opic 12
komentáře u knih
Pád domu Usherů a jiné povídky
Edgar Allan Poe
Na tomto složitě neprobádaném nepopsatelném rukopise bylo vskutku mnoho zvláštního.
S Poe se vydáte kamkoliv a budete fascinováni udiveni pobouřeni uspáni zraněni zhmožděni a nebo dokonce zesměšněni.
Přes různé krkolovné odpočinkové zážitky dobrodružné kratochvíle antické tragédie fantastické výjevy či hororově oblíbené strašidelná pojednání.
Někdy se propadáte do králičí nory a tu zase opodál ne a ne vylézt na světlu v tunelu.
Občas je to tu úžasné topení se slovy.Namáhavé archaicky stylotvorné plavání bez pomoci.
Basnicky zabarvené poeticky vytříbené zkazky pro vnímavého čtenáře i částečně vstřícně naladěného dobrodruha vyhledávajícího tento druh vzácného artefaktu v uceleném balení rozsáhlého svazku monumentálního díla autorova formátu páně spisovatelovo E.A.P.
1945
Jiří Padevět
1945
Historie nejsou jen letopočty.Bitvy.Sepisování smluv.Velká jména.Medaile a metály.
Kdo to tvoří,kdo to zažil a musel žít.Poznal na vlastní (doslova) tělo.Mrazivé osudy,nepopsatelné strasti,ztráty lidskosti.
Mikropříběhy,střípky,kaleidoskop záblesků.
Zmar a beznaděj.
Vždycky ve všem tom běsnění figuruje člověk samotný.
O člověka přeci jde,vždy na prvním místě ! Nebo je tomu jinak ?
Pochopit ? Vcítit se ? Jen stěží.
Budeme si tedy o tom,aspon něco přečíst.
Byl to zdánlivý konec konfliktu.Válka ještě zdaleka neskončila.
Knížka o nehezkých nepěkných věcech,která dokáže člověk člověku.
Lidové soudy.Poválečný chaos.Nevinní.Vlastenci zalezlí,na sklonku války,jak fénix z popela povstali.
Kolaborace.Msta.Migrace milionů do té doby nevídaná.Vysídlení.
Fanatičtí náckové.Nevyzpitatelní osvoboditelé.Znásilnění.Obohacování.
Radost z konce hrůzy,přitom zubatá nadále všudepřítomná.
Bezpráví a NENÁVIST.
Mikropovídky inspirované na základě historických událostí.
Na konci každé z nich,zjednodušené dosazení v souvislostech.
Není to natolik dlouhé,aby to vyloženě odrazovalo čtenářovu pozornost.
Spíše vybízí,ponořit se,do osudů lidí v době opravdu nejtemnější.
Něco vyhledat a více se dozvědět,je na každém.
Záslužný počin,už jen proto,abychom nezapomněli !
Autor,se nadále drží svého oblíbeného vyjadřování.
Pokud zrovna nevyhledáváte literaturu faktu,či dlouhý román,můžete objevit vytříbený Padevětův jazyk,společně se zvláštní poetikou.
Na konci každé povídky,rezonují pocity v uvědomění,jak hrůzné a šílené věci,se odehrávali (nejenom) na našem území.
Dvacet minut na vsi
Jiří Padevět
Jakoby vytržené osudy.Uloupené okamžiky.Uvězněná v minulosti.
Bylo to takové podivné odpoledne uprostřed týdne.
Po kterém přijde podivný víkend.
A vítr pohrává si se záclonou ...
Střípky rutiního života.On však není takový.
Sebemenší malé příběhy dokáží být ve své malosti velkými.
Právě z těch malicherně nemalicherných detailů dokáže J.Padevět vykouzlit moment velkého zážitku.Věci mikroskopické ale tak moc důležité.
Radosti starosti nevinnosti obyčejnosti kouzla jakoby vytrženého okamžiku.
Kaleidoskopické prchavé momenty štěstí.
Kdekoliv kdykoliv ted a tady.
Každá doba je jiná a přece není.
A přece se to stalo.Závěrečné souvislosti ... už nikdy nebude tak jako dřív.
Autorův styl nemusí sednout každému.Přirozeně.
Věty působivé i zdárně popsaná fikční linka s minipříběhy.
