Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256899/bmid_jadro-slunce-WB4-256899.jpg
4
274
274
Finsko, 21. století. Upadající západní společnost se přetvoří v autokratickou republiku, v níž jsou ženy děleny na dvě kategorie: ženy-eloje jsou krásné a hloupé, vyšlechtěné k absolutní poslušnosti manželovi. Ženy-morlok (zmetek) nevynikají krásou, ale jsou bohužel inteligentní a nepoddajné. V téhle zemi mají být všichni šťastní, a proto je třeba zamezit veškerým konfliktům. Mužskému dominantnímu pohlaví je vše podřízeno. Rozmnožování morloků není žádoucí, a tak jsou příslušnice tohoto druhu už v dětství zbaveny příslušných orgánů. Mladá žena Vanna není tím, čím se zdá být. Žije na venkově pod ochranou své babičky. Vypadá jako eloje, ve skutečnosti je morlok. Je osamělým prvkem, který v budoucnu tuhle společnost destabilizuje. V příběhu figuruje i její sestra, typická eloje, jejímž jediným cílem je vdát se. To se záhy stane, ovšem po svatbě sestra náhle zmizí. Díky tajemné zápletce a zlověstné atmosféře přítomnosti Velkého bratra, je román nesmírně poutavý a čtivý. Do „pravidel“ se čtenář dostane po pár stránkách. Autorčino poselství je patrné: příliš dobrá životní úroveň, zvlášť pokud je podpořena sociálním státem, může mít neblahé následky – třeba nutnost udržovat lidi ve strachu a nevědomosti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
Auringon Ydin, 2013
více info...
Přidat komentář
Ku knihe som sa dostala vďaka Čitateľskej výzve, a bolo to veľmi príjemné prekvapenie. Nemám nič, čo by som mohla vytknúť. Malo to hĺbku, aj šírku, aj výšku. Plnohodnotný literárny zážitok. Týmto ďakujem autorom ČV, že som vďaka nim objavila tento smer fínskej literatúry, určite siahnem po ďalších podobných dielach.
Skvělý literární styl a vybroušená stylistika. Téma mi sice nebylo blízké ani co by se za nehet vešlo, ale podání jsem si dost užila. Řemeslně je kniha výborná a z tohoto hlediska nelze, než doporučit.
V ideální, šťastné a zdravé společnosti má každý své určení, každý má své pevně dané místo, klukům patří do ruky hasák a holkám vařečka nebo kulma. Všechno funguje jako na drátkách, takže je Finsko nejlepší zemí na světě!
Ale dost, zadržme. Pod unifikovanými zmalovanými ksichtíky elojí a nabušeným mačismem maskulů, nebo alespoň některých, vře krev, a tento var lze přebít jedině dávkou něčeho pořádně ostrého, případně adrenalinem spojeným s překupnictvím. Příběh okořeněný tabascem zajímavě a čtivě popisuje pokus o útěk ze světa nadlidí a podlidí, kde žena má být jen jakýmsi ochočeným domácím mazlíčkem a muž poslušnou pracovní silou, která si doma může hrát na pána tvorstva.
Nebyla jsem úplně nadšená... Jediné co mi v knihách sedí je, když se střídají styly vyprávění, vypravěči a tak. Samotný příběh ale teda nic moc. Feministická témata mi nejsou blízká, vlastně jsou mi feministky k smíchu, takže jsem to brala podle svého, život eloje musí být nádherný :)
Knížka, kterou si určitě přečtu znovu.
Příběh sám o sobě mě příliš nezaujal, ale stylisticky je to jeden z nejlepších textů, které jsem v poslední době přelouskala! Bylo to originální, bylo to čtivé, bylo to zajímavé, i když ne vždycky úplně jednoduché.
Jedna z velkých výzev k důkladné interpretaci.
Zdá se mi , že autorka velice hezky vystihla atmosféru ve svém "antiutopickém" románu ve světě budoucnosti,který se vyvinul "nesprávným" směrem. Zajímavé myšlenky , hezky propracovaná psychologie prokládané skutečnými texty dříve vydanými vytváří zajímavě vystavěný příběh. Jistě si získá jen některé čtenáře , ale já mezi ně rozhodně patřím.
Je směšné, že to, co mi vadilo na Ne před slunce západem, jsem si v Jádru slunce naplno užíval. Sinisalo má svůj radikálně ostrý styl a je vidět, že jej vypilovala téměř k dokonalosti. Je to podivné, ale dobře napsané. Fikce se tu opět míchá s realitou. Dystopický režim je uvěřitelný a život hlavní hrdinky je politováníhodný. Psychologie hlavních hrdinů na jedničku a atmosféra by se dala krájet. V podstatě je to vlastně jen kniha o úniku z nesvobodného světa, kde se fetuje chilli a žena má tolik práv asi jako manželka v 17. století. Spálilo mě to na prach...
