniha mi prostě nepřinesla vůbec nic nového, takže já osobně jsem zklamaná. Ale pokud se někdo o tuto oblast teprve začíná zajímat, může to pro něj být přínosné - kniha určitě dokáže zaujmout a případně nasměrovat někam dál...
Ztracený symbol
Dan Brown
Třetí díl se tentokrát točil kolem zednářů, kvantové fyziky a Washingtonu - a byl stejně napínavý, strhující a plný překvapivých zvratů, jako ty předchozí dva. Jsem navíc fascinovaná tím, jak neuvěřitelně promyšlené autor vše měl: nedivím se, že mu trvalo několik let jenom to, než všechny informace posbíral, a jsem nadšená tím, jak je dokázal tak mistrně propojit... Všechno do sebe zapadlo, nic nezůstalo nevyužité či nevysvětlené. A pokud se např. o tu kvantovou fyziku, sílu mysli atd. zajímáte, tak se vám poskládají do sebe i informace, které máte z úplně jiných zdrojů ;-) Plus jak už psal někdo níže - Washington nikdy nebyl na mém seznamu "míst, která chci navštívit", ale po přečtení této knihy mě to tam začalo dost táhnout :-D *** Menší SPOILER *** Kladně hodnotím i to, že i nám čtenářům nezednářům ;) bylo na závěr to tajemství odhaleno, a ne tak jako v některých jiných knihách, kde se jej dovtípí jen hlavní hrdinové, ale čtenář se musí smířit s komentářem, že "bude lepší, když se to nikdo další nedozví", haha ;)
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Stejně jako první díl: strhující, napínavé až do samého konce, plné překvapivých zvratů - ale taky zajímavých informací o Paříži a tajných řádech (např. iluminátech) a Bibli... Luxusně namíchaná pravda a fikce... a na posledních stránkách románu už nevíte, čí jste :-D
Andělé a démoni
Dan Brown
Knihu jsem četla už před víc než deseti lety, bylo to moje první seznámení s Danem Brownem... Doteď si pamatuju, jaký dojem to ve mně zanechalo: byla jsem naprosto unešená, protože nic tak strhujícího, plného zvratů a navíc tak perfektně promyšleného a přesvědčivého jsem do té doby nečetla. Začala jsem se tenkrát víc zajímat o všelijaké "konspirační teorie"... a zamilovala se do Říma :-)
Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel
Alice Munro
Povídky jsou psány "s citem", ale přišlo mi, že u většiny chybí pointa - a nebo jsem ji tam nenašla... Název knihy sliboval víc, než co jsem potom v knize nalezla.
Příliš mnoho štěstí
Alice Munro
Líbily se mi tři povídky; ty ostatní mi připadaly buď bez pointy, nebo prostě tak nějak o ničem. Jelikož už je to druhá povídková kniha od paní Munroové, kterou hodnotím stejně, tak asi ještě u mě pro tuto autorku nedozrál čas...
Volání anděla
Guillaume Musso
Přidávám se k těm, kteří knize vytýkají příliš neuvěřitelných náhod a nevěrohodnou překombinovanost; všeho moc škodí. Jinak ale nápad na zápletku mi přišel originální a děj byl napínavý a svižný.
Nick a Norah: Až do ochraptění
Rachel Cohn
V podstatě popis jedné noci a jednoho dne z pohledu Nicka a Nory: kdy po koncertě zahlédne svou ex a je z toho tak zdrblý, že se přitočí k doposud neznámé Norah a požádá ji, aby předstírala, že je jeho holka. A něco mezi nimi vzklíčí. To "něco" je pěkně popsané z pohledu jich obou, víc se mi tedy líbil ten Nickův ;-)... Akorát mi občas přišlo, že to časově nesedělo - to, že se vše stihlo odehrát za několik hodin... Líbil se mi vypravěčský styl - slovní obraty, přirovnání, narážky... Hezky se to četlo, ale asi mi to jednou stačilo ;).
