Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Katastrofa v podobě nukleární války zničila planetu a zbytky lidstva přežívají v prostoru, který byl konstruován jako obrovský protiatomový kryt - v podzemní dráze metra v Moskvě. Jednotlivé stanice představují jakési ministáty, mají vlastní vlády a náboženství, něco pěstují nebo vyrábí, s ostatními obchodují, navazují křehká spojenectví nebo mezi sebou válčí. Jedno je ale všechny spojuje - strach před nepřítelem zvenčí, který hrozí zničit celé metro. Hrdina našeho příběhu chlapec Arťom žije v okrajové části metra, která je považována za relativně bezpečnou. Když ale nepřítel pronikne na dosah, představuje hrozbu, kterou je nutno za každou cenu zastavit, protože v sázce je příliš mnoho. Tak se Arťom vydává na strastiplnou a nebezpečnou cestu napříč stanicemi až na místo, kde žijí "kazatelé", aby všechny varoval a zároveň vyhledal pomoc. Dmitry Glukhovsky je úspěšným ruským novinářem a zahraničním dopisovatelem. Za svůj první román Metro 2033 získal prestižní ocenění ESFS Awards Eurocon pro nejlepší literární debut roku 2007. Podle románu byla vytvořena oblíbená počítačová hra.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Ikar (SK)Originální název:
Метро 2033 (Metro 2033), 2005
více info...
Přidat komentář
Když jsem si to v knihovně vypůjčila, abych si to přečetla, tak jsem se zasekla na prvních dvou stránkách a pak to odložilo. Ale to bylo spíš tím, že jsem v té době odložila vícero knih, ke kterým jsem se později vrátila. Ale nyní jsem si řekla, že by nebylo špatné vyzkoušet audioknihu a kupodivu jako taková pohádka na dobrou noc se mi to líbilo. Hlavně se u toho skvěle usínalo a těšila jsem se na další noc, abych se dozvěděla, jak to půjde dál. Zvlášť když mi to jednou skončilo tak napínavě ... u nacistů ... kdy "kdosi" schytal kulku, tam se to ukončilo, mě to nedalo a musela jsem si pustit dalších několik minut, jinak by mi to nedalo spát. Příběh znám dávno z hry, tak se mi líbilo, jak některé věci byli stejné a jak některé úplně jiné - taková část s Velkým červem a "procházka" po zakázaných chodbách patří mezi mé oblíbené. S Arťomem jsem byla sžitá, ale nejraději jsem měla Mělnika samozřejmě Khana a jeho "Jsem několikátým převtělením Činghischána, říkej mi Khan." Konec skončil tak, že nebudu čekat dlouho a pustím se do dalšího dílu. Otázka Ďáblů zajisté jen tak neskončila.
Skvělá hororová atmosféra, prvky nadpřirozena, psychylogie lidí v prostředí postapokalyptické Moskvy.
Postavy maji hloubku, z knihy sálá atmosféra, děj ubíhá a v člověku vzbuzuje emoce...
Od tohoto dílu už to šlo jen dolů :/
Po Metru 2033 jsem sáhla, jelikož mi jej doporučilo několik lidí z mého okolí. Na postapo jsem se chystala poprvé a tak jsem si myslela, že s touto knihou nemohu šlápnout vedle. Bohužel tedy musím říct, že jsem nakonec docela překvapená, že má kniha tak kladné hodnocení. Sama se k nim totiž nemohu přidat.
(Může obsahovat spoilery)
Nemyslím si, že by to bylo tím, že jsem v tomto žánru nováček, jelikož některé části mě i bavily. Ale spíš mi asi nesedl celkově příběh a možná i postava Arťoma. Přišlo mi, že se děj dost táhl, spousta věcí, co se v knize udála, byla zbytečná a příběh ani negradoval. Jako nejlepší část hodnotím tu, kde se Arťom poprvé dostal na povrch a pak sám unikal před tajemnými bytostmi. Tam měl příběh spád, napětí a četla jsem jedním dechem. U zbytku knihy jsem však měla problém se začíst a za celou dobu mi Arťom nepřirostl k srdci natolik, abych se o něj vlastně opravdu strachovala.
Doufala jsem alespoň v trochu zajímavý konec, ale ten pro mě ve finále byl spíš zklamáním. Celý cesta skrz metro byla vlastně úplně zbytečná. Nevím, jak bude příběh pokračovat dále, ale přišlo mi škoda, že autor nedal Ďáblům více prostoru, když tam vlastně celou dobu šlo o ně. Přiznám se, že jsem Metro dočetla spíš jen proto, že nemám ráda nedočtené knihy. Možná si pak obsah dalších dílů někde dohledám, ale na čtení se nechystám. Na postapo jsem však rozhodně nezanevřela a určitě se mi podaří najít knihu, která mi sedne lépe než Metro 2033.
