Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478824/bmid_metro-2034-erI-478824.jpg
3
1695
1695
Svet je v troskách. Ľudia sa navzájom vyhubili. V mestách zničených rádioaktívnym odpadom sa nedá žiť. Za ich hranicami sa rozprestierajú vyprahnuté púšte a húštiny čudných zmenených lesov. Nikto netuší, aké tvory v nich žijú. Civilizácia zaniká. Kedysi dominantný ľudský druh upadá do zabudnutia a spomienky na jeho slávu blednú. Od týchto udalostí ubehlo necelých dvadsať rokov. Druhy, ktoré vznikli v zamorenom svete, sú oveľa lepšie prispôsobené žiareniu ako ľudia. Ostalo len málo tých, čo sa nechcú zmieriť s realitou. Bývajú v moskovskom metre, najväčšom protiatómovom kryte, aký človek vybudoval. V poslednom útočisku ľudstva, kde sa všetko podriaďuje jedinému: vôli prežiť. Obyvatelia okrajovej stanice Sevastopoľskaja sa urputne bránia proti neustávajúcim útokom mutantov z povrchu. Odolávajú vďaka podpore centrálnych staníc metra a ostrieľaným bojovníkom. Jedného dňa sa však preruší zásobovanie aj telefónne spojenie. Vyslaní prieskumníci sa nevracajú a mutanti z povrchu i temné sily z hlbín zeme stále útočia. Vetchý starec zo Sevastopoľskej a neznámy zabijak v službách stanice sa podujmú zachrániť ďalšiu obrannú baštu pred záhubou. Svoju úlohu tu zohrajú dievča zo zabudnutej staničky a prefíkaný flautista, ktorý sa pripojí k výprave po temných tuneloch. V tom čase sa trinásťročný Váňa rozhodne opustiť rodnú osadu a vydať sa na Cestu, ktorej koniec je neistý. Stretne bývalého člena posádky jadrovej ponorky Serafima Antonoviča a dozvedá sa o apokalypse, ktorá postihla svet. Spolu sa vydajú na nebezpečnú púť do Moskvy v nádeji, že práve tam sa zachovali zvyšky civilizácie. Čo ich však čaká na konci Cesty?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2019
,
Ikar (SK)
Originální název:
Метро 2034 (Metro 2034), 2009
více info...
Přidat komentář
Po přečtení Metra 2034 musím říct že mě čekalo veliké sklamání. Nemám nic proti vykreslování motivací a důvodů jednotlivých postav ani nemám problém s tím že se v knížce hraje s jinými postavami než v prvním díle, ale tentokrát bych řekl že autor zašel až příliš daleko až vlastně úplně přestřelil…
To už není zkoumání nitra jednotlivých postav, ale filozofické dílo které se naprosto vážně zaobírá spíše než dějem, tak zkoumáním nově vzniknuvší filozofie v rámci světa v metru.
Né že bych se nechtěl někdy zamyslet nad důležitostí atomů ve vesmíru, ale zde už toho bylo příliš.
Jak mě první díl zcela uchvátil a bezproblému jsem se byl schopen vcítit do pocitů Arťoma, tak u jeho nástupce – 60letého filozofa Homéra- tak zde o vciťování se nemůže být ani řeč. Popis muže který putuje po metru jen proto aby našel svůj vnitřní klid tím že napíše 40stránkovou epopej o životě v metru a já jsem díky tomu nucen donekonečna číst o tom jak hledá svojí můzu a jak si nevšímá ostatních lidí protože by se jejich příběhy do jeho knížky nikdy nevešly… no pro mě naprostá ztráta času…
Věčné (a nejen zcela zbytečné, ale chvílemi až úmorné) rozebírání nitra Huntera mi po nějaké době začalo jít doslova až na nervy, protože věčným debatám o „velkém vnitřním nepřítely v každém znás“ jsem schopen přiřknout svojí pozornost jen několikrát a pak už mě to začíná vyloženě prudit.
Knížku jsem přečetl celou jenom proto že sjem doufal že se to v nějaké chvíli změní - což se nestalo… Popsat kompletní děj by doopravdy nevydalo na více než dvě – tři stránky. Překvapení žádné nečekejte a zvraty už vůbec ne.
Co bohužel musím knížce vyčíst nejvíce, tak i pro mě absolutní absence atmosféry – oč mě první díl bavil i po několikerém přečtení tak o to méně je atmosféra přítomna v tomto vydání. Čtenářovi se tak dostane jen úsečného popisu míst a tam kde v prvním díle by za hrdinu skoro dýchal, tak tady bohužel jen znuděne zívá – můj zájem o osud postav bohužel nulový a to i přes to že během čtení je zabíjeno nepočítaně lidí, tak je mi to upřímě fuk. Atmosféra prostě je asi tak z jedné setiny toho co předtím a to tomu ještě možná přidávám.
Jedinou postavou která mě malinko bavila byla mladá a najivní holka která se zničehonic ocitne ve velkém světě metra, ale to byla jen nepatrná náplast na jinak filozoficky zničující pokračování jinak vynikajícího prvního dílu.
