Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256899/bmid_jadro-slunce-WB4-256899.jpg
4
274
274
Finsko, 21. století. Upadající západní společnost se přetvoří v autokratickou republiku, v níž jsou ženy děleny na dvě kategorie: ženy-eloje jsou krásné a hloupé, vyšlechtěné k absolutní poslušnosti manželovi. Ženy-morlok (zmetek) nevynikají krásou, ale jsou bohužel inteligentní a nepoddajné. V téhle zemi mají být všichni šťastní, a proto je třeba zamezit veškerým konfliktům. Mužskému dominantnímu pohlaví je vše podřízeno. Rozmnožování morloků není žádoucí, a tak jsou příslušnice tohoto druhu už v dětství zbaveny příslušných orgánů. Mladá žena Vanna není tím, čím se zdá být. Žije na venkově pod ochranou své babičky. Vypadá jako eloje, ve skutečnosti je morlok. Je osamělým prvkem, který v budoucnu tuhle společnost destabilizuje. V příběhu figuruje i její sestra, typická eloje, jejímž jediným cílem je vdát se. To se záhy stane, ovšem po svatbě sestra náhle zmizí. Díky tajemné zápletce a zlověstné atmosféře přítomnosti Velkého bratra, je román nesmírně poutavý a čtivý. Do „pravidel“ se čtenář dostane po pár stránkách. Autorčino poselství je patrné: příliš dobrá životní úroveň, zvlášť pokud je podpořena sociálním státem, může mít neblahé následky – třeba nutnost udržovat lidi ve strachu a nevědomosti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
Auringon Ydin, 2013
více info...
Přidat komentář
Ve Finsku se pustili do sociálního experimentu a pokusili se vytvořit společnost, ve které budou všichni šťastní. Jak už to tak bývá, má tento systém slabiny a ne každý se v něm šťastný cítí. Především ti, kteří si své vlastní štěstí představují jinak, než jim předepisují zákony a striktní nařízení. Vanna se snaží maskovat a nevyčnívat, nějak se protlouct a přežít. Přitom všem chce ale zajistit to nejlepší pro svou sestru Mannu a jejich babičku, nicméně se to celé jednoho dne zvrtne a Vanna se rozhodne přistoupit k radikálním činům.
Parafráze na totalitní režimy všeho druhu. Tentokrát s využitím genetiky a vměšováním se do osobních životů jednotlivců, které s sebou nese ztrátu soukromí a nadřazenost jedněch nad druhými. Svět stvořený muži pro muže. Svět, kde se může stát cokoliv...cokoliv špatného a zlého...a taky se to děje. Vanna je ale bojovnice a co může vypadat jako její slabina, se nakonec stane její nejsilnější zbraní. Jádro slunce. Žár, který spálí duši a uvolní ji z okovů. Žár, který nikdo jiný nesnese, ale Vannu osvobodí a z popela jako Fénix povstane nový člověk.
Dopisy sestře mají v sobě jistou naléhavost, nápad s chilli je výborný, ale zdá se mi, že totalitní svět mohl být domyšlen a zpracován lépe (i když tu a tam, zejména u citací z dokumentů vydaných "Státním nakladatelstvím", mi šel mráz po zádech).
Čtivý román, ve kterém se setkává příběh dvou rozdělených sester, dystopická verze eugeniky a na to navazující témata genderové nerovnosti.
Zajímavé a možná nejděsivější mi na tom přišlo to, že románový popis elojí - tedy vyšlechtěných ideálních žen - je vlastně karikaturou toho, po čem mnoho dnešních žen možná touží - soudě podle rétoriky reklamního průmyslu. A obávám se, že leckterá dívka a žena plnící FB a Instagram svými fotkami v sexistických pózách s vyšpulenou pusou, či jinak podléhající kultu krásy a anti-age hysterii, v podstatě taková eloj už je - aniž by ji toho společnost jakkoliv nutila.
Jinak řečeno, strašné je pro mě pomyšlení, že do "elojství" ženy možná nenutí hlavně muži, ale že se v něm část ženské populace shlíží sama od sebe.
Ostatně hlavní mužský hrdina Jare Veru miluje spíš pro její tajné morloctví než vnější elojskost.
Na druhou stranu psala to ženská a ne chlap.
Takže i když jsem knihu brala do rukou s očekáváním, že nedostanu nic víc než zajímavý sci-fi příběh, dostalo se mi s ním i několik nečekaných a nestereotypně nazíraných podnětů k zamyšlení především nad příčinami genderové nerovnosti.
Parádní věc, originální, dobře napsaná, zkrátka moc se mi to líbilo. Ten nápad s chilli je prostě milionový a to není zdaleko všechno, co Jádro slunce nabízí. Anotace je trošku zavádějící, kniha je daleko zábavnější a zajímavější než se tam naznačuje. Jsem přesvědčený, že si to užije každý, bez ohledu na pohlaví nebo politické přesvědčení :-)
Přesto, že příběh vyprávějí střídavě dva vypravěči a ještě je prokládán řadou úryvků z fiktivních encyklopedií, časopisů, nebo dokonce třeba dětskou slohovkou, čte se to moc hezky a plynule. Všechno dohromady krásně funguje, je to jedna z těch knížek, od kterých se těžko odchází.