Stačí se správně naladit.Ve čtenáři zůstane více než dvacet minut :)
Je to tak akorád tenké a to je to oč tu běží.
Dobové fotografie samozřejmě nesmí chybět.
Vskutku vkusně vyvážené.
Živá voda
Marcel Pagnol
Ten příběh spletený z mnoha proutků.
Ty dýchající postavy postavy.Dobré i zlé.Nečernobílé charaktery.
Vrstevnatě poskládaný děj k pomilování.
Vztahy a jednání si nelze nezamilovat.
Ta půda a prostředí a přitom tak na malém prostoru.
Ty okolní políčka s přilehlými lesy.Baráčky,domky i usedlostmi.
Ta dřina a svoboda zároven.
Radost i štěstí z dobře vykonané práce.
Soužení i plno zmaru a znovu v zápětí nalezená naděje.MY to dokážeme !
Že to nakonec smysl má a nic nepřijde nazmar.
A nad tím vším opět ční samotní lidé.
Se svými pohnutky předsudky i záští.
Dobrota i zlo ve vzájemném nekonečném obejmutí.
Jedno bez druhého být nemůže.
Doslova se čte samo.Taková písmenková krása.
Příjemné pohlazení po i na duši.
Konec dětství
Arthur Charles Clarke
Pojednou se na obloze ...
Nejsme sami !
Starý dobrý Arthur se s tím nemazlí a jde hned na věc.
Uvítací výbor nebude dlouho čekat !
Otázka zní,kdo,proč,do kdy,co očekávají ?
Charles nikdy moc neřešil sáhodlouhé dialogy,překombinovanost děje,propracovanost postav,přehnané psychologické výlety a podobné existencionální výtrysky gama záření.
Jemu šlo přeci jen o něco jiného.
Někdy to trvá déle,ale nakonec si zvyknete.
V zeleném údolí na konci dětství,to docela rozjel ve velkém.
Nejde o (trocha přirovnání neuškodí) o emzáky typu E.T. ,blízká setkání třetího či jiného pohlaví,natož válka o světy či dokonalé vyhlazení na 4.července.
Spíše se jedná o něco jako Příchozí s jejich hlubším poselstvím.
Pěkně to Clarke vylíčil,a to pěkně prosím v roce 1953.
Zlatá jablka sluneční
Raymond Douglas Bradbury
Připadám si jako mrtvá,pomyslela si Janice,je jaro a noc a já jsem na hřbitově a všecko je tu živé,jen já ne,všichni jsou v pohybu a připravení dál žít beze mě.
Takhle jsem si připadala každé jaro od šestnácti let,kdykoli jsem procházela kolem hřbitova,plakala jsem,protože jsou mrtví a mně to přišlo nespravedlivé,že je taková vlahá noc a já jsem živá.
Byla jsem vinna životem.
A ted,tady,dnes v noci mám pocit,že mě vyzvedli z hrobu a ještě jednou,naposledy,mě nechají proletět nad městem,abych viděla,jaké je to žít,jak vypadá město plné lidí,než za mnou zase přibouchnou dveře.
Hřejivý lidský pohled.
Plout v myšlenkách těchto žen.Kolonisti budují budoucnost a jiné světy.Jejich muži.
Už nikdy nebude svět stejný.
V krajinách vícero Bradburyho povídek,se budete cítit příjemně.¨
Zvláštní nostagická melancholická i jemně komická,ale vždy čtivá i zábavná.
Rozsahově žánrově od lovecrafta,fantastické,přes scífkárny,dobově aktuální strach z jaderné války a končící vcelku civilními příběhy.
Mistrovské malé plochy,příběhy uhrančivé i ty méně vtahující mjící své nepopiratelné kouzlo vtahujícího příběhu.
Jde opět o zdařilou sbírku do sbírky alias knihovničky.
Tradičně vizuálně pěkně ladící,přesně takovou péči si R.D.B. zaslouží.
Havran a jiné básně (33 básní)
Edgar Allan Poe
Pochmurné a temné E.A.P. otisk života jeho osudu.
Přesto velmi náročné,to příznávám bez mučení.
Neproniknutelné jinotaje které vyžadují zdatného plavce pro velmi pomalé načasované výkony.