Vyvedu několik z vás z omylu, kniha se nelíbí pouze těm, kteří hráli hru. O hře vím, nikdy jsem si ale neviděla natož hrála.
Přesto říkám, ze je to pecka. Neotřelé prostředí, skvělé popisy, chvilku trochu zmatek v tom, kam a kudy vlastně kdo jde, jenže to přejde tak v půlce knihy.
Ženskou postavu jsem vůbec nepotřebovala, naopak mě bavila hra s psychikou mladého člověka vystaveného stresu a úplně nejrůznějším situacím absolutně odlišným od jeho dosavadních zkušeností, to všechno korunováno osamělostí jedince. Rozvoj postavy obrovský.
I konec - neobsahuje spoiler pouze můj názor - byl epesní.
Přiznávám, že trvá zhruba 40-50 stran, než se člověk pořádně začte, jenže od 150. nechcete nic jiného, než dočíst příběh do konce.
Nejsem hráčka, ale mám rada hry, obzvláště pak ty, které si hrají s vaší představivostí, citem pro detaily a empatií. Příběh jich obsahuje až až.
Za mě 5 hvězd bez námitek.
Ps. Proč někdo čte post apo, když ho nezajímají (nejen psychické) dopady apo na člověka a obecně společnost? Jestli chcete akční romantický příběh, podívejte se na Rychle a zběsile...
Totiž dost lidí asi podcenilo žánr, sci-fi (a zvlášť to postapo) bylo kdysi stvořeno právě proto, aby zdůrazňovalo možná nebezpečí budoucnosti, dopad nebezpečí na společnost a vytvářelo v lidech další psychické procesy jako strach z takového scénáře nebo zamyšlení se nad vlastním směrem, směrem společnosti. Podle mého názoru tak bylo metro zamýšleno i autorem a podle toho je potřeba s tím nakládat.
Skvělá kniha - zřejmě hlavně proto, že popisuje originální prostředí. Sci-fi knih z vesmíru je spousta, ale sci-fi ze zabarikádovaného metra?
Přijde mi, ze knihu hodnotí jako parádní jen ti, kteří před přečtením hráli hru. Pro mě se jednalo o průměrný scifi román, do kterého jsem se nemohla zaboha začíst. Po dalším dílu jen tak nesáhnu.
Tohle určitě není bestseller. Průměrná kniha o zániku světa.
Pane Rudolfe Řežábku - vraťte se do školy a naučte se česky!!!
Chyběla mi tam ženská postava a některé popisy byly táááák zdlouhavé. Další díly si ale přečtu.
Naprosto parádní knížka. Nejdříve jsem dohrál herní trilogii, kterou mám velmi rád a musím říct, že první díl knížka rozhodně ještě překonává. Glukhovsky skvěle pracuje s mytologií metra a úžasně si vyhrává se tmou, při některých pasážích se vyloženě tají dech. Arťom je velmi sympatická postava, se kterou se velmi lehce ztotožňuje. Kniha se čte velmi lehce a 500 stran velmi uteče. Rozhodně jedna z úplně nejlepších sci-fi knížek, co jsem četl.