A hlavně si pamatujte, že "spodní ret nikdy nelže"!
Celkom zaujímavý dystopický román o nie až tak nereálnej budúcnosti. Prvá časť sa mi najmä vďaka tajomnosti, postupnému odhaľovaniu minulosti a približovaniu systému fungujúcemu v krajine páčila viac. Druhá bola taká klasickejšia a trochu ubrala vo všetkých smeroch, ale stále mala čo ponúknuť. Taktiež sa mi páčil spôsob posúvania v deji prostredníctvom rôznych pohľadov postáv, listov a úryvkov z diel. Za prečítanie stojí, možno aspoň ako varovanie alebo na zamyslenie sa.
Zajímavá myšlenka. Barvitě popsaná atmosféra. Trochu jiné sci-fi.
Nevěděla jsem, co od knížky čekat, kupovala jsem na slepo... ale překvapila a nějak jsem se nemohla odtrhnout. Akorát pár věcí mi tam nesedělo. Hlavně ta část s drogou. A škoda toho konce.
Anotace trochu zavádějící. Ano, hlavní hrdinka je Morlok v těle Eloje, ale o nějakou destabilizaci systému a boji proti němu tam vůbec nejde.
Kniha je o hrdinčině skrývání totožnosti, jejím hledáním ztracené sestry a o její závislosti na droze, která je jediným způsobem, jak je v přísném režimu bez alkoholu, kofeinu, cukru, tuku a riskování a přílišném zatěžování těla možné dosáhnout "potěšení" z adrenalinu a endorfinů - na nelegální droze jménem chilli.
Kniha je skvělá, finská ruka je tam znát. Doporučuji.
Ani ne budoucnost, ale možná alternativní cesta k dnešnímu – jinému Finsku. Totalitní stát, který občanům určuje, jak mají žít, co je zdravé, co ne, vyšlechtěná nová rasa poslušných, hloupoučkých žen (v tomhle mi trochu připomnělo „Stepfordské paničky“, ale ty mě tenkrát moc nezaujaly).
Sociální inženýrství, které zavádí zdánlivě prospěšné novinky a zákazy, posiluje moc státu a drasticky omezuje svobodu a individuální vůli. Určitě to něco připomíná, aspoň těm, kteří zažili socialismus, ale ono se to tu a tam zase začíná klubat, lidstvo se nepoučí…
Hodně zajímavá forma, obrázek nové společnosti je doplněn novinovými články, ukázkami z literatury, vědeckými statěmi, obdobně jako v knize „Ne před slunce západem“, takže výsledný pohled je hodně autentický a pocit z toho mrazivý.
A chilli jako zajímavé překvápko…
Váhám mezi čtyři – pět, ale kniha je tak jiná, tak originální, hodně mě oslovila, stejně tak jako předchozí autorčina románová prvotina, takže se přikláním k nejvyššímu hodnocení (90%).
Musím uznat, že si dokážu představit společnost takovou, jaká byla prezentována v této knížce. Člověka až zaráželo, jak snadno lze domestikaci zvířat a šlechtění chilli přirovnat k "úpravě" člověka tak, aby vyhovoval vládě určité země.
Kniha se mi líbila, některé části byly ale mírně přitažené za vlasy a konec... ten mě upřímně trochu zklamal.
Vzhledem k tomu, jakým způsobem a proč se šlechtí zvířata, není důvod, proč by to nešlo i u lidí. Vlastně bych se vůbec nedivila, kdyby něco podobného v budoucnu nastalo. I když si nedovedu představit, že by pánové chtěli takové ženy… Pro mě docela čtivá knížka, i když ten konec byl na mě už za hranou. Nemám problém s transem a vystoupením ze svého těla, ale to závěrečné propojení sester je pro mě těžce uvěřitelné.
Škatulkování mužů a žen není žádná vzdálená realita. Od teď budu chilli přikládat mnohem větší význam. :)
Velmi dobře zpracovaná kniha. Určitě stojí za pozornost.
Chvílema jsem nevěděla, co je realita a co už knižní svět - však taky některé vědecké úryvky byly skutečné. Navíc mám ráda vyprávění několika postav, pohledy z různých úhlů.
Tak trochu finské podivné 1984.
Po dočtení vařím zase o něco ostřejší jídla.
"Když nebudeme pečovat o svoje lidský tělo, tak půjde celý svět do úpadku, jako kdybychom byli tužky, které nikdo neořezává takže pak už pořádně nepíšou."
