Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478824/bmid_metro-2034-erI-478824.jpg
3
1695
1695
Svet je v troskách. Ľudia sa navzájom vyhubili. V mestách zničených rádioaktívnym odpadom sa nedá žiť. Za ich hranicami sa rozprestierajú vyprahnuté púšte a húštiny čudných zmenených lesov. Nikto netuší, aké tvory v nich žijú. Civilizácia zaniká. Kedysi dominantný ľudský druh upadá do zabudnutia a spomienky na jeho slávu blednú. Od týchto udalostí ubehlo necelých dvadsať rokov. Druhy, ktoré vznikli v zamorenom svete, sú oveľa lepšie prispôsobené žiareniu ako ľudia. Ostalo len málo tých, čo sa nechcú zmieriť s realitou. Bývajú v moskovskom metre, najväčšom protiatómovom kryte, aký človek vybudoval. V poslednom útočisku ľudstva, kde sa všetko podriaďuje jedinému: vôli prežiť. Obyvatelia okrajovej stanice Sevastopoľskaja sa urputne bránia proti neustávajúcim útokom mutantov z povrchu. Odolávajú vďaka podpore centrálnych staníc metra a ostrieľaným bojovníkom. Jedného dňa sa však preruší zásobovanie aj telefónne spojenie. Vyslaní prieskumníci sa nevracajú a mutanti z povrchu i temné sily z hlbín zeme stále útočia. Vetchý starec zo Sevastopoľskej a neznámy zabijak v službách stanice sa podujmú zachrániť ďalšiu obrannú baštu pred záhubou. Svoju úlohu tu zohrajú dievča zo zabudnutej staničky a prefíkaný flautista, ktorý sa pripojí k výprave po temných tuneloch. V tom čase sa trinásťročný Váňa rozhodne opustiť rodnú osadu a vydať sa na Cestu, ktorej koniec je neistý. Stretne bývalého člena posádky jadrovej ponorky Serafima Antonoviča a dozvedá sa o apokalypse, ktorá postihla svet. Spolu sa vydajú na nebezpečnú púť do Moskvy v nádeji, že práve tam sa zachovali zvyšky civilizácie. Čo ich však čaká na konci Cesty?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2019
,
Ikar (SK)
Originální název:
Метро 2034 (Metro 2034), 2009
více info...
Přidat komentář
Na začátek je třeba říct, že toto pokračování má v sobě ještě méně akce než první díl. Ale nemyslím si, že autor zamýšlel, aby byla akčnost hlavní charakteristikou této série (pokud ano, tak se mu to opravdu nepovedlo). Ten, kdo chce akci, si může zahrát počítačovou hru.
Důraz je opět kladen na mýty, také se zde otiskla autorova fascinace antikou (která se znovu objevuje v Budoucnosti).
Chápu, že někoho to může otravovat, ale mě čtení vnitřních monologů postav prostě bavilo. Tato kniha předkládá jiné úhly pohledu na život v Metru a taky nám přibyla ženská (teda spíše dívčí) složka. Nové postavy jsou v podstatě zakomplexované a všechny více či méně šílené, bodejť vždyť žijí v Metru.
Stejné prostředí, nové postavy. Myslím, že v moskevském Metru pana Glukhovského žije ještě hodně lidí, o nichž si můžeme přečíst a kteří nás strhnou do svých "dobrodružství", do svých poutí. Líbí se mi pohled do duší lidí, kteří jsou vystaveni příšernostem života pod zemí s různými potvorami a kreacemi, ať už lidskými, nebo nelidskými. Jsem nadšená fantazií a představivostí autora i schopností propracovat své hrdiny.
Budu zrejme jedna z hodne mala, ale me se tohle volne pokracovani(zduraznuji volne, protoze nekdo si tu stezoval, ze to je mimo predchozi pribeh) moc libilo. Filozoficke chvilky jsem vitala, clovek se aspon trochu zamysli. Chapu ze muzum asi vadila ,,romanticka'' zapletka, ale aspon je videt, ze autor umi zaujmout obe pohlavi:-). Davam o hvezdu vic nez predchozimu dilu.
Moc to nebudu rozmazávat, protože už bylo vše napsáno, takže jen takové shrnutí:
- proti 2033 nuda
- samé rádoby filozofování, ale akce nikde
- divné ukončení
- trochu jsem se ztrácel v politice Metra
- úplně odpad to není, atmosféru to jakž takž má a poslední kapitola až dvě mají i nějaký náznak akce
Oproti 2033 jsem se poměrně dost nudil. Prostředí mě přišlo méně obrazně napsané jako v předešlé knize. Čteno pouze z povinnosti.
