Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Katastrofa v podobě nukleární války zničila planetu a zbytky lidstva přežívají v prostoru, který byl konstruován jako obrovský protiatomový kryt - v podzemní dráze metra v Moskvě. Jednotlivé stanice představují jakési ministáty, mají vlastní vlády a náboženství, něco pěstují nebo vyrábí, s ostatními obchodují, navazují křehká spojenectví nebo mezi sebou válčí. Jedno je ale všechny spojuje - strach před nepřítelem zvenčí, který hrozí zničit celé metro. Hrdina našeho příběhu chlapec Arťom žije v okrajové části metra, která je považována za relativně bezpečnou. Když ale nepřítel pronikne na dosah, představuje hrozbu, kterou je nutno za každou cenu zastavit, protože v sázce je příliš mnoho. Tak se Arťom vydává na strastiplnou a nebezpečnou cestu napříč stanicemi až na místo, kde žijí "kazatelé", aby všechny varoval a zároveň vyhledal pomoc. Dmitry Glukhovsky je úspěšným ruským novinářem a zahraničním dopisovatelem. Za svůj první román Metro 2033 získal prestižní ocenění ESFS Awards Eurocon pro nejlepší literární debut roku 2007. Podle románu byla vytvořena oblíbená počítačová hra.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Ikar (SK)Originální název:
Метро 2033 (Metro 2033), 2005
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha, která si neustále držela temnou a hutnou atmosféru. Přinesla plno poznatků o životu v ruském metru a pohled na zničenou Moskvu. Je zde znatelný vývoj Arťoma, který se seznamuje s novými místy, lidmi, způsoby přežití atd.
Pro mě nejsilnější na knize je její atmosféra, první polovinu knihy se hlavní hrdina proplétá moskevským metrem jehož klaustrofobie Vás musí pohltit. Následný výstup na povrch je neméně působivý a otvírá nové spektrum napětí a akce.
Někdo kritizuje na knize filosofické otázky a seznámení s rozličnými frakcemi metra. Tato část příběhu naopak dává knize rozměr i duchovní a nutí Vás k zamyšlení jak by skutečný svět vypadal po nukleární válce.
Rozhodně knížka stojí za přečtení a za plný počet bodů.
Na knize jde vidět, že to byla jedna z prvních knih pana Glukovského, ale i přes to jsem si ji velmi užil.
Tak tahle knížka mi dala za poslední dobu zabrat asi nejvíc... Začínala jsem s ní na audioknize kvůli operaci očí... dočítala jsem už běžnou knihu... U této knihy se musí člověk stále soustředit na každé slovo... U některých částí jsem se musela vracet a číst je znovu, abych je pobrala... hodně složitá kniha. Ale rozhodně stojí za přečtení...
Typický prípad, kde danú knihu všetci tak chvália, až mám pocit, že ja som asi čítala nejakú úplne inú, ktorá má náhodou rovnaký názov aj autora. Čiže mňa neoslovila. Štylisticky to bolo veľmi slabé, priam hrozné, a dejovo nie oveľa lepšie. Namiesto zručne poskladaného príbehu, kde všetko do všetkého zapadá, mi toto pripadalo len ako prehliadka autorovej fantázie, ktorú nenechal obmedzovať niečím takým prízemným, ako je realita. A tiež prehliadka všetkých staníc moskovského metra budúcnosti. Obetaví dobrodinci, ktorí hlavného hrdinu vždy vytiahli z kaše, mi liezli na nervy (i keď na konci sa zjavilo aké-také vysvetlenie týchto podivuhodných záchran). Kniha bola síce pretkávaná svetlými momentmi – dobrými nápadmi, zábleskami atmosféry, tajomna, až mrazenia, pocitmi, že ma to už-už konečne vtiahne do deja, no tie zakaždým rýchlo čosi rozbilo a zanechalo vo mne pocit veľkej nespokojnosti. Nikdy sa to nevyvíjalo tak, ako by som si ako čitateľ želala. K tomu hromada neuzavretých záležitostí a chatrný vedecký základ… Skrátka zle napísané (či preložené?) dielo.
Takové zklamání jsem nečekala. Ve starších komentářích se zmiňuje počítačová hra a je to výstižné – kdo si chce číst počítačovou hru s rozšířenými popisy prostředí a trochou prvoplánového filozofování, je to knížka pro něj. Jinak je to trochu slátanina. Postavy jsou naprosto ploché, a to včetně hlavního hrdiny, zápletka nulová. Arťom prostě prochází metrem, popisuje různé stanice, občas se střílí, občas mají všichni neurčitý strach, občas Arťom ve snech vidí výjevy, občas někoho potká a dozví se pár užitečných informací (načež ta druhá osoba zemře, až by jeden řekl, že dát se s Arťomem do řeči, je trochu o kejhák :-)) a to je všechno.
