Anne Applebaum
americká, 1964
Populární knihy
/ všech 6 knih
Nové komentáře u knih Anne Applebaum
Železná opona
„Se Sovětským svazem na věčné časy ...
To se vám na sklonku války zničehonic pár chytrých hlav dalo dohromady ...
Evropu čekají zlé časy zejména pak tu východní a střední.
Marionety z území nejvýchodnějších se rozeběhli ke svým západnějším sousedům začli se tak dít podivuhodné ne však náhodné věci.
Syndrom opatrovnické maminkovské hřejivé náruče z rodu bolševického sílil a začalo pohlcování.
Téměř a vlastně doslova hned začal vliv těchto nátlaků a manipulací tajných složek i propagandy.
Pod rouškou tzv lidové demokratické nenápadné uzurpující soudružské masky.
Hodně napomáhala nálada poválečná a jistě lidé se prostě chtěli mít dobře a hlavně smýšlet mírově i budovat něco nového.
Ti střízlivější tušili pohromu a vlastně nikdy dobrovolně nepodlehli.
Když to nešlo po dobrém,většinu ve volbách atd.
Pěkně po náckovsku odstranit plevel volnomyšlenkáře nenáviděnou opozici včetně tlakem a typicky násilím.
Načež se človíčkové dočkali mnoha bizardností v podobě homo sovieticus národního hrdiny Alexeje Stachanova atd.
Jako bonus orální úpadek včetně pokrytectví podezírání udavačství paranoidních schizofreních manipulací.
Čtenář zajímající se o tuto temnou historii at si laskavě pořídí tuto knihu.
Dozví se něco nového nebo spestří si vědomosti.
Bylo by škoda aby bylo zapomenuto.
... na věčné časy a nikdy jinak ... už nikdy !!!“... celý text
— opic 12
Gulag: historie
„Absurdní chaotické až děsivě zvráceně fungující.
Studené odlidštěné.Hrůzy pekelné.Říše zla.
Mašinérie zákeřnosti.Šílené monstrozní praktiky,jak zlomit,ponížit lidskou bytost.V drtivé většině za jiný názor a někdy prostince jednoduše za nic.Jednoduše jste se ocitli za mřížemi a nevěděli pro co.
Proč právě ted ?
Proč ted a zač ?
Když chcete důvod najdete si ho.Třeba vás na ulici sebrali jen proto,že jste neměli u sebe legitimaci ap.
Tábory.Mnoho táborů.Kdesi.Daleko.Odstřihnuti od okolního světa.
Leckdy bez drátů a plotů.Není kam utéci.Pustina.
Vyhnanství.Někde jste se ocitli po vystoupení z vlaku.Bez jídla.Bez přístřeší.Kolem pár obydlí.Nemáte nářadí,aby jste si něco postavili.Nikdo nepomůže.Nepřívětivé domácí obyvatelstvo atd.
Tak aspon zemljanka ? Není nic,jen asi tak třicet pod nulou a více ...
A tak by se dalo pokračovat.Spousty informací se valí z každé kapitoly.
Intenzivní teror na psychiku.
Lidská důstojnost,přijít o ní.Síla vůle přežít.Když to prostě,ale už nejde.Tím vším je tato bichle všudepřítomně prodchnutá.
Není úniku.Není zastání.Zmar.Marnost nad marnost.
Pochopit.Jde vůbec něco takového ?
Vře to v nitru,křičí uvnitř.Co teprve oni.Nepopsatelná zvěrstva,kdy museli lidé trpět a strádat ve všemožných variantách strachu a hrůznosti.
Otřesné skutečnosti,chybí slova.Něco,co by dokázalo popsat,přiblížit se ...
Němí svědkové,těm přísluší něco takového a osudy všech,kteří prošli krutostí.
Autorka,její práce a pátrání po archivech z dochovaných svědectví.
Fakta s osudy nevinných lidí.Od počátku nástupu rudých k moci,až ke konci pádu táborů.
Hodnocení hvězdičkové nevyjadřuje něco ve smyslu-hezká napínavá četba,skvěle jsem se bavil !
