Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256899/bmid_jadro-slunce-WB4-256899.jpg
4
274
274
Finsko, 21. století. Upadající západní společnost se přetvoří v autokratickou republiku, v níž jsou ženy děleny na dvě kategorie: ženy-eloje jsou krásné a hloupé, vyšlechtěné k absolutní poslušnosti manželovi. Ženy-morlok (zmetek) nevynikají krásou, ale jsou bohužel inteligentní a nepoddajné. V téhle zemi mají být všichni šťastní, a proto je třeba zamezit veškerým konfliktům. Mužskému dominantnímu pohlaví je vše podřízeno. Rozmnožování morloků není žádoucí, a tak jsou příslušnice tohoto druhu už v dětství zbaveny příslušných orgánů. Mladá žena Vanna není tím, čím se zdá být. Žije na venkově pod ochranou své babičky. Vypadá jako eloje, ve skutečnosti je morlok. Je osamělým prvkem, který v budoucnu tuhle společnost destabilizuje. V příběhu figuruje i její sestra, typická eloje, jejímž jediným cílem je vdát se. To se záhy stane, ovšem po svatbě sestra náhle zmizí. Díky tajemné zápletce a zlověstné atmosféře přítomnosti Velkého bratra, je román nesmírně poutavý a čtivý. Do „pravidel“ se čtenář dostane po pár stránkách. Autorčino poselství je patrné: příliš dobrá životní úroveň, zvlášť pokud je podpořena sociálním státem, může mít neblahé následky – třeba nutnost udržovat lidi ve strachu a nevědomosti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
Auringon Ydin, 2013
více info...
Přidat komentář
Naprosto skvělý dystopický román odehrávající se v současném Finsku.
Hodně se mi líbilo, jak autorka realisticky popisuje chod společnosti i díky různým fiktivním úryvkům, jako třeba výzkumy ,slohové práce a podobně, že jsem chvílemi věřil ,že je to vše realita.
A celkově do románu zasadit vše kolem chilli ,my přišlo naprosto zajímavé.
Namlsána povídkou Transit, kterou jsem si přečetla ve výboru finských povídek "Lesní lišky", jsem sáhla po distopii Johanny Sinisalo "Jádro slunce", abych se zklamala a knihu odložila nedočtenou. Proč? Autorka, madam básnířka první ligy, zdá se mi - chce myslím upoutat pozornost za každou cenu, a tam, kde se na první pohled vyrovnává se zásadními filozofickými tématy: tam ve skutečnosti kupí laciné provokace a poměrně dětinská moudra, či dokonce klišé. Do toho navíc, měla jsem ten dojem, kupí také počet napsaných stran... Ano, kniha mi přišla hluboce prázdná. Což by se asi nestalo, kdybych neměla tak vysoké očekávání? Anebo by se to stalo stejně. Ale abych byla spravedlivá, znovu podtrhuji - autorka určitě je básnířkou a už pro styl, jakým je kniha napsaná, poctivě musím doporučit: vezměte ji alespoň do ruky, je to zvláštní případ!
("Já jsem brnkala na hřeben jako na hudební nástroj, Ty sis jím vyzývavě zajela do vlasů. Já malovala červenými vodovkami západ slunce, Ty sis vtírala rumělku do rtů. Já jsem si nasadila dětský kyblík na hlavu jako helmu, Tys mi jej vzala, potřebovala jsi ho jako misku na salát z trávy. Pro mě bylo pero taktovkou dirigenta, Tys jím jako rákoskou nařezala neposlušné panence, abys jí vzápětí bolístku pofoukala. Ty moje něžná a bláhová sestřičko! Srdce jsi měla z čokolády, ruce plné útěchy, mozek jako růžovou pěnu.")
Je to už pár dní, co jsem knihu dočetla, přesto jí nemůžu dostat z hlavy. Je to jedna z těch, které už navěky zůstanou vypálené v mém srdci a v mojí duši...
U jiných knih mi obvykle mixování žánrů a témat vadí. Tady jsem měla pocit, že každé písmeno patří přesně tam, kde je. Dystopický svět Finska současnosti - na tuhle hru jsem úplně na začátku měla problém přistoupit, protože Finsko přece takhle nevypadá... V průběhu čtení mi ale došla genialita autorčina záměru - skrz přehnané zvýraznění všech nešvarů kritizuje současný vývoj... Rozdělení společnosti na eloje (stačí se podívat na tisíce současných instagramových profilů mladičkých holek s duck-face, vystavených jak nějaké zboží a hned vám naskočí paralely třeba s "partnerským trhem"), morloky (aneb ženy, které mají svůj názor, tudíž jsou nepohodlné a nepoddajné), maskuly a mínusové muže je v knize naprosto geniálně podaná. Přidejte si do ingrediencí drogovou závislost na chilli (kapsaicinu), skvěle popsané psychedelické zážitky (autorka prý vycházela z šamanských spisů, ale pochybuji, že zůstala jen u nich, protože podobné stavy se nedají jen načíst), maličko šmrncnuté myšlenkami o návratu k přírodě a návratu k vnitřní podstatě sebe sama. Vítejte u finského podivna. Nechte se unášet, nechte se vtáhnout dovnitř, do jádra slunce, do žhavé podstaty. Stojí to za to. Fakt kvalitní matroš!