Pakliže tedy člověk není skalní fanda až přehršle filozofických úvah z prostředí poskapokalitpického ruského metra, tak si troufám tvrdit že pro něj bude kniha velkým zklamáním.
Pro mě byla tato knížka vskutku nečekanou ztrátou času a jediné co mi po přečtení vrtá hlavou jak je možné že Dmitry Glukovsky po napsání perfektního Metra 2033 zahodí vše co si tak pečlivě a pracně vybudoval a naservíruje nic netušícímu čtenáři takovou s prominutím ptákovinu - bohužel tohle lze hodnotit jen jako autorův obrovský přešlap.
Doporučuji pouze a jen tomu kdo se k smrti rád při čtení nudí a ještě navrch se vyžívá se v nesmyslných popisech duševních pohnutek postapokaliptického metra.
Oproti dobrodružnému prvnímu dílu je díl druhý krokem zpět. Autor snad už při psaní věděl, že na bázi jeho předešlého díla vzniká počítačová hra a tak i sama kniha jako by tomu byla podřízena. Mystická atmosféra jednotlivých stanic metra ustupuje do pozadí - naštěstí ale úplně nevymizela, viz Homérova vyprávění o minulosti nebo stále pokračující legendy o Smaragdovém městě. Namísto ní tu máme samé blokposty, samopaly a vysílání vojenských jednotek do sousedních stanic. A sám Hunter, jak se zdá, není nic jiného než nabušený herní superman 99. úrovně, kterého autor alespoň v druhé polovině knihy zatíží jistými psychickými problémy.
Další díl si ale dám, jednak to tak hrozné zase nebylo (a moskevské metro je prostě místem úžasným už dnes před apokalypsou) a jednak ohlasy na 2035 jsou docela jiné než na 2034. 60%
Zadne zklamani se (prekvapive?) nekonalo. Cetlo se mi dobre, i kdyz kniha nebyla tak pusobiva jako "33". Asi proto, ze jsem nemela presprilisna ocekavani. Uz oteviram dalsi dil...
Od prvního dílu Metra 2033 autor trochu bych řekl odběhl stranou od popisování okolí příběhu a detailů samotných a zaměřil se spíše na to jak splácat děj jinak a navázat na předchozí díl, což se mu z části povedlo, a však já osobně jsem se při četbě místy ztrácel v komunikacích mezi jednotlivými postavami a děj celkově mi nepřišel natolik propracovaný, jako u předchozího dílu. Samozřejmě však jsem knihu i přesto hltal, jelikož autor dílo pojal z pohledu osoby, která měla na vývoj Arťoma v prvním díle značný vliv a tím byl Hunter a vcítit se do role a života Huntera, který bych řekl popsal velmi lákavě a výstižně a zároveň dosti tajemně, se mi velmi zamlouval.
Zkrátit to na 100 stran - mohla z toho být dobrá povídka. Bohužel je to jen zbytečně dlouhý román skoro o ničem. A konec mě zklamal asi nejvíc.
Závěr mě tentokrát do kolen neposlal a atmosféra nebyla tak temná, anžto metrem necestoval mladej a ze všeho připosranej klučina, kterej poprvé pořádně opustil svojí mateřskou stanici, ale skupinka v čele s terminátorem. I přesto mě knížka bavila a dočetl jsem jí velice rychle. Bavilo mě sledovat Hunterův vnitřní souboj (leč mu sem tam mrdalo už moc) a čekal jsem na každou informaci, která trochu poodhalí závoj tajemna kolem něj. První díl prostě nasadil laťku moc vysoko. Nicméně teď mě čeká poslední kniha z týhle výborný trilogie a ta prej dosahuje zase oněch kvalit jako díl první.
Nadšení jako u prvního Metra se nekoná, ale rozhodně nemohu říct, že by se mi "Třicetčtyřka"nelíbila. Příběh byl zajímavý a postavy mely rozhodně potenciál. Potenciál, který nebyl uplně využitý. Hunterova postava je to nejzajímavější z celé knihy, ale my se o ní bohužel dozvíme pouze to, co vidí Saša a Homér. Jistě to byl záměr, ale já jsem trošku zklamaná. Z krátkého nahlédnutí do ostatních stanic jsem byla chvilkama zmatená. Těžko jsem se orientovala, kde vlastně jsem a v jaké fázi nákazy jsou její obyvatelé. Kdo tam vlastně velí a kde že je ten Arťom.
Naštěstí atmosféra, napětí i filozofie zůstaly, tak mohu být spokojená.
Výtka překladateli za občasné velmi krkolomné výrazy.
První díl (Metro 2033) mě nadchnul. Druhý díl (Metro 2034) sklamal. Vůbec žádné překvapení, emoce, napětí. O hlavním hrdinovi z minulého dílu sem tam nepodstatná zmínka.
Po prvním díle jsem se s nedočkavostí pustila do dalšího. Čtu, čtu a najednou konec. Nic zvláštního se neudálo. O hlavním hrdinovi padlo pár vět a to z podání vypravěče Homéra. Hlavní hrdina prvního dílu se tam jen mihl a vůbec nevím co s ním je. Jak skončil konec prvního dílu? Kde je nějaká návaznost? Doufám, že 3 díl bude podstatně lepší, když tam bude především Arťom. Huntera je škoda, mohl to být nakonec sympaťák.