Pro neplavce zalikajícího se při prvním tempu věru oříšek i bez nafukovacího kruhu.
Význam díla všeobecně uznávaný.
Přinejměnším stěžejní uhrančivý Havran má svá temná kouzla.
Naše matka
Karin Smirnoff
Tento příběh který prožijete nad kterým polární záře se vznáší a co tak divně začal ten mohlo prožít vaše dítě at chce či nechce rodina.
Ve stáří ve smutku dvě vybledlé figury bolest v tichu.
Příběh posunující skrze pomalu odkrývající neznámou minulost podobně jako v díle minulém.
Bez interpunkcí které jsou ji u zadku v přímočarém bez zbytečných odboček i zdržování v příběhu lásky zrady i nevěry příležitostných sex chtivých dobrodružství ve kterých se objevují nejkrásnější charakterové šmakulády to věro šlha pro vaše smysly stát se může.
Někde na pomezí kde severské lišky přejí sladké sny a bráškové se ocitají na scestí odehrávají se okolnosti v podivuhodných osidlech zdejších zákonitostí venkovské komunity.
Tváře nové tu nejsou zrovinka vítány ale každý kajícník může být napraven.
Veliké aha nasnadě jak jistě brzy uznáte nejde o nějaký laciný kriminální thrillerovatý severský poblouznění.
Psycho ve vztazích a chování vzájemných lidských se tu obnažují a vyvěrají v báječných kompozicích které si s romantikou příliš nezadají.
Tam na severu je žití nelehké někdy až animální spjaté s přírodou.
Zatínající drápky s nebezpečným ochočením celého čtenáře průzkumem na území sámovského twin peaks.
Prvky příchozích z vnějšku nevítaných do zajetých kolejí skupiny domorodých lidí v maloměstském mikrovesmíru.
Vzpomínka na dětské promarněné sny.Leží bez života.Slábnoucí.
Ruku v ruce se strachem a stíny.Pohřební večírek může začít.
Sice moderních ale trošku něco pozůstatků z let pohanských minulých v obyvatelých přetrvávajících. (policista ve spárech film rituál)
Pocity ze čtení studené jakožto literatury žánru příjemné na konci dychtící po pokračování snad již brzy v roce příštím.
Stroj času
Herbert George Wells
Také máte rádi lítací sny ?
Uniknout gravitaci představivosti bezbřehé fantazii nekonečné imaginaci vzdálených exotických dimenzí ztracených i nově objevených světů nechat se nést na vlnách tajemna záhadných křivkách časoprostoru alternativních skulin existencionálních podstat podivuhodných realit ve spirále hlemýždovitých morálních sociologických návykových civilizačních spletitostí ve vypjatých psychologických peripetiích natolik co náš lidský mozek tvoří i dovoluje.
Už jsem tam byl ted je řada na vás.Slyšte mocně a děly se tam neuvěřitelné věci.
Nasedněte tedy nebo imaginárně kopněte do vrtule ve stroji kde ručičky ukazují mimochodem dopředu.
Návrat bude-li možný jistě nás poté dokážete ohromit o svých zážitcích.
Pokud možno co jste zažili a viděli na vlastní oči spatřili.
Jaká budoucnost nás čeká ? Kam se ubírati budeme.Jestli Vůbec Budeme ??
Mařka vod naproti z bytovky přísahá že tahle story má něco do sebe.I její starej než si votevřel vokno a pivo byl zcela do čtení pohlcen.
Ovšem nepropadejte klišé nebo zažitým stereotypům.
Budte v klidu zachovejte paniku.Je to prosté poněvadž H.G.W. nesází na nějaké plytké přeskakování klobočku hop !
On na to jde spíše stylem člověče,nezlob se.Cestovka tu především slouží jako kulisa jak už to taky u sci-fi bývá.
Ne moc uspokující tvář země někdy kolem roku osmset tisíc přibližně říjen listopad to samotný autor neuvádí.I nadále je to předmětem dohadů expertů na toto téma a především na téma život a dílo H.G.W.
Civilizace tvářící se jako zdegenerovaná tupá hovada se smyslem ke lhostejnosti.Ostatně to mistr viděl tenkrát kapánek socialisticky angažovaně politicky že ?
