Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256899/bmid_jadro-slunce-WB4-256899.jpg
4
274
274
Finsko, 21. století. Upadající západní společnost se přetvoří v autokratickou republiku, v níž jsou ženy děleny na dvě kategorie: ženy-eloje jsou krásné a hloupé, vyšlechtěné k absolutní poslušnosti manželovi. Ženy-morlok (zmetek) nevynikají krásou, ale jsou bohužel inteligentní a nepoddajné. V téhle zemi mají být všichni šťastní, a proto je třeba zamezit veškerým konfliktům. Mužskému dominantnímu pohlaví je vše podřízeno. Rozmnožování morloků není žádoucí, a tak jsou příslušnice tohoto druhu už v dětství zbaveny příslušných orgánů. Mladá žena Vanna není tím, čím se zdá být. Žije na venkově pod ochranou své babičky. Vypadá jako eloje, ve skutečnosti je morlok. Je osamělým prvkem, který v budoucnu tuhle společnost destabilizuje. V příběhu figuruje i její sestra, typická eloje, jejímž jediným cílem je vdát se. To se záhy stane, ovšem po svatbě sestra náhle zmizí. Díky tajemné zápletce a zlověstné atmosféře přítomnosti Velkého bratra, je román nesmírně poutavý a čtivý. Do „pravidel“ se čtenář dostane po pár stránkách. Autorčino poselství je patrné: příliš dobrá životní úroveň, zvlášť pokud je podpořena sociálním státem, může mít neblahé následky – třeba nutnost udržovat lidi ve strachu a nevědomosti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
Auringon Ydin, 2013
více info...
Přidat komentář
Poslední dobou vyhledávám čím dál víc tenhle žánr... Každopádně, jak vidno dle mnohých příspěvků zde..., nejsem sama. ; )
Po dočtení Jádra Slunce jsem přemýšlela, co duchaplného, originálního, vtipného, nebo šokujícího sem ke knize napsat? Jak ji okomentovat...? Nooo, díky uživateli józi.odkudkam, vážně už nemusím...
"Někdy se stačí pouze začlenit, ztotožnit s ostatními a je hotovo, vyřešeno... Že?" ; )
Skvělá dystopie moderního rázu. Užila jsem si to a doporučuji všem nadšencům "mysteriózního scifi podivna...".
Páni, to byla jízda! Znepokojivě realistická paralelní současnost, zpočátku děj plynoucí zdánlivě lehce a za tím v pozadí tušená a pak postupně odhalovaná temnota, lehký dotek mystiky, samé klady.
Gen obalen masem potká jiný špíz, je-li ten vhodně upraven, navoněn, a vůbec všelijak kompatibilní, předají své plány další generaci. Kouzelně ironizující travestie Youth marketingu, Ken po krk v Barbie na jachtě rámované kotoučem zapadajícího slunce; just married! Tak „povrchní“ příběh, že svou loďkou bez ztráty laku hladce prošel fotosférou...až se dotkl nahého jádra.
No, a Vanno, i s jejím Sklepem, jen tak z tůně mysli nevyženu; kruté, něžné, citlivé.
5 origami hvězdiček
PS: Neberte drogy, škodí duši, zdraví a bankovní bilanci.
tak naschvál, kolik elojí znáte?
i jedna je až až, že?
příjemně čtivá dystopie, obzvlášť úloha chilli, dotažená až do transcedentního opuštění vlastního těla, mě bavila.
Ještě že to bylo "jako", zajímavé a dosti špatné pro budoucnost, kdyby náhodou .... stálo za přečtení, hodně jiná a zajímavá kniha....
Skvělá kniha. Moc mě bavila od začátku do konce. Je trošku úsměvné, jak je Finsko vylíčeno naprosto opačně, než ve skutečnosti je. Příběh byl dokreslován záznamy ze slovníku, texty z učebnic a podobně, což přidávalo knize na uvěřitelnosti.
Svým způsobem se mi to hodně líbilo. Nejsem žádnej puritán, avšak pár míst mi tam přišlo vyloženě nevhodných, ještě ke všemu zopakovaných několikrát, asi kdyby náhodou čtenáři chyběla fantazie nebo co.
Co bych vypíchla, bylo rozvrstvení děje. Minulost, současnost, vyprávění více postav, plus nějaký jakoby dobový úryvky z tisku, apod. Dynamický, nápaditý.