Kniha se mi dostala do rukou náhodou; vůbec jsem netušila, že půjde o dystopické pojednání o chilli ;))). O to příjemněji jsem byla překvapená, jak rychle jsem se nechala vtáhnout do originálního děje... Nebyla jsem schopná přestat číst, dokud se nedozvím, jak příběh skončí - a ten "ezoterický závěr", jak ho někdo pode mnou nazval, pro mě nebyl zklamáním, ale naopak nečekaným bonusem, který knihu posunul o level výš :). A šestou hvězdičku bych nejradši přidala za různé úryvky z fiktivních encyklopedií, historických knih nebo třeba slohových prací, kterými je příběh okořeněný ;) - a díky kterým získá čtenář mrazivý dojem, že nečte román, ale reálný popis skutečných událostí... :-)
Ještě teď mám husí kůži. Předpokládám, že ze mě by eloj nebyla a zůstala bych mezi těmi, které se nesmí reprodukovat. Drsné téma. Trochu mi to připomnělo Příběh služebnice.
Vložené dokumenty, nařízení... velmi osvěžující a hodně to napomáhá vžít se do děje. A pohádka Červená Nanna - no páni. "A nikdy nikdy nikdy se nevdala..."
Je to znepokojující, provokativní, originální, ale i zábavné a má to šťávu. (Teda já mám teď navíc hodně chilli, protože jsem knihu dostala darem spolu s plnou krabicí různých druhů chilli papriček. Vypadá to, že mám do konce života vystaráno). Ale zpátky k příběhu. Opravdu jsem netušila, že mě feministická spekulativní fikce tolik chytne.
Autorka plynule střídá vzpomínky na dětství sester Very a Miry, současnost a temné a zlověstné dokumentární sekce o vytvoření „eustokratické“ společnosti ve Finsku a o „domestikaci“ žen.
„Zásadní význam má načasování … Pokud odměna nenásleduje okamžitě, eloj si ji možná nedokáže spojit se svým předchozím chováním. Důležitá je také jednotnost. Muž by měl vždy používat stejné, krátké povely.“
Femiženy (eloje) jsou krásné, poslušné a nijak zvlášť bystré. Jsou doslova vyšlechtěny, aby sloužily mužům, kteří jsou silní a mužní. Každý, kdo není v souladu s normou, je vytlačený na okraj společnosti. Otázkou ovšem je, kdo má více nesvobody. „Eloj si musí každé ráno nabarvit řasy a obočí, potřít si pleť barevným krémem, průběžně si během dne zakrývat lesklá místa na nose a čele pudrem a zas a znovu si barvit rty. Večer to to ze sebe musí všechno zase smýt. Jako Sysifos z antického mýtu, který musí v podsvětí tlačit obrovský kámen do kopce, aby se mu zas a znovu skutálel dolů.“
Vedlejší příběh o chilli jako opiátu a halucinogenu příběh příjemně okořenil. Navíc mě zaujalo, jak autorka originálně popisuje emoce pomocí vůní a chutí. „Všimla jsem si, že pokaždé, když jsme spolu pročítali knížky, vznášela se kolem něj jemná vůně, která pro mě byla nová; levandule, sluncem prohřátý rozmarýn a nahořklý, pryskyřičný podtón.“
Prostě nenudila jsem se ani chvilku.
První půlka byla výborná. Dystopické chladné Finsko, ve kterém dominují muži a z žen jsou státní výchovou zblblé barbíny, jejichž jediným smyslem je uspokojovat muže. Myslím, že to je ukázka vlhkého snu nejednoho zapšklého konzervativce. Systém je zobrazen skvělým mixem forem (zápisky, vzpomínky, úryvky z ideologických děl).
Druhá půlka, která se ale věnuje více chilli, které je zde zakázanou drogou stejně jako alkohol, cigarety nebo káva, už tak trochu drhne. Fantaskní prvky ovšem vůbec neruší a jsou ukazovány zcela přirozeně, jako by na nich nebylo nic divného.
Celkově výborný nápad a zpracování dystopie - systému kontrolujícího pohlaví. Ale také promarněná šance v ne až tak zajímavém příběhu o ilegální distribuci chilli.
