Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Katastrofa v podobě nukleární války zničila planetu a zbytky lidstva přežívají v prostoru, který byl konstruován jako obrovský protiatomový kryt - v podzemní dráze metra v Moskvě. Jednotlivé stanice představují jakési ministáty, mají vlastní vlády a náboženství, něco pěstují nebo vyrábí, s ostatními obchodují, navazují křehká spojenectví nebo mezi sebou válčí. Jedno je ale všechny spojuje - strach před nepřítelem zvenčí, který hrozí zničit celé metro. Hrdina našeho příběhu chlapec Arťom žije v okrajové části metra, která je považována za relativně bezpečnou. Když ale nepřítel pronikne na dosah, představuje hrozbu, kterou je nutno za každou cenu zastavit, protože v sázce je příliš mnoho. Tak se Arťom vydává na strastiplnou a nebezpečnou cestu napříč stanicemi až na místo, kde žijí "kazatelé", aby všechny varoval a zároveň vyhledal pomoc. Dmitry Glukhovsky je úspěšným ruským novinářem a zahraničním dopisovatelem. Za svůj první román Metro 2033 získal prestižní ocenění ESFS Awards Eurocon pro nejlepší literární debut roku 2007. Podle románu byla vytvořena oblíbená počítačová hra.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Ikar (SK)Originální název:
Метро 2033 (Metro 2033), 2005
více info...
Přidat komentář
Toto je opravdovy majstrstyk, "must read" sci-fi zanru.
Nezda se mi to zase tak nepravdepodobne kdyby vypukla jaderna valka.
Libil se mi obsahly popis jednotlivych stanic a toho, jak tam lide ziji a funguji.
Urcite si prectu i dalsi dily :)
(SPOILER) Upřímně? Čekala jsem víc, víc od spisovatele, víc od hlavního hrdiny, víc od příběhu. Kniha začala opravdu slibně, začetla jsem se od prvních stránek, ale postupně, jak Arťom procházel metrem, příběh slábl. Ztrácel na zajímavosti. I když podle mého názoru by takto mohl život v metru vypadat. Všelijaké skupinky a sekty by se našly v každém postapokalyptickém světě, lidé už jsou takový, vyhledávají společnost, nikdo nechce být sám a bylo by asi hodně podivné, kdyby se nenašel někdo, kdo toho chce zneužít. A konec? No... Vyjadřuje jen jedno... Čeho se lidstvo bojí a nedokáže to pochopit, to zničí... Smutná pravda...
Vynikající nápad s lidmi přežívajícími v postapokalyptickém světě, v moskevském metru, dobrá zápletka i finále arťomova příběhu.
Tak dobrý nápad, u kterého hodně pokulhává zpracování. Do knihy jsem šla s velkým očekáváním a nakonec jsem docela zklamaná. Celou knihu jsem čekala na velkou zápletku, velké odhalení, čekala jsem na to, až se stane něco zásadního, ale všechny malé zápletky se vždycky nějak bez uzavření vypařily a tak hrdina bloudí v metru od ničeho k ničemu a nic zásadního se, kromě posledních strašně uspěchaných deseti stran, nestane.
Do dalších dvou knih jdu s nulovým očekáváním a snad mě aspoň něčím překvapí.
Mně se kniha velmi líbila, ten apokalyptický svět v Moskevském Metru nemá chybu. Čte se to dobře.
Vybral jsem si tuto trilogii, protože postapo. téma mě vždy velice zajímalo. Prostředí, ve kterém lidé přežívají je popsané skvěle. Samotný příběh mě moc nezaujal. Nadpřirozené příšery, svétla hvězd z Kremlu...trochu navíc. Čekal bych tvrdý boj o přežiti mezi komunitami v metru a dobrodružné výpravy ven mimo metro. Trilogii jsem dočetl, ale opravdu nerad. V podobném žanru doporučuji trilogii Silo.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Sérii her Metro mám rád, tak jsem se pustil i do knižní podoby a i když se v některých bodech s hrou dost podobají, přijde mi to jako dva rozdílné příběhy. Děj je roztěkaný, Arťomovo jednání někdy až nepochopitelné a naivní. Rozhodně jsem od knihy očekával víc, ale dost jsem se zklamal. Jako není to špatné, ale mé očekávání bylo mnohem větší. Časem se určitě pustím i do pokračování, ale k těm už budu přistupovat střízlivěj.
Svého času úplné zjevení na poli sci-fi literatury, dostatečně vytěžené následnými díly i herním průmyslem.