Kolem této knihy jsem v knihkupectví kroužil již půl roku a rozhodoval se, zda jako první postapokaliptický román mého života zvolit Silo nebo právě Metro 2033. Premisa a celkové zasazení do neotřelého prostředí v kombinaci se znalostí počítačové hry zvítězili a mohl jsem se tak pustit do čtení. Musím říct, že první polovina kniha mi přišla bezchybná, přičemž jsem ale pomalu začal pojímat podezření, zda dojde v příběhu k nějakému skutečnému zvratu. Totiž hlavní hrdina působí jako nešika, který má víc štěstí než rozumu a většinu knihy zabírá popis jednotlivých stanic (byť dobrý), abstraktní blouznění různých individuí a líčení nočních můr hlavního hrdiny. Prakticky po celou dobu nevíme v čem hrdinova tajná mise spočívá a neví to ani on sám a nikdo kolem něj (tajemstvím to bylo snad i pro autora). Celý těžkopádný děj spěje k rychlému a zkratkovitému konci, který není příliš uspokojivý. Je třeba ale uznat několik málo akčních scén, které děj rozproudily. I přes tuto kritiku a množství výtek považuji Metro 2033 za kvalitní dílo. Pokud se totiž podíváme na děj prismatem kritiky společnosti, pak zjistíme, že jde o geniální dílo. V popisu lidské povahy a její vlastnosti kamkoli tahat své abstraktní konstrukty a ideologie, a to i přes to, že je to již bezpředmětné. Celý svět shořel na prach a přeživší živoří v útrobách metra, ale i zde se budou lidé snažit malicherně prosazovat ideály bolševické revoluce, vybudování "čtvrté říše", držet se své dogmatické víry, či stále čile pěstovat rasismus (i v prostředí, kde doslova rozhoduje a má cenu každý lidský život). Konec navíc evokuje pohled na člověka, jako na přemoudřelou opici, která má v povaze vše jen ničit. Vnímám to tak, že autor měl potřebu vytvořit manifest svého bytostného odporu i fascinace, které má vůči společnosti, a to vše zasadit do poutavého prostředí, což se mu povedlo. Navíc přihlédneme-li k tomu, že tuto knihu začal psát ve svých osmnácti letech. Pokud tedy odhlédnu od nepřirozeně strojených, dlouhých dialogů a rozvláčnosti děje, pak jde o knihu, která si zaslouží post kultovního díla právě díky originalitě a inteligenci děje.
Asi jsem podle komentářů čekala víc... Nebavily mě pasáže popisující ideologie jednotlivých stanic, které tvoří větší část první poloviny knihy. Víc akce bylo v druhé polovině knihy, ale konec pro mne všechno zabil. Škoda.
Jakožto fanoušek post-apokalyptické sci-fi jsem byl zvědavý, jak autor popíše život lidí v metru, a nebyl jsem zklamán. Hrozně se mi líbilo, že hlavní hrdina prošel velké množství stanic, takže jsem si mohl užít popisy, jak kde lidé žijí. Hlavní zápletka byla taky v pohodě stejně jako popisy povrchu. Jediné co mi trochu vadilo, byly některé pasáže, kde postavy doslova blábolili. Přišlo mi, že autor chtěl čtenáře víc vtáhnout do děje, ale moc se mu to nedařilo. Nicméně celkový dojem je super a rozhodně to stojí za přečtení a v mé knihovně má tato kniha čestné místo.
No byla jsem na to zvědavá jednak pro postapo dobu ale hlavně pro život v metru...čekala jsem to trochu míň sci-fi, no ale ve výsledku to bylo napínavé, atmosféra příjemné strašidelná. Jako určitě budu v sérii pokračovat, protože jsem na to zvědavá.
Akorát mne trochu rušily občasné chyby v textu a popravdě bez mapky bych se vůbec neorientovala.
Kniha mě mile překvapila. Moc jsem od ní nečekala a o to víc se mi líbila. Některé části byly trochu slabší, autor se nevyhnul řadě klišé, někdy až neuvěřitelnému patosu, ale celkově se jedná podle mě o zajímavé dílo. Autorovi se podařilo dobře nastínit postapokalyptické prostředí moskevského metra formou jakéhosi fiktivního cestopisu - trochu mi to připomnělo knihy od Davida Eddingse, kde hrdinové mají cíl, kam se musí dostat, ale většina příběhu je vlastně jen o tom, jak se tam pokouší dostat a jak překonávají větší či menší překážky.
Arťom je sympatický, trochu přitroublý hlavní hrdina, který hledá sám sebe a nachází jen samé problémy. Hloubá nad smyslem života, obzvláště života v takových podmínkách, v jakých Moskevané posledních dvacet let žijí, a sní o životě jinde, tzn. na povrchu, kvůli čemuž ho ostatní považují za cvoka a sám si tak občas připadá. Stejně tak nenachází pochopení, hloubá-li nad výjimečností nebo bezvýznamností lidského bytí, obzvláště toho svého.
Hru jsem nehrála a ani se na to nechystám, ale myslím, že by z Metra šel udělat dobrý seriál.
Poslední tři pracovní dny jsem trávila v podzemí moskevského metra, kam jaderná válka zahnala zbytky ruské populace. Ponurou atmosféru jsem na plné pecky vychutnávala především, když jsem pro přesun po rozlehlém komplexu užívala tzv. koridor, což jsou vlastně kolektory - stovky metrů dlouhé, mizerně osvětlené tunely a chodby plné různých syčících, šumících, hučících či poťukávajících potrubí.
Ve vyvolání pocitů odloučenosti, beznaděje a všudypřítomné temnoty román exceluje, umocněn záhrobním tónem Filipa Čapky, ovšem se zápletkou je to horší. Mladého Arťoma nejprve zastihneme u hlídkového ohně, kde poslouchá zkazky zkušenějších obyvatel metra. Poté je z nějakého záhadného důvodu vyvolen k vykonání obtížné cesty, při které na vlastní kůži poznává rozličné stanice a tamní podmínky, jednotlivé frakce (komunisty, fašisty, satanisty, Svědky Jeho nohy, kanibaly, jednoduše bordel) a vůbec magory všeho druhu. Jeden jako druhý jsou zasmušilí, tajemní, neustále filozofují a trousí mystické pindy. Dialogy zaváněly patosem a nepřirozeností, postavy byly převážně takové nijaké, bez pořádných osobností, ani hlavní hrdina bohužel není výjimkou. Arťom se tříská mezi průsery, ostatní lidé mu z nich nezištně pomáhají, zatímco on mudruje nad smyslem života a hledá ujištění o vlastní výjimečnosti.
K "Metru 2033" jsem se poprvé dostala zhruba před sedmi lety a tehdy jsem četbu brzy vzdala. Pravděpodobně bych nedočetla ani tentokrát, kdyby mi text nebyl předžvýkán v podobě audioknihy. Částečně za to asi může ne zcela dokonalý překlad s občasnými divnými obraty, zamrzí několik nedomyšleností ve fungování komunit, ale hlavně jsem se nebyla schopná s nikým ztotožnit, nedržela jsem palce a smrt mě nechávala netečnou. Za atmosféru bych dala možná i 5 rudých hvězd, zbytek literárních ingrediencí hodnotím průměrem, takže v souhrnu mi to vychází na +/-70%.
Zvláštní a jinak, než jsme zvykli, napsaná kniha. První polovina je spíše takové popisování metra. Človek si představuje autora, jak jezdi metrem a uspořádává si myšlenky a plánuje knihu. Myslela jsem, že se k žádné akci ani nedostanem, ale druhá polovina knihy začne být akčnější a děj dostává spád. O to více začne být kniha filozofická a pojednavatvo lidstvu, osudu a člověku znečišťujícím planetu. Také mě štve, ze pořádně nevime, co se stalo se světem. Dozvídáme se jen střípky a skoro to dělá dojem, ze autor sam neví. Když to ale sečtu a podtrhnu, od knihy jsem se nemohla odtrhnout a to je to, co se počítá.
O téhle knížce jsem se dozvěděl přes kamaráda, který mi ji doporučil a i mi ji půjčil. Ze začátku jsem to vůbec nechápal, až postupně se mi to začínalo vyjasňovat. Taky jsem nechápal některý smysl stanic metra, ale i přes toto se mi knížka moc líbila. Knížka Metro 2033 má dobrý děj pěkně se mi to četlo. Hlavní postava Arťom a jeho příběh byl úžasný, líbilo se mi jak musel procházet stanicema a dávat si pozor na vsělijaké nebezpečí. Knížka mě bavila, pěkně se četla a byla až do konce napínavá. A proto bych ji rád doporučil všem.
Knížce dávám 5 hvězdiček a těším se až si přečtu pokračovaní.
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro tma mutanti radiace postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2010 | Metro 2033 |
2015 | Budoucnost |
2011 | Metro 2034 |
2016 | Metro 2035 |
2013 | Soumrak |
Tuto knihu jsme začala číst z nudy. Jezdila jsem s přítelem brigádně. On si knihu přečetl a začal hrát. Jednoho dne jsem se nudila a objevila ji v tabletu. Bylo to buď a nebo. Buď mě začne bavit a budeme mít s přítelem stejné téma o kterém se budeme moct bavit a nebo prostě knihu po pár stránách "zavřu" a vrátím se k ní časem. Začala jsme číst...
Nejdříve jsem si říkala, že tento žánr mě asi moc bavit nebude, ale opak byl pravdou. I když některé pasáže byli zdlouhavé a já se občas ztrácela v chodbách moskevského metra. Hltala jsem prakticky každý Arťomův krok po kroku. Prožívala s ním celou knížku. Nejhorší bylo, když člověk potřeboval skončit. Kapitola skončila a nechtěl začít číst další kapitolu, ale musel začít, protože mu to nedalo, potřeboval odpovědi, více příběhu, více nadpřirozena, více všeho. Hltáte stránku po stránce. Najednou je konec a vy se přistihnete jak dáváte do košíku další díl.
Kniha je opravdu moc dobře čtivá, občas až moc a opravdu děsně moc návyková. :D Skončilo to u nás tak, že Metro 2033 zařazujeme i s dalšími díly do naší knihovny.