Jde něco takového vůbec hodnotit ?
Hodnota knihy je samozřejmě jinde.
Poselství,které by nemělo být zapomenuto.“... celý text
— opic 12
Gulag: historie
„Hrůzný sovětský komunistický systém je oprávněně předmětem nekonečných fascinací – a nemyslím v obdivném smyslu – a historických přezkumů. Jedním z jeho nejkrutějších aspektů byl systém pracovních táborů, systém otrocké práce, známý pod ikonickou zkratkou Gulag. Kniha představuje monumentální epos historie tohoto nelidského systému.
Autorka se hned v úvodu zamýšlí nad sovětským systémem jako kolébkou gulagu. Zcela trefně popisuje sovětský stát jako systém absolutně bezcitný, inherentně nelidský a záměrně krutý. Tento zřetelný, záměrný a téměř zlovolný antihumanismus je zřejmě tak těsně spjatý s Ruskem a ruským národem, že ho nelze omezit pouze na dobu existence sovětského svazu. Existoval předtím, za carského Ruska, a existuje evidentně dodnes. Úvodní úvahy se následně stáčí na srovnání toho, co se nabízí, tedy dehumanizace vnitřních nepřátel v Sovětském svazu a v nacistickém Německu. Skrze celý úvod je zřetelný smutný postesk z rozdílů vnímání sovětského a nacistického systému u světové (odborné) veřejnosti, kdy ten nacistický je po zásluze jednoznačně a nekompromisně odsuzován a na druhé straně ten sovětský, komunistický, je naopak zcela nepochopitelně mnohými na západě dodnes adorován a omlouván, neřkuli povoláván k nové, opakované implementaci. Přičemž oba jsou zcela stejné, srovnatelné nelidské a zrůdné zlo, oba jsou plní stejné sžíravé a nekonečné nenávisti a oba dokázali stejně efektivně vyvraždit miliony nevinných a způsobit nezměrné utrpení u mnoha a mnoha dalších.
Kniha je o historii a autorka tak svůj příběh začíná záhy po bolševické revoluci, prvními rozkazy pro Čeku, prvními vězeními pro vnitřní nepřátele, tehdy ještě ne pracovní tábory. Kniha je rozdělena do několika hlavních částí, první je historická, mapuje založení a vývoj vězeňského systému, hlavní události, první tábory, Solovecké ostrovy, první megaprojekty – Bělomořsko Baltický kanál, železnice, Kolyma, Vorkuta, Dalstroj, těžba nerosných surovin, zlata, dřeva, šarašky – „výzkumné lágry“ pro vědce, techniky, konstruktéry, politické změny smyslu vězeňského systému – z prostého uvěznění a snahy o ideologickou převýchovu vnitřních nepřátel, směrem k zavedení otrockého systému – uvěznit, využít, spotřebovat, vyhodit, pohřbít – vysněného a prosazeného zřejmě samotným Stalinem, jako výhodné kombinace Stalinovi posedlosti represemi a jeho zlovolnou vírou ve vykoupení skrze otrocké práce a současně ekonomického prospěchu. První část končí přibližně v období Velkého teroru.
Následuje část charakterizující vše kolem táborů z pohledu vězňů a dozorčího a podpůrného personálu, životní cyklus vězně – pověstný „mlýnek na maso“. Strukturou ne nepodobně Solženicynově Souostroví Gulag, tak stejně zde autorka mapuje všechny aspekty systému: zatčení, uvěznění, obvinění, odsouzení, naprosto otřesné transporty, příjezd, ubytování, otrocká práce, jídlo nebo spíš jeho nedostatek a hlad, zima, hygiena, nemoci a lékařská péče, dozorci, podpůrný personál, útěky, smrt.
Poslední část je opět historická, mapuje postupnou konsolidaci systému, druhou světovou válku, vrchol v padesátých letech, Stalinovu smrt a následný postupný rozklad systému a jeho úplný konec po rozpadu Sovětského svazu.