I to samozřejmě je spekulace všech politologů na politický marketing.Až se to bojím říct je to takový ošklivý zlý nepěkná věc.
Asimov na to šel ještě kapánek jinak jako kupříkladu v knize Nahé slunce :)
Tenkrát nebo dnes.Stále aktuální.
Vše co by jste čekali od klasiky žánru cestovky-časovky vizionářské pouti do sféry nepoznaného odvěké touhy dostat odpovědi na věčné otázky :
ANO,bude líp !
Nejvýkonější mozky na tom dnem a nocí pracujou !
Výhledově budeme všichni štastni.
Vypln se osude !
*Pro případné hnidopichy jde tu pouze většinou o nejasné mystifikační fabulace které jde spíše brát jako takovou nevinnou nadsázku.
Co jiného čekat při cestování v časoprostoru že :)
Při narušení časové kontinuity je riziko obvzláště vysoké :))
Dítě prachu
Nguyễn Phan Quế Mai
Tenkrát v šedesátým devátým ...
Někdo z nás jistě pamatuje,málo kdo byl u toho.
Jimi Hendrix se svým kytarovým vesmírem řádil na podiu.
Lidé se řádně začali procházel po měsíci.
U nás se natrvalo usadili tzv. pomocní bratři proti kontrarevoluci.
Aby toho nebylo málo,pak taky pokračovala válka v oblasti zvané Indočína.
Tam se věru děli věci.Vlasy stávali hrůůůzou.Lidem šedivěli vlasy.Vypadávali vnitřní věci.Trvalé následky.
To je pořád málo,jakékoliv přirovnání a slova nestačí.
Představy ? Moc radši nemyslet.Zapomenout ? Nikdy !
Co tam bylo doopravdy nevím,nebyl jsem tam !
Pro tyto účely,jsou tu takové užitečné báječné věci,jako je právě kniha s názvem Dítě prachu.
Rok 1969 až po současnost.Tři různé pohledy mnoha zúčastněných stran i postav.
Barvitý košatý příběh Vietnamské pohnuté historie.O nelehké době,smutných věcech,navždy poznamenaných lidských osudech.
Silně emociálně,jak jinak s přesahem a protiválečným poselstvím.
Fakta skrytá ve fikci,Mai na ni pracovala spousty let,mimořádný počin.
Kdo četl Hory zpívají,jistě sáhne i po další kvalitní četbě této autorky.
Válka světů
Herbert George Wells
Padá hvězda z nebe,něco si přej !
Ona to nebyla hvězda,bylo to něco,co si nikdo nepřeje !
Ono se to stalo.Nic už nebylo jako dřív.
Zpočátku si lidská důvtipnost dokázala poradit,měli jsme navrch.
Lidstvo se svojí kamarádskou povahou,už si obrazně chtělo podávat ruce ...
Tak nadsázky stačilo i falešného smiřování.Tenkrát lidi jednoduše dostali na prdel.
Na konci zbyla hrstka a šlo o holou ( ) holý život !
Přežití a atmosféra,že se to skutečně stalo.
Může působit archaicky,ale to vůbec nevadí,ba právě naopak.
Zmrzlina co studí,ale stejně ji dáte celou.
To zasazení má šmrnc.V dnešní době,kdy není těžké zavadit o kdejaké klišé,působí svěže.
Moderně i novátorsky přesvědčivě.Přímočaře čtivě i napínavě.
V rámci žánru má jistě stěžejní místo.
Klasika každým chapadlem.Nepochybná laserová šleha,zárověn emzácký pilíř,ze kterého bylo mnohokrát půjčováno.
Někdy nešlo nevzpomenout na Wyndhamovy trifidy,Čapkovy mloky.
Taková ta reportážní strohost,nebo zápisky v nějakém deníku.
Zápletka jako kulisa,kořeněná lidským údělem.
Dobrých i zlých stránek.Temných osudů i optimistických vizí.
Plus ten pocit,co by se stalo,kdyby ... ?
... asi bych se (p) do gatí :)
Pár much a já
Macuo Bašó
Kdo chce zkusit pár much a já ?
Kdo chce začít s haiku ?
Kdo chce přítomným okamžikem žít ,
Jsme jen listí spadané.
Ztracené vlny u pobřeží.
Důležité ? Ne jen okamžik mžik.