Tahle kniha byla mou první výpravou do světa finského podivna. A určitě ne poslední. Po dočtení, nevím proč, jsem nějak zapomněla dýchat a stále mám na jazyku svíravý pocit, že bych si dala chilli papričku. Protože otevření tohoto světa, který dokázala Sinisalo dokolane popsat a vtáhnout mě do něj, bylo rozhodně...dechberoucí. Chvílema jsem nevěděla, jestli se jedná o skutečnost, kde je vlastně realita, na konci knihy v doslovu mi došlo, že si autorka tak moc nevymýšlela. Opravdu to je svět podivné reality.
Za mě naprosto úžasná knížka, rozhodně zanechala hluboký dojem. Popisy pocitů, vášně a chutí jsou promyšlené, a to se mi moc líbilo.
Knížku jsem hltala každou stránkou víc a víc, rozhodně doporučuji :-).
Nápadité a čtivé, bavilo mě to. Místy trochu přitažené za vlasy, ale asi úmyslně. Líbilo se mi zapojení dokumentů, se kterými si autorka obzvlášť vyhrála.
Velice čtivé, děj ubíhá jedna radost i kvůli zajímavému rozložení příběhu (vyprávění Vanny/Very, její dopisy, Jareho vzpomínání a v neposlední řadě i výtahy z odborných článků a pojmy ze "současného" Finska..knížku jsem přečetla za chviličku a moc mě bavila.
Vůně, jež se nesly knihou, byly snad přechodem do 4D prostoru a manipulace i podstatné otázky v tom syrovém prostředí působily ještě křiklavěji než tady okolo. Pohádka Červená Nanna otřásla mými základy a Aulikki tleskám za hudební vkus:).
Žánr feministické fantasy mě bavil. Kdyby ten konec nebyl tak uspěchaný a tak ezo, hodnotila bych ještě lépe. Slovo eloj asi zařadím do slovníku :)
Velice zvláštní kniha popisující ideální svět pro muže. Státní režim produkuje čisté eloje - poslušné manželky, které se vzorně starají o svůj vzhled, domov a v neposlední řadě o manžela. Hlavně o manžela. Morlok - zmetky jsou sice inteligentní ženy, ale musí být vyhlazeny. Není pro ně místo. Manna je čistá eloje - poslušná dívka vdavekchtivá. Vanna sice vypadá jako eloje, ale duší je morlok. Je velice chytrá a proto musí předstírat, že je eloje, ale doma si čte chytré knihy a dělá si co chce. Také je zapletena do nelegálního obchodu s chilli a sama je závislá. Oporou je ji její přítel, který ji obstarává dávku. Závěr mi přišel trochu komický.
Tá atmosféra. Vynikajúco vykreslená. Ide z nej strach, že by to bolo možné aj v reálnom živote. Moja prvá kniha od Sinisalo a ostane dlho v mojich myšlienkach.
Johanna Sinisalo mě jako jediná zaujala ve sbírce finských podivných povídek Lesní lišky a další znepokojivé příběhy. A právem! Koupila jsem Jádro slunce a na dvě posezení přelouskala. Nápad využít chilli jako nelegální komoditu, vytvořit celou zemi, která kvůli úpadku společenských hodnot v podstatě šlechtí ženy pro role poddajných, hloupoučkých manželek (elojí), vymyslet, co všechno by v takové situaci mohl korigovat stát, vsadit do toho příběhu dvě tolik odlišné sestry a vymyslet jim životy jako byly tyto.. Johanna má veškerý můj respekt! Vážně se jí to povedlo, propracované, domyšlené do posledních detailů, čtivé.. Super!
Román je mozaikou nejrůznějších textů – střídavě vypráví hlavní hrdinka Vanna, chvílemi její přítel, v první části knihy jsou důležité dopisy, které píše Vanna své sestře (nebo možná spíš sama sobě k utřídění vzpomínek a myšlenek), vše prokládáno zprávami z tisku, z odborné literatury, výňatky ze zákonů eusistokratického finského státu, texty společensky angažovaných písní a pohádek. To mě udržovalo v trvalé pozornosti. Tak jako všechny dystopie pracuje i tento příběh s konceptem zvrácené totalitní společnosti, zde je největší akcent kladem na postavení žen. Vlastně už dlouho jsem nečetla tak silně feministický román. Explicitně feministické texty jsou často nudné a pitomé, to tady ale rozhodně neplatí. Doporučuji. (a propos – vložené texty: vyrazilo mi dech, když jsem v závěru zjistila, že článek o eugenice není smyšlenka, vyšel ve finském časopise v r. 1935).
Jádro Slunce
Skvelé - a to formou i obsahom (+i prekladom a doslovom!) Spojenie genderovej dystopie s chilli závislosťou je geniálne, symbolické. Rozprávanie, striedanie uhlov pohľadu a rôzne formálne vsuvky vás držia v strehu až do konca. Lahôdka.