Autorka je nesmírně důkladná a všemu věnuje detailní pozornost. Text je plný příběhů vězňů, příběhů přeživších i zemřelých, někdejších otroků, historických faktů a archivních materiálů, střípků z lágrové literatury známých i neznámých autorů – Solženicyna, Šalamova, Ginzburgové, Dolguna, Herlinga-Grudzinského a dalších. Příběhy jsou to pohnuté, často kruté a tragické, pocit všudypřítomného šílenství a absolutní nespravedlnosti je všeobjímající a přetrvávající. Systém byl záměrně nelidský, nastaven s úmyslem dehumanizovat a vyvolat co největšího ponížení vězně a co nejsnazší použití a následnou likvidaci dehumanizované pracovní jednotky - otroka, procesy často kafkovské, absurdní a naprosto surrealistické. Nejhlubší peklo a vrchol lidského utrpení. Systém pracoval se svými lidmi naprosto nelidsky a kromě lágrů probíhali nucené deportace, nucené přesídlení celých skupin, celých etnik, do těch nejopuštěnějších a nejzaostalejších oblastí Ruska, bez vybavení, bez ničeho, často i bez jídla, což způsobilo další a další nezměrné utrpení a strádání. Celý Sovětský svaz je vlastně symbol řízeného nedostatku a absurdního lidského utrpení.
Jedna věc k zamyšlení. Autorka knihu napsala právě včas, ve vzácném okně všeobecného tání, možná zdánlivého, možná opravdového, pokusu Ruska o posun směrem k liberálnější společnosti. Platí to o této knize, stejně tak o „Rudém hladomoru“. Dnes, s ohledem na současné události a agresivitu Rusáka, by návštěvy a bádání v ruských archivech byly nesrovnatelně obtížnější, ne-li nemožné.
Kniha je mimořádně zásadní pro pochopení ruských dějin. V závěru se autorka zamýšlí nad neschopností a neochotou Ruska přijmout za svou historii odpovědnost a odsoudit sovětský režim jako soubor lží a jeho představitele jako vládu bezskrupulózních gaunerů a gangsterů, čímž ve skutečnosti opravdu byli. Paměť je prevence proti podobným hrůzám, absence této národní paměti jsou pak otevřené dveře k jejich opakování. Rusko nikdy nevyvinulo větší úsilí si pamatovat, vyšetřit, zmapovat. Příliš mnoho lidí se na hrůzách podílelo, příliš mnoho lidí ztratilo postavení, příliš mnoho lidí pociťuje nostalgii po kolektivismu a společných cílech, které jsou ztraceny. Příliš mnoho lidí lituje rozpadu, ztráty moci a prestiže – jakkoliv iluzorní a stojící na hliněných nohách. Lidé sice neskutečně trpěli, ale zároveň vesele a radostně mávali rudými prapory. Varování před absencí ruské národní paměti v závěru knihy je prorocké. Rusko je dnes opět přesně tou říší zla, kterou bylo po větší část dvacátého století, přesně týmž odporným tyranským režimem a impériem lží. Knihu jednoznačně doporučuji.“... celý text
— thorir
Soumrak demokracie
„Věci se dějí tak rychle, až člověk ztrácí přehled. Proto je občas fajn podobné knihy číst. Applebaum shrnula proměnu politiky a polarizaci společnosti v několika evropských zemích a v USA, čímž ve společnosti přítomný pocit tísně a frustrace ze současného politického vývoje zkoncentrovala a zhutnila tak dobře, až se kniha v některých částech nedá číst. Nám jsou naše evropské reálie bližší, ale i tak je někdy fajn si připomenout, co se okolo nás děje. Zasadila to do širšího kontextu, přiblížila také podobné změny v předchozích staletích (např. Dreyfusova aféra a její vliv na politiku ve Francii). Jsem částečně spokojený a četby nelituju. Ale hvězdu ubírám za popisy autorčiných bývalých přátel, kteří už jimi nejsou. Tak nějak mi někdy přišlo, že nečtu knihu, ale bulvární plátek. Chápu, snažila se nám ukázat, jak se naše politické preference a celkový světonázor může proměňovat, což mnohdy vede až k odstřižení se od přátel, rodiny, blízkých. S tím souhlasím, jen ta forma se mi nelíbila. A druhou hvězdu ubírám za jednostrannost. V některých chvílích mi přišlo, že v textu chyběla kritika či alespoň připuštění selhání „nás“, té autorčiny „správné“ strany barikády a novinářů. Nemůžeme se totiž tvářit, že za současný stav demokracie mohou jen ti „špatní kluci“ Orbán nebo Trump. Chápu důvody, proč jsme tam nic podobného nenašli. Podle mého názoru to je ale jeden z důvodů, proč si jednotlivé tábory v různých zemích stále méně rozumí a naslouchají. Nejsou ochotni si přiznat spoluzodpovědnost za stav věcí.“... celý text
— ivokick
Rudý hladomor: Stalinova válka na Ukrajině
„Z pohledu dějin hromadného umírání, masového vraždění, průmyslového zabíjení, genocid a dalších lidských tragédií je 20. století, a zejména jeho první polovina, jedno z nejhorších období historie lidstva. Tedy alespoň té novodobé historie. Vedle obou světových válek, vedle holokaustu, vedle vyvražďování měst (Nankin) a celých národů (Arméni), a dalších zločinů proti lidskosti jsou tu ještě události, které se jejich pachatelé a strůjci vždy snažili politicky spíše zamést pod koberec, zlehčit dopady, skrýt před zraky světové veřejnosti. Skrývání a zametání platí o všech zločinech, alespoň tedy vždy po nějaký čas, než dojde ke konečnému zúčtování s pachateli. Někdy však k zúčtování nedojde, někdy je spravedlnost krátká, pomalá, bezzubá, politicky slabá. Někdy jsou aktéři natolik bezskrupulózní, natolik silní ve své propagandě, ve své politické moci, tváří v tvář světovému společenství, že tyto ohavné zločiny zůstávají nepotrestány, vina neakceptována. To je bohužel případ otřesných, rozsáhlých a často záměrně vyvolaných hladomorů v zemích stižených rudým prokletím komunismu.
Kniha, jak název napovídá, se věnuje řadě hladomorů mezi lety 1917 až 1934, vyvolaných rudou nemocí, a.k.a. sovětským komunismem, na tehdy sovětské Ukrajině. Autorka práci pojala velmi detailně a události komentuje v celé šíři dalších souvislostí. Úvodem v rychlosti prochází ukrajinskou historií a historickými rusko-ukrajinskými vztahy. Toto je zásadní pro další pochopení následného dění. Podstatná v tomto historickém exkurzu je letitá snaha Ukrajiny vytvořit národ a osamostatnit se, získat nezávislost, a velmi krátké období skutečné nezávislosti v letech 1918-19. A proti tomu neustálá snaha Ruska těmto národoveckým tendencím všemožně bránit.
Text postupně přechází od bolševické revoluce v roce 1917, přes následnou občanskou válku rudých proti bílým, přes lokální rolnické vzpoury, přes těžké protižidovské pogromy, k prvnímu z větších hladomorů v letech 1920-22 (24). Autorka podrobně mapuje kauzální vztahy, které k hladomoru vedli. Mapuje též opatření ke snížení následků, vč. zahraniční pomoci. Následně se skrze ukrajinizaci Ukrajiny v průběhu dalších dvacátých let, monstrprocesy na konci dekády a konsolidaci Stalinovy vlády a moci dostáváme postupně na počátek třicátých let, na počátek osudné kolektivizace.
Autorka zde opět mapuje pavučinu rozhodnutí, které vedli k dalšímu otřesnému hladomoru v letech 1932-34, tentokrát mnohem závažnějšímu, a co hůř, tentokrát zcela záměrně vyvolanému.