Jak být volný
Tom Hodgkinson
Mohlo to být o polovinu kratší, protože tam bylo zbytečně moc vhledů do historie na téma, jak dřív byl život jednodušší a proč. Ale budiž, tyhle pro mě nudnější pasáže byly vyváženy těmi, které mi zase pootevřely oči (popravdě, nebylo tam nic, co bych jaksi nevěděla už dřív, ale asi jsem o tom nikdy neměla potřebu až takhle uvažovat), např.:
* strach z kriminality (a jiných negativních zpráv) je jen pohodlná fikce, stát nás chce mít vystrašené a v úzkosti;
* vlády jsou vděčné teroristům (a pandemiím ;)), protože fungují jako reklama na to, že vládu potřebujeme, aby nás ochránila;
* v současnosti je to nastavené tak, že pokud nepracujeme, tak konzumujeme - vyjdeme z tovární brány a v hypermarketu okamžitě přelijeme svoji výplatu zpátky do systému;
* nuda je úmorná; systém, který nudu vytváří (nudíme se v práci), taky slibuje, že nám od ní pomůže (zábavní průmysl) - stačí jim odevzdat svoje peníze;
* kariéra z nás dělá vystresované soupeřící lidi, přitom naše povýšení spočívá v tom, že někdo jiný povýšen nebude nebo bude dokonce vyhozen; kariéra sleduje cestu vzhůru k jakémusi neustále mizejícímu bodu někde nad námi;
* rovnováha práce a volného času je shnilá, protože naznačuje, že práce je špatná a volný čas je dobrý, ale udělejme si práci dobrou a dobré bude všechno;
* proškrtejme agendu na holé minimum, ať si vytvoříme prostor pro věci, které "se prostě dějí", život pak začne mít napětí a spád;
* přestaňme naříkat, naříkání znamená vyhýbat se odpovědnosti (např. naříkám na bankovní poplatky, ale JÁ jsem si zřídila bankovní účet)...
Inu, mohla bych pokračovat ještě dlouho, jak tak koukám do svých poznámek, ale nechť si každý vytvoří vlastní žebříček ;). Zakončím tento svůj "výtah" bodem, který se mi líbí nejvíc:
* trik svobodného života spočívá v tom, že se každé ráno probudíme a zakřičíme: "Dobré ráno, Pane Bože, co pro mě dneska máš?" :-)
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Kniha mě bavila - a občas jsem se opravdu od srdce rozesmála; hlavní hrdinka, hraběnka Marie, podává všechny štrapáce své rodiny s humorným nadhledem a s jemně ironickou lehkostí. Ale popravdě, "humorný román roku" jsem si představovala trošku jinak ;).
Rodinný podnik
Ivanka Devátá
Moje druhé setkání s autorkou - a opět jsem nadšená :) Příjemné, pohodové, uklidňující, zároveň ale svěží, svižné a humorné počteníčko... Autorka má v krvi schopnost popsat vtipně i úplně obyčejné věci, takže jsem se nasmála už jenom díky jejímu brilantnímu vypravěčskému stylu. Srandovní byly i některé postřehy nebo pointy samy o sobě... prostě užila jsem si to od první do poslední věty :)
To na tobě doschne
Ivan Kraus
Přiznávám, že jsem podle zdejších hodnocení byla hodně natěšená! A když jsem se hned u první povídky (Výchovný systém) několikrát rozesmála nahlas, byla jsem na ty další o to natěšenější... Jenže ve zbytku knihy už jsem se jaksi neměla čemu smát, ba dokonce mě ty povídky nebavily a přišly mi takové nezáživné, nemastné, neslané. Měla jsem dojem, že se autor snaží často běžné situace "zhumornit" za každou cenu... Nebo spíš bych to připodobnila k tomu, že byste se v televizi dívali na němou grotesku a slzeli při ní smíchy, jenže pak by někdo zkusil tento situační humor popsat ve větách... a veškeré komično by zmizelo...