Na druhou stranu si říkám, jestli by to nefungovalo líp samostatně - zvlášť právě ta dystopie a zvlášť jakýsi příběh o těch šílenejch papričkách. Protože dohromady už to bylo občas fakt přepálený. Zase chápu, že nakonec se oba ty děje potřebovaly. Nevim no.
Psychologie postav super, i ty sektáři mi byli sympatický, babičku bych chtěla spolu s její historií poznat lépe.
Takže jo. A věřím tomu, že nějaký magoři by tenhle (ne)řád klidně uvítali.
Tak jsem se knihou prokousala, abych zjistila, že ač se snažím severskému naturelu (tady finskému, abych negeneralizovala) porozumět, nerozumím mu ani za mák.
Antiemancipační dystopie, hledající a nacházející zdroje u H.G Wellse, u experimentátorů se zvířaty, u muslimů i komunistů, se zajímavou rolí pro papričky chilli s tikající bombou C18H27NO3. Schéma knihy, založené na střídání tří hlavních způsobů sdělení, mě celkem udržovalo v napětí: ich forma s dopisy dvou hlavních postav, citace z literatury skutečné i vymyšlené a drogové úlety hlavní hrdinky. Hlavně toho posledního jsem měl (jako osoba celoživotně se bránící jakékoliv závislosti) někdy zbytečně moc. Přesto palec nahoru pro autorku za vymyšlení a vytvoření originálního a přesvědčivého státního režimu, v lecčems připomínajícího naši minulost, a zároveň i za varovnou otázku mezi řádky: „Kam to vlastně kráčíš, Evropo?“
80 % (215 hodnotících s průměrem 86 %).
…
Juvenilizace neboli pedomorfizmus, který souvisí s domestikací ženy, je přirozený, ne-li přímo nevyhnutelný proces. Je to způsob, jakým příroda unikla ze slepé uličky evoluce, do které ji zavedla přílišná nezávislost a sebeurčení ženy.
…
Muž by si měl dokázat vážit své manželky takové, jaká je - to znamená osoba řízená pohlavními hormony, která se spoléhá na svoje pudy.
Vidím dystopii, to ano, ale spíš než feministickou zkrátka ženskou a spíš než finské podivno prostě sci-fi. Všechny tyhle atributy mě navýsost zajímaly, navíc je knížka výborně kompozičně vyřešená. Skvělý nápad s novou drogou mě získal okamžitě (několik prvních stran mě v nejlepším slova smyslu šokovalo a pobavilo – objevné řešení trestu pro případného dealera-znásilňovače!). S hlavní hrdinkou, nucenou žít v přetvářce (chudák, narodila se se zvídavostí a vyšší inteligencí), jsem sympatizovala od první do poslední chvíle, jen trpělivost s její sestrou jsem ztrácela mnohem rychleji než ona, ale tak to má být.
Je to originální, svěží, zajímavé, varovné.
Dystopický svět mě bavil dost, zajímavě propracovaná teorie. Příběh taky dobrý, neotřelý. Vé byla dobrá postava a velice dobře psychologicky propracovaná. Hodně mě bavil barvitý popis vůní, situací, pocitů a čeho všeho. Co mě na tom nebavilo vůbec bylo to "finské podivno". Naštěstí k němu čtenář přičuchne až na samém konci. :-)
Zajímavě propracovaný dystopický svět kde musí být všichni zdraví. A pokud jsou zdraví, musí být i šťastní. Prostě musí! Úřad se o to postará. Ať už chtějí nebo ne.
„Ne všichni si takovéhle zřízení přáli. Zdaleka ne všichni.“
„Tak proč vzniklo?“
„ Protože ne všichni měli možnost říct svůj názor.“
„Myslíš volby?“
„K tomuhle ani přání většiny nebylo třeba. Občas stačí, když se najde skupina lidí, která má dostatečně velký vliv a křičí dost nahlas. Taková skupina pak dokáže změnit svět podle svých představ. A ani nemusí být nijak zvlášť velká. Stačí, když určití jedinci svoje osobní preference prezentujou jako jedinou správnou možnost a přednesou je natolik nahlas, až vzbudí dojem, že za nimi stojí zapomenutý a zanedbaný masy.
