opic 12 komentáře u knih

22.12.23
Svatá je hodina,čas znovu začíná,noc voní růžemi,tak sladce,že se mi plakat chce radostí,že dýchám a že sním,že čistá je široká,cesta člověka.
Někdy nelze život pochopit. Proto čteme.
Jsme dělníci ve sběrně starého papíru. Po celý život poznáváme,učíme se. Ztrácíme se. Mizí me. Šumí me. Bude to stačit ? ? ?
Štíhlá brožůrka,neb rychlé čtení samotě uškodí. Hrabalovsky poetické melancholické pábení. O údělu a smyslu vskutku Sisyfovském.
Chce se ti dýchat dýchej. Chce se ti žít žij. Tu káru potlačíme dál.
Nehodí se možná,ale ten smutek na nás leze.
Po včerejším smutném činu u Rudolfina je to pro mnoho lidí o to těžší.
Kdo trhá nit života,nežije,slepý je,voda je vylita,my tančili jsme dosyta,nekonečný vesmír,za mraky zářící,na síle tajemství,havrani plující.
Samota hlučná příliš.

11 22.12.2023

16.12.
Za oknem prší. Celý den zataženo.
Co zbývá ? Spousty času pro pár řádků do deníku.
Jsem z nich vyždímanej. Chci se ztratit. Někam. Aspon na nějaký čas.
Tak rád bych jel na ty hory. Stejně nepojedu. Vím kde mě bude líp.
Mamka nic nepozná. Nějak to udělám. Nějak to dopadne.
Každý jsme sám. V podstatě. Nezbývá mnoho času. Zítra je taky den.
19.12.
Odloučení. Odloučení.
Mamko věř mi, že jsem se snažil. Dělám co můžu.
Kéž bys spatřila tu krásu. Věci jsou nepopsatelné. Slasti. Svéhlavé rozptýlení. To je má jediná výhra.
Odloučení. Odloučení.
20.12.
Jsem ve sklepě. Ve skrýši. Ničím nerušené zimní prázdniny. Nic se nemůže stát ...
21.12.
Vypravěč Ammaniti je úderně svěže minimalisticky boží. Překládala Eva Zaoralová.
Připomínka = až vylezu za týden ze sklepa, sehnat další :)

4 21.12.2023

Vlaky sledované ostře.
Už jen ten krásně zvučnej název.
Text ubíhá pohybem rychlíku.Napomáhá tomu i útlý rozsah, ani nestíháte počítat šranky podél kolejí.Hrabalovské vyhýbky nemusí být pohodlné pro každého cestujícího.Pozvolné střídání vjemů i střípky ze života postaviček nabírá rychlost a spěje k poslední zastávce, tam v dáli.Za kopcem.Na konečné.
Známý příběk dospívání.Jiskřivě eroticky zabarvený.Hledání rozpaky flustrace pochybnosti.Spousty smutných těch pravých věcí o nás.Samozřejmě i líbivé úsměvné líbezné chvilky se objeví z hvizdem výpravčího hubičky.O lidech, človíčcích, kteří ne vždy nemají na semaforu zelenou. O to jsou krásnější ryzí upřímnější uvěřitelnější a zaryjí se pod kůži.
Květnatá souvětí , prostředí i drobnokresba situace.Vyplívají z děje, jakoby samy říkali "na detailu záleží". Tohle přeci znám,řekne-li si čtenář.Tak spisovatel,může bát spokojený a hrdý zároven.
A potom se to stalo...stal se mužem.Miloš Hrma to dokázal.Byl štastný...pod hvězdami všemi.Co na to Mášenka ? Vzpomínka na plot.Zůstává nekonečná.Ještě předtím je tu však ještě jeden obraz.Nezapomenutelný moment :
... a já zvedl zelenou lucernu a vlak se rozejel a Máša se znovu na mne přitiskla,tak se přitiskla,jako se musely na sebe přitisknou naše dětské fotografie,aby při sobě držely a Máša mne políbila a pak se chytila železné tyčky a vyhoupla se na stupátko,na prