• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Anne Applebaum

Rudý hladomor: Stalinova válka na Ukrajině

„„Toto stadium hladovění popsal v Panta rhei Vasilij Grossman: Na počátku hlad vyžene člověka z domu. V prvním období ho trápí a pohání jako oheň, hlodá mu v útrobách i v duši. Člověk se tedy snaží uniknout z domova. Lidé vykopávají žížaly, škubou trávu a dokonce se pokoušejí prorazit a dostat se do města. Pryč z domova, pryč z domova! A pak přijde den, kdy se hladovějící připlazí zpátky do svého domu, a to znamená, že hladomor, hladovění, je vítězem. Pro člověka už není záchrany. Položí se na lůžko a zůstane tam. Nejen proto, že nemá sílu, ale i proto, že nemá zájem na životě a je mu už jedno, jestli zůstane živ. Tiše tam leží a nechce, aby se ho někdo dotýkal. A nechce dokonce ani jíst… chce jen, aby ho nechali na pokoji a byl klid…“ -- Anne Applebaum ani téma asi není třeba představovat. Tahle její ohromná práce vychází z neuvěřitelného množství pramenů, včetně ukrajinských, ruských a dalších archivů, písemných vzpomínek a ústních svědectví pamětníků. Jen vybraná bibliografie (bibliografie, ne poznámky) má 20 stran. Kniha se ale podobá spíš reportáži než historické publikaci, je čtivá a silná i pro ty, pro které tohle téma není ničím novým. A ve skutečnosti jde o mnohem víc než o vyhladovění 5 milionů lidí, které moskva pečlivě naplánovala a důsledně provedla za tichého nezájmu ruské společnosti. Hladomor totiž představoval jen polovinu příběhu. V době, kdy na umírali venkované, zahájila sovětská tajná policie útok na ukrajinské intelektuální a politické elity. Tyhle dva postupy - holodomor a represe měly vést k sovětizaci Ukrajiny, destrukci ukrajinské národní myšlenky a vyhlazení ukrajinské kultury a jazyka. Raphael Lemkin, o kterém jsem tady předevčírem psal, mluvil o Ukrajině v tom období jako o klasickém příkladu pojmu, který vymyslel. Lidé lidem učinili tento osud. Podobnost mezi událostmi 30. let a dneškem je víc než nápadná a člověk se nemůže ubránit obavě z rozpoutání nových hrůz, kdyby rusko na Ukrajině zvítězilo. Proto Ukrajinci bojují a proto musí zvítězit. A pravda v téhle knize je důležitou zbraní v boji proti tomu bezcitnému, apatickému a malému národu, který žije na obou stranách Uralu. Té se totiž dotyčný národ bojí nejvíce. Ukázky přeložil Milan Dvořák. -- „Hromadné vraždění lidu a národů, které charakterizovalo postup Sovětského svazu do Evropy, není novým rysem jeho rozpínavé politiky., je to dlouhodobý příznak i vnitřní politiky Kremlu, jehož hojné příklady převzali současní vládci z postupů carského Ruska. Je to vskutku neodmyslitelný krok v procesu „sjednocování“, který, jak rádi doufají sovětští vůdcové, povede ke vzniku „sovětského člověka“ a „sovětského národa“, a ku dosažení tohoto cíle, sjednoceného národa, vedoucí činitelé Kremlu klidně zničí národy a kultury, které východní Evropu dlouho obývaly. Raphael Lemkin, Sovětská genocida na Ukrajině, 1953““... celý text
— empivarci

---

Železná opona

„Se Sovětským svazem na věčné časy ... To se vám na sklonku války zničehonic pár chytrých hlav dalo dohromady ... Evropu čekají zlé časy zejména pak tu východní a střední. Marionety z území nejvýchodnějších se rozeběhli ke svým západnějším sousedům začli se tak dít podivuhodné ne však náhodné věci. Syndrom opatrovnické maminkovské hřejivé náruče z rodu bolševického sílil a začalo pohlcování. Téměř a vlastně doslova hned začal vliv těchto nátlaků a manipulací tajných složek i propagandy. Pod rouškou tzv lidové demokratické nenápadné uzurpující soudružské masky. Hodně napomáhala nálada poválečná a jistě lidé se prostě chtěli mít dobře a hlavně smýšlet mírově i budovat něco nového. Ti střízlivější tušili pohromu a vlastně nikdy dobrovolně nepodlehli. Když to nešlo po dobrém,většinu ve volbách atd. Pěkně po náckovsku odstranit plevel volnomyšlenkáře nenáviděnou opozici včetně tlakem a typicky násilím. Načež se človíčkové dočkali mnoha bizardností v podobě homo sovieticus národního hrdiny Alexeje Stachanova atd. Jako bonus orální úpadek včetně pokrytectví podezírání udavačství paranoidních schizofreních manipulací. Čtenář zajímající se o tuto temnou historii at si laskavě pořídí tuto knihu. Dozví se něco nového nebo spestří si vědomosti. Bylo by škoda aby bylo zapomenuto. ... na věčné časy a nikdy jinak ... už nikdy !!!“... celý text
— opic 12

---

Gulag: historie

„Absurdní chaotické až děsivě zvráceně fungující. Studené odlidštěné.Hrůzy pekelné.Říše zla. Mašinérie zákeřnosti.Šílené monstrozní praktiky,jak zlomit,ponížit lidskou bytost.V drtivé většině za jiný názor a někdy prostince jednoduše za nic.Jednoduše jste se ocitli za mřížemi a nevěděli pro co. Proč právě ted ? Proč ted a zač ? Když chcete důvod najdete si ho.Třeba vás na ulici sebrali jen proto,že jste neměli u sebe legitimaci ap. Tábory.Mnoho táborů.Kdesi.Daleko.Odstřihnuti od okolního světa. Leckdy bez drátů a plotů.Není kam utéci.Pustina. Vyhnanství.Někde jste se ocitli po vystoupení z vlaku.Bez jídla.Bez přístřeší.Kolem pár obydlí.Nemáte nářadí,aby jste si něco postavili.Nikdo nepomůže.Nepřívětivé domácí obyvatelstvo atd. Tak aspon zemljanka ? Není nic,jen asi tak třicet pod nulou a více ... A tak by se dalo pokračovat.Spousty informací se valí z každé kapitoly. Intenzivní teror na psychiku. Lidská důstojnost,přijít o ní.Síla vůle přežít.Když to prostě,ale už nejde.Tím vším je tato bichle všudepřítomně prodchnutá. Není úniku.Není zastání.Zmar.Marnost nad marnost. Pochopit.Jde vůbec něco takového ? Vře to v nitru,křičí uvnitř.Co teprve oni.Nepopsatelná zvěrstva,kdy museli lidé trpět a strádat ve všemožných variantách strachu a hrůznosti. Otřesné skutečnosti,chybí slova.Něco,co by dokázalo popsat,přiblížit se ... Němí svědkové,těm přísluší něco takového a osudy všech,kteří prošli krutostí. Autorka,její práce a pátrání po archivech z dochovaných svědectví. Fakta s osudy nevinných lidí.Od počátku nástupu rudých k moci,až ke konci pádu táborů. Hodnocení hvězdičkové nevyjadřuje něco ve smyslu-hezká napínavá četba,skvěle jsem se bavil ! Jde něco takového vůbec hodnotit ? Hodnota knihy je samozřejmě jinde. Poselství,které by nemělo být zapomenuto.“... celý text
— opic 12

---

---

Gulag: historie

„Hrůzný sovětský komunistický systém je oprávněně předmětem nekonečných fascinací – a nemyslím v obdivném smyslu – a historických přezkumů. Jedním z jeho nejkrutějších aspektů byl systém pracovních táborů, systém otrocké práce, známý pod ikonickou zkratkou Gulag. Kniha představuje monumentální epos historie tohoto nelidského systému. Autorka se hned v úvodu zamýšlí nad sovětským systémem jako kolébkou gulagu. Zcela trefně popisuje sovětský stát jako systém absolutně bezcitný, inherentně nelidský a záměrně krutý. Tento zřetelný, záměrný a téměř zlovolný antihumanismus je zřejmě tak těsně spjatý s Ruskem a ruským národem, že ho nelze omezit pouze na dobu existence sovětského svazu. Existoval předtím, za carského Ruska, a existuje evidentně dodnes. Úvodní úvahy se následně stáčí na srovnání toho, co se nabízí, tedy dehumanizace vnitřních nepřátel v Sovětském svazu a v nacistickém Německu. Skrze celý úvod je zřetelný smutný postesk z rozdílů vnímání sovětského a nacistického systému u světové (odborné) veřejnosti, kdy ten nacistický je po zásluze jednoznačně a nekompromisně odsuzován a na druhé straně ten sovětský, komunistický, je naopak zcela nepochopitelně mnohými na západě dodnes adorován a omlouván, neřkuli povoláván k nové, opakované implementaci. Přičemž oba jsou zcela stejné, srovnatelné nelidské a zrůdné zlo, oba jsou plní stejné sžíravé a nekonečné nenávisti a oba dokázali stejně efektivně vyvraždit miliony nevinných a způsobit nezměrné utrpení u mnoha a mnoha dalších. Kniha je o historii a autorka tak svůj příběh začíná záhy po bolševické revoluci, prvními rozkazy pro Čeku, prvními vězeními pro vnitřní nepřátele, tehdy ještě ne pracovní tábory. Kniha je rozdělena do několika hlavních částí, první je historická, mapuje založení a vývoj vězeňského systému, hlavní události, první tábory, Solovecké ostrovy, první megaprojekty – Bělomořsko Baltický kanál, železnice, Kolyma, Vorkuta, Dalstroj, těžba nerosných surovin, zlata, dřeva, šarašky – „výzkumné lágry“ pro vědce, techniky, konstruktéry, politické změny smyslu vězeňského systému – z prostého uvěznění a snahy o ideologickou převýchovu vnitřních nepřátel, směrem k zavedení otrockého systému – uvěznit, využít, spotřebovat, vyhodit, pohřbít – vysněného a prosazeného zřejmě samotným Stalinem, jako výhodné kombinace Stalinovi posedlosti represemi a jeho zlovolnou vírou ve vykoupení skrze otrocké práce a současně ekonomického prospěchu. První část končí přibližně v období Velkého teroru. Následuje část charakterizující vše kolem táborů z pohledu vězňů a dozorčího a podpůrného personálu, životní cyklus vězně – pověstný „mlýnek na maso“. Strukturou ne nepodobně Solženicynově Souostroví Gulag, tak stejně zde autorka mapuje všechny aspekty systému: zatčení, uvěznění, obvinění, odsouzení, naprosto otřesné transporty, příjezd, ubytování, otrocká práce, jídlo nebo spíš jeho nedostatek a hlad, zima, hygiena, nemoci a lékařská péče, dozorci, podpůrný personál, útěky, smrt. Poslední část je opět historická, mapuje postupnou konsolidaci systému, druhou světovou válku, vrchol v padesátých letech, Stalinovu smrt a následný postupný rozklad systému a jeho úplný konec po rozpadu Sovětského svazu. Autorka je nesmírně důkladná a všemu věnuje detailní pozornost. Text je plný příběhů vězňů, příběhů přeživších i zemřelých, někdejších otroků, historických faktů a archivních materiálů, střípků z lágrové literatury známých i neznámých autorů – Solženicyna, Šalamova, Ginzburgové, Dolguna, Herlinga-Grudzinského a dalších. Příběhy jsou to pohnuté, často kruté a tragické, pocit všudypřítomného šílenství a absolutní nespravedlnosti je všeobjímající a přetrvávající. Systém byl záměrně nelidský, nastaven s úmyslem dehumanizovat a vyvolat co největšího ponížení vězně a co nejsnazší použití a následnou likvidaci dehumanizované pracovní jednotky - otroka, procesy často kafkovské, absurdní a naprosto surrealistické. Nejhlubší peklo a vrchol lidského utrpení. Systém pracoval se svými lidmi naprosto nelidsky a kromě lágrů probíhali nucené deportace, nucené přesídlení celých skupin, celých etnik, do těch nejopuštěnějších a nejzaostalejších oblastí Ruska, bez vybavení, bez ničeho, často i bez jídla, což způsobilo další a další nezměrné utrpení a strádání. Celý Sovětský svaz je vlastně symbol řízeného nedostatku a absurdního lidského utrpení. Jedna věc k zamyšlení. Autorka knihu napsala právě včas, ve vzácném okně všeobecného tání, možná zdánlivého, možná opravdového, pokusu Ruska o posun směrem k liberálnější společnosti. Platí to o této knize, stejně tak o „Rudém hladomoru“. Dnes, s ohledem na současné události a agresivitu Rusáka, by návštěvy a bádání v ruských archivech byly nesrovnatelně obtížnější, ne-li nemožné. Kniha je mimořádně zásadní pro pochopení ruských dějin. V závěru se autorka zamýšlí nad neschopností a neochotou Ruska přijmout za svou historii odpovědnost a odsoudit sovětský režim jako soubor lží a jeho představitele jako vládu bezskrupulózních gaunerů a gangsterů, čímž ve skutečnosti opravdu byli. Paměť je prevence proti podobným hrůzám, absence této národní paměti jsou pak otevřené dveře k jejich opakování. Rusko nikdy nevyvinulo větší úsilí si pamatovat, vyšetřit, zmapovat. Příliš mnoho lidí se na hrůzách podílelo, příliš mnoho lidí ztratilo postavení, příliš mnoho lidí pociťuje nostalgii po kolektivismu a společných cílech, které jsou ztraceny. Příliš mnoho lidí lituje rozpadu, ztráty moci a prestiže – jakkoliv iluzorní a stojící na hliněných nohách. Lidé sice neskutečně trpěli, ale zároveň vesele a radostně mávali rudými prapory. Varování před absencí ruské národní paměti v závěru knihy je prorocké. Rusko je dnes opět přesně tou říší zla, kterou bylo po větší část dvacátého století, přesně týmž odporným tyranským režimem a impériem lží. Knihu jednoznačně doporučuji.“... celý text
— thorir

---

Soumrak demokracie

„Věci se dějí tak rychle, až člověk ztrácí přehled. Proto je občas fajn podobné knihy číst. Applebaum shrnula proměnu politiky a polarizaci společnosti v několika evropských zemích a v USA, čímž ve společnosti přítomný pocit tísně a frustrace ze současného politického vývoje zkoncentrovala a zhutnila tak dobře, až se kniha v některých částech nedá číst. Nám jsou naše evropské reálie bližší, ale i tak je někdy fajn si připomenout, co se okolo nás děje. Zasadila to do širšího kontextu, přiblížila také podobné změny v předchozích staletích (např. Dreyfusova aféra a její vliv na politiku ve Francii). Jsem částečně spokojený a četby nelituju. Ale hvězdu ubírám za popisy autorčiných bývalých přátel, kteří už jimi nejsou. Tak nějak mi někdy přišlo, že nečtu knihu, ale bulvární plátek. Chápu, snažila se nám ukázat, jak se naše politické preference a celkový světonázor může proměňovat, což mnohdy vede až k odstřižení se od přátel, rodiny, blízkých. S tím souhlasím, jen ta forma se mi nelíbila. A druhou hvězdu ubírám za jednostrannost. V některých chvílích mi přišlo, že v textu chyběla kritika či alespoň připuštění selhání „nás“, té autorčiny „správné“ strany barikády a novinářů. Nemůžeme se totiž tvářit, že za současný stav demokracie mohou jen ti „špatní kluci“ Orbán nebo Trump. Chápu důvody, proč jsme tam nic podobného nenašli. Podle mého názoru to je ale jeden z důvodů, proč si jednotlivé tábory v různých zemích stále méně rozumí a naslouchají. Nejsou ochotni si přiznat spoluzodpovědnost za stav věcí.“... celý text
— ivokick