Metro 2035
Dmitry Glukhovsky
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408910/bmid_metro-2035-Eor-408910.jpg
4
1149
1149
2. vydání. SVĚTLÁ MINULOST, TEMNÁ BUDOUCNOST Rok 2035 Třetí světová válka v podobě jaderné katastrofy smazala lidstvo z tváře Země. Planeta osiřela. Velkoměsta byla obrácena v prach a popel. Železnice rezivějí. Družice se osaměle potácejí na oběžné dráze. Rozhlas na všech vysílacích frekvencích mlčí. Přežili jen ti, kteří poté, co se rozezněly poplašné sirény, stačili doběhnout ke vchodům do moskevského metra. Tady, v hloubce několika desítek metrů, na stanicích a v tunelech, se snažili přečkat konec světa. Vytvořili si zde svůj mikrokosmos místo původního makrokosmu. Ze všech sil se upínají k životu a odmítají se vzdát. Sní o tom, že se opět vrátí na povrch – jednou, až pomine radioaktivní záření způsobené svrženými atomovými bombami. A nevzdávají se naděje, že najdou další přeživší…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Laser-books (Laser)Originální název:
Метро 2035 (Metro 2035), 2015
více info...
Přidat komentář
Tento tretí diel snáď autor písal v delíriu alebo nejakom inom halucinogénnom stave. A tak by možno aj mňa viac bavilo čítať, keby som u toho popíjala. Nie, naozaj sa mi kniha nepáčila, chaotické chovanie postáv, chaotické dialógy, v ktorých sa každý zákonite stratí, príliš veľa dejových zvratov... Zrazu zmizli všetky potvory, mutanti a nie je problém vyliezť na povrch a najväčším nebezpečenstvom sa stali terénne autá (a ľudia v nich)? Celú knihu sprevádza naštvanosť, hnev a hlavne myšlienka, že za všetkým hľadaj politiku. Naviac ukončenie celej trilógie je ako z prvotriedneho braku - veľké uzmierenie, hop do auta a cesta v ústrety krásnym zajtrajškom...
První díl skvělý, druhý nebyl špatný, ale třetí jsem četla jen, abych věděla jak to celé dopadne. Rozhodně mi chyběla atmosféra temnoty a monster.
Spousta nedořešených otázek a úplně jiná atmosféra. To co mě na prvním díle oslovilo a překvapilo, to mi v dalších hodně chybělo. Žádné příjemné mrazení a nervozita z metra samotného, jenom znechucení z politiky a z lidí. Vždyť to je na denním pořádku i v reálném světě - možná bylo právě účelem na to upozornit... Ale na mě toho bylo trochu moc. Dočetla jsem na*raná na všechny a na všechno :D Navíc zase sem tam nějaká chyba, nepřehlednost a vůbec, chvílemi mi to připadalo jako nějaká šílená halucinace...
Kdyby přede mnou 2034 a 2035 někdo ukryl, možná bych byla spokojenější ;)
První díl ( Metro 2033) mě uplně dostal.
Byl jsem v roce 2015 v Moskvě a projížděl jsem se metrem a měl jsem takový zvláštní pocit jako bych to metro znal...a takový zvláštní pocit i trochu strašidelný...a pak jsem si uvědomil, že jsem četl Metro 2033. Tak jsem chtěl tento pocit zažít v dalších dílech, ale už se to neopakovalo.
Druhý díl ( Metro 2034) mě zklamal. Třetí díl mi připadal něco mezi. Pochopil jsem , že každá kniha je jiná protože ji vypráví pokaždé jiný spisovatel. Překvapilo mě že ve třetím díle se vůbec nevyskytovali, žádní mutanti, přitom první díl byl věčný boj s nimi. Konec mě zklamal. A tak bych nakonec doporučil jen přečíst Metro 2033.
