Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542692/bmid_mezi-dvema-kimy-na-studiich-v-kldr.jpg
4
1184
1184
Málokomu se podaří pobývat v Severní Koreji, aniž by vedle sebe měl všudypřítomného průvodce a byl pod neustálým dohledem. Koreanistce Nině Špitálníkové se to povedlo v životě hned dvakrát. Jako jedna z mála na světě se zúčastnila studijních pobytů na Kim Il-songově univerzitě za vlády obou posledních vůdců Kim Čong-ila a Kim Čong-una. Co obnášelo studium v jednom z nejtužších diktátorských režimů na světě? Jak vypadá bezprostřední severokorejská realita? Jak se režim změnil během pár měsíců po převzetí moci Kim Čong-unem? Autorka se v textu snaží nalézt odpovědi na tyto i mnohé další související otázky a na základě osobní zkušenosti přináší vhled do segmentu severokorejského života.... celý text
Přidat komentář
Některé zkušenosti jsou nepřenositelné. Uvěří jen ten, kdo něco podobného zažil.
My, kteří pamatujeme "reálný" socialismus u nás, víme naprosto přesně, o čem Nina Špitálníková píše. A vůbec se nepozastavujeme nad tím, jestli je, nebo není něco takového v jednadvacátém století možné. Tedy aspoň já jí věřím každé slovo.
Nám starším, kteří jsme vyrůstali v komunismu, nám to až tak nepochopitelné nepřipadá. V podstatě jsme k tomuto systému směřovali také u nás. Ale je fajn, že se o to zajímá i mladší generace a své zkušenosti zprostředkuje ostatním. Kniha mi připomněla spíš deníkový záznam pobytu, což je v pořádku. Své poznámky autorka nejspíš po návratu domů sumarizovala. Každopádně je dobré doplnit si své vzdělání, abychom znova a znova nenaletěli vykukům, kteří slibují modré z nebe a poté nás vedou právě k takovémuto systému.
Skvělá kniha na pomezí reportáže a cestopisu. Skvělý úvod do nečeho tak velmi odlišného jako je severokorejská kultura a společnost. Líbí se mi, že autorka situaci kterou pozoruje nějak zásadně nehodnotí a nechává čtenáře si trochu popřemýšlet. Určitě si přečtu i další její knížky.
Nejdriv jsem od autorky precetla jeji druhou knihu s rozhovory, ta se mi moc libila a neco jsem se noveho dozvedela... Tahle uz mi nic noveho neprinesla, vse se v podstate opakovalo.
Myslim tedy, ze staci precist jednu ze dvou knih, jinak se informace opakuji a uz je to nuda.
Autorka popisuje věci, které jsem buď věděla, nebo mě vzhledem k mentalitě oné společnosti nepřekvapují.
Ale popisuje to tak zajímavě, že vlastně nemám co kritizovat, zpochybňovat.
Difím se, že se dokázala ovládat, aby neřekla něco, co by k ní stáhlo nechtěnou pozornost.
Nina Špitálniková zúročila svoju stáž na severokórejskej univerzite, aby nám priblížila každodenný tunajší život. Verná heslu Charlesa Bukowského "Svet patrí tým, čo sa neposerú" sa neposrala a vyťažila z toho maximum.
Každý vodca v KĽDR je obyvateľmi pokladaný za Boha, ktorý, ako veria, nechodí ani na záchod. Po príchode na internát, kde bola pod neustálym drobnohľadom, natajnáša odpočúvaná a mnohokrát aj vypočutá, sa prostredníctvom rozhovorov od tamojších ľudí dozvedá aké to je žiť v KĽDR.
Obrovským problémom je voľne dostupná lekárska starostlivosť, pretože tá je poskytovaná len bohatým a je veľmi nákladná. Jedlo je veľmi jednoduché, zväčša tvorené ryžou, kimchi, tofu a inými lacnými potravinami. Chudobnejšie vrstvy pijú zväčša čaj chudobných, a.k.a. teplú vodu. Obrovské spoločenské rozdiely sú živnou pôdou na vznik čierneho obchodu.
Deti idú do základnej školy vybavené dosť silným ideologickým základom, nakoľko v škôlke do nich vštepujú nenávisť voči Japoncom a Američanom a hrajú sa na ich vraždenie.
„Našimi nepriateľmi sú americkí zlosynovia,
ktorí nám chcú vziať našu krásnu vlasť.
Zbraňami, ktoré si sám vyrobím,
ich zastrelím. Bum! Bum! Bum!"
Výučbový systém spočíva v neustálom opravovaní chýb a vymývaním mozgov. Sexualita je tabuizovaná. Sexuálna túžba je braná ako zlá vec, ktorú majú len sadisti. Prostitúciu zakázali zákonom, no nikdy nezmizla a odohráva sa diskrétne. Partnerské vzťahy je náročné nadväzovať, pretože podniky na stretávanie neexistujú, páry sa môžu stretávať len na verejnosti, nesmú spolu bývať pred svadbou. Mimomanželský sex je odsudzovaný a riskantný. Ktovie či obyvatelia vedia, že ich vodca Kim Čong-il sa veľmi rád zabával s milenkami a Kim Čong-un je výsledkom nemanželského styku.
Homosexualita síce nie je zakázaná, pretože vodca tvrdí, že tam sa homosexuáli nerodia. Ľuďom je donekonečna omielané ako vodca vynašiel všetky vymoženosti moderného sveta a američania, ktorí si to privlastňujú, to len okopírovali. Vedeli ste, že hamburger vynašiel vodca?
Toto všetko a mnoho iného Nina opisuje a Vám stojí rozum. V porovnaní s predošlou knihu Svedectvá o živote v KĽDR dávam ale o * menej. Tak či onak, je to skvelá kniha na rozšírenie obzoru a určite ju odporúčam. Hlavne som naozaj vďačná za to, kde žijeme.
Měla jsem z toho podobný dojem jako z několika rozhovorů s autorkou, které jsem měla možnost slyšet a to tedy takové, že bych se chtěla dozvědět víc. Jako audiokniha se to poslouchalo velmi dobře a informace byly zajímavé, především osobní dojmy a zkušenosti, ale jak už tu bylo několikrát zmiňováno, chybí tomu ucelenější struktura. Takhle to působí jako úvod či ochutnávka něčeho většího a (nejen) proto se těším na Svědectví o životě v KLDR.
Kniha plná zaujímavostí o KLDR, nad ktorými človek neveriacky krúti hlavou. Musím ale priznať, že rozhovory s ľuďmi, ktoré autorka zachytila v knihe Svědectví o životě v KLDR ma zaujali viac, preto tejto uberám hviezdičku. To ale neznamená, že by kniha nebola vynikajúca. Vždy si myslím, že už ma nič nedokáže ohľadne tejto krajiny prekvapiť, ale opak je pravdou. Najviac ma pobavil fakt, že Kim je "vynálezca" hamburgeru :D Žiť v tejto zemi musí byť naozaj náročné a je mi tých ľudí nesmierne ľúto. Vedenie krajiny miesto nákupu potravín, hospodárenia a starostlivosti o svojích obyvateľov, radšej peniaze používa na nezmyselný rozvoj armády a zbrojenie. Som dennodenne rada za to, že žijeme, kde žijeme. Knihu odporúčam hlavne frflačom s názorom, ako veľmi zle sa máme.
Pokud v obchodech nešťastně postáváte nad předraženými potravinami, nadáváte na zaměstnavatele, který vaši práci odměňuje tragikomickou mzdou a pro politiky nemáte nic než sprostá slova, potom jste zralí na exkurzi po Severní Koreji. Jelikož se tam stěží dostanete, nejlepší alternativu představuje Nina Špitálníková a její knihy.
"Mezi dvěma Kimy: na studiích v KLDR" popisuje nejtužší totalitu světa tak, jak je to jen možné pro člověka, který je na každém kroku sledován, omezován, obracen zpět, který si nemůže promluvit s běžnými obyvateli - i kdyby tomu žádný fízl nebránil, všudypřítomný strach a paranoia Korejcům nedovolí upřímný dialog. Vymývání mozků od kolébky do hrobu, propaganda vylhaná od prvního do posledního písmene, nerozbitný kult osobnosti, nemožnost spatřit okolní svět, tuhá disciplína a neustálá (sebe)kontrola, protože kromě tajné policie na sebe občané dohlížejí a práskají navzájem. Tak si to tam bohužel zařídili, tudíž je silně nepravděpodobná varianta vzpoury proti zažitým pořádkům - revoluce, šance na lepší, svobodný život.
