Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478823/bmid_metro-2033-vdn-478823.jpg
4
3471
3471
Katastrofa v podobě nukleární války zničila planetu a zbytky lidstva přežívají v prostoru, který byl konstruován jako obrovský protiatomový kryt - v podzemní dráze metra v Moskvě. Jednotlivé stanice představují jakési ministáty, mají vlastní vlády a náboženství, něco pěstují nebo vyrábí, s ostatními obchodují, navazují křehká spojenectví nebo mezi sebou válčí. Jedno je ale všechny spojuje - strach před nepřítelem zvenčí, který hrozí zničit celé metro. Hrdina našeho příběhu chlapec Arťom žije v okrajové části metra, která je považována za relativně bezpečnou. Když ale nepřítel pronikne na dosah, představuje hrozbu, kterou je nutno za každou cenu zastavit, protože v sázce je příliš mnoho. Tak se Arťom vydává na strastiplnou a nebezpečnou cestu napříč stanicemi až na místo, kde žijí "kazatelé", aby všechny varoval a zároveň vyhledal pomoc. Dmitry Glukhovsky je úspěšným ruským novinářem a zahraničním dopisovatelem. Za svůj první román Metro 2033 získal prestižní ocenění ESFS Awards Eurocon pro nejlepší literární debut roku 2007. Podle románu byla vytvořena oblíbená počítačová hra.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2010
,
Ikar (SK)
Originální název:
Метро 2033 (Metro 2033), 2005
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Nápad skvělej, hrozně rád bych si přečetl nějakou poutavou knihu (spíš sérii) z prostředí post-apo metra. To však tahle teda není. Svět je vybudovanej celkem solidně, nicméně stejně to působí tak trochu prázdně. Spousta stanic byla opuštěných, jednotlivé komunity byly příliš stereotypní a ploché, stejně jako většina postav. Nevyhovovalo mi časté snění hlavního hrdiny, stejně jako všudypřítomné mýtické náměty. Trochu asi chápu, co chtěl autor říct "šokujícím" zvratem, a že vztah lidí a ďáblů má symbolizovat ten mezi "východem" a "západem" ale že by to na mě nějak zapůsobilo se říct nedá. Jelikož mi dalo práci dočíst i první díl, do dalších se radši pouštět nebudu, přesto jsem rád, že jsem si otevřel bránu do světa post-apo. Četl jsem vydání z roku 2022, které obsahovalo několik chyb a samotný překlad byl místy trochu divný.
Metro 2033 je vynikajúca post-apo kniha vďaka ktorej som si obľúbil Glukhovskeho tvorbu. Ak máte radi počítačové hry, tak rozhodne odporúčam aj hry z tohto sveta. Hlavne prvé dva diely Metro 2033 a Metro Last Light. Najlepšie je si prečítať najprv knihy, pretože napríklad mňa osobne to potom neuveriteľne vtiahlo do samotného sveta počas hrania. Hra sama o sebe vám zas toľko toho o svete Metra neprezradí.
Ve skvěle barvitém prostředí prochází skoro neschopný Arťom, kterého pořád někdo, nebo něco zachraňuje až do závěrečného twistu. Rušilo mě až příliš časté meditování a filozofování.
Četl jsem celou trilogii i dohrál celou trilogii. A tohle se prostě musí hrát, ne si o tom číst, navíc jsou ty knihy nesnesitelně nudné!
Tuhle knihu mi doporučil bratr, když jsem se ho zeptala, jakou knihu, kterou má doma, je jeho nejoblíbenější. Metro má takovou tu správnou, ruskou, ponurou atmosféru, i když mě stejně zaráželo, jak je možné, že pod zemí dokážou všichni přežít. Líbilo se mi, že Arťom prošel správným hrdinským vývojem - z nevyzrálého kluka na někoho, kdo se uměl postavit osudu (byl-li to vůbec osud). Místy mi přišlo, že to hraničilo s fantasy a člověk si nebyl jistý, jestli jde o magii, nebo prostě čistou mutaci.
(SPOILER)
No, jak bych to řekl. Nebylo to špatné, určitě čtivé a zajímavé prostředí. Začátek trochu těžkopádný a cestování mezi stanicemi bylo živější a čtivější. Zároveň jsem si pořád připadal, že autor jede podle kopíráků a jen mění stanice a jména. Arťom přijde na novou stanici, chvilku klid a pak se něco pos*re. A když se situace uklidní, tak se dostane na další novou stanici a opět se něco pos*re. Svým způsobem je to na konci vysvětleno. Ale po druhé, třetí stanici už to ztrácí šmrnc.
Každopádně do dalších dílů se pustím.
3,5*
Tak tohle mě nadchlo. Asi nejvíce oceňuji atmosféru příběhu. Kniha vyvolává pocity strachu, stísněnosti a beznaděje, také proto jsem ji musel často odkládat a trochu nabrat dech. :)
Vize lidské společnosti, která se skrývá v podzemím komplexu moskevského metra po jaderné katastrofě, která učinila povrch planety neobyvatelným, je dokonalá. Ani tyto zbytky lidstva se po apokalypse nedokázaly sjednotit, a tak se na jednotlivých zastávkách vytvořily různé komunity, které mezi sebou spíše bojují. Tyto komunity jsou odrazem ideologických postojů naší společnosti, takže se zde setkáme s komunisty, trockisty, fašisty, různými sektáři a tak podobně. Sledovat, jak taková společenství fungují v konturách podzemního metra, je fakt podívaná. Autor má na tohle dobrý vyprávěcí styl, že si vše při čtení dokážete krásně vizualizovat.
Slabší stránkou díla jsou postavy. Většina důležitých vedlejší postav působí spíše jako nějaké archetypální vzory. Jsou strašně ploché a nechápete například jejich motivaci pomáhat hlavnímu hrdinovi. Jedinou více do hloubky prokreslenou postavou je hlavní postava Arťom. S ním se dokážete jako čtenáři sžít a bát se o jeho osud.
Nejsem vůbec fanoušek postapokalyptické science fiction. Vážně ne. Ale tohle mi přišlo fakt skvělý. Kombinace Nonstopu od Briana W. Aldisse (to, jak se hlavní postava postupně přesouvá uzavřeným, pro čtenáře neznámým světem) s mesiáštvím Duny (díky kterému funguje i to, že se hlavní hrdina vždy zachrání tak nějak na poslední chvíli a sám si může klást otázku: Jsem vyvolený?). Četl jsem i ty pokračování, ale to už je nuda. Tam už autor ničím nepřekvapil.
Myslím, že tohle je nově nalezený styl. A přitom to je na první pohled fakt jednoduchý. Prostě se něco stane jako jinde, akorát, že se děj v podstatě celý přesune do metra. Stísněné, celkem i teoreticky reálné. No a samozřejmě celá společnost zatížená různými úchylkama přesune do podzemí. A k tomu hlavní hrdnia, který vlastně neví co a jak dělá, ale prožívá neuvěřitelnou cestu. Je to fakt dobrý.
tenhle díl je prostě klasa, příběh pro každého, mysterie, napětí, postava do které se každý vžije, tolik zajímavých prvků, ale hlavně; má to ku*va hlavu a patu.. kdo to nečet či neposlouchal přichází o hodně
(SPOILER)
Celá myšlenka Metra je dobrá, včetně městských států a opakujících se událostí a hnutí lidstva (komunisté, nacisté, sektáři...), touhy po zachování života, apod.
Nicméně zpracování mi úplně nesedlo. Postavy (kromě Arťoma) ploché, než se s nimi člověk seznámí, už umírají. A s jejich smrtí se autor (snad kromě smrti Olega) dokáže vypořádat v jednom odstavci...
Zaujala mě Polis, Knihovna, Metro 2 a metro pod Kremlem, jinak to byla docela nuda (asi jako cestování metrem).
A závěr zajímavý, smutný.
Vždy, když jedu metrem, si představuji Arťoma s náboji v kapse a s puškou ve zpocených, roztřesených rukách. Záhadné dunění z potrubí, které značí temnotu... a ta se blíží... cítíš ji i ty za sebou. Tak utíkej!
První díl Metra se mi při čtení hodně líbil. Stále se něco děje, příhody jsou svižné, atmosféra výživná, vyvrcholení je parádní. Ale po rozležení děje v hlavě po dočtení jsem přišel na zajímavou věc. Každá stanice je jako krátká povídka, která má svůj začátek, konec, a příběh. Ono to při čtení funguje náramně - "hej kámo, další stanice, tahle je zaplavená, paráda. Lidi tu nemají co žrát, hustý, co se tady asi stane..." a pak "cože, tady se kradou děti? A co se to pohybuje ve stínech...". Jenže při pohledu na dílo jako celek je to spíše negativum. Každá vedlejší postava je totiž absolutně plochá, protože přechází z jednoho příběhu (z jedné stanice) do druhé a z mého pohledu si nenese vůbec nic. Je to jako hrát hru, ve které řešíte v každé epizodě nějaké jiné rébusy (to jsou jednotlivé stanice), ve kterých vám občas pomůže nápověda se jménem vedlejší postavy. Za mě osobně tedy lehká oddychovka s pronikavou atmosférou.
Výborná postapokalyptická kniha, nejvíce mne oslovila z toho důvodu, že se jedná v podstatě o popis společnosti a o to, jak se nově utváří uskupení ať už politické či naboženské. Tím jak hlavní hrdina putuje metrem poznává čtenař různé kouty metra a jejich vládu, smýšlení, politiku, celkově kulturu. Kniha se mi moc líbila po Asimově Nadaci řadím mezi top scifi.
Bylo pro mě obtížné sledovat děj. Často jsem se ztrácela a musela jsem se v knize vracet.
Nejdřív k těm pozitivům. Atmosféra podzemního světa po jaderné katastrofě byla znázorněna skvěle. Hrál jsem původně hry, ale ke knize jsem si našel cestu až teď. Líbí se, že autor má cit pro popis objektů a dokáže u vás vyvolat přesný vizuální dojem a že ten v této knize není zrovna moc pozitivní. Neustále se něco děje, strach a otázky přibývají, jenže to už se paradoxně dostáváme k těm negativům.
Všechny postavy mi přišly naprosto nevýrazné, ploché figurky jejichž osud mi byl naprosto putna, to se týká i samotného Arťoma, a to je docela zásadní problém. Nemluvě o krutém světě, kde každý bojuje na svém písečku, ale zrovna Arťomovi pomáhá kdekdo, což v kontextu příběhu působí zvláštně. Skvělé pasáže se střídaly s těmi nudnými a musím říct, že samotný konec, který je otevřený, mě příliš nezaujal. I tak se ale vrhnu na další dva díly a uvidíme. Jsem spíše skeptik, ale může mě to jen překvapit.
PS: Četl jsem vydání z roku 2019 a tolik gramatických chyb a překlepů jsem snad ještě v žádné knize neviděl.
Pomalé, nezáživné, nudné a nemyslím si že moc reálné. Pokud pražské metro nedokázalo zastavit vodu, pochybuju, že by se moskevskému podařilo zastavit radioaktivní vzduchu... Námět zajímavej, ale to zpracování...
Začátek dobrý ale pak se to celé nějak táhlo vlastně cela kniha se táhla stanicemi a nic víc čekal jsem akce. A artomova mise taky jedno velký hov… nevím zda jit do zbylých dvou dílu……. Dříve jsem četl něco podného od howey myslím ze to byla trilogie silo atd ale to mělo aspoň nějaký děj ale metro mi přišlo takový prázdný
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro tma mutanti radiace postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2010 |  Metro 2033 |
| 2015 |  Budoucnost |
| 2011 | Metro 2034 |
| 2016 | Metro 2035 |
| 2013 | Soumrak |
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Hru jsem nehrál, tudíž bych ovlivněný být neměl, nicméně o skutečnosti, že hra existuje, jsem věděl a nevím, nakolik jsem si mohl sám vsugerovat pocit, že realita je obrácená. Tedy že kniha vznikla podle videohry. Většina knihy na mě působila epizodicky, neprovázaně, každá ze stanic byl pomyslný vedlejší úkol, který jen tříštil hlavní příběh (který není nijak převratný). Fašouni, sektáři, komáři, ďáblové, nový druh... Motivů je příliš mnoho na příliš malém prostoru a otevírají mnoho otázek, jenže ty vždy tak nějak vyšumí do ztracena.
Korunu všemu nasazuje hlavní postava Arťoma, který je... Nijaký. Za celou knihu jsem k němu nepocítil jedinou sympatii, antipatii, prostě tam jen byl, aby se mohl děj sunout dál. Pocitu výše zmíněné videohry nahrává i fokalizace, která je fixována na Arťoma. Jakákoliv interakce s jinými postavami navíc působí nepřirozeně, až jsem měl pocit, že čtu špatně napsaný scénář. Mému špatnému dojmu z knihy nepomohly ani Arťomovy snové prožitky, protože málokterý autor mi dokáže snové, horečnaté nebo halucinační stavy podat příjemně. A Glukhovskymu se to nepovedlo.
Nejsem žádný zastánce ani aplikátor feministické literární kritiky, ale neodpustím si rýpnutí, že Dimovi někam zmizeli ženské postavy... Abych zakončil pozitivně, musím říct, že atmosféru stísněného, zatuchlého, nepřátelského postapo metra vystihl autor dobře.