Naštvalo mě, že se autor ani nenamáhal, aby to, co do knihy zamíchal, dávalo smysl. Celé se to odehrává pouhých 30-40 let po katastrofě (v metru žijí lidé, co zažili normální svět, padesátníkům bylo nejmíň 10 let, když ke zničení světa došlo), chvílemi se tedy autenticky vzpomíná, chvílemi se to zase tváří, že v metru žije už několikátá generace, protože zapomněli význam slov, jména…, a co je fakt perla, tak za pouhých max. 40 let se na světě stihly vyvinout úplně nové živočišné druhy, nejrůznější krvelačné příšery a dokonce přímo v metru se vyvinulo úplně nové společenství kanibalů uctívajících Velkého červa, co už zapomnělo ruštinu (nebo se ji už nedokázalo naučit). Ve snaze udělat z metra svět různorodý autor splácal dohromady všechno, co ho napadlo, takže tu máme ruské nácky, rudé komunisty (dokonce i ve frakcích – stalinisty, trockisty i stoupence Che Guevary), vnější hranice si střežící Hanzu (alias EU), brahmány, poslední vtělení Čingischána, satanisty, křesťanské sektáře, hypnotizéry atd., už chyběli jen templáři.
Druhou hvězdu tak můžu dát jen za samotné metro a představu světa tvořeného bývalými stanicemi a tunely.
Tak tahle kniha mi dala pořádně zabrat. Podařilo se mi do ní ponořit asi až napotřetí a to jsem si už myslela, že to s ní vzdám a prodám ji. Potvrdilo se mi, že ruská literatura je prostě náročná na čtení a vždy bude styl psaní jaksi sušší, než jsem zvyklá. Když jsem ji však na poslední pokus vzala do rukou, padla mi do noty a už jsem se nemohla odtrhnout. Na tuhle knihu asi musí mít člověk aktuální náladu a neočekávat odlehčenou akci, kterou dost často post-apokalyptické knihy nabízí. Temný a vlastně dost drastický příběh mi zde připadá vedlejší a Metro 2033 mi tak spíš připomínalo jakéhosi cestovatelského průvodce tímto světem, který na ruské podzemí práskl vše od způsobu obživy, politiky, cestování, ekononomiky a struktury společnosti až po náboženství a pověry. Kniha vám vysvětlí dopodrobna na čem celý post-katastrofální svět stojí a jak se v něm žije a to jsme si nesmírně užila. Metro má samozřejmě své mouchy a jednou z ní je prostě občasná nesmyslnost, kterou tu podemnou už vypíchnul danratte. Odrazující by se mohl jevit i styl psaní a občasně nudnější pasáže, které naopak střídají až příliš akční části. Urazit by mohla dokonce jakási plochost nesympatické hlavní postavy, která působí spíš jako nečinný pozorovatel, díky které si metro můžeme akorát prohlédnout. To vše dohromady mi ale i přes všechny nedostatky dalo naprosto úžasný zážitek, který jsem si užila od první do poslední kapitoly a rozvlečené představování světa v podobě jednosměrného putování za jediným cílem mi bylo příjemným odpočinkem od knih, které o pilířích svého světa naopak příliš neprozradí. Dostalo se mi to pod kůži, příběh mi ležel v žaludku ještě týden a atmosféra vyprávění se mě držela jako žvýkačka ve vlasech. I přes všechna negativa dávám plný počet. Víra v ruskou literaturu obnovena!
Těšil jsem se na pořádné postapo, ale tohle byl hrozný paskvil. Opět jsem podlehl reklamě a marketingu. Naštěstí jsem si to pouze půjčil a neutrácel za koupi knihy.
Pěkný námět, trefné vylíčení lidské psychiky v extrémních podmínkách.
Přesto pár výtek:
- jako u mnoha hollywoodských béčkových příběhů se autor nesmyslně domnívá, že radioaktivní ozáření je jakýsi katalyzátor evolučního vývoje, ba dokonce že podporuje vývin bytostí monstrózních rozměrů a monstrózních choutek.
- kniha obsahuje některé logické trhliny (aspoň z mého pohledu), třeba proč démoni černokožci, v závěru vylíčeni jako mírumilovní nástupci lidské rasy, zanechávali po svých pokusech o komunikaci obyvatele metra roztrhané na kusy. To byla jejich frustrace z neúspěchu, nebo jejich způsob rozhovoru?
Pro mě bohužel hodně velké zklamání. Ano, našlo by se tam pár pětihvězdičkových částí (třeba knihovna, metro 2, plán s raketami), ale zbytek je vata. Plochý popis určitých a neurčitých obav z tunelů, chůze chůze chůze, plány, plány, plány, pár ezoterických pasáží, nezáživná politická a obchodní uspořádání stanic. Celé vyprávění je takové ukoptěné, z několika náhlých dramat se vyklube sen, jiná skončí nepravděpodobným zásahem deus ex machina. Ozáření mutanti připomínají scénář počítačové střílečky (vlastně počkat, ona z toho úspěšná hra je). Čekal jsem něco textově velkolepějšího, rozmáchlejšího. Aby to víc odpovídalo fascinujícímu námětu světové apokalypsy a uchýlení se do tak působivé stavby, jakou metro je. Dostal jsem internetovou fan fiction. Nestačilo mi to a pokračování jsou mi lhostejná. (Čteno v překladu Rudolfa Řežábka.)