Na zabití
Peter Swanson
(SPOILER) Za mě lahůdka :-) Takový mrazivý thriller, ale naštěstí nijak nechutný - spíš mrazivý atmosférou a napínavostí nebo jak to říct... Zkraje jsem si tedy myslela, že mě to ani nebude bavit - že půjde o klasický trojúhelník, kde se Ted dověděl, že ho manželka Miranda podvádí, pak se potkal v letadle s poněkud vyšinutou, chladnokrevnou Lily a dohodli se, že Mirandu zabijí. Jenže když se pak vyprávění zhostila Lily, její vzpomínky mě už do děje vtáhly... a v další části, kde svůj prostor k vyprávění dostala dokonce i Miranda, už jsem hltala každý odstavec :-) Kniha byla perfektně vypointovaná, nikdy jsem nevěděla, co se stane příště... A na samotném konci, když už jsem si chtěla trošku nespokojeně zamlaskat, že jako "sakryš, to je škoda", přišla sladká třešnička na tomto i tak výborném dortíku :-)
Něco za něco
Markéta Dočekalová
Líbilo se mi, že příběh postupně vyprávějí (ač tedy v er-formě) tři hlavní hrdinky. A jak čtenář díky těmto odlišným vypravěčkám mění úhly pohledu, musí přehodnotit všechno to, co na prvních stranách působilo tak jednoznačně (tedy například klasické ohodnocení ve stylu "podváděná manželka", "naivní milenka" a "nenáviděná tchyně"). První zhruba půlka knihy mě moc nebavila, přišlo mi to až příliš tuctové a jednoznačné, viz. předchozí věta :). Pak přišla originální, zajímavá zápletka, takže jsem se začetla... Ale na konci už mi to všechno přišlo zase až moc přitažené za vlasy a překombinované. Nakonec to tedy musím zprůměrovat na tři hvězdičky.
Až tady nebudu
Linda Green
Přidávám hvězdičku za opravdu originální příběh a nápad, ale jinak hodnotím knihu průměrně. Z toho nápadu šlo totiž podle mě vytřískat mnohem víc! Hlavně mi v tom chyběly jakékoliv emoce, bylo to spíš takové strohé (nemyslím tím rozsah ;))...
*** Dále možný SPOILER *** A jak už zmiňovalo víc čtenářek, i mně přišla Jess taková jednodušší - hrozně rychle se smířila s tím, co pro ni "osud nachystal", aniž by využila toho, že vidí budoucnost a může vše zkusit nějak ovlivnit; její synek se jí přece mohl narodit, aniž by si musela nechat vše líbit. Plus na závěr mě ještě zklamalo, že chybělo jakékoliv (nadpřirozené) vysvětlení toho, proč se jí na FB ty budoucí vzkazy objevily, aspoň podané formou Jessina zamyšlení... prostě NĚCO :-).
Bez naděje
Colleen Hoover
Dějový nápad mi přišel perfektní, průběh a pak i závěr překvapivý, ale to zpracování mi přišlo takové zdlouhavé a plytké. Hodně mi vadilo, že plno věcí šlo hrdince na ruku jen proto, aby jí to šlo na ruku... Ten příběh prostě obsahoval až moc neuvěřitelných náhod; je jasné, že děj je v knihách potřeba trochu popostrčit, ale když už to začne být až příliš do očí bijící, tak to podle mě není úplně dobře napsané.
Nebe je všude
Jandy Nelson
Na knize se mi hodně líbil vypravěčský styl, pěkně se mi to četlo; a i když v ději nebylo nic, co by mě mohlo nějak překvapit, stejně mě to ve výsledku dojalo.
Muž, který chtěl být šťastný
Laurent Gounelle
Hlavní hrdina na výletě na ostrově Bali navštívil starého léčitele, který odhalil, že hrdinův život není šťastný - a začal mu pomáhat objevovat sama sebe, ukazovat, jak se osvobodit od věcí, které nás brzdí. Co stojí (konkrétně pro mě a dnes) za vypíchnutí: když my sami si nepřipadáme krásní, tak nás tak nevidí ani ostatní; i když jsme v práci podřízeným, stále zůstáváme ředitelem svého života; není třeba se obklopovat plno hmotnými statky, pak nám v životě nezůstane dost volného místa pro štěstí; občas je potřeba učinit i oběti, ale ty nám pomohou se na naší cestě dostat kupředu; ke všem se chovejme krásně a mile, i k těm, kteří se zdají být třeba zlí, sobečtí - překvapí je to a vydají ze sebe to nejlepší. :)
Nejlepší víkend
Patrik Hartl
Za mě nic extra... My čtenáři se stáváme svědky toho, jak se hlavním hrdinům daří nebo nedaří plnit si svá přání a předsevzetí... Jako oddychovka to ušlo, líbí se mi autorův osobitý vypravěčský styl... ale nepřineslo mi to nic nějak hlubšího nebo dokonce třeba zapamatováníhodného (už si popravdě ani nevzpomínám, o čem PŘESNĚ to vlastně bylo, natož jak to skončilo).