Knížka pálila. Některé obrazy jsem tedy nemohla dostat z hlavy, během čtení jsem začala používat její slovníček a vařila jsem ostrá jídla. Ten konec byl trochu neuvěřitelný, ale budiž.
O eugenických snahách ve Skandinávii jsem už něco zaslechla. Hitler je možná "Antikrist" dvacátého století, ale nepřišel s ničím novým. Autorka v knížce líčí, jak by to dopadlo s Finskem, kdyby některé vědecké teorie uvedli v praxi.
Některým čtenářům se příčí ženská hrdinka, protože vidí feminacismus za každým bukem. Ale uznejte sami, že domestikovat muže by dalo o hodně více práce a ženské pohlaví nemá vesměs tendence někomu vládnout.
Společnost, která plánovitě hloupne, to asi daleko nedotáhne. Některé prvky mi tam připomínaly náš reálný socialismus, jehož konec jsem prožila. Chudoba na úkor izolace pod všudypřítomným dohledem Velkého bratra.
Samotný příběh zase tolik zajímavý není, protože hlavní hrdinka je pasivní a ani nic podnikat nemůže. Tady mi to připomíná 1984, kde je popis systému důležitější než osud hrdinů.
Vanna hledá únik v drogách. Využití chilli papriček je zajímavý nápad a trošku jsem se vzdělala. Konec je tak trošku pohádkový, jenom aby byla záhada objasněna a nikdo se nemusel moc namáhat.
Mně se to líbilo moc.
Střídání stylů vyprávění (od úryvků ze slovníku, přes "vylepšenou" pohádku až po elojský test atd.) navozovalo zčásti děsivou a zčásti úchvatnou iluzi reality, něco ve stylu "že bychom snad o Finsku něco nevěděli?" a tím si mě kniha získala. Dost si taky považuji využití synestezie, to byl pro mne opravdu svěží vánek, něco nového, dosud jsem se s tím nesetkala - ani knižně, ani reálně, tedy až díky této knize vím, co to vlastně znamená.
Co se samotného příběhu týče, pátrání po tom, co se stalo sestře Vanny - kdoví, jestli mě nutilo číst dál zrovna toto. Nejspíš ne. Asi mě to zaujalo jako celek, víc mě táhlo "pohybovat se" v tom světě, který autorka stvořila, objevovat ho s každou další stranou, podivovat se... A nakonec - chilli. To zkrátka nemělo chybičku :)
Je libo jalapeños, habaneros nebo snad raději Jádro Slunce? Eloj nebo morlok? Příběh plný pálivých papriček, antiutopie finské společnosti nejen pro milovníky chilli :-)
Čekala jsem od toho trochu něco jiného, ale nebylo to úplně nejhorší. Alespoň za originální nápad a docela dobře propracovaný systém společnosti, dávám 4 hvězdy.
Podobná postmoderní struktura jako u prvotiny. Radikálně feministický náboj mi nevadil a finále bylo mocné. Přesto to není na plný počet.
Po nějaké době si mě konečně našla skvělá kniha. Svižné vyprávění, zajímavý společenský systém, který si určitě aspoň zkusíte "co-by-kdyby" představovat; pro odlehčení doslova okořeněný zápletkou s imaginární závislostí na pálivém s překvapivými (a oukej, místy fantasmagorickými) účinky, a nakonec trocha bádání, ale jen malinko-aniž by se to zvrhlo v další severskou detektivku (uff). Přečetla jsem na jeden zátah a jsem spokojený morlok. :-)
Dobrá feministická vize, trochu prvoplánovitá, ale zábavná - hlavně kult chilli. Dobrý styl střídání vyprávění, toku vědomí a úryvků z propagandistických materiálů. Jen škoda trochu urychleného konce.
Paní spisovatelka, ukrutně tlačí na pilu prvoplánovitých klišé. Volba názvů morloj a eloj, stupidita elojů, příběh o karkulce... táhlo se to jak rezavej drát v oku. Jako chápu, že nutnost nějak se vyvětit k nesmírně palčivému problému ženské "dyškryminácije" velmi svědí ale postavit příběh na profláklé scifárně a laciných moralitkách nestačí. Celej počin se táhl jak sopel vyparhlýho astmatika a díky za tlačítko "přeskočit deset stránek".
Bohužel to nebylo ani tak špatný aby to bylo zábavný.
Přes nesmírně zajímavé téma a pro mě jako ženu tedy opravdu kuriozní mě ta kniha nebavila. Bohužel.
Jádro Slunce
Feministická dystopie-to může pro mnohé muže nebo ženy typu "eloje" znít jako nadávka. No ano, kniha některým nemusí sednou tématem, ale nesvobodný život v zemi praktikující přebujelé sociální inženýrství je popsán až mrazivě přesvědčivě. Možná, že anotace je zde až příliš podrobná, připraví vás o pár překvapení, krom toho, které je vyobrazeno na obálce. (já hádala, že to je historický artefakt typu "žezlo", kolega zase část ženského rozmnožovacího orgánu, no oba jsme asi měli zrovna mozek eloje)