Celkové hodnocení 40%
Celkem snadno vklouznete zpět pod povrch do zničeného světa v podzemí, a přesto to bylo jiné, ... nemohla jsem se rozhodnout, jestli Metro 2034 je pokračováním, či snad volným pokračováním Metra 2033 ... anebo vlastně samostatným příběhem, vycházejícím se společného základu ... postapo světa Moskevského metra a záhadného bojovníka Huntera ... záhadného natolik, že se jeví skoro jako někdo jiný než ten, se kterým jsme se seznámili v Metru 2033... tuhle otázku jsem tak úplně nerozluštila, prostě jsem přijala karty tak, jak jsou rozdané:
„Poslední hráči to vzdali už před desetiletími a znetvoření, strach nahánějící tvorové, kteří se tam teď pohybovali, hráli novou partii podle svých pravidel. Z hlediska lidí nebylo na odvetu ani pomyšlení.“
... a odhodlaně se pustila do dalšího čtení ... a opětovně se „seznámila“ s nelítostně vyhlížejícím a respekt, až hrůzu vzbuzujícím bojovníkem Hunterem, a taky se „sympaťákem“ Homérem, už jen to jméno a pak jeho urputná snaha zachovat „paměť lidstva“ :-) :
„Když malé děti zavřou oči, věří, že se celý svět ponořil do tmy; domnívají se, že všichni kolem nich jsou v té chvílí stejně slepí jako ony. V tunelech je člověk bezmocný a naivní jako ty děti, napadlo Homéra.“
„Strach a zděšení nejsou v žádném případě jedno a totéž. Strach člověka pobízí a nutí jednat a objevovat nové cesty, zatímco zděšení ochromuje tělo i mysl a zbavuje všeho lidského. Homér už toho v životě viděl dost, aby uměl rozdíl mezi oběma emocemi rozpoznat.“
... při čtení jsem nakonec pochopila, že „fatální hra o lidstvo se s každým dnem stále více osamostatňovala a nakonec už nezbýval čas přijmout správná rozhodnutí“... a hned se ptala, jestli je tohle to, co způsobilo „posun“ či změnu Hunterovy postavy?
... protože nakonec zjistíte, že je prostě třeba smířit se s tím, že vše je už definitivně spočítáno a nic se s tím nedá dělat:
„kolektivní šílenství ... oloupilo lidi o jejich lidskost ... a jestliže Země byla předtím prozkoumána a osídlena až do posledního zákoutí, změnila se teď zase ve stejný bezbřehý oceán chaosu a zapomnění, o jakém mluvili už antičtí filozofové. A nepatrné ostrůvky civilizace klesají jeden po druhém do jeho hlubin, ... lidstvo očividně zdivočelo. ... nastala epocha skutečné pohromy.“
Když jsem jela včera odpoledne z práce domů, svítilo slunce, nízko nad průzračně modrým obzorem, a pomalu se barvilo do červena, mrzlo, a sníh jiskřil, a já si vzpomněla ... na jednu jedinou větu z téhle knížky:
„Naráz ... miliardy slov zůstaly nevyřčeny, miliardy snů neuskutečněny, miliardy urážek neodpuštěny.“
Mě se to líbilo...miluji totiž toho psychopata Huntera, Homér mi neva. První díl mě zpočátku dokonce trochu zklamal, čekala jsem právě to postapo filozofování, na moje gusto moc akce a mutantů. Byla to moje první knížka tohoto žánru.. nakonec se mi to ale vlastně strašně líbilo. Druhej díl je jinej... jak jsem byla v prvnim rada, ze tam neni zadny milostny vztah, tak tady mi zase bylo lito, ze to skoncilo jak to skoncilo, ale domyslela jsem si, ze Sasa neumrela a s Hunterem budou mit aspon tri hunterosašátka a Homér jim bude dělat ďedečka.
Podle mě to není horší, jen jiné. Prostředí metra už není tak fascinující, což se dá čekat, když už vás to ohromilo v prvním díle. Snad jen..doteďka se divim, jak jsem prezila tolik mrtvol a krve. Co si ale cením je, ze nikdy není popis nejakych opravdovych nechutnosti....jako je, ale da se to i pro citlivejsi povahy. Behem cteni totiz trochu znecitlivi.
Tentokrát nesledujeme osudy Arťoma, ale staršího muže Homéra, který se vydá za úkolem s Hunterem. Už od začátku knihy je pak zřejmé, že Hunterova osobnost prošla od prvního dílu značnou proměnou. Slabší než první díl, ale atmosféra malého uzavřeného světa tu stále je.
