Metla nebes
J. M. Troska (p)
Zápas s nebem série
< 3. díl
V prvním dílu třídílného románu se setkáváme s potomky hlavních hrdinů Troskovy trilogie Kapitán Nemo. Arne Farin, Pavel Horák a Petr Brada zkonstruují kosmickou loď Aeronautilus poháněnou statickou elektřinou a vydávají se poznávat tajemství vesmíru. V jejich světě jsou všechny planety sluneční soustavy obydleny – na Měsíci objeví pozůstatky bájné Atlantidy, na Marsu se setkají s obyvateli dokonalé Utopie, kteří mají na planetě téměř nepřemožitelného nepřítele – Smrtonoše. Podaří se našim hrdinům ďábelského vládce přemoci? Trilogie Zápas s nebem je právem odbornou veřejností i čtenáři považována za vrchol Troskovy tvorby. Tiskem vyšla poprvé v letech 1940-41, jako e-kniha vychází poprvé.... celý text
Přidat komentář
Vesmírná cesta tří mladých dobrodruhů Arne Farina, Petra Brady a Pavla Horáka se uzavírá. Ještě než se vrátí zpátky na Zemi, musí se vypořádat s nástrahami Enckovy komety, zrádnými mikroorganismy na její oběžnici, Žlutým přízrakem, rozsévajícím zkázu a vzbuzujícím strach v celém obydleném vesmíru, okřídlenými lidmi z Merkuru a v neposlední řadě také s nedůvěrou lidí z jejich rodné planety, považujících je za duševně choré. To všechno Troska nacpal do závěrečného dílu své trilogie Zápas s nebem. Svou fantazií stvořil mocné dobrodružství, které jiskří nápady a energií rozhodně více, než oba předchozí díly dohromady. Po úvodním a do jisté míry seznamovacím Smrtonošovi, poněkud statické a stagnující dvojce, která byla Podobna bohům snad jen svým názvem, tak přichází mnohem barvitější a na události bohatší Metla nebes, která skutečně vymete nejednu pavučina, rez a špínu. Na závěr trilogie si není možné přát více. Možná se nám nedostane vysvětlení všech záhad, nějaké ty jednotlivosti nám autor zůstane dlužen, ale v podstatě všechny dějové linie dospějí zdárně ke svému konci a finále je jako z partesu.
(SPOILER)
Troskovo steampunkové universum je moje guilty pleasure uz od dětství. Jednou za 2-5 let se ke všem knihám z tohoto světa vracím.
Je to báječný svět. Letadla a rakety létají na elektřinu, kterou si berou z okolního prostředí. Planety ve vesmíru jsou většinou obydlené, všude se dá dýchat samozřejmě a díky Marťanskemu překladači (z prvního dílu trilogie) si navíc všude všichni rozumí a mohou se dorozumívat archaickou předválečnou spisovnou češtinou. A to i ve chvílích emocionálně vypjatých, kdy hrdinové z úst vypouští silná slova takové hrubosti, že Foglarovy plantážníci jsou proti tomu výplodem opilého dlazdiče.
Třetím dílem se uzavírá trilogie, ve které tři mladí muži, Doktor, přírodovědec a strojař, všichni pokrevně spříznění s génii z minulé trilogie, cestují vesmírem a objevují nové světy. Podle otevřeného konce soudím, že Troska nejspíš plánoval další díly, nové postavy přibyvší těsně před koncem knihy toho například mnoho nepředvedly, ale pak si to po sobě asi celé přečetl a na další díly už nedošlo.
Je to vlastně takový jako Star trek. Máme tu vesmírné padouchy, co dokážou vysávat celé planety (dívám se na tebe, lorde Vadere), máme tu národ létajících lidí (eee, Barbarella), máme tu geniálního trpaslíka z trpasličího národa (nevím, Hobit?), Jehož šéf se jmenuje Lomikar a naší tři hrdinové jsou v téhle třetí knize už tak nějak spíš vlečeni událostmi. Vlastně kdykoli se pokusí do děje nějak výrazněji zasáhnout, projeví se jako naprostí dementi.
A to mě vlastně na knize asi nejvíc štvalo. Tatam jsou ti vzdělaní hrdinové, teď tu máme bandu ublížených pitomců, kterým není nic svaté. (Nesahej na ten knoflík. Co se může stát? Sáhnu na něj. Jeee, něco se stalo...) Působí to na mě dojmem, jakoby chtěl Troska všechno co nejrychleji dopsat, aby to už už měl z krku.
Na druhou stranu, 5 hvězd si kniha zaslouží, protože uzavírá universum, které mi v dětství přirostlo k srdci. Přál bych si, aby se dílem inspiroval někdo, kdo by z něj dokázal vytvořit PC hru nebo seriál, klidně animovaný. Co na to třeba Netflix?