"Svědectví o životě v KLDR" mi přišlo více vypovídající, přece jen šlo o zkušenosti Korejců, nikoliv návštěvy v (mizerně kašírované) Potěmkinově "vesnici" plné bariér, tato knížka je ovšem také síla. Ať je to s Českou republikou jakkoliv nahnuté, pořád se máme dobře. 80%
Jako první jsem četla Svědectví o životě v KLDR a musím říct, že ta mě bavila víc. Byla taková živější a autentičtější, jak to byly různé příběhy skutečných lidí... tady to bylo trochu na přeskáčku postřehy a dojmy ze studijního pobytu. Ale zajímavé jsou obě a hezky se doplňují.
souhlasím se čtenářkou sisanakq níže, že knize chybí kompozice a žánrové zaměření: buď chci číst "zápisky z cest", kde předpokládám subjektivní přístup autora-svědka-reportéra, názorové a emocionální vyhranění a taky trochu napětí, zábavy a překvapení, a především pak zacílení na abnormality a komparativní náhled na extrémně odlišnou kulturu; anebo hledám odborné, tj. objektivně pojaté pojednání profesionálního politologa, etno/kulturologa či historika (což Špitálníková není), v obou případech však očekávám aspoň částečný respekt k odlišné mentalitě a tradici
Kniha se mi chvílemi četla dobře, chvílemi jsem se ztrácela a nevěděla o čem čtu. Každopádně si člověk uvědomí, jak dobře se vlastně má...
"Zastřel amerického zlosyna (báseň pro předškolní děti)
Našimi nepřáteli jsou američtí zlosynové,
kteří nám chtějí vzít naši krásnou vlast.
Zbraněmi, které si sám vyrobím,
je zastřelím. Bum! Bum! Bum!"
Propracovaný propagandistický systém Severní Koreje stojící na celoživotní indoktrinaci Severokorejců zaručuje režimu společně s maximálně účinným odříznutím obyvatel od vnějšího světa jeho přežití takřka v jakékoliv době. Nehynoucí lásku, jako to mu bylo dříve, už sice zdá se u všech ne, jak uvádí Špitálníková, nevědomost, poslušnost a strach však zůstaly, a u mladých bez budoucnosti a ambicí (vyjma dostat se do klanu elit) přibyla povrchnost a nuda. Zdálo se, že globalizace udělá Kimům & spol. čáru přes rozpočet, to jsme se ale mýlili. Až na jedno. Vládnoucí rodinný klan a politické elity úspěšně užívají současných technologických a materiálních výhod, o kterých zbytek populace většinově ani neví, že existují. Zločin na vlastním lidu je tím největším zločinem vůbec.
Nina Špitálníková zúročila svou měsíční stáž na severokorejské univerzitě, aby člověku mimo hranice a systém KLDR v 21. století přiblížila každodenní zdejší život. Nejde o kritiku vládního režimu, jeho politiky ani akcentované utrpení severokorejského lidu. A přece nahlédnutí pod oponu všedních dní na Korejském poloostrově vzbuzuje účast s lidem a nesouhlas s pokryteckým režimem. Taky podává celou řadu pro mě nových informací, z onoho běžného života Severokorejců. Přesněji Severokorejek. Káeldéer představuje zastaralý, zatuchlý patriarchát, kde žena není geneticky způsobilá řídit auto, nesmí však jezdit ani na kole, protože prý je "příliš atraktivní". Obávám se, že tady nepomůžou ani jinak všemocné úplatky. Opravdu obskurní způsob, jak se vypořádat s "nařčením" z porušování práv žen. Tímto jsou z definice "nemorální" ženy samy vinny tím, co na ně společnost uvalí a co jim povolí, přesněji nepovolí. Strašidelná země a strašidelná ideologie plná demagogií a vážně míněných hloupostí. Když odhlédnu od té příšerné nespravedlnosti, kdy jsou lidi nuceni žít v chudobě, bez dosahu na jakékoli léky a přes dosaženou gramotnost i v nevědomosti. A strachu. Díky Nino. Člověk nikdy není dost informovaný.
Zajímavá kniha a hlavně zajímavý "koníček" paní Špitálníkové. Za mě byla její další knížka o rozhovorech mnohem lepší, protože vše bylo popsáno optikou skutečných obyvatel KLDR.
Slyšel jsem na adresu autorky nějakou kritiku z řad koreanistů. Ale co se jí musí nechat, je, že je to fakt výborná vypravěčka. Umí skvěle smontovat vlastní, v podstatě deníkové záznamy ze svého studia v Koreji, s popisem skutečné situace v zemi, politickým výkladem, historiografickou přednáškou apod. Ze závěru, kdy je autorka postupně pod stále větším dohledem až na konec dojde v podstatě k jejímu vyhoštění, mrazí. Opravdu výborně napsáno. Doporučuju každému.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
četla jsem nejprve "svědectví" a tak už pro mě tato kniha neměla takový "wau" efekt, ale i tak se četla dobře, pocity jako ze čtení sci-fi. Velké překvapení, že má KLDR aerolinky :-D