Co je ted ?
Nenalezené ztracené prchavé.
Železná opona
Anne Applebaum
Se Sovětským svazem na věčné časy ...
To se vám na sklonku války zničehonic pár chytrých hlav dalo dohromady ...
Evropu čekají zlé časy zejména pak tu východní a střední.
Marionety z území nejvýchodnějších se rozeběhli ke svým západnějším sousedům začli se tak dít podivuhodné ne však náhodné věci.
Syndrom opatrovnické maminkovské hřejivé náruče z rodu bolševického sílil a začalo pohlcování.
Téměř a vlastně doslova hned začal vliv těchto nátlaků a manipulací tajných složek i propagandy.
Pod rouškou tzv lidové demokratické nenápadné uzurpující soudružské masky.
Hodně napomáhala nálada poválečná a jistě lidé se prostě chtěli mít dobře a hlavně smýšlet mírově i budovat něco nového.
Ti střízlivější tušili pohromu a vlastně nikdy dobrovolně nepodlehli.
Když to nešlo po dobrém,většinu ve volbách atd.
Pěkně po náckovsku odstranit plevel volnomyšlenkáře nenáviděnou opozici včetně tlakem a typicky násilím.
Načež se človíčkové dočkali mnoha bizardností v podobě homo sovieticus národního hrdiny Alexeje Stachanova atd.
Jako bonus orální úpadek včetně pokrytectví podezírání udavačství paranoidních schizofreních manipulací.
Čtenář zajímající se o tuto temnou historii at si laskavě pořídí tuto knihu.
Dozví se něco nového nebo spestří si vědomosti.
Bylo by škoda aby bylo zapomenuto.
... na věčné časy a nikdy jinak ... už nikdy !!!
Slavnosti sněženek
Bohumil Hrabal
Sněženek slavnosti.
Bohoušku,Bohumile,tentokrát si potrápil,kapánek můj intelekt :)
Něco vyloženě nadchlo,jednoduše půl na půl.
Kersko a lidičkové v něm.
Samozřejmě a nevyhnutelně,mě zajímalo srovnání s filmovou verzí,tomu se prostě nešlo ubránit.
Tady se muselo hodně upravovat,to jest scénář i dialogy,včetně notorických hlášek.
Atmosféra a postavy výtečné,ale jakoby knižní verze psaná v povídkách,zůstala ve stejnojmeném filmu,spíše jen šmrncnutým zlomkem,a jen si tu a tam vypůjčovala to podstatné a zajímavé.
Už i nejenom proto,je tato knížka celkem zážitek.
Věru zfilmovat tohoto osobitého,byl jistě pokaždé oříšek :)
Bohumil Hrabal,je prostě nenapodobitelný.
Autopsie duše
Martina Brenčič
Kraso i smutnění,niterné,otevřené,současné,rychle k mání.
Životní,božské,láskované,splínové i úsměvné a bůh ten prý není ?
Nalej čistého vína,člověče.Rozjímej a dumej.O duši,o sobě,o nás.
Jen pluj,nech se unášet.
-----------------
Uznávám,nejsem romantik,jsem spíš cynik a skeptik.
Tebe to někdy štve,že máš vedle sebe ˇseptik".
Ale já to dokážu,já ti tu romantiku ukážu !
Bukowski zmizí z mé police,na jeho místo položím Máchův Máj a společně okusíme,co je to ráj.
Zkrátka vyhodím do koše všechny zvrácené rozkoše.
Má mysl sice bývá temná,ale já dokážu být jemná jako čokoláda Milka,i když je to vždy jen chvilka.
A co bude dál ?
Dál jen stačí najít a otevřít sbírku Autopsie duše od Martitny Brenčič.
Jednoduše prosté :)
Hledání dobré smrti
Caitlin Doughty
O něčem a o tom,co je tabu !
Pokud nejste zavedení puritáni a taky vás někdy napadlo,proč u nás téma smrti je bráno jako něco nepřirozeného,je lepší se tématu vyhýbat a samotné pohřbívání děláme zrovna takhle,je toto knížka právě pro vás.Jinde to je docela jiné.
To,že nás čeká ráj,ještě neznamená,není té černé příliš ?
Nemocnice,penzion,rozloučení ve spěchu,tot vše.
