Metro 2035
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408910/bmid_metro-2035-Eor-408910.jpg
4
1149
1149
2. vydání. SVĚTLÁ MINULOST, TEMNÁ BUDOUCNOST Rok 2035 Třetí světová válka v podobě jaderné katastrofy smazala lidstvo z tváře Země. Planeta osiřela. Velkoměsta byla obrácena v prach a popel. Železnice rezivějí. Družice se osaměle potácejí na oběžné dráze. Rozhlas na všech vysílacích frekvencích mlčí. Přežili jen ti, kteří poté, co se rozezněly poplašné sirény, stačili doběhnout ke vchodům do moskevského metra. Tady, v hloubce několika desítek metrů, na stanicích a v tunelech, se snažili přečkat konec světa. Vytvořili si zde svůj mikrokosmos místo původního makrokosmu. Ze všech sil se upínají k životu a odmítají se vzdát. Sní o tom, že se opět vrátí na povrch – jednou, až pomine radioaktivní záření způsobené svrženými atomovými bombami. A nevzdávají se naděje, že najdou další přeživší…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Laser-books (Laser)Originální název:
Метро 2035 (Metro 2035), 2015
více info...
Přidat komentář
Četl jsem jedním dechem. Ponurou atmosféru Metra doplňuje i pochmurný konec, který je blíž a blíž. Hlavní postavou se opět stává Arťom, který se snaží za každou cenu najít další přeživší mimo moskevské metro a tím i šanci na záchranu svého domova. Tu depresivní atmosféru si čtenář užije dosyta. Když další a další Arťomův plán se obrací v prach, neustále mu někdo hází ne klacky ale rovnou klády pod nohy a každý jeho spojenec a přítel na svou pomoc Arťomovi doplatí. Konec mě osobně překvapil. Nečekal jsem ho takový. Ale Glukhovskymu se povedl náramně. Snad se ještě někdy k tomuto světu tajemna, nadpřirozena a pochmurné budoucnosti vrátí.
Glukhovského postapokalyptická trilogie se uzavírá. Na scénu se vracejí hrdinové z předchozích knih Arťom a Homér a znovu putují celým metrem. Tentokrát je to výprava plná neočekávaných zvratů a překvapivých odhalení. Zpočátku to tak ovšem nevypadá. Příběh se rozjíždí zvolna a těžkopádně, nabalujíce na sebe spoustu nesmyslné krutosti a nemilosrdné zvířeckosti. Dost iritující jsou v tomto stádiu i dialogy, které působí jako rozhovor dvou koktajících mnichů, kteří se navzájem v nikdy nekončící diskuzi plné zámlk přesvědčují o své pravdě. Až ve druhé polovině knihy se roztáčejí kola osudových událostí, které pak už nedají člověku až do strhujícího konce vydechnout. Najednou do sebe začne všechno zapadat, takže člověk zapomene na nudný začátek a otřesné dialogy a nechá se strhnout a unášet vírem spolu s Arťomem a jeho druhy. Na povrchu příběhu se také více než kdy dříve začnou objevovat a krystalizovat charaktery, a to nejen hlavních postav, ale i davu a společnosti jako takové. Povrchnost, sobeckost, lenost a strach ze změn pak provázejí Arťoma k jeho cíli. Po slabém druhém dílu si Metro 2035, byť s určitými výhradami, znovu osobuje právo na plný čtenářův zájem.
Táto časť bola najlepšia, ale stále žiadna pecka, ktorú by som nedokázala odložiť z rúk. Arťom mi čiastočne liezol na nervy, vždy to pohnojil najviac ako mohol. Tak ako aj v prvej časti aj v tejto ma najviac bavili pasáže, ktoré sa odohrávali na povrchu. Ako celok séria bola skôr priemerná a myslím, že viackrát ju čítať nebudem.
No, tak tohle hodnocení jsem od sebe nečekal. Od autora jsem toho četl více a na tento poslední díl Metra jsem se vyloženě těšil.
Nejprve pozitiva - vždy mne udivuje bizardnost světa metra, některé scény tak živě popsány, že mi běhal mráz po zádech. Rozdíly mezi životem a smrtí, mezi jednotlivými kastami, stanicemi. To je to, co na se mi na autorovi líbí. Také vnitřní boj, který svádí hlavní hrdina sám se sebou a sami netušíte, zda se již nezbláznil a nezdá se mu to nebo ještě žije a je při smyslech.
Negativa - hlavní linie je od počátku daná, s tím problém nemám a je to tak u všech tří dílů, ale tady mi něco chybělo. Nebo možná přebývalo, moc zamotané, teorie, tajné spolky... A co byl největší problém tak to byly dialogy. Místy jsem se vracel abych pochopil, kdo co říká a proč. Nevím, zda to je českým překladem nebo to byl záměr autora, ale mi se to nelíbilo.
Závěrem, kniha je rozhodně dobrá a má doslova úžasné místa. Pokud jste četli předchozí díly, tak doporučuji, ale nebuďte zklamaní. První díl byl rozhodně nejlepší. Zde už mi to přišlo jako "tahání peněz" z čtenářů.
Arťom opět chodí (běhá, plazí se a dokonce pluje) stanicemi moskevského metra (a chvíli nad ním), přičemž na každé stanici se dostává tu do menšího, tu do většího a někdy až do kolosálního průseru.
Celou dobu se žene za jediným cílem, a to navázat spojení se světem, což se mu nakonec podaří. A tady nastává cíl číslo dvě. Dostat se ven.
Moc se mi líbil závěr, od Arťomovo poznání pravdy, bunkru a jeho cesty ven, pryč, daleko...ne všechny dystopie musí končit tragicky a to se mi líbí :)
Nejprve jsem se bál, aby mě závěr trilogie nezklamal, ale nakonec se mi líbil a už se těším až si vyzkouším herní verzi tohoto příběhu.
Příběh se četl jako obvykle velice dobře, nechyběl promyšlený děj a příběh byl šikovně uzavřen. Jen škoda, že vymizeli mutanti a jiná nebezpečí. Stejně tak mě mrzelo, že se vše točilo pouze kolem lidí a neodkryla se další tajemství metra.
Jsem zvědav co nabídne autorova kniha Outpost, která pojednává o přeživších v Americe.
Trilogie se četla super, snad až vyjma táhlejšího druhého dílu.
Jediné co bych trilogii vytknul, je nesoudržnost prostředí povrchu. V prvním díle je povrch nebezpečné místo plné všudypřítomných zmutovaných lidožravých bestií, jak na zemi, tak ve vzduchu, či v budovách a ve třetím díle už o nich není ani zmínka a povrch se hemží opancéřovanými vozidly a speciálními jednotkami. Souboj mezi předválečným člověkem a adaptující se přírodou tak ustupuje do pozadí a místo toho nastupuje klišé souboje člověka proti člověku a část atmosféry neznáma povrchu tím hodně trpí.
kniha se mi líbila a celá série se mi četla jedním dechem a nevím jak to ale takhle mě ještě žádná série neoslovila a myslel jsem na ni ještě dlouho poté co jsem ji dočetl.A ten závěr...?!! to bylo něco
První díl byl až přeplácaný všemožným nadpřirozenem, postapo a jinými podivnostmi. Bylo to celkem zajímavé čtení, ale přišlo mi to přehnané. Dvojka pak byla dosti nezajímavé putování, které spíš tak vyšumělo. Trojka pak nemá s předchozími knihami v podstatě nic společného. Absolutně ruší vše, co se v nich stalo. Buď to činí nepodstatným, vymizelým, nikdy se to nestalo nebo tomu zcela mění význam. Zároveň se diametrálně liší téma knihy od postapokaliptických příběhů o přežití je z toho extrémně negativistická studie lidské společnosti, která nenechává na nikom nit suchou a vidí prakticky každého člena společnosti ve špatném světle a lidstvo jako tupé stádo starající se jen o žrádlo, šu...sex a spánek. To mě celkově nepřitahovalo. K tomu se pak přidá vyrušení předchozích knih (dvojka byla v podstatě fikce v rámci knižního světa a jednička? Těžko, říct, asi všechny zvláštnosti za 2 roky prostě vymřely), které i když mě příliš nebraly, tak jejich "zrušení" neocením, protože prostě nemám nikdy rád, náhlý retcon původního děje. Dalším záporem je pak styl, jakým je kniha napsaná. Ten je diametrálně odlišný od předchozích a dle mého by prostě kniha měla být srozumitelná a ne psaná jako nesouvislá hovorová řeč ve které se člověk snadno ztratí. Ano, lidé by tak třeba mluvili, ale kniha by prostě měla myslet na čtenáře, ne jen věrné zachycení zmatečných rozhovorů. Celkově nejslabší z trilogie a protože dvojka dostala 2*, musím zde klesnout až na 1 jedinou.
Podle mě krásně uzavřené vyvrcholení trilogie, oproti druhému dílu bravůrně zvládnuté společenské socio-psychologické problémy. Trochu mě v obecné rovině mrzí, že se autor rozhodl zlikvidovat prvek nebezpečí, který se skrýval na povrchu v podobě monster, které barvitě popisoval v prvním díle. Je trochu podezřelé, že dokázaly vymizet během jednoho roku, na druhou stranu chápu, že potřeboval otevřít bránu k vyššímu vývoji konceptu celého uzavření ságy. Konec je moc pěkný, dává čtenáři prostor k vlastní fantaziji.
