Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478823/bmid_metro-2033-vdn-478823.jpg
4
3471
3471
Katastrofa v podobě nukleární války zničila planetu a zbytky lidstva přežívají v prostoru, který byl konstruován jako obrovský protiatomový kryt - v podzemní dráze metra v Moskvě. Jednotlivé stanice představují jakési ministáty, mají vlastní vlády a náboženství, něco pěstují nebo vyrábí, s ostatními obchodují, navazují křehká spojenectví nebo mezi sebou válčí. Jedno je ale všechny spojuje - strach před nepřítelem zvenčí, který hrozí zničit celé metro. Hrdina našeho příběhu chlapec Arťom žije v okrajové části metra, která je považována za relativně bezpečnou. Když ale nepřítel pronikne na dosah, představuje hrozbu, kterou je nutno za každou cenu zastavit, protože v sázce je příliš mnoho. Tak se Arťom vydává na strastiplnou a nebezpečnou cestu napříč stanicemi až na místo, kde žijí "kazatelé", aby všechny varoval a zároveň vyhledal pomoc. Dmitry Glukhovsky je úspěšným ruským novinářem a zahraničním dopisovatelem. Za svůj první román Metro 2033 získal prestižní ocenění ESFS Awards Eurocon pro nejlepší literární debut roku 2007. Podle románu byla vytvořena oblíbená počítačová hra.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2010
,
Ikar (SK)
Originální název:
Метро 2033 (Metro 2033), 2005
více info...
Přidat komentář
Nepřátelství mezi různými oblastmi metra však nejsou ten největší problém, který zbytkům lidí v moskevském metru hrozí. Vlivem dlouhodobého vlivu radiace se na povrchu živočichové a rostliny proměnily v zabijácké příšery, které se vydávají za potravou. Čas od času se ďáblové, jak těmto predátorům lidé říkají, vydávají také do prostorů metra.
Obávám se, že přesně takhle bude pražský metro vypadat dřív, než se vůbec započne slibovaná stavba modrý linky D.
Svět a atmoška dobrý, náboje do kalacha jsou skoro stejně kchůl měna jako zátky ve Falloutu, ale postavy naprosto nezajímavý a příběh skoro žádnej. Je mi líto, pane Glukhovsky, ale první díl Metra je pro mě konečná a já budu přestupovat na jiného autora.
Inu, nejspíš jsem čekala něco víc nebo trochu něco jiného. Metro není špatná knížka, jen mi přišlo, že toho autor zkombinoval už trochu moc, minimálně tu účast nadpřirozena si mohl odpustit. Pro mě by děj působil trošku uhlazenějším dojmem a nejspíš bych neměla dojem určité kostrbatosti. A také se nemohu zbavit dojmu, že konec knihy je jednoduše upravený závěr Enderovy hry. Ta podobnost mě jednoduše ťala mezi oči...
Na druhou stranu bych ráda vyzvedla celkovou tajemnou a depresivní atmosféru metra, pestrost jednotlivých stanic i zmutovaných "potvůrek" v tunelech i na zdevastovaném povrchu.
Se zvláštním pocitem jsem dočetla tuto knihu a jsem z ní trochu v rozpacích....Další díl si asi nepřečtu...Kniha na mě byla velmi těžká, celkový děj nebyl špatný, ale hrozně těžce se kniha "louskala"....
Do knihy jsem se nějak nemohl začíst, a proto jsem ji také četl asi 2 měsíce. První třetina knihy mi přišla hrozně nezajímavá, ale zhruba od půlky (Polis) se to razantně zlepší, Bohužel závěr mě moc neuchvátil, čekal bych, že se něco dozvíme. Nicméně si nemyslete, že nad knížkou lámu hůl, jen jsem se na ni asi moc těšil.
čekala jsem teda něco jiného, ale i tak jsem s knížkou spokojená. některé části mi daly zabrat, hlavně historie jednotlivých stanic atd., ale druhá půlka se četla rychle. poslední kapitola byla nejlepší ze všech, hlavně to "rozuzlení". nad koncem dumám ještě teď a chci pokračování, tak by si autor mohl pospíšit :D.
co mě teda zarazilo, bylo to, že na to jak všichni byli ukecaní a s radostí sdělovali každému své vzpomínky a i to, co nikdo vědět nechtěl, tak nikdo nechtěl Arťomovi říct, co to jsou knihovníci :D. já bych se teda s vysvětlením, že to nejsou lidé, asi nespokojila :D.
Tuhle knížku jsem si užíval, tunely, příšery, lidé přežívající v metru... Arťom jako hrdina s bázní a opravdovostí "ruského" člověka, žádná propaganda, žádné přikrášlování. Jen děs světa, který tonul v šeru a černočerné tmě. Pravda je ukryta někde tam vevnitř...