Záčatek knihy mě bavil, bohužel celý příběh nikam nesměřuje a nijak nekončí. Celé to vypadá jako zapomenuté vyprávění příbehu, který se nevešel do prvního dílu. Celá kniha za prvním dílem značně pokulhává...
Přišlo mi, že autor v prvním dílu nevyužil všechny své nápady a tak to udělal tady...takže místo svébytné knihy šlo spíše o popsání dalších stanic, míst a lidí.
Druhý díl se mi líbil o něco méně než první. Zřejmě ta originalita a atmosféra zachycená v prvním díle ve druhém již vyprchala.
Mně se tedy druhý díl líbil víc než první, ani chvilku jsem se u něj nenudila. A konečně je tu taky nějaká výraznější ženská postava, což je docela příjemná změna :-)
O poznání slabší jako první díl, ale i tak tam bylo několik zajímavých pasáží. Něco tomu chybělo a rozhodně to mohlo být kratší. Nečekejte od toho to stejné jako v Metru 2033.
za přečtení rozhodně stojí (4/5)
Předchozí metro, jak tady píše každý druhý člověk, bylo vcelku jasně lepší, to ale neznamená že se jedná o nějakou blbost, kdepak.Atmosféra se opět dobře hodí k místům na kterých se děj odehrává (bohužel zde se zajména druhá část děje odehrává na stanicích metra a ne v tunelech, takže atmosféra nemá takový efekt jako u předchozího dílu).
Příběh je slabší jak u 2033 ale i tak není špatný, sem tam je zbytečně zdlouhavý.
Dvě dějové linie vůbec nevadí a že by je autor nezvládal dobře napsat (zkorigovat vzájemně na sobě), to se také říct nedá (a kdo četl něco složitějšího jako je např. Hra o Trůny, tomu to vůbec nepříjde)...
Musím říct že se mi to opět v celku dost líbilo...
Po Metru 2033 které bylo naprosto výborné postapo. Přichází pokračování, které pro mě bylo extrémní zklamání. Postavy jsou naprosto nezajímavé a jejich filozofování po cestě prostě nefunguje jak nejspíš autor zamýšlel. Bohužel tuhle knihu prostě nemůžu doporučit pár světlých chvilek tam je jako popis některých částí metra, souboje s mutanty, ale jako celek se to jeví šité horkou jehlou. Jako by autor nedokázal vymyslet smysluplný příběh do kterého postavy zasadit a tak pobíhají z jedné stanice na druhou, rozdělují se a poté náhodně zase setkávají. Postava Arťoma z předešlého dílu je tam zmíněna jenom na pár stránkách a obecně tam nechápu moc její smysl s tím, že tam ani není dovysvětleno jak to s ním skončí.
Co jsem zatím četl bohužel ani třetí metro 2035 nevypadá, že by se vrátilo do šlépějí prvního dílu a spíš jde už naprosto jinou cestou. Takže pokud se chcete vrátit do světa postapokalyptického metra doporučuji spíš šáhnout po výborných hrách než po knihách.
Když jsem jedním dechem přečetl Metro 2033, okamžitě jsem si koupil jeho pokračování v domnění, že bude na předchozí díl navazovat. Kdybych se do čtení 2034 pustil ihned, jak jsem měl v plánu, asi bych byl hodně zklamán. Jelikož jsem se ke knize ale nakonec dostal až zhruba měsíc po zakoupení, ani mi příliš nevadilo, že jsou zde hlavními postavami úplně noví lidé (vyjma Huntera) a že Arťom zde hraje naprosto okrajovou roli. Nijak zle na mě nepůsobily ani dvě dějové linie, naopak. Jde o knihu, která je neméně poutavá, jako ta předchozí.
Pokračování brilantního Metra 2033 by bylo dokonalé... nebýt dvou dějových linií, pro které se autor rozhodl. Absolutně nefungovalo, čtenář se musí neustále přepínat na různé polohy, listovat dozadu (a poté, co mu dojde trpělivost, i dopředu) a ztrácí pozornost.
Ne že bych byl odpůrce množení dějových linek. Takovému Kunderovi to třeba fungovalo bezvadně. K Metru se to ale nehodí.
Štítky knihy
Rusko Moskva ruská literatura putování podzemí metro radiace vědecko-technická revoluce postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2010 |  Metro 2033 |
| 2015 |  Budoucnost |
| 2011 | Metro 2034 |
| 2016 | Metro 2035 |
| 2013 | Soumrak |
Po přečtení množství negativních komentářů jsem moc neočekával a to možná bylo dobře Kniha mě ve výsledku bavila, nepřečetl jsem ji úplně jedním dechem, ale při čtení jsem se nenudil. Jako problém bych viděl, hlavní postavu Homéra, do kterého jsem se nevžil. Tento nedostatek částečně napravila Saša, které jsem fandil a do děje mě vtáhla.