Klasika. Autor z pomeranče už nevymáčkl téměř žádnou šťávu. Takže tu máme fašisty, komouše a hanzu. Podiváme se víc pod pokličku metra, ale ne tím směrem, který bychom tak úplně chtěli. Přitom ten pomeranč má ještě tolik šťávy, ale jinde. Chtěl jsem taje metra- hutnou atmosféru. Anomálie ve vzdálených koutech, Smaragdové město...
A prosím vás, líbí se někomu ty dialogy, nebo jsou ti rusové hotentoti?
Ale zvraty a intriky jsou zvládnuté skvěle. To se musí nechat.
Bohužel Arťom je fakt protivný šílenec, až jsem měl občas vztek.
Co k tomu dodat ? Trilogii Metro jsem si zamilovala a třetí díl byl super, za mě lepší než Metro 2034. A když se teď jednou za dlouhý čas ocitnu v Praze v metru, hned si na tohle super čtení vzpomenu a trošku mě mrazí.
Ze začátku to tak sice nevypadalo, ale je to stejná katastrofa jako předchozí díl. Vzdal jsem to po 100 stranách - nevidím důvod číst něco, co mě absolutně nebaví.
p.s. A ty dialogy? To snad autor nemyslí vážně... To je přece... Katastrofa... Nesouvislé... Neschopný dát do hromady jednu celou větu... :/
Druhý a třetí díl neměl vůbec vzniknout.
Třetí díl, největší porce deprese. Stvůr a mutantů tu netřeba, lidi si mezi sebou bohatě vystačí sami. Rozhodně jsem nebyla závěrem trilogie zklamaná.
Završení života v moskevském metru mě skutečně velmi mile překvapilo. Po obavách, které u mě nastaly po přečtení 2034, jsem myslel, že se kniha bude zase vydávat cestou vyšší moci. To se sice stalo, ale k tomu bylo zakomponováno vzrušení a napětí, které známe z 2033. Temno tu šlo trošku do ústraní, což plně vyvážilo samotné světlo světa na povrchu, v Moskvě.
Kniha měla příjemný spád a když už jsem si myslel, že nastává konec zase se něco “podělalo“ a Arťom musel začít od začátku.
Nejvíc se mi tajil dech, když Arťom s Homérem skončil u fašistů v pracovním/koncentračním táboře. Atmosféra nastolená v této části knihy mě zcela pohltila a já obracel stránky s třesoucími se prsty.
Myslím si, že 2035 je skutečně nejlepším dílem. Vyústění děje, gradace a náhlé spády se autorovi povedly na výbornou a čtenář se skutečně nemá čas začít nudit. Trošku mě trápí pomyšlení na to, že příběh nepokračuje dílem 2036… Ale zakončení celého příběhu Arťoma a Moskevského metra je přesně takový, jaký byl měl být. Po zavření knihy jsem se pousmál, protože jsem byl naprosto spokojený čtenář, který nelitoval jediné přečtené stránky.
Těším se na další knihy tohoto autora, které se na mě už usmívají z knihovny.
Z celej trilógie sa mi to páčilo najviac. Najmenej romantizmu, najmenej neuveriteľných prvkov. Pri prvých dvoch častiach som tak nejak tušil koniec a aj bol načase, tu som ho netušil a ani som nechcel aby prišiel...
Četlo se to dobře, mělo to spád, jen musím přiznat trochu rozporuplné pocity za závěru.
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro jaderné zbraně postapokalyptická sci-fi
Kniha, která je sice opět napsána skvěle, ale působí mnohem víc frustrovaněji než dva předchozí díly. To zklamání z jednání lidí v metru je prostě moc velké. Asi těžko si dokážeme představit, jak bychom se v takové situaci chovali my, přesto mi ale přišlo, že lidé často jednají naprosto nepochopitelně až idiotsky. A to včetně Arťoma, který se prostě nedokázal z jednotlivých lekcí poučit a furt jel to svoje. Naivita extra level. Ale přesto jsem mu fandil a přál jsem si, aby alespoň někde uspěl. Kdo mě ovšem zklamal úplně byly postavy Saši a Homéra, takový morální obrat, který zažily v této knize, to je na šavli.
Jinak utopie, špína, beznaděj a hnus - parádní závěr z pera Glukhovského jak vyšitý. Rozhodně stojí celá série za přečtení, už jen proto, abychom nedopadli stejně, pokud někdo neudrží nervy na uzdě a to červené tlačítko jako první zmáčkne. A pokud se to přeci jen stane, doufám, že bude Arťom někde nablízku.