Skvělá kniha. Ale když se dostali zpátky na Zemi do civilizace, byla to už nuda. Ale když je zavřeli do blázince (i když tam nepatřili) začala to být zábava.
J. M. Troska je dnes asi trochu pozapomenutý - neprávem! Ve třinácti strhující četba a dodnes potěší.
Druhá Troskova trilogie s další generací potomků slavných inženýrů z minulých děl. Tentokrát se trojice mladíků vydává za mírné asistence mocného kmeta do vesmíru a objevují život a zvyky na nejbližších planetách. Troska se rozhodně svými díly zasadil o popularizaci vědy a zaslouží si své čestné místo stejně jako slavnější kolega Jules a celý cyklus Zápasu s nebem patří k nezapomenutelným dobrodružstvím mého mládí - 75 %
Záverečný diel trilógie naväzuje na napätie druhého dielu (chlapci sú "vyložení" Žltým prízrakom na kométu) a pokračuje veľmi nápadito - cestou cez kaňony, kde je správanie sa ľudí ovplyvňované všakovakými mikroorganizmami. Príbeh je následne ozvláštnený novými postavami, všestranne nadaným, nízkym sympaťákom Žolim z Ory a bývalým "hmyzím" kráľom Merkúru Gabrielom. Po zničení Aeronautila dostávajú (idylicky) Arne, Petr a Pavel novú vesmírnu loď - guľatú Astru (alias Metlu nebes), v ktorej prenasledujú zlosynov. Tu je škoda, že sa nakoniec nedozvieme, kým presne boli zničení... Trošku nevierohodne pôsobí putovanie hrdinov po pristátí na Zemi. Nedôvera vedcov a zášť jednotlivcov v, na môj vkus značne zrýchlenom, závere knihy je uveriteľná. Šťastné náhody vo finále už menej. Verím však, že násťročných to upúta aj po rokoch a spustí následný záujem o rozličné vedy.
Och a ešte nesmiem zabudnúť na obľúbené slovné spojenie autora, ktoré sa mi bude už asi navždy s jeho trilógiami spájať: "tušová čerň" :)))).
Zápas s nebem není žádné monumentální military sci-fi, jak by název napovídal. Boj proti cizí a nepřátelské inteligenci tvoří jen vedlejší motiv. Což je problém, protože je zdaleka nejzajímavější a nejvíce nosný. Autor se ovšem rozhodl naplnit třetí díl rozvláčným popise putování psychicky labilních hrdinů po světech Sluneční soustavy. Přitom jen tak mimochodem zpitvořil chemii, znásilnil biologii a rozcupoval fyziku. Závěrečnou grotesku na parníku v Praze raději nehodnotím. Měl jsem se spokojit jen s výtečnou Nemovou trilogií, a na Zápas s nebem mohl klidně v knihovně sedat prach.
Jako děcko jsem to hltal i s obalem, mělo to své kouzlo, myslím, že bych se nenudil ani teď v dospělosti, i když asi dost představ je už kapku překonaných, třeba co si ještě vzpomínám - takové vrtání do špičky Everestu, odkud Nemo vypustí raketu;) Třeba se k tomu ještě dostanu s děckama, v knihovně nicméně obě Troskovy trilogie mají své čestné místo.
Osobně mám radši sérii "Kapitán Nemo", ale tato se mi taky líbila. Jen je to už dlouho od přečtení, takže si z ní skoro nic nepamatuji.
Autorovy další knížky
1970 | Zápas s nebem (1. - 3. díl) |
1969 | Nemova říše |
1993 | Planeta Leon I.-II. |
1992 | Metla nebes |
1991 | Pistole míru |
(SPOILER) Samozřejmě, že nemůžeme žádat, aby se Petr nyní odloučil od Milady.
Také Pavlovi budiž dopřáno, aby se nějaký čas potěšil se svými rodiči.
Bylo ještě dost času, aby podali Nemovi zprávu o konečném obratu, avšak Arne odmítl.
,,Jsem sirotek. Můj domov je v Nemově říši. Také Žoli a Gabriel nejsou z tohoto světa. Vrátím se s nimi k Nemovi, kde na nás čeká mnoho nové práce."
Když se pak k půlnoci sneslo Nemovo magické letadlo pod terasu vily, rozloučili se Arne, Žoli I Gabriel se svými věrnými kamarády a přáteli mnohokrát opětovaným NA SHLEDANOU!
Tak i já jsem několikrát četla tuhle knižní sérii a několikrát jsem v jejím závěru řekla své NA SHLEDANOU hlavním hrdinům - aktérům, všech těch úžasných, napínavých, záhadných dobrodružství, které jsem skrze knihy, tak nenasytně hltala.
Za mě se jedná o jednu z těch lepších, čtenářských sci-fi nostalgií, která se jednoduše neomrzí...