Konec, jaký si tato trilogie zasloužila. Arťom je již zkušený voják a tak se nemůže leknout kdejakýho prdu co zaslechne v tunelu. Strach musí mít jen a pouze z lidí.
Po druhém díle jsem měl trochu pochybnosti, kam se bude poslední díl ubírat, ale nakonec jsem byl příjemně překvapený. Někomu může vadit, že z příběhu zmizela monstra a další ohavnosti, ale jak se člověk postupně dostává dál a dál, zjistí, že jich je příběh plný i tak. Jen jsou to netvoři trošku jiného vzezření. A i přes Arťomovu snahu, kdy by pro svůj cíl na místě zemřel, sám zjistí, jak málo stačí lidem k tomu, aby zradili své přátele, a že většina z nich, radši zůstane tam kde je, protože se příliš bojí svůj "pohodlný" život změnit a opravdu žít...
Vrchol série. Niektorí budú namietať že to nemá atmosféru z jednotky, že monštrá sa kamsi stratili a temnota už nie je taká hrôzostrašná. No presne to je pointa. Autor dozrel a zmenil pohľad na metro. Vykreslil ho reálnejšie, dospelejšie a pravdivejšie. A ak Vám to nezapadá do deja - všimnite si že prvé dva diely napísal Homér. Ten posledný diel napísal Iľja Škurkin. Brilantný ťah Glukhovského. Tieto 3 knihy sa k nám dostali priamo z metra. A vidíme aké príbehy potreboval Homér - a čo chcel povedať Škurkin.
2033 som čítal ešte ako 18-ročný a kniha ma uchvátila svojou atmosférou.
2034 som už tak "nežral"
Potom som siahol po jeho knihe Súmrak ktorá ma vyslovene sklamala a myslel som že tohto spisovateľa hodím bokom.
2035 - knihu som ani nemal v pláne čítať. Už som netúžil po temných uličkách a naivných opakujúcich sa hrdinských príbehoch. No kamarát mi ju vložil do rúk a 2035 mi dala presne to pokračovanie ktoré som chcel. Po siedmych rokoch tohto spisovateľa opäť milujem a uvidím čo ukáže Budúcnosť :)
Uff... Nevěděla jsem, co od knížky čekat, protože na rozdíl od prvního dílu mě ten druhý zas až tak nenadchl. Nicméně od přečtení prvních dvou dílů uběhla nějaká ta doba a já po třetím dílu sáhla víceméně ze zvědavosti. Nelituji.
Kniha je neskutečně čtivá - ještěže je tak krátká, protože jsem měla opravdu problém ji odkládat. Kniha pro mě byla neskutečně napínavá. Plná překvapení. Ačkoliv mě politika nijak zvlášť nezajímá a občas jsem se těžko orientovala, tahle kniha mě prostě dostala.
Je to poměrně depresivní, bohužel ale i příliš reálné...
„dějiny píšou vítězové, ale tady je neměl kdo psát – a brzy je nebude mít ani kdo číst ... i éteru se zmocnila prázdnota. Nekonečné prázdno ...“
... tomu je možné říkat čistá beznaděj ... stav, ve kterém se nachází Arťom na začátku poslední části přiběhu, který by si nikdo nepřál prožít ... „ a našly se i stanice, kde panovala neprostupná tma, jako v tunelech, pokud tam někdo přinesl světlo v kapse, mohl z nicoty vylovit kousky reality – podlahu, strop, mramorový sloup, ...“
... v Metru ale najdete i takové, kteří jsou přesvědčeni, že všude, kde žijí lidé, je třeba zaznamenat historii ... a tak se opět setkáte taky s Homérem, který je přesvědčený, že „suchá fakta se zapomínají, a proto, aby si to lidi zapamatovali, potřebujou živou historii“ ...
... vítejte zpět v Moskevském metru ... kde rozklad společnosti uzavřené už hodně dlouho pod zemí nedokáže už nic zastavit ... ani zjevná pravda? ... nebo jen naděje? ..., možnost vylézt té díry, ... nic už nemůže přesvědčit ... a tak hluboko v podzemí se dál všichni upínají tvrdošíjně k životu a přitom jen volí pomalé „čekání na smrt“ ...
Pan Glukhovsky se do nás, lidí, opravdu docela tvrdě„obul“ ... přežít tam dole znamená ... zjednodušit ... VŠE ... jídlo, životní prostor ... ale taky uvažování ... výběr slov ...vystačíte si jen jednoduchými zkratkovitými slovními spojeními ... „Musím jim to všem povědět. Suchojovi. Všem. Našim. Zítra. Klidně.“ ... nic víc není třeba ... říkat, ... myslet, ... uvažovat ...
... a pak, při putování Metrem není největším nebezpečím a hrozbou tma, nedostatek jídla, příšery, démoni, ani krysy a jiná havěť ... ale jsou to především lidé, ... s jejich potřebou vytvářet společenství a frakce ... spiknutí, konspirace ...pak si nemůžete už být jistí ničím a hlavně nikým ... můžete jen fandit Arťomovi ... a věřit, že se nevzdá ... lidskosti ... a hlavně naděje :-)
... máte před sebou příběh s ponurou, těžkou, dusivou atmosférou tunelů, ve kterých Vás na každém kroku muže potkat smrt, a kde jediný způsob jak přežít znamená ... moc nepřemýšlet ... a pokud možno rychle reagovat ... na změť událostí ... které se metrem řítí rychlostí projíždějící vlakové soupravy :-)
... za mě důstojné ukončení série, ... autor si (jak výstižně píše SONP) ... prostě vyřídí "účty" se všemi těmi frakcemi, společenskými a politickými uskupeními, která jsme si my, lidé, navymýšleli a snažili se realizovat ... a ponechá nám (lidstvu ... a samozřejmě Arťomovi :-) ... naději :-).
Skvele zakonceni serie, v tomto pripade mi ani nevadi tolik nezodpovezenych otazek...clovek si muze domyslet. Pri cteni tohoto dilu mi na mysl vyvstalo mnoho konspiracnich teorii z dnesni doby. Trosku mi vadilo kdyz Artom ke konci nedokazal rict souvislejsi vetu...vsude same tri tecky nebo jednoslovne vety, chapu ze to autor pouzil jako vyjadreni jeho soku atp., ale nejak se mi to spatne cetlo. Na celou serii jsem se moc tesila a musim rict, ze nezklamala.
Dost nedotažené, depresívní, příliš popisné. Odhalení různých -ismů panujících v podzemí metra bránilo většímu propracování dějových linek.
Na Metro 2035 jsem se moc těšil, ale nakonec to nebylo co jsem čekal.
Nemohu říci, jestli je to dobře nebo špatně, že kniha nebyla taková jakou jsem čekal.
Tajemství, mutanti, ponurá atmosféra, anomálie, toť vše jsem od nového Metra čekal.
Místo toho mi spisovatel více přiblížil geopolitiku a malý ekosystém Moskevského Metra.
Nejspíše by mi vyhovovala zlatá střední cesta mezi pojetím první a třetí knihy.
Něco na způsob knihy "Piknik u Cesty".
Nicméně kniha mě zaujala a byla příjemně čtivá, ačkoliv někdy u dialogu jsem se musel vracet v textu, protože jsem nevěděl kdo zrovna "mluvil".
Pocit bezprávý jsem vyloženě prožíval s hlavním hrdinou, měl jsem chvíle, kdy jsem chtěl otevřít okno a zařvat, že svět opravdu neskončil, že existuje dál. To se Glukhovskymu opravdu povedlo i to, jak politika skrze davovou propagandu/dezinformaci dokáže lehce upravovat smýšlení celého Metra.
Gluchovskij se rozhodl, že zase napíše trochu něco jiného a že si ve svém post-apo světě vyřídí účty s komunisty, fašisty, oligarchy a všemocnými politiky vůbec. A nebere si servítky - rudí střílejí do vlastních, fašisti mají pracovní lágry a oligarchové se živí kaviárem, zatímco ostatním hnijí jejich drahocenné houby pěstované v tunelech. A národ ? Ten raději kus žvance a vodku z hub než revoluci. Zkrátka všechno je tak pěkně rusky v hajzlu a hrdina se může utápět ve vlastní depresi. A politici? Nechte se překvapit. Není to vůbec špatné, ale jde o další odklon od famózní atmosféry prvního dílu. Když se s tím smíříte, jde o fajn politickou fikci. Kdo ale chce mutanty a objevování dungeonu v podobě kdysi blyštivých stanic moskevského metra, bude asi zklamán. 70%
Na nové Metro jsem se dost těšil, podle recenzí mělo jít o dost povedený díl, oproti 2034. A můžu říct, že opravdu super.
Vrátilo se putování podobné prvnímu dílu, akorát se zcela jiným cílem. V knize celkově dost psychologické rozhovory postav a celkové řešení situací. Atmosféra nejistoty a budoucnosti světa i metra jako takového.
Prostě Glukhovsky je borec!!
Celkové hodnocení 80%
Nejlepší díl, vskutku romantický hrdina a docela děsivá sociologická studie, ze které až mrazí. Vše podstatné z prvního dílu je zde šikovně shrnuto, závěr hodně překvapil, ale líbil se mi například více než u Zaklínače.... P.S. zkusím si víc vážit hub
Od dob první knihy se pomalu vytratili všichni mutanti a příšery, konečným nepřítelem člověka je opět jen samotný člověk a jeho politika slepého krtka.
Tuto knihu doporučuji jako palivo pro deprese.
V porovnání s prvním dílem lehké zklamání - hodně situací se opakuje, nicméně dá se to slušně číst.
Po mysteriózní 33ce a filosofické 34ce autor naservíroval opět něco jiného. Kniha je v mnoha směrech obsáhlejší a překvapivější, avšak také depresivní a šokující. Arťom už není mladý muž se šlechetným posláním, nýbrž ošlehaný a zatrpklý "podivín", hluboce poznamenaný událostmi z konce 33ky, kterému nic nevychází a všichni mu spíše házejí klacky pod nohy. Tento díl není o putování nebezpečnými tunely metra, nýbrž o hledání pravdy o světě na povrchu. Prostředí je opět perfektně popsané, což znovu navazuje stísněnou atmosféru. Příběhem nás provedou postavy z obou předchozích dílů, plus velice zajímavé nové. Autor nenechá moc otevřených otázek a naservíruje poctivou dávku vysvětlení, což může působit trochu zmatečně, ale jsem za to rád. Skvěle jsou popsané jak tradiční frakce (především Čtvrtá říše a její propaganda), tak jedna nová, velice překvapivá. Glukhovsky podává představu o postapokalyptické budoucnosti bez skrupulí: brutální, syrovou a pravděpodobnou. Pracuje s faktem, že lidi jsou prostě svině a tažení jednotlivce proti zkažené společnosti je boj s větrnými mlýny (v tomto případě plechovými). Autor otevírá celou řadu společenských otázek ohledně pravdy, charakteru, konformismu, svobody výběru či autoritě moci. Každopádně se jedná o velmi důstojné zakončení výborné trilogie, s celou řadou perfektních zvratů.
....Ale nejlepší je stejně jednička ;)
Štítky knihy
Rusko Moskva putování budoucnost podzemí metro jaderné zbraně postapokalyptická sci-fi
Druhý diel sa mne osobne nepáčil a tak som pristupoval k finále s obavami. Dej knihy postupne gradoval. Keď som sa dostal za polovicu, knihu som neodložil kým som ju nedočítal. Koniec potešil.