Nepříjemné svírající pocity,vyrovnání se ...
Život prý věčný,truchlení,obřad a pak smuteční slavnost,spláchnout žal ...
Proč nevzpomínat a nectít barevně.Veselit se a vzpomínat,když dotyčný ještě žil.Těžko změnit,něco,co je v nás hluboko zakořeněno.
Uctít život samotný,právě životem jedinečnosti člověka.
Právě proto je tu manuál Hledání dobré smrti.
Leckdy humorně podané odlehčené autorčiny hlášky.Ano,patří to k bytí a my to nezměníme.Přístup jednoduchý.Cestopisné pojetí přispívá na zajímavosti.
Rituály z našeho pohledu cizáka můžou připadat bizardní.
Není to,ale nejupřímější způsob smutku,tak jak jsou popsány v knížce.
Než právě jen pověstný penál dřevěný ?
Velmi zdařilé ilustrace doprovází text a mají velký podíl na podivuhodné cestě.
Někdy pochmurné i plné naděje.Záleží jak se na to díváte.
Ti co se o nás postarají.Rutina,byznys jistých ústavů.
Hold každý nemůžeme mít pyramidu nebo vlastní mauzoleum na cestě do neznáma :)
Divoké labutě
Jung Chang
Semele a nepustí.Slova jako zírat a odmítat,jsou na místě.
Žánr a význam slova horor tu dostává na prdel.Tady je to skutečné a doopravdy.
Fascinující hrůznost,kdy rozum odmítá pochopit a novodobá historie Číny dvacátého století,kterou si v zemi původu jistě nekoupíte.
Od konkubín,přes okupaci země vycházejícího slunce.
To už se v zápětí hlásí o slovo Čankajšek.
Následované a na obzoru svítícím rudém štěstí,zachvacujícím veškerý lidský život.
A pak se děli neuvěřitelné věci ...
To by bylo jen tak ve zkratce.Rodina tří generací,mužů i žen.
Ideologie a zapálení pro věc.Ti kteří to mysleli vážně i upřímně.
Pro blaho lidu a konečně se,po těch letech válečného strádání i ponížení,mít už dobře a spokojeně žít.Osud však chtěl jinak.
A pak je tu ještě strana ! Pro kterou,je žít a dýchat málo.
Téměř vše je buržoazní přežitek.
Od rána do noci,se dívá,hlídá,radí,udržuje,pomáhá.
Mohlo by se zdát,že se jedná o příběh dystopický Orwellovský.
Tak tomu věru není.Autobiografický silný děj,líčí samotná autorka.Místy věru sugestivně,až téměř jakoby z pohledem novinářského reportéra tzv. z první linie.
Je trýznivý zážitek něco takového vůbec číst.A myšlenky,co Ti lidé prožili,trpěli a strádali,neuvěřitelně moc.Psychika dotyčných neskutečná.
A po tom všem stále věřili v ideální svět.Nezdolná touha a pevnost v přesvědčení i když jste neustále klamáni,uf.
Schizofrení paranoidní doba,kdy nikdo nemohl věřit nikomu.
Dokonalý aparát k ovládání a zákaz vlastních myšlenek.
Obavy,strach,existence.
Když se ráno probudíte na vysokém postu a jste doslova nahoře,během chvilky,kvůli naivnímu obvinění,šmahem na nejnižším stupínku hierarchie.
Obálka i název,může na první dobrou,evokovat v jakýsi dámský románek.
Neskutečně klame tělem.Bylo by škoda,se nechat zmást.
Máme tedka revoluci ! Praporem je sami ! Lidi až na prvním místě !
Kulturní revoluce ! Velký skok pro lidi,malý pro jedince !
Za včasnou sklizen i za ryzí a upřímný komunismus !
Bude líp,jak ještě nikdy nebylo ! Před tím a ještě potom !
Začalo to hrstkou a skončilo to miliony !
Už nikdy,no to snad není možný !
A bylo ...
Podle skutečného příběhu
Delphine de Vigan
Podle skutečného příběhu ...
Věřte - nevěřte a nebo nechte bejt.
Jste vrženi do kůže spisovatelky a ta je mimochodem momentálně kapánek v prdeli.Jen se nebát,jde jenom o zvyk.