Bavil mě začátek a konec, kdy se příběh doopravdy někam hýbe.
Autor si libuje v popisech neurčitého strachu, znepokojivých snů, a rád omílá staré ideologie. Hrůza.
Hlavní hrdina je blbeček a jeho motivy také. Jen sem doufal že tam nebude metro stanice muslimů, radikálních veganů, či ODSáků... všechny ostatní pošuci tam byli, nejlépe vedle sebe, totální splácanina.
Zaujalo mne fungování postapo světa, pestrá paleta ohrožení života, počáteční atmosféra.
Toto je presne typ kníh ktoré mám rád. Výborná atmo, príbeh a výborná reflexia dnešnej spoločnosti.
Zubaté, smradlavé enklávy podzemních, zabarikádovaných stanic ve kterých se hrstky lidí snaží ubránit životy před temnotou tunelů a číhajícími monstry v nich. Jenže ven musí, musí tam nejen pro zásoby, ale hlavně pro naději, že svou neudržitelnou situaci nějak, něčím zvrátí...Na sf horor jako víno máme zaděláno. Autorsky lehce slabší, což je u prvotiny odpustitelné, a trochu škoda, že samotný závěr, zcela mimo sevřené prostory podzemky vskutku postrádá napětí. Nicméně i tak mohu s klidným srdcem doporučit. Za mě solidní 4****
PS: Kniha obsahuje mapku, což já dycky rád.
Celkový koncept apokalyptického světa v podzemních tunelech moskevského metra je mimořádně povedený a svým pojetím i originální. Právě naturalistický popis prostředí, výborná psychologie lidského chování a celkový zážitek z toho představit si život v takovém světě jsou nejsilnějšími prvky této knihy. Samotný příběh mě bavil cca do druhé třetiny knihy. V poslední třetině už moje pozornost a zájem začali upadat, což vyvrcholilo slabým závěrem. Takže na plné hodnocení to nestačí, každopádně knihu určitě doporučuji (a potom si zahrát i stejnojmenou hru).
keď niekto napíše že sci-fi je oddychový žáner určite ešte nečítal Metro. Ako fanúšika survivalizmu ma síce pohľad na degenerujúcu posapokalyptickú spoločnosť veľmi nenadchol, ale ako celok to bolo celkom fajn. Musím priznať že asi v polke som si pomohol audio-verziou.
Ruským způsobem utahané, zbytečně roztahané a než se tam něco stane, tak je to zatraceně dlouhá doba. Nevydržela jsem to číst a bohužel jsem knihu odložila, i když jsem se na ní ze začátku těšila a chtěla vědět, jak to dopadne. Přečetla jsem si tedy aspoň konec a musím říct, že to je dost divný.
Je zajímavé porovnávat východní a západní autory. Západní jsou Star Trek - ohrožená civilizace se smekne proti vnějšímu nepříteli. Východní jsou spíš Babylon 5 - lidstvo zůstává stále stejné, nepoučitelné...
Nemíním psát na knížku ódy, protože po přečtení doslovu jsem pochopila, proč je závěr jakoby naroubovaný na celek, který nikam nesměřuje.
Co se mi nelíbilo:
- v některých pasážích jsem ztrácela soustředění. Některé odstavce jsem musela číst víckrát a dokonce mi ušel i motiv Arťomova putování a vůbec mi nepřišlo, že mi ta informace chybí.
- 20 let mi přijde málo na to, aby se vyvinuly celé nové životaschopné druhy. Ale co potom řešit v postapo, když ne boj s mutanty?
- tohle už je sice hnidopišství, ale mi takové věci vadí: všude jsou ohně krmené dřevem, které se nachází na povrchu. Kolik by bylo třeba sběračů dřeva v ochranných oblecích, aby na každé stanici mohli mít táboráky?
- v románu se téměř nevyskytují ženy a všechny postavy jsou asexuální. Připadala jsem si jako v mužské věznici. Autor si vyhrál s popisem každé ideologie, ale samotní lidé mu vůbec nejdou. Snaží se sice o nějaké charaktery, ale proč když většina postav je epizodních?
- Arťomovi má být přes dvacet, ale jeho charakter mi seděl víc na kluka 15-18. Řekla bych, že v takové společnosti musí děti dospívat rychleji.
Co se mi líbilo:
- Život v metru je propracovaný. Lidé jsou prostě lidé a nechtějí opustit svoje snahy o lepší život jenom proto, že jim hrozí vyhubení.
- Všepřítomný strach z neznámá je lepší než sto ďáblů a jiných mutantů. Atmosféře napomáhají táborákové povídačky o mizení lidí, ztracených stanicích, mrtvých duších...
- Očekávání je správně oddávkované. Začínáme s povídačkama a pak se postupně dozvídáme realitu. V první polovině nejsou skoro žádné příšery. Milovníci akčních her si musí počkat.