Kniha obsahuje obrovské množství detailů, pozadí politických rozhodnutí, záznamů z archívů, důkazů politické zvůle, záměrných rozhodnutí přímo vedoucích k otřesné smrti statisíců a milionů. Kromě toho je plná lidských příběhů obětí, absurdních příběhů, kafkovských situací, vyprávění, popisů hrůz, popisů násilných rekvizic všech potravin, hladu, nemocí, hladového šílenství a ohavné smrti. Šíře získaných poznatků, sebraných spisů, archiválií a záznamů je enormní a vykresluje živý a barevný obraz ztracené kruté minulosti. Popisované události jsou otřesné, vlastně víc než otřesné, nejde to vyjádřit slovy. Násilí, hrůza, hlad, smrt. Hladomor je vlastnost komunismu, hlad je zbraň a jako takový je přirozenou součástí ekonomiky trvalého nedostatku.
Dojmů je příliš mnoho. Pocit nespravedlnosti a zlosti je přetrvávající. Jedna poznámka: o to víc zarážející bylo číst západní reakce, reakce západních intelektuálních elit a některých západních novinářů – zejména těch umístěných v Moskvě, evidentně taktéž prolezlých rudým morem.
V závěru se autorka detailně zabývá formálním ustanovením hladomoru jako genocidy Ukrajinců dle mezinárodního práva. Současnou definici genocidy ukrajinský hladomor nenaplňuje a v současném mezinárodním uspořádání neexistuje politická moc, která by dokázala tuto definici změnit. To však nic nemění na faktu, že hladomor skutečnou genocidou ukrajinského národa byl. Genocidou vyvolanou zvrácenou sovětskou vládou plnou gaunerů a zločinců. Genocidou vysněnou a vymyšlenou Stalinem, vyvolanou stalinistickým zlem, nenávistí vůči nezávislé a svobodné Ukrajině, a rudým šílenstvím kolektivizace, vykonanou Stalinovými pohůnky z GPU/OGPU, lidskými zrůdami, vykonanou v atomizované společnosti, venkované proti venkovanům, měšťané proti rolníkům. Genocidou realizovanou s cílem destrukce třídy a národa a jakýchkoliv snah o národní uvědomění, s cílem zničit rolníky, venkov a mnohé další, zničit místa a lidi, v jejichž srdcích touha po nezávislost a samostatnosti plála nejsilněji.
Kniha kromě popisu historických událostí skvěle vysvětluje i současnou dynamiku rusko-ukrajinských vztahů, původ všech těch obvinění z nacismu a fašismu a dalších podobných blábolů ze strany Ruska směrem k Ukrajině. Nic nového pod sluncem. Nic ze současné Ruské rétoriky není nové, vše je pokračováním sovětské komunistické propagandy, pokračováním minulých snah zničit Ukrajince jako národnost a rusifikovat Ukrajinu. Text, jako mnoho jiných dostupných, jasně ukazuje, že současné Rusácké bláboly o hrozbě ukrajinského nacionalismu, nacismu a fašismu, jsou jen prázdné žvásty, jde o restauraci sovětského impéria lží, jde o pokračování stalinistických propagandistických metod a ještě starších ruských imperiálních tužeb.
Ve světle výše uvedeného se domnívám, že je na místě vážná a oprávněná obava z rozpoutání nových hrůz, nových lidských tragédií a dalších zločinů proti lidskosti v okamžiku, kdy Rusko začne na Ukrajině vítězit.
Psal jsem to ve svých komentářích několikrát, komunismus je odpornost, zrůdnost, dno lidského pekla a snahy o jakoukoliv jeho obhajobu, nebo rehabilitaci, nebo dokonce znovuustavení kdekoliv, je odsouzeníhodná a opovrženíhodná. A stejně tak odporné je papouškování vylhaných blábolů současné Rusácké propagandy. Kniha může pomoct mlhou nepravdivých informací proniknout. Důrazně doporučuji všem.“... celý text
— thorir
Anne Applebaum - knihy
Žánry autora
Fejetony, eseje Literatura faktu Literatura naučná Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Štítky z knih
koncentrační tábory gulagy stalinismus 30. léta 20. století Sovětský svaz demokracie kolektivizace Pulitzerova cena liberalismus Ukrajina
Applebaum je 22x v oblíbených.
Osobní web autora