Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478823/bmid_metro-2033-vdn-478823.jpg
4
3471
3471
Katastrofa v podobě nukleární války zničila planetu a zbytky lidstva přežívají v prostoru, který byl konstruován jako obrovský protiatomový kryt - v podzemní dráze metra v Moskvě. Jednotlivé stanice představují jakési ministáty, mají vlastní vlády a náboženství, něco pěstují nebo vyrábí, s ostatními obchodují, navazují křehká spojenectví nebo mezi sebou válčí. Jedno je ale všechny spojuje - strach před nepřítelem zvenčí, který hrozí zničit celé metro. Hrdina našeho příběhu chlapec Arťom žije v okrajové části metra, která je považována za relativně bezpečnou. Když ale nepřítel pronikne na dosah, představuje hrozbu, kterou je nutno za každou cenu zastavit, protože v sázce je příliš mnoho. Tak se Arťom vydává na strastiplnou a nebezpečnou cestu napříč stanicemi až na místo, kde žijí "kazatelé", aby všechny varoval a zároveň vyhledal pomoc. Dmitry Glukhovsky je úspěšným ruským novinářem a zahraničním dopisovatelem. Za svůj první román Metro 2033 získal prestižní ocenění ESFS Awards Eurocon pro nejlepší literární debut roku 2007. Podle románu byla vytvořena oblíbená počítačová hra.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2010
,
Ikar (SK)
Originální název:
Метро 2033 (Metro 2033), 2005
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha. Svět Metra mě vtáhl a veškeré události, které se hlavní postavě staly jsem prožíval s ní. Doporučuji i audioknihu. Naprosto skvělé!
Jako nápad s metrem dobrej, ale zpracování nemastný neslaný. Spoluhráči k Arťomovi vždycky přistoupili a pak zase vystoupili (nebo spíš teda umřeli), aby mu bez nějaké jiné logiky pomohli k dalšímu postupu metrem... Nelogické, nedotažené, nudné, bez nějaké větší přidané hodnoty. Škoda.
Neuvěřitelně reálný kousek. Arťom -hlavní hrdina je nucen putovat skrz jednotlivé stanice moskevského metra a je to sakra jízda a jsi s ním na sto procent.
Honí tě krysy, 'ďáblové', mutanti, hlasy mrtvých a co teprv to nejhorší nebezpečí. Ano tušíte správně, lidi.
On člověk když přežije jadernou katastrofu a schová se pod zem nemá asi jaksi v povaze žít v klidu a míru a harmonii. A smutné je, že hlavně tyto části mi přišly nejvíc uvěřitelné.
Takže tu máme za tu dobu dvaceti let ukrývání v podzemí: války, mocenské boje, opět vzestup nacismu i komunismu, satanisty, víru ve Velkého červa...atd.
Neskutečně poutavě popsané, nedočkavě odhaluješ zákonitosti tohoto podzemního světa a najednou je konec.
A já osobně ihned propadla kouzlu knihy. Opravdu hned.
A atmosféra je neskutečně pohlcující a drtivě klaustrofobická. Jsi s něma v podzemí pohlcen úzkostmi a úplně jinak se pak člověk dívá na oblohu, na světlo...
Tento svět tvořený jen spletitými stanicemi obrovského moskevského metra je geniální.
Jak děj nabírá na obrátkách, situace se přiostřují, kumulují na sebe a nestíháš sledovat do čeho se Arťom ještě namočí a stíhá se o tebe otírat ještě morbidní humor, mystično dokonce přibývá a konec ti už odkrývá obrysy a pak ti dojde jak jsi vedle a rozseká tě napadrť.
"V čem je smysl takového života? Přežívat ze dne na den, trpět ten strašný hnus a ponižování, prodávat vlastní děti, pojídat mech-proč?"
"V čem?" odpověděl Ulman. " A proč vlastně žiješ ty?" odfrkl.
Jelikož jsem knihu poslouchal jako audio, neustále jsem na jistém vyhledávaci musel hledat mapu metra a obrázky stanic. Načtena je super. S odstupem času (už jsem slyšel všechny) musím uznat, že první díl byl asi nejlepší. Člověka to vtáhne do děje a podrobně popisuje zřízení, hierarchii a následně putování ...nebylo to špatné.
Moje první apokalyptická kniha. Ze všech stran jsem slyšela samou chválu. Přítel byl zažraný do počítačové hry Metro a tak mi to nedalo. Rozhodně mě moc zaujal celý námět. Život v metru, jednotlivá společenství, divnolidi a celkový systém, jak to v metru funguje. Za mě velký palec nahoru autorovi.
Trošku mi ale vadilo, že v knize bylo věnováno až moc prostoru politice. Myslela jsem si, že se budu trošku bát ale to se úplně nestalo. Nicméně pro mě vydařená startovní kniha v této kategorii, mám v plánu i druhý díl.
tomuto žánru, postapo, sci-fi, utopie moc neholduji, naposledy jsem četl a mám v knihovně podobnou knihu od Kurta Faldbakkena- Bídné roky. Přečetl jsem na doporučení kamaráda Metro 2033 je docela depresivní kniha a doufám, že se autorovi šílené vize nenaplní jako se naplnili některé vize v knihách J. Verne, dnešní svět k tomu spěje.
(SPOILER)
Arťom a jeho putování moskevským metrem s nakouknutím na otrávený povrch země, kde kdysi před katastrofou žili lidé, mi připomínal Naslouchače. Malá holka Ilan je ale pro mě zajímavější hrdinka než tenhle mladík, zjevně taky vyvolený, který taky hledá nějakou tajnou zbraň proti příšerám, které mi taky připomínaly nasterey.
První Metro jsem četla dlouho, ale spíš to asi bylo tím, že se trefilo do trochu převratných měsíců v mém životě, kdy jsem chtěla a potřebovala spíš dřít jazyky, měnit práci a podobné srandy. Jakmile se všechno trochu uklidnilo, dočetla jsem Arťomovo putování s chutí, ale taky tak trochu s přáním, aby byl příští díl trochu kratší nebo s menším počtem hloubavých odboček. Téma je to ale velmi nosné a svojí reálností děsivé. Nezdá se jako úplné sci-fi, že lidé rozpoutají jadernou válku, po níž z protiatomových krytů zvaných metro už nebudou moct vylézt. A opravdu skvělé pro psychickou pohodu je číst o tom v této době.
Arťomovo putování a záhadná úmrtí jeho společníků jsou páteří příběhu. Mladík chodí od jedné stanice ke druhé, přičemž mu v tunelech neustále něco nebezpečného dýchá na záda. Na stanici Tverskaja se Arťom vypořádá s celníkem, který mu zastřelil jednoho z přechodných společníků, a je za to odsouzen k smrtí oběšením. Zachrání ho trockisti a on putuje dál. V další stanici se pokusí získat vízum tím, že si vsadí na krysu, která vyhraje v závodech - myš ale prohraje, a tak Arťom místo dalšího cestování čistí záchody a čeká, kdo ho zase zachrání. Tentokrát je to svědek Jehovův. Ten ho posadí do vlaku a Arťom se dostává do opuštěné stanice Polis, kde se seznámí s bráhmanem Danilou. Ten mu vypráví o knize schované na povrchu ve velké knihovně V. I. Lenina...
No a tenhle výlet mě bavil asi nejvíc, jenže zase skončil masakrem. Následuje útěk, kdy se Arťom nějak dostane do bytového domu a objeví fotku, na které je pravděpodobně jeho matka, o níž by se rád něco dozvěděl. Následuje vstup do stanice Smolenskaja, kde Arťom předá Mělnikovi, kterého jediného se původně ze svého domova vydal hledat, obálku, kterou mu z posledních sil na knihovnickém výletě předal Danila. A pak další náhodné setkání na Kijevské, tentokrát s raketovým inženýrem, protože Arťom nikdy náhodně nepotká obyčejného nezajímavého člověka, a ten mu - voila - ukáže vchod do Metra 2. Nejdřív je ale potřeba vyřešit, že z Kijevské záhadně mizí děti, včetně synka raketového inženýra. Arťom s inženýrem nacházejí v tunelu poklop, vlezou do něj a vletí na ně divoši vyznávající kult Velkého červa, kdy v podstatě citují Bibli, ale tvrdí, že všechno stvořil ten jejich červ. Arťom je zachráněn před sežráním.
Po vstupu do záhadného Metra 2 Arťom dorazí k jakési stanici pod Kremlem, kde žije bytost schopná zabíjet psychologickým útokem. Nesmrtelný Arťom nějak vyvázne a dozvídá se, že jeho domovská stanice VDNCh má na kahánku, že ji místní pravděpodobně už neubrání. Dostává se k jakési televizní věži a - zase další paralela s Ilan a jejími kámoškami nastereami - naváže kontakt s ďábly a vidí jim do hlavy.
Jsem zvědavá na další pokračování příběhu, ale cítím se jím poněkud zahlcena a myslím, že si před Metrem 2034 dám pauzu s něčím jiným, nejlépe s úplně jinými žánry. Napadá mě, jestli by mě tenhle příběh vtáhnul víc, pokud by byl o nějakém metru, které znám, moskevské jsem nikdy nenavštívila. Asi jo, asi to taky hraje roli, že mi to prostředí nic neříká. Je to ale dobře napsaný, to jo.
Tuhle knihu bych povinně zařadil do maturitní četby jako zástupce antiutopické sci-fi. Postapo verze "On The Road" má totiž myšlenek a podobenství k přemýšlení mnoho. O to víc, že se čtenář v příběhu orientuje za pomocí mapy moskevského metra, což ho do příběhu vtáhne na plné koule. Glukhovsky vykreslil atmosféru budoucího světa fantasticky. Na své si v knize přijdou i fanoušci jiných žánrů. Nečekaně naturalismu, a nebo třeba filosofie - a to v různých analogiích (ne nepřirovnatelných k Malému Princi) a psycho(pato)sociálních situacích. Psychadelické směřování závěrečných kapitol knihy je strhující, ačkoli se z mého pohledu trochu odpoutává od původního realistického sci-fi a vnáší do knihy - na mě až moc - filosofování. Koneckonců to ale na mém pohledu nic nemění. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih, né-li skutečně ta nejoblíbenější.
Nakonec ještě dodám, že i samotná obálka knihy je geniální lákadlo : ) Vizuální mistrovské dílo!
Knize bych dala pět hvězdiček, nebýt tolik roztahaných stránek o politice, která zabíjela veškeré dobrodružství.
Očekávání vychvalovaného Metra byla vysoká, neobvyklé postapo v rozlehlém moskevském metru s podivnými bytostmi ohrožující přeživší lidskou rasu přímo volalo o okamžitém přečtení. Námět je originální a prvních pár desítek stran mě nadchnulo a začal jsem doufat, že by to mohlo klapnout, bohužel s postupujcím čas to nakonec nebylo až tak slavné. Místo survival horroru procpaného pořádnou konfrontační řežbou jsem se nakonec překousával hromady filosofického balastu v nevěrohodném světě. Arťom je navíc velmi nesympatická postava, nechává se vláčet osudem, problémy prospí, cestopisně putuje stanicemi s různorodými obyvateli a zvyklostmi, potkává spoustu vedlejších postav příhodně směrujících Rusa na správná místa, stejně jako ochotně pomáhajících s častými autorovými záchranami ve stylu božského zásahu. Konec to podivné chování a celé to nystično kolem námětu trochu osvětlil a zachránil moje hodnocení z vod podprůměru s tím, že budu hodně váhat s pokračováním - 55 %
Ku (audio) knihe Metro 2033 som sa dostal prostredníctvom rovnako pomenovej počítačovej hry. Páčilo sa mi jej zasadenie, príbeh a hlavne temnota postapokalyptického sveta, ktorú zobrazovala. Samozrejme, hlavný hrdina - Arťom - nebol výnimkou. Kniha na rozdiel od spomenutej hry (ktorú odporúčam všetkým, čo majú aspoň trochu radi počítačové hry a chcú zažiť tento svet 3D) bola logicky detailnejšia a aj mierne iná. Každopádne išlo o perfektné počúvanie, ktoré ma v drvivej väčšine času bavilo. Fanúšikom podobného žánru môžem teda len odporučiť. Kombinácia knihy a hry krásne dotvára celkovú predstavivosť postapokalyptického Metra 2033.
Hodnotenie 8.5/10 (5/6)
Očekávání se nenaplnila, chválu na první Metro jsem slyšela z různých stran, hru jsem nehrála... ale za mě bylo čtení očistec. A to jsem ho kombinovala ještě se čtením ušima, protože jinak bych skončila někde v půlce. Kvůli maturitní četbě jsem se ale musela hecnout.
Největší problém je, že si to hraje na něco, čím to není. Postapo a celé metro jsou jen kulisy, Arťom je geroj negeroj, loutka s takřka nulovou osobností, pasivní prostoduchý matlák ve vleku náhodných událostí, který sice celý život žije v metru a jeho otec je celkem znalý, ale synovi prakticky nic potřebného k přežití v tomhle světě nepředá. Smutné.
Na svou velkou cestu se vydává z naprosto nepochopitelného a nevěrohodného důvodu, překonává generické a repetitivní překážky, se kterými mu pomáhají doslova náhodní kolemjdoucí (protože neexistuje způsob, jak by v tomhle podání příběhu, mohl do cíle dojít bez neustálého deus ex machina). Ty nejzajímavější postavy se dějem jen mihnou a zmizí, či vzápětí umřou. Všech těch náhodných záchran, pomocí, setkání whatever věcí je moc i na 470 stran. Arťom sám o sobě přitom skoro nic nedělá – chodí, pozoruje, občas něco řekne, to je na protagonistu poměrně málo.
Zajímavé pasáže jsou proložené hromadami nudy a planého filozofování, což celou knihu neúnosně natahuje. Svébytné společenství metra je neskutečně přeplácané frakcemi, fanatiky, ideologiemi a typickými „postapo“ problémy. Je toho moc, je v tom bordel a půlka z toho tam je jen proto, aby tam prostě byla – protože v postapo světě je to podle autora zřejmě nutnost. Chyběly mi výraznější ženské postavy, sakra, ženský tam jen vaří, uklízí a starají se o děti – žádný vojačky, průzkumnice, kultistiky, mezi stanicemi prakticky nepřechází, proč proboha? Je to postapo... to stojí na boření genderových streotypů. Na ty ve světě po jaderné válce není čas.
A konec je prostě meh.
Pokud člověk není znalec moskevského metra, tak si tento originální námět tolik neužije, pokud neumí alespoň trochu rusky, začne se v názvech stanic dokonale ztrácet. Protože námět jako takový je skvělý, ale zpracování kulhá na všechny tři zmutované nohy.
Pokračování – ne, díky.
S knihou jsem měla docela problém. Nemohla jsem se do ní pořádně začíst. Hlavní hrdina – Arťom mne tolik nezaujal a pro mě zcela překvapivě přežil až do konce knihy. Z knihy mám smíšené pocity. Některé části se mi hodně líbily, ale převážně jsem se těšila, až knihu dočtu a sáhnu po jiné.
Tady jsou ty části, které mne zaujaly.
,,Vědění, chlapče, je světlo, a nevědění tma.“
,,Čas je jako rtuť – jakmile se pokusíš ho rozkouskovat, okamžitě se zase spojí a bude znovu jednotný, celostní a beztvarý. Lidé si ho ochočili a spoutali ho v hodinkách a stopkách; pro ty, kteří drží čas v řetězech, plyne stejně. Avšak dopřej mu svobodu a uvidíš, že pro každého plyne odlišně. Pro jednoho se pomalu vleče a měří ho vykouřenými cigaretami nebo počtem nádechů. Jinému naopak letí jako šílený a jeho jednotkou jsou prožité lidské životy.“
,,Smrt není strašná – strašné je čekat na ni.“
,,Mnohem snáze umírají ti, kteří v něco věří a jsou přesvědčeni, že smrt neznamená konec.“
,,Osud má svou jedinečnou logiku.“
,,Dospěl k poznání, že existují otázky, na které by raději nikdo neměl znát odpověď.“
Kniha mě ze začátku moc nebavila, dokonce jsem ji načala a po cca 80 stránkách na půl roku odložila, než jsem se k ní znovu dostala. První polovina se hrozně táhne, druhá už je lepší, čtivější. Moc mi nesedla hlavní postava. Celkově bych knize dala 80 %.
Dmitry Glukhovsky vměstnal celý svět do moskevského metra, kde roli států převzaly stanice. Setkáte se tam s chudými stanicemi, kde obyvatelé živoří, i s těmi, kde se stále snaží udržet lidské hodnoty a vzdělanost, s bezvládím, rasismem, komunismem, fašismem, s vírou v různé bohy i s vírou, že zbraně vše vyřeší. Stejně tak rozmanití jsou obyvatelé metra, kteří tvoří poslední ostrůvek zničené lidské existence.
Jak je Glukhovsky konkrétní ve fungování metra, podobu nestvůr ohrožující tento podzemní život nechává zcela na čtenářích a jejich představivosti. A tato nekonkrétnost společně s mnoha mýty a legendami, které už stačily v metru vzklíčit, dělá z knihy napínavé a potemnělé čtení, které se navíc od klasické postapokalyptické sci-fi postupně posouvá k čím dál tím většímu mystičnu.
Velice přeceňovaná kniha. Hlavní postavou je ubohý trouba bez charisma, který pokaždé zázrakem vyvázne ze všech šlamastyk, k čemuž mu dopomáhají náhodné postavy, jež na cestách metrem potká, aniž by tušili, proč tak vlastně konají. Očekávala jsem, že druhá polovina knihy chytne ten správný spád. Nicméně čím více jsem se ke konci příběhu blížila, tím více jsem se nudila. Tento "bestseller" mi vehnal slzy do očí a nebyla jsem s to ho dočíst. Nebyly to však slzy dojetí, nýbrž slzy utrpení. Námět je povedený, akorát by si zasloužil kvalitnějšího spisovatele. Jedna hvězdička pro Marka a jeho krysu Raketu, kteří mě alespoň dokázali rozesmát.
Pro citlivé jedince nedoporučuji. Když si člověk vezme současný stav společnosti (covid, napětí na východě apod.) není mu z toho úplně do tance a k tomu navíc se ještě za dlouhých zimních večerů pohroužit do atmosféry temného a tajemného moskevského metra....Už to cítíte taky? :)
Ke knize mám jen menší technickou poznámku - chyběla mi mapka tras. Nakonec jsem si vygooglila tu, co je k PC hře, ale bylo fajn si jen zalistovat dopředu a trochu se zorientovat. Kniha má ve svém žánru velmi dobrá hodnocení. Já hodnotím také vysoko. Ne úplně nejvýš, ale vysoko. :) U mě kniha splnila to, co jsem od postkatastrofické knihy čekala - skvělá atmosféra, napětí, sem tam nějaká příšerka a děj taky dobrý, byť se to někdy na můj vkus až moc táhlo.
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro tma mutanti radiace postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2010 |  Metro 2033 |
| 2015 |  Budoucnost |
| 2011 | Metro 2034 |
| 2016 | Metro 2035 |
| 2013 | Soumrak |
Hovadina. asi jako metro v Bratislavě.