Mám ráda Glukhovského knihy, vždy vás donutí se zamyslet nad daným příběhem a nejen nad ním a zde to nebylo jinak. Je vyřčeno mnoho otázek a mnoho z nich má odpovědi v nás, stačí se jen na chvílí zamyslet. Mě vůbec nevadilo, že v knize se možná pro někoho až moc filozofuje, já mám ráda, když mne kniha přinutí zamyslet se nejen nad s sebou samotnou. Jen mne mrzí jak to dopadlo se Sašou a Leonidem, ale ne každá kniha musí končit dobře pro všechny. Za mne tedy 5 hvězdiček, ale pokud hledáte velkou akci asi vás kniha zklame, ačkoli není nad škodu se někdy zastavit a zafilozofovat si ;-)
Kniha byla dobrá, ale rozhodně se nedokázala srovnat s předešlým dílem, který byl značně lepší. Byl to spíš takový dodatek, který už se nevešel do prvního dílu. Nejednalo se moc o akční knihu, jak o filozofickou. Nevadilo by mi to kdyby vyrovnávala akční část, ale té filozofické bylo prostě moc, na to co se v knize dělo. Zajmavé mi přišlo vložení myšlenky ,,nesmrtelnosti‘‘ v podobě Homéra, který se pokoušel napsat epický příběh o jeho výpravě. Celá kniha byla místy zdlouhavá a nezábavná. Ani vyprávění z pohledu Huntera a Homéra, mi nepřišlo tak zajímavé jako z Arťomova. Doufám že třetí díl Metro 2035 bude lepší.
O hvězdičku slabší než 2033, ale i tak 4 z 5 znamená, že to byl dobře strávený čas.
Skvěle napsaná kniha, četla se sama. Ale přece jen se mi víc líbil první díl - více mi byl sympatický jako průvodce Arťom, i se svými zvláštními schopnostmi, než zabiják Hunter.
Oproti prvnímu dílu je to vážně slabota, "filosofování" o ničem převládá nad akcí, protože Hunterovi nejspíš úplně jeblo, a vede to stařík, který sice vylezl ze stanice, ale nechtěl zmizet. Těším se na třetí. :)
Rozdíl mezi prvním a druhým dílem je asi takový, jako kdybych přešla z vyspělé prosperující stanice metra někam na kraj trasy, kde už všechno skomírá. Škoda, snad to zachrání třetí díl.
Metro 2034 nelze považovat za plnohodnotné pokračování první knihy, je to spíše bonusový materiál, který se do prvního dílu nevešel a nakonec to s trochou snahy vydalo na kratší knihu. Jak číslovka v názvu napovídá, jsme v ději vrženi o rok dopředu, jiné stanice, jiní hlavní hrdinové, podobné problémy, stejně ploché vyprávění. Slabina téhle série je jednak neatraktivní stále se opakující prostředí, které se brzy omrzí, byť se autor snažil vykreslit podzemní společnost jako pestrou mozaiku ideologií a názorů a okořenit to množstvím nejrůznějších zmutovaným tvorů. Druhak Glukhovsky zkrátka není příliš dobrý ve vykreslování charakterů, postavy jsou ploché, neživé. Místo, aby dále rozvíjel nám již známou a alespoň trochu sympatickou postavu Arťoma, vytváří nové postavy Homéra a Saši a na scénu se vrací Hunter. Celá tahle skupinka mi zakrátko lezla na nervy, každý z nich byl svým způsobem posedlý něčím, čemu sám příliš nerozuměl, jejich jednání bylo mnohdy iracionální, nechápal jsem je. Do toho opět nekonečné popisy tunelů a stanic metra, historie, povídačky, domněnky, líčení jejich strategického významu pro tu či onu stranu. Není to zábavné a nefunguje to, ten svět je zkrátka příliš malý a jednotvárný na to, aby byl něčím zajímavý, opět musím zmínit Silo, které se potýká s podobným problémem. Někde v půlce knihy jsem se modlil, ať už je konec a o dalším dílu nechtěl ani slyšet. Dvě hvězdy, myslím, že letos jsem nic horšího nečetl.
Štítky knihy
Rusko Moskva ruská literatura putování podzemí metro radiace vědecko-technická revoluce postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2010 |  Metro 2033 |
| 2015 |  Budoucnost |
| 2011 | Metro 2034 |
| 2016 | Metro 2035 |
| 2013 | Soumrak |
Více filozofování, hlavní postava Homéra je postarší muž, který zažil svět před katastrofou a tak se rozhodl polemizovat o člověku. Má k tomu dost času, protože děj se posunuje pozvolna. Ale stejně dostane čtenář k dispozici zběsilou honičku metrem, kdy jedna stanice střídá druhou a na nic není dost času... Významné plus za rozvíjení Hunterova příběhu.