Představte si Zemi po jaderné válce. Na povrchu se nedá žít, protože lidé, rostliny, zvířata zmutovala vlivem radioaktivního záření a stali se z nich zrůdy. Přežili pouze lidé který byly náhodou v době jaderného útoku v metru. Byly žádanou potravou zrůd. Metro samo vlivem, nevím čeho, přestalo fungovat jako normální metro a stalo se dějištěm neznámých tajemných sil. Něktéré stanice metra se staly trvalým bydlištěm lidí, jiné zůstaly prázdné a tajemné. Lidí aby přežili museli podnikat výpravy na zamořený povrch pro technické zdroje, v metru mezi sebou výměnný obchod. Pěstovaly žampiony a věpře. Odlišné skupiny lidé na různých stanicích měly odlišné názory na uspořádaní lokální společnosti. Vznikly dvě dominantní společnosti, obchodní Hanza a královské Polis. Těm šlo o to, aby udržely nějakou rovnováhu v metru. Měnou přestaly být nevýhodné peníze a staly se ní náboje do kalašnikova.
V tomto prostředí se odehrává životní příběh Arťoma. Strhující posapokalyptický román. Jenom škoda, že autor na vysvětlení společenských poměrů použil celkem dlouhý nudný popis. Jinak akce střídá akci a hlavní hrdina má co dělat, aby všechno zvládal. Někdy mu autor pomůže neuvěřitelnou shodou náhodných situací. Ke kterým si jednou řekenete "OK proč né", ale pak to značne působit jako klišé. Chápu hlavní hrdina musí přežít až do konce románu a pak ... Četl jsem i doslov a vím, že román skončil úplně jinak než nakonec jeho komerční verze.
Ale jestli v románu hledáte napjetí příběhu a různé nepředvídatelné akce, tak jej Vám doporučuji. Ale raději vypnete své technické znalosti, jde přeci o příběh.
Miluji postapokalyptické příběhy! Zde jsem měla trošku problém se orientovat v spletitém labyrintu metra a musela jsem si chvilku zvykat na ruská jména. Kniha se mi celkově velmi líbila a jsem zvědavá na pokračování.
no teda nevím co k tomuto napsat. cesta do Polis byla strašně dlouhá až se mi to začalo protivit. Po Polis se to začalo zase trochu zlepšovat a vydrželo to až do konce.
Na začátku knihy mě odrazovala politika,ale po pár stránkách se rozjel velice pěkný děj, který mě hned vtáhl. Mohu jen doporučit pro milovníky apokalyptickeho čtení.
Zajímavý postapokalyptický román. Při čtení jsem se nemohl odpoutat od knihy, ale často jsem se také nutil číst dál, pro mne občas velice nudné pasáže. Co se mi líbí, je plán metra na zadní straně, kde můžete sledovat putování Arťoma. V ději je mnoho zvratů, a neuvěřitelných záchran Arťoma. Konec mi přišel smutnější a otevřený, uvidím, jaké bude pokračovaní této knihy.
Fascinujúco vymyslený celý svet v Moskovskom metre a jeho fungujúci (respektíve nie príliš fungujúci) ekosystém. Vzťahy, funkcie a história jednotlivých zastávok metra by mohli vystačiť na niekoľko kníh zaujímavého a originálneho sci-fi čítania. Aj v tomto prípade sa však stala donekonečna opakujúca sa žánrová chyba. Pre veľa čitateľov to môže byť naopak žánrová nevyhnutnosť, pre mňa osobne však potlačiť tento skrytý obsahový potenciál v prospech akcie, utekanie a bojov so zombie príšerami je naozaj veľká škoda.
*Čitateľská výzva 2017 - kniha odehrávající se v budoucnosti
Kniha mě překvapila obsahem hlubokým myšlenek a vůbec svoji povahou. Očekávala jsem knihu plnou dynamiky a ... překvapil mě klidný duch mnoha pasáží.
Nebýt politických a jiných vsuvek mohla to být mnohem lepší knížka. Každopádně hvězdy zasluhuje za výborné vykreslení postapo atmosféry.
Za mě ano, super kniha. Hlavně když mi došlo, že můžu putování Arťoma sledovat na na mapě metra, tak mě to bavilo neskutečně.
Trochu se mi nezdál ten závěr, ale třeba se to zlepší v Metro2034. I tak 5*
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro tma mutanti radiace postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
2010 | Metro 2033 |
2015 | Budoucnost |
2011 | Metro 2034 |
2016 | Metro 2035 |
2013 | Soumrak |
Baví mě typicky ruská představa, že v případě jaderné katastrofy je Moskevské metro jediné místo na světě, kde se dá přežít, ale to je prostě ruská nátura, která je jasně patrná z většiny ruské tvorby (podobně jako US..). Pokud se nad toto dokážete povznést, (a že to jde někdy ztěžka..), čeká Vás zajímavý a dobře čitelný kus plný temnoty. Ještě neodčteno celé, proto zatím bez hodnocení.