Mezi Východem a Západem
Anne Applebaum
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235697/bmid_mezi-vychodem-a-zapadem-235697.jpg
4
33
33
Je to nezvyklá kniha: vypadá jako reportáž z cest Anne Applebaumové po rozpadajícím se Sovětském svazu od Kaliningradu po Oděsu. Najdeme v ní však řadu hutných historických vhledů týkajících se míst, kde právě pobývá, a dějin národů, mezi jejichž příslušníky se právě pohybuje. Kniha poprvé vyšla v roce 1994, ale je neuvěřitelně aktuální a dopovídá mnohé k úvahám o tom, jak se utvářely a jak se reflektovaly národy někdejšího Sovětského svazu v době, kdy se toto impérium rozpadalo. A nejen to: kniha „Mezi Východem a Západem“ poskytuje také mnohé náměty k přemýšlení o tom, co je nacionalismus a jaké jsou jeho kořeny. Autorka pátrá po identitě míst, měst a lidí, s nimiž se na svých cestách setkává, a stále naráží na lidi tak či onak výstřední: na ty, kteří se ubránili a nevplynuli do šedé masy „homo sovieticus“, jak označil sovětské občany velký ruský satirik. Vidíme ale také, jak mnohdy je nacionalismus stavěn na pochybných základech legend, mýtů či špatně pochopených polopravd.... celý text
Literatura naučná Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno: 2014 , Občanské sdružení PANTOriginální název:
Between East and West, 1994
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelně aktuální....až běhá mráz po zádech....Anne Applebaum má mimořádný spisovatelský dar, čte se (mi) nádherně.....
Cestopis, který se čte jedním dechem. Objevuje místa, která jsou (a hlavně dlouho byla) běžným Evropanům zapovězená, a proto jsou dodnes trochu záhadná. Autorka se snaží přijít na kloub tomu, proč tomu tak je. A v mnoha rozhovorech se snaží rozklíčovat myšlení lidí, nesoucích si stigma postsovětského člověka.
Applebaumová představuje jednotlivá zapomenutá místa kdesi mezi Polskem a Ruskem, o kterých jste asi nikdy neslyšeli, a to formou čtivých mini-reportáží a stručným shrnutím historie regionů mezi Baltským a Černým mořem. Je poučné podívat se na dějiny (nejen) 20. století z jiné než "naší" (středo až západoevropské) optiky.
Posunutí sovětsko-polské hranice po druhé světové válce o zhruba 200 kilometrů na západ v celé své šíři (litevský Vilnius, běloruský Brest, ukrajinský Lvov byla polská města; Minsk bylo skoro pohraniční město pár kilometrů od polské hranice, atd.) bereme jako jeden z vedlejších, pro nás nepodstatných důsledků poslední světové války, ale (zvlášť když k tomu přidáme téměř kompletní vyvraždění početné židovské komunity) po roce 1945 v tomto podivném pohraničním území nezůstal kámen na kameni. Kdysi multikulturní a pestré pohraničí ztratilo svou tvář.
Číst o osudech místních obyvatel nebo si jen představit šeď a zoufalství, jaké popisuje Applebaumová je... smutné. Dějiny naší krásné střední Evropy jsou ve srovnání s divokým bezmocným východem ještě úplný med, klídek, pohoda... Depresivní a inspirativní čtení. Nezbývá než doufat, že se tamní situace za uplynulé čtvrtstoletí zlepšila a že obyvatelé těch zapadlých městeček a ponurých měst našli novou nebo dávno ztracenou identitu.
Jeden z nejlepších kousků edice Moderní dějiny. Applebaum se vydala mezi národy, jejichž identita již stovky let osciluje jakoby ve vakuu. Litva, Lotyšsko, Estonsko, Podkarpatská Rus, Moldavsko, Podněstří a další. Je to součást Evropy, nebo oblast ruského zájmu?
Autorka ukazuje, že odpovědět na tuto otázku není vůbec jednoduché, protože v zemích, které navštívila, dochází ke střetu různých kultur, idejí, identit a přístupů. Politické řešení je tak na dlouhá léta zablokované a jen status quo je prozatím nejlepším receptem na udržení tamní křehké rovnováhy.
Za nejzajímavější kapitolu považuji tu o Moldavsku. Tam se doslova zastavil čas.
Od autorčiny cesty východní Evropou uběhlo více než 25 let. Ukrajina, Bělorusko, Litva i Estonsko si zcela nebo částečně obhájili svou suverenitu navzdory Rusku. Kniha se skládá z jednotlivých setkání s lidmi žijícími v daných lokalitách. Nacionalismus má mnohdy pochybné základy a s tím i právo jednotlivých státu na sebeurčení. Překvapila mě historie Kaliningradu, problém Běloruska se sebeurčením (není literatura, není jednotný jazyk, není historie) Ukrajina je země, která má velmi odlišné nesourodé východní "ruské" a západní "evropské" oblasti. Místa, kam dosahovala Rakousko-uherská monarchie jsou stále architektonicky poznatelná. Autorka z větší části prochází tzv. "Krvavé země", kde Hitler a Stalin realizovali svoje politické, geografické a demografické představy a proto mnohde nezůstal kámen na kameni. Nevyhneme se ani Velké vlastenecké válce, kdy je ruská žena přesvědčena, že jim svět dluží, za to co vytrpěli a za 20 miliónů padlých Rusů. Neřeší jestli 8 milionu má na svědomí Stalin, zda padlí nebyli také Poláci, Ukrajinci, Litevci a příslušníci mnoha dalších národů, které se pokusil vymazat Stalin, Hitler a potom zase Stalin.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Gulag: historie |
| 2018 | Rudý hladomor: Stalinova válka na Ukrajině |
| 2014 | Železná opona |
| 2014 | Mezi Východem a Západem |
| 2020 |  Súmrak demokracie: Zvodné lákadlo autoritárstva |
Víc než jen cestopis. Autorka cestuje s otevřenýma očima a snaží se porozumět a dávat DK souvislostí. A že je co a čemu!! Východní země jsou směsice různých národů, dialektů, příběhů, kultur, vlivů, ideologií .. Roztříštěnost a komplikovanost regionu je jen těžko vysvětlitelná - přímým popisem formou rozhovorů se dostáváte k paradoxům sousedů žijících přes kopec a uvažujících o sobě jako o nezpochybnitelných příslušníků svého národa - jen ten jeden se cítí být Polákem nebo Litevcem, druhý Bělorusem nebo Ukrajincům, další Rumunem, Moldavanem,Podestřanem, Polesanem nebo Oděsanem. Jedno je naprosto jasná národnost, druhé urážka volající po nápravě. Krvavé dějiny především 20. století celému problému nepomáhají.
Cestopis je velmi užitečnou sondou naznačující komplikovanost regionu i složitost případné diplomacie a stavění "mostů".