tato kombinace finského podivna a feministické dystopie mě zaujala a časté střídání dalších vložených intertextů, více či méně reálných či upravených (říkadlo, odborná studie, populárněnaučný článek, slovníkové heslo ad.), udrželo mou čtenářskou pozornost; námět mi nepřijde ani tak nereálný, když kolem sebe vidím tolik femižen, které se jimi stávají dobrovolně
Čekal jsem sci-fi, jakože o jádru opravdového Slunce, ale tohle je vlastně taky sci-fi, i když spíš dystopická nebo jak to přesně zařadit. Bylo to každopádně příjemné překvapení, jízda, kterou jsem si užil, až mám skoro chuť začít experimentovat s chilli, jestli náhodou taky nezažiju něco takového... ;-)
Moc se mně zalíbilo "finské podivno" toto je vskutku moc zajímavé čtení, v závěru i hodně napínavé. Jdu se kouknout na další finská podivna.
"Finské podivno." Aha, takže tak se tomu říká? Obsah knihy i zpracování mě opravdu překvapilo, všechno to střídání žánrů mě velmi zaujalo. Kniha na mě udělala dojem, navíc se četla jedna báseň.
S Johannou Sinisalo jsem se poprvé setkala ve sbírce Lesní lišky, kde mě rozsekala svou povídkou Transit. Chtěla jsem víc a dostala jsem se k Jádru slunce. Po přečtení anotace jsem čekala cosi jiného, ale tohle tedy rozhodně ne. Bylo to totiž brilantní. Dystopické Finsko zapůsobilo velmi věrohodně a byť je to moje oblíbená destinace, nedostali by mě tam ani heverem. Ke čtivosti hodně pomohla forma zpracování - objevují se dopisy, narace hlavních postav, úryvky z knih, hesla z encyklopedií... Jako by to bylo skutečné. Jakožto osobu něžného pohlaví (ha ha) mě samozřejmě velmi zaujalo postavení žen a jejich ponižujíci klasifikace na ubohé morloky a snad ještě ubožejší eloje. Utvrdila jsem se v tom, že moje životní cesta je správná. V neposlední řadě zde máme chilli, rostlinu známou po tisíce let, zde povýšenou na drogu, která má až magické účinky, což je velmi originální prvek v knize a má správnou říz.
Jádro Slunce
Sinisalo nabízí zdařilou alternativní podobu dějin Finska, dystopii inspirovanou pochmurnou novodobou historií. Velký bratr převzal vládu nad společností prostoupenou silným machistickým nábojem. Paralela se sovětsko-ruskou společností se nabízí jako první, vzhledem ke geografii a historii Finska, ne však poslední. Žena se zde přirozenou evolucí stává poslušnou a uhlazenou elojkou (tady příběh implikuje krásný Levinův svět Stepfordských paniček) nebo zvídavým, leč "nestvůrným" morlokem. Oba druhy přitom musí procházet procesem domestikace, aby co nejlépe sloužily svému "účelu". A mužům. I oni nicméně prochází dvěma vývojovými liniemi, a to cestou preferovaných maskulů nebo opovrhovaných minusů. Poslušnost je přitom požadována od všech bez rozdílu pohlaví... Nejzajímavějším elementem je předmět závislosti, kdy autorka projevila sympatickou kreativitu. I když pro mě ne zcela přesvědčivým způsobem. Právě včera jsem si v restauraci dala jídlo s touto "drogou", navíc v maximální síle, a nic. Ale třeba u mě může ještě dojít k vývoji ;-). Zásadním rysem společnosti je kritický nedostatek osobní svobody a nemožnost absence volby. Postapo v pojetí autorky představuje synonymum autokracie, diskriminace, zejména žen, a závislosti. Asi aby si Finové uvědomili, co mají a co mohou ztratit. Je zřejmé, že román musel rezonovat právě v severských zemích zaměřených na svobodu jednotlivce a genderovou a sociální rovnost. Sinisalo nelze upřít originalitu ani co do formy a způsobu života, přičemž se opírá o známé společenské postoje, předsudky a fenomény. Ovšem od teď už chilli nebude jenom chilli ;-).
„Uchopím větev a utrhnu jeden, jen jediný zralý plod z rostliny s názvem Jádro Slunce. Jsem morlok. Musím se dozvědět, co se v něm skrývá.“