Ruská varianta na postapo, proč ne. Se smiř ale s tím, že ten ruský styl je v knize všudypřítomný a ne každému to sedne. Mně ano, takže jsem si teď knížku po letech přečetl znovu. A opět mi vadil konec, který letí nejen obrovskou rychlostí ve srovnání se zbytkem knihy, ale také úplně divným směrem. Jako proč ne, ono to taky trochu vysvětlí všechny ty deus ex machina momenty, ale působí to tak, jakoby to autor musel nějak rychle dopsat. Ale tohle je problém řady knih/filmů/seriálů... Atmosférické, záhadné, zamotané, čekáte, jak to asi dopadne, a ono to prostě dopadne divně nebo nijak. Měl jsem přestat číst pár stran před koncem, dobře mi tak. A taky trochu chybí děj, to je pravda. Ale pro mě to má atmosféru a přitažlivé prostředí.
Zcela souhlasím s recenzí Atlantise. Líbil se mi nápad, ale provedení nějak pokulhávalo, strašně rozvleklé a epizody na jedno brdo. Nejvíc se mi asi líbila scénka v knihovně, ale ve finále vlastně nevím, jaký to vše mělo smysl. Druhý díl číst nebudu..
I když psaná jako postapo, kniha je v podstatě takový road book, pří čem nejde u toho o opravdové cestovaní, a radši o dospívání hlavního hrdiny. Je to žánrově něco mezi novou Odyseou (Homer) a Pouti do Země východní (Hesse)... Mladík Art'om začíná svou pout' jako skoro tabula rasa a cestou potkává různé lidi a ideologie - hledá mistra a víru. Od každýho se něčeho naučí - hlavně, že jích cesta není jeho cesta. I když na začátku si myslí, že život a svět nemá smysl a všechno se děje náhodou, přijde čím dal víc na to, že má nějakou osobní misí a životní cíl. Konečným cílem je ale smíření se s vlastním, vnitřním strachem před tmou a zlem v sobě, s vlastním divokým ego, jehož reprezentací jsou černí "divocí" lide. Všechny "víry", jaké poukazuje autor (včetně těch politických), jsou zakrnělé, a nejvíce (a právem) autor zesměšňuje komunismus, jež by měl být - i skrz své symboly - svoláním a středem všech zlých démonů.
(SPOILER)
Moje první post apo kniha. Knihy mám už nějaký čas doma a teprve teď jsem se rozhoupala ke čtení. Není to úplně můj šálek kávy, ale oceňuji skvělý nápad a námět tohoto příběhu. Také se mi líbilo umístění děje, kdy jsem si u čtení hledala, jak ta daná místa v Moskvě opravdu vypadají.
Líbilo se mi vysvětlení na konci o propojení hlavního hrdiny s ďábly. A teď nějaká negativa: Arťom má vždy takové štěstí, několikrát skoro zemře, ale vždy zasáhne vyšší moc a je zachráněn, i když je to takový obyčejný kluk. Spousta lidí ho vezme skoro za svého a pomáhá mu, i když sám neví, jaké je jeho poslání. Jasně, možná to měla být ta vyšší moc od ďáblů, ale bylo to jako přes kopírák.
Prostě půl na půl.
(SPOILER)
Podle mého názoru je příběh fantastický vím že někteří nesouhlasí, ale to je jen můj názor.
Knihu jsem dostal už dávno a měl jsem ji přečtenou, ale rozhodnul jsem se to dobrodružství přečíst ještě jednou a příběh mladíka mi přišel ještě lepší a hlubší. Hlavně druhá polovina knihy se mi líbila. Spisovatel stvořil skvělé universum, které má velký potenciál jenom mě mrzí že poslední díl není tak dobrý. Doporučuji to všem které zajímá jak sci-fi tak i chování společnosti po tom co vše na čem byla závislá a zvyklá ztratila. Kniha též ukazuje že vše může být jinak než se na první pohled zdá.
Malý spoiler:
Jenom mi vadí jedna věc:. někdy mi přijde že hlavní hrdina má až moc velké štěstí, já ho mám rád a je sympatický a taky jsem mu přál, ale přijde mi trochu zvláštní že ho vždy někdo musel zachraňovat. To je jenom jedna maličkost kterou bych mohl vytknout, ale když člověk nad nepřemýšlí jak je to možné tak je to super......
Prvotní důvod proč sáhnout po této knize byl způsoben hrou Metro 2033. Skvělá hra, proto bylo očekávání velké a musím říci, že kniha nezklamala. Samozřejmě to není pro každého, protože do ruského metra autor nacpal kupu věcí. Možná až příliš politiky, možná až příliš neschopný Arťom, ale i tak se mi kniha zaryla pod kůži. Ani ne tak celkovým dějem, ale hlavně temnou atmosférou Metra. Temnota, nejistota a strach téměř na každém kroku je velmi silná, a když se k tomu přidá nezkušený mladík Arťom, kterého každou chvíli musí někdo zachraňovat, tak to nemá chybu.