- Závěr není žádná bomba (už jsem něco takového v pár sci-fi knížkách měla), ale dává celé knize smysl. Taky vysvětluje některé spisovatelské chyby (jako například podezřelé záchrany na poslední chvíli. Něco takového očekávám v nejhorším braku a v americké TV).
Byla bych pěkně naštvaná, kdyby autor zastřelil Arťoma v půlce, protože pak by román byl jenom o politice a putování bez jednotící myšlenky.
Závěr: Román je mišmaš scifi, hororu, politiky, filosofování. Postavy často tlachají jako by o ničem. Připomíná mi to Lukjaněnka a jeho Hlídky. Samotné putování je korunováno epickou tečkou, která je v souladu s pochmurným laděním celého románu. Nedoporučuji číst v depresi, protože Metro je spíše varování než příslib, že všechno bude jako dřív.
Bohužel nedočteno, nezaujalo. Snažila jsem se 170 stran, aby mne to aspoň trochu chytlo, ale nestalo se tak. Chyběla mi pořádná akce. Příliš nudně popisné stanice metra, ztrácela jsem se v jejich ruských názvech i jménech všech těch postav. Děj taky nestrhnul, možná by mne víc bavila ta počítačová hra.
Kniha je velmi ctiva, precteno za tri dny. Zajimavy namet a pohled na svet po konci sveta, po konci, ktery si zpusobili sami lide. I presto, ze sami sebe vyhnali z povrchu zeme, pretrvavaji stejne sarvatky, boj o moc a rozsireni vlastni ideologie, stejne tak jako vsechny pozitivni i negativni lidske vlastnosti i v podzemi, clovek je tvorem inteligentnim nekdy vsak nepoucitelnym. Kniha je tedy zajimavym kompromisem mezi horor-sci-fi a pokladanim si otazek o smyslu zivota a o zpusobu byti (autor behem pribehu a putovani hlavniho vyvoleneho hrdiny vykresluje ruzne ideologie a nabozenstvi jednotlivych skupin a stanic avsak nenasilnou a poutavou formou) a jestli je nektery z tech, ktere behem cesty poznal ten spravny, nebo zdali jsou spravne vsechny ci ani jeden. Toto nepatrne filozofovani a rozjimani v druhe polovine knihy me troche prekvapilo, v teto knize jsem je necekala a misty mi i nesedelo, dokonce jsem chvili hledala smysl a cil knihy, ale zaver pribehu byl vynikajici a objasnil proc se nektere pasaze temito otazkami zabyvaly. Z nejakeho duvodu mam ted obdobi, kdy se mi do rukou dostava vice apokalyptickych knih (silo, labyrint atd.) a muzu tedy porovnavat. Metro 2033 je tedy kniha, kterou urcite doporucuji, je ctiva, napinava, ma spad, neustale se neco deje a ma zajimavy konec a behem ni se clovek stiha zamyslet nad tim, jak realna hrozba takove zniceni sebe samych je. Preji prijemne pocteni:)
U knihy jsem se pobavil, zvláště popis rudých hvězd jako pentagramu mě překvapil, konec byl takový nijaký
Ač nepatří sci-fi literatura mezi mé vyhledávané a preferované žánry, tahle kniha mě zaujala.
Skvělá atmosféra, promyšlené, působivé, dobře napsané; během četby prvních cca 100 stran jsem často listoval na mapu moskevského metra, abych se lépe zorientoval v lokaci daných metrostanic - a byla to činnost zábavná.
Konec knihy mě nadchnul.
Co mě však nenadchlo, je množství překlepů a chyb v textu.
Mimochodem, v Metru 2033 vystupuje "Mělnik", v Metru 2034 se stejná postava jmenuje "Melnik".
Takové amatéřiny mi dost vadí a zrovna od nakladatelství Kk bych je nečekal.
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro tma mutanti radiace postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2010 |  Metro 2033 |
| 2015 |  Budoucnost |
| 2011 | Metro 2034 |
| 2016 | Metro 2035 |
| 2013 | Soumrak |
Vcelku příjmená exkurze temnými tunely postapokalyptické Moskvy. Miluju tento druh příběhů a Metro 2033 má v mých očích správně namíchanou dávku strasti, akce i mysteriózní atmosféry. Nápad umístit celou story do tunelů pod město je sympatický a dobře ztvárněný, stejně jako různé nápady (užití kulek coby měny, jednotlivé "osady" na stanicích, duchařská linka). Děj je ale průměrný a ani postavy nebyly propracovány pro mě dostatečně zajímavě. V mých očích tak knihu z průměru zvedá skutečně jen lokalita a atmosféra. Za mě 3 a půl hvězdičky (zaokrouhleno nahoru).