Fínske "lehké fantastično" zasadené do antiutopie, ktoré by sa dalo zhrnúť tak, že ženy sú vychovávané ako kravy na plodenie a najväčšou drogou je - chilli... Strohosťou opisu a fínskym chladom sa ťažko dá priľnúť k sestrám, či hocakej postave a to čo bolo v (prekvapivo podobnej knihe) Salmelininom Antihrdinovi prehnané, no čitateľsky príťažlivejšie, je tu neforemné a ploché. A nepomôže tomu všetok ten balast (výpisky zo slovníkov, či kníh) okolo toho. Svižne a rýchlo čitateľné no magický, či ľahko fantastický realizmus je tu ešte v nerozhodných plienkach. Zlatý to Murakami...
Neskutečně podivná kniha, čtivá a zároveň absurdní. Zajímavá dystopie, kde ženy jsou modifikovány na poslušné gazdinky, které budou pánům tvorstva vždy po ruce a splní veškerá jejich přání.
Tahle Finka rozhodně stojí za povšimnutí, má výborný styl psaní a neotřelé nápady. Z autorky mám pocit, že i v reálném životě musí být neskutečně zvláštní a ostrá jako břitva.
Antiutopický román o Finsku, kde se to na začátku 20. století "trochu" zvrtlo, a ze země se postupně stal totalitní stát šlechtící ženy do podoby pokorných stvoření bažících po přízni mužů a rodinném životě. Občas přitažené za vlasy, nicméně z načrtnutých následků sociálního inženýrství běhá mráz po zádech - třeba pasáže popisujících totalitní péči státu o zdraví občanů (zákaz alkoholu, cukru a atd.) totiž nejsou zdaleka tak vzdálené realitě, jak by se mohlo zdát...
Takovou knížku jsem tedy ještě nečetla. Ze začátku jsem si říkala, že to snad ani nedočtu, ale s přibývajícími přečtenými řádky mě to chytlo. Nedokážu přesně říct co mi ta knížka dala, asi vůbec nic, ale četlo se to dobře.
Velmi zajímavá kniha, na kterou jsem narazila poměrně náhodou, ale na první pohled mě zaujala anotací. A po anotaci obsah rozhodně nezklamal. Všechny skutečnosti a události jsou tu značně nadsazené, což je záměr, a občas je poměrně děsivé, kolik podobností se se současným světem dá v příběhu dohledat. Někteří lidé k tomuto "budoucímu" světu bohužel mají poměrně blízko už teď.
Velice zajímavá kniha, představující alternativní Finsko na začátku 21. století, kde vládne totalitní režim, jehož hlavním cílem je jakési všeobecné blaho všeho obyvatelstva. To je však podmíněno absolutní podřízeností jedince a přesně danými pravidly.
Muž je živitel a vůdce stáda, má právo na pravidelný sex, obdiv a absolutní oddanost ženy, prostě proto, že muži to tak chtějí. Pokud to všechno nemají, jsou frustrovaní, násilničtí a užívají návykové látky, což se státu vůbec nelíbí. Proto je třeba mu nabídnout ženu, která je krásná a udržovaná, skvělá hospodyně a matka, poslušná manželka a ochotná milenka. Bohužel ne všechny Finky zřejmě dříve splňovaly tato kritéria, proto bylo nutné takové partnerky "vyšlechtit".
Aby toho nebylo málo, je nutné zakázat veškeré věci, které by kazily pečlivě kontrolovaný zdravotní stav populace, např. maso, cukr, tuk a samozřejmě veškeré fuj záležitosti, jako alkohol, drogy nebo tabák. Nepoužívají se mobily, mikrovlnky ani antikoncepce a do ciziny Finové taky nesmějí, co kdyby se tam něčím nakazili, třeba zdravým rozumem.
Ačkoli nejsem fanynkou dystopií, musím říct, že autorka si budoucí svět vymyslela naprosto přesvědčivě. Objevují se zde prvky, které se řeší už dnes (vše nezdravé by se mělo zakázat, každý člověk má právo být šťastný a mít všeho dostatek...), ona je ale přivádí do naprosto šílené roviny. Její líčení vývoje finské společnosti v zářivou totalitu jako plynulého a neodvratného procesu je popsáno velice pragmaticky a člověk by jí i věřil, že to sem opravdu dospěje, což dokáže trochu znepokojit. Střídání vypravěčů, míchání reality se snovým světem pod vlivem halucinogenů a citace z jakoby reálných zákonů, knih a novinových článků dělají knihu ještě více působivou. Nechybí ani trocha humoru a ironie. Moc se mi to líbilo a jdu si najít další autorčiny knihy, protože tohle nemůže být náhoda.
Jádro Slunce
Bylo až hrozivé, s jakou samozřejmostí popisovaný totalitní režim mluvil o šlechtění společnosti pomocí její sterilizace a domestikaci ženy, jako nějakého domácího zvířátka, na které je třeba důsledně uplatňovat metodu cukru a biče, aby bylo poslušné. Některé prvky, které byly v knize akcentovány a vyvedeny do extrému, nám myslím nejsou neznámé. Nepěkná a znepokojivá vize. Autorka klidně mohla temnou stránku toho všeho, kterou vlastně nakousla v závěru, více rozvést. Přesto pět hvězdiček. Originální mi přišel nejen nápad s chilli, ale i třeba to, jak Vanna vnímala pocity skrze vůně.