Závislost a manipulace jeden na druhého.
Vlastnit a mít.Fixace vztahu.Román v románu.Fikce s neuchopitelností reality.
Napěchovaný,vícevrstevnatý děj,no a vážně,je toho spousty.
Misery v kostce,autobiografické prvky,a proč ne,něco z talentovaného pana Ripleyho a zároven změnou identity,jistě nechá vzpomenout na vertigo.
Něco od autorky,co již známe a zároven něco jiného.
Delphine úsporně o to vtahující,splétá nitky paranoidních stavů,samoty a vyprázdněnosti.Mix různých vlivů,kde jde především o stěžejní označení psychothriller.Jak od Polanského - Nájemník,Rosemary,Hnus atd.
Viděli jste někdy podobnou přítelkyni hlavní postavy,tajemnou L. ?
Kdo by nechtěl stejně takovou.Dokonalou kamarádku.Doplnující,inspirativní a skvělou kamarádku do deště.Šílenství takovou nemít :)
Úzká hranice mezi realitou a fikcí.
Propojenéné hranice mezi knižním světem a filmovými krajinami lidské duše.
Vigan opět překvapuje.Zaujme,ohromí,vyflusne.
A pak taky kapánek celkově natahované.Zamotané v kruhu.Opakující se fráze.Pár stránek,imaginární nůžky a šmik-fik.
Jinak kvalitní,na úrovni,propracované,se spousty narážek a věcí,které na první dobrou,nejsou patrné.
Ostatně,tahle spisovatelka nás přesvědčuje tradičně ve své každé knížce.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Nesnesitelná lehkost všedního dne.
Anonymita davu.Nezájem.Lhostejnost.
Kdo si užívá manipulace,kdo naopak strádá,dusí se.
Vymanit se a vzepřít.Pohled na svět očima Mathildy (v knize má více prostoru),a druhé postavy Thibaulta.
Trýznění psychické,kdo by je nezažil ? V práci či ve vztahu ?
Ukončit vztah (kéž nás láska roztrhá na kusy) kdo hledá něhu,porozumění,oporu,dotyk,letmé pohlazení ?
Tak se probud,pokrytče !
Ta utkvělá představa,která se přelévá do paranoidních pocitů: všechno je moje chyba,za vše mohu já.Nikdo jiný.
Ubíjející,trýznivé,sebeobvinující po celý den.
Toxické šlehání na dvouch frontách.V práci bičování od nadřízeného skrčka.Večer v posteli,jak scéna ve filmu.Po milování peřiny až ke krku a vůbec nepoužívaj kapesníčky :-) většinou si zapálej retko (asi nemaj problémy z dechem).
Jenže tenhle přípěh to je jiná.Přirozenost životní etudy jednoho obyčejného dne dvou zdánlivě opoštěných duší ve lhostejném velkoměstě.
Nezměrná opuštěnost a samota,které nevyřeší ani docela obyčejná náhoda.
Jestli existuje láska na první pohled ? Hurá na ní : Kino hvězda - v 19.30.
Delphine de Vigam,sympatickým přístupem,píše stroze,ale o to víc přístupněji.Ví přesně o čem píše a proč to tak je.
Tohle přeci známe.Potkáváme se.Míjíme se.Zavadíme o sebe.Pohledy upřené.
Lidské postavy mizejí a zase každý další den se objevují.
Každý den zase a znovu.Snesitelně nesnesitelné a díky za každé další ráno.
Ta všednost,ubíjející stereotyp ! Co takhle změnu ? No tak héééj !
Z toho by se nejednomu člověku rozkočhlava.
Možná
Morris Gleitzman
Všechno,co jste očekávali v příběhu o Felixovi,dostanete i v tomto dílu.
Kluk ehm vlastně již teenager (vousy už mu raší) se opět vrhá do všelijakých akcí.
Záchranných,utíkacích,uzdravujících,drsných,létacích a samozřejmě chránících své blízké.
Navíc se s ním podíváme,až ke klokanům.
Když víte co čekat,tak to taky i dostanete.
Pořád však chybí dva díly,jestli se nepletu.
To jsem zvědav,kdy to vyjde.Poněvadž ty rozestupy jsou po pravdě o velikosti Macochy :)
