Podobni bohům přehled
J. M. Troska (p)
Zápas s nebem série
< 2. díl >
2. díl trilogie Zápas s nebem. Klasická česká sci-fi, v níž tři mladí inženýři putují v kosmické lodi po tělesech sluneční soustavy.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Podobni bohům. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Takhle vypadaly Netflixovske seriály před sto lety. Nedává to smysl, nemůžete přestat a sezona skončí v nejlepším.
Od nějakých devíti let mám pro Troskovo "Nemo universum" slabost. Co na tom, že si musí vynalézat vlastní výklady přírodních zákonů. Co na tom, že mladí inženýři a doktoři letící v elektrické raketě kosmem se občas chovají jako děti a v dnešním nehostinném světě by je pravděpodobně brzy někdo zabil. Je to pohádka. A baví mě skoro stejně jako když jsem ji četl poprvé v deseti (a od té doby tak dvacetkrát určitě).
Tenhle díl je nejvýpravnější. Podíváme se na planetku obydlenou trpaslíky, následně přistane na Venuši, kde se potkáme s troglodyty, dinosaury a mimozemšťany létajícími v deset kilometrů veliké kouli. Troska si neláme hlavu s gravitací, perspektivou, astronomií, prostě tady to máte a učená posádka Aeronautila vám to formou hádky mezi doktorem přírodních věd, strojařem a elektrotechnikem vysvětlí. A když jde do tuhého, pomůžou paprsky smrti.
Je to pohádka, ale skvělá. Stará, naivní, dávno překonaná, ale skvělá. Celý ten fiktivní svět postavený na nápadu, že Kapitán Nemo žil, obývá dutinu pod povrchem země, kterou naplnil roboty a továrnami je skvělý. Proč to ještě nikdo nezfilmoval? Stačily by steampunkove kostýmy a zelené plátno.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Podobni bohům v seznamech
v Přečtených | 146x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 9x |
v Knihotéce | 100x |
v Chystám se číst | 9x |
v Chci si koupit | 4x |
Autorovy další knížky
1970 | Zápas s nebem (1. - 3. díl) |
1969 | Nemova říše |
1993 | Planeta Leon I.-II. |
1992 | Metla nebes |
1991 | Pistole míru |
Posádka Aeronautila pokračuje ve svém objevování záhad vesmíru. Napřed prozkoumají Erós, obývaný netechnickými liliputy, později se vydávají na Venuši, která pod mlžným příkrovem ukrývá prehistorickou přírodu a na Zemi dávno vyhynulé tvory. Poprvé se také setkají se Žlutým přízrakem. Zdá se, že J. M. Troska obydlel celou Sluneční soustavu a každé z jejích planet přisoudil dýchatelnou atmosféru. Díky tomu mu odpadla spousta problémů s přizpůsobením svých hrdinů mimozemským podmínkám. Arne, Petr a Pavel prostě otevřou po přistání na cizí planetě vstup do lodě a vyjdou ven užívat si místních dobrodružství. Jejich vědecká zkoumání jsou tak většinou spíše zábavou a hrou (byť občas pořádně nebezpečnou), než nutností a povinností k sobě a lidstvu. Problémy, do kterých se dostávají, řeší zbrkle a intuitivně, namísto obezřetně a s rozvahou. Nehrnou se sice bezhlavě za každou příležitostí, která se naskytne, ale také se žádné nevyhýbají. Zlo, které se jim postaví do cesty, je spíše tušené, než bezprostřední. I přes různorodost prostředí a tvorů, které Troska popisuje, je možné si všimnout opakujících se motivů a dějů. Zápletka má naštěstí pořád mimořádný drive, aby objevující se zárodky stagnace eliminoval k naprosté spokojenosti čtenáře.