Z knihy přímo křičí, že byla původně psaná jako příspěvky kamsi na blog. Hlavní "hrdina" je naprosto nefunkční. Nemá důvod se na podobnou cestu vydat, nic neví, nic neumí. Na každé stanici vyskočí deus ex machina (moje nejoblíbenější byla asi záchrana před nacisty v podobě Che Guevarovy brigády, wtf?), která jej zatáhne dál a pak zmizí. Bez nejmenšího přehánění, narazíte na postavy, které přiběhnou, prapodivně Arťoma dopraví dál a už se nikdy neobjeví!
Nejhorší ale je fakt, že autor do Metra narval naprosto všechno, co jej napadlo. Mutanti, nacisti, sekty, kulty, satanisti, Jehovisti (?!), mor, ovládání mysli, obří červi, obří krysy, obří opice... Čekal jsem už jen na blýskající se upíry.
A to ani nemluvím o tom, jak nesedí časová posloupnost. Některé postavy zmiňují, že se apokalypsa stala stovky let zpátky, pak ale si ji někteří staří pamatují a najednou si ji pamatují i lidé ve středních letech (viz raketový technik)?
Jednu hvězdu dávám za posledních sto stran, tam knížka šlapala.
Nerozumím tomu, proč je tato série tak profanovaná. A vlastně nechápu ani to, proč jde o sérii. Měla to být jedna kniha a tam také skončit. Další díly asi přenechám jiným.
Tuhle knihu jsem chtěl už hodně dlouho přečíst, konečně se to povedlo. A můžu říct, že jsem spokojený. Dobře podaný příběh, nepředvídatelný děj a vůbec představa toho, že se lidstvo přesune do podzemí je v autorově podání fajn. Vytkl bych nudnější místa... Přišlo mi, že po super kapitole přichází pravidelný útlum a tlachání o ničem. Pak ale zase nářez.
První třetina super, v půlce, když jsem si říkal, že to začíná být jednotvárné se to zase rozjelo. Líbilo se mi to hodně. Atmosféra, nápad a i konec
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro tma mutanti radiace postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2010 | Metro 2033 |
2015 | Budoucnost |
2011 | Metro 2034 |
2016 | Metro 2035 |
2013 | Soumrak |
Arťom aneb Cesta tam a zase zpátky... ruským metrem, dvacet let po jaderné katastrofě, která zbytek přeživších poslala do podzemního vyhnanství. Příběh je něco mezi pohádkou (putování hlavního hrdiny je prošpikováno zázračnými náhodami, umožňujíc mu přežít naprosto cokoliv), hororem (hutná atmosféra temných tunelů bývalého metra, nábojnice jako nová měna této podzemní civilizace, samopal jako nejcennější majetek jedince, věčná tma a celá plejáda roztodivných potvor a nestvůr) a filozofickým pojednáním na téma: jakékoliv náboženství, víry, sekty a ideologie jsou jen berličkou lidstva zaplňující prázdno v duši malého bezvýznamného člověka.
Nápad i atmosféra jsou vykresleny skutečně skvěle (obzvláště když jsem četla knihu ušima ve skvělém podání Filipa Čapky). Ale ten zbytek poněkud drhne - jako by se autor nemohl rozhodnout, který žánr to vlastně má být (viz. výše). Kromě hlavního hrdiny jsou všechny postavy jen jakousi kulisou pro Arťomovo putování a přemítání. Vedlejších postav je mnoho přemnoho, stejně jako jednotlivých stanic metra, kterými Arťom putuje (pro neruštináře s naprosto splývajícími názvy). Bohužel většina z nich zmizí/zemře dříve, než je čtenář stačí poznat a vytvořit si k nim nějakou vazbu.
Ve snaze vměstnat do příběhu co nejvíce různých -ismů, sekt a ideologií, se záměrem je vykreslit jako zrůdné a slepé koleje člověčího myšlení (zcela pochopitelně), nacpal autor do každé jedné stanice metra jinou sebranku - Arťom se tak setkává během své odysey s komunisty, fašisty, kapitalisty, marxisty, svědky Jehovovy, primitivním kmenem věřícím na Velkého červa... Myslím, že v tomto případě platí známé ´méně je více´.
Shrnuto, doposloucháno - příběh s velkým potenciálem čtyř hvězd, přičemž ta čtvrtá postupně vyhasla s přibývajícími zázraky ála bůh ze stroje a zvyšujícím se množstvím roztodivných fanatiků na metr čtvereční ruského metra.