Podobni bohům
J. M. Troska (p)
Zápas s nebem série
< 2. díl >
2. díl trilogie Zápas s nebem. Klasická česká sci-fi, v níž tři mladí inženýři putují v kosmické lodi po tělesech sluneční soustavy.
Přidat komentář
Takhle vypadaly Netflixovske seriály před sto lety. Nedává to smysl, nemůžete přestat a sezona skončí v nejlepším.
Od nějakých devíti let mám pro Troskovo "Nemo universum" slabost. Co na tom, že si musí vynalézat vlastní výklady přírodních zákonů. Co na tom, že mladí inženýři a doktoři letící v elektrické raketě kosmem se občas chovají jako děti a v dnešním nehostinném světě by je pravděpodobně brzy někdo zabil. Je to pohádka. A baví mě skoro stejně jako když jsem ji četl poprvé v deseti (a od té doby tak dvacetkrát určitě).
Tenhle díl je nejvýpravnější. Podíváme se na planetku obydlenou trpaslíky, následně přistane na Venuši, kde se potkáme s troglodyty, dinosaury a mimozemšťany létajícími v deset kilometrů veliké kouli. Troska si neláme hlavu s gravitací, perspektivou, astronomií, prostě tady to máte a učená posádka Aeronautila vám to formou hádky mezi doktorem přírodních věd, strojařem a elektrotechnikem vysvětlí. A když jde do tuhého, pomůžou paprsky smrti.
Je to pohádka, ale skvělá. Stará, naivní, dávno překonaná, ale skvělá. Celý ten fiktivní svět postavený na nápadu, že Kapitán Nemo žil, obývá dutinu pod povrchem země, kterou naplnil roboty a továrnami je skvělý. Proč to ještě nikdo nezfilmoval? Stačily by steampunkove kostýmy a zelené plátno.
Druhá Troskova trilogie s další generací potomků slavných inženýrů z minulých děl. Tentokrát se trojice mladíků vydává za mírné asistence mocného kmeta do vesmíru a objevují život a zvyky na nejbližších planetách. Troska se rozhodně svými díly zasadil o popularizaci vědy a zaslouží si své čestné místo stejně jako slavnější kolega Jules a celý cyklus Zápasu s nebem patří k nezapomenutelným dobrodružstvím mého mládí - 75 %
Druhý diel Zápasu s nebem, alebo hold elektrine :). Sledujeme pokračovanie medziplanetárneho "výletu" našich troch mladých hrdinov, rozvážnych a múdrych (temer) za každých okolností. Ich pristátie na Eróse u "liliputánov", preskúmanie planéty, zablúdenie v kaňone (labyrinte z jaskýň) i zoznámenie sa s miestnou faunou. V podstate rovnaký príbehový model autor použil na Venuši (skúmanie planéty, dobrodružstvá v prírode s druhohornou faunou i ľudoopmi, objavy výtvorov vyspelej civilizácie...), druhej planéte, kde našich hrdinov pritiahlo (keďže ich letúň nie je dokonalý). Akurát, že tam nie sú "bohmi" traja hrdinovia, ale vyspelejšie bytosti. Najnapínavejšia je záverečná časť v Žltom prízraku pri telepatickom vypočúvaní troch chlapcov onými vyspelými bytosťami a ukončenie príbehu v tom najlepšom...
1832 - Michael Faraday objevuje totožnost elektřiny různého původu. 1940 - J.M.Troska fantazíruje o marsovské elektřině, venušské elektřině a eroské elektřině. Tímhle dílem autor definitivně opustil sféru sci-fi a přesunul se do království báchorek. První část knihy připomíná Guliverovy cesty, což by bylo novátorské na začátku 18. století a roztomilé ve století devatenáctém. Ale ve Zlatém věku science fiction je děj už drobátko zastaralý. A tak zatímco v America John Wood Campbell inovoval žánr a pomáhal rozvíjet nová a vzrušující témata, druhý díl trilogie Zápasu s nebem se vrátil proti proudu času. Trosku mám v hluboké úctě za Nemovu říši, ale tohle jsem bohužel přetrpěl.
Jako děcko jsem to hltal i s obalem, mělo to své kouzlo, myslím, že bych se nenudil ani teď v dospělosti, i když asi dost představ je už kapku překonaných, třeba co si ještě vzpomínám - takové vrtání do špičky Everestu, odkud Nemo vypustí raketu;) Třeba se k tomu ještě dostanu s děckama, v knihovně nicméně obě Troskovy trilogie mají své čestné místo.
Osobně mám radši sérii "Kapitán Nemo", ale tato se mi taky líbila. Jen je to už dlouho od přečtení, takže si z ní skoro nic nepamatuji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1970 | Zápas s nebem (1. - 3. díl) |
1969 | Nemova říše |
1993 | Planeta Leon I.-II. |
1992 | Metla nebes |
1991 | Pistole míru |
Posádka Aeronautila pokračuje ve svém objevování záhad vesmíru. Napřed prozkoumají Erós, obývaný netechnickými liliputy, později se vydávají na Venuši, která pod mlžným příkrovem ukrývá prehistorickou přírodu a na Zemi dávno vyhynulé tvory. Poprvé se také setkají se Žlutým přízrakem. Zdá se, že J. M. Troska obydlel celou Sluneční soustavu a každé z jejích planet přisoudil dýchatelnou atmosféru. Díky tomu mu odpadla spousta problémů s přizpůsobením svých hrdinů mimozemským podmínkám. Arne, Petr a Pavel prostě otevřou po přistání na cizí planetě vstup do lodě a vyjdou ven užívat si místních dobrodružství. Jejich vědecká zkoumání jsou tak většinou spíše zábavou a hrou (byť občas pořádně nebezpečnou), než nutností a povinností k sobě a lidstvu. Problémy, do kterých se dostávají, řeší zbrkle a intuitivně, namísto obezřetně a s rozvahou. Nehrnou se sice bezhlavě za každou příležitostí, která se naskytne, ale také se žádné nevyhýbají. Zlo, které se jim postaví do cesty, je spíše tušené, než bezprostřední. I přes různorodost prostředí a tvorů, které Troska popisuje, je možné si všimnout opakujících se motivů a dějů. Zápletka má naštěstí pořád mimořádný drive, aby objevující se zárodky stagnace eliminoval k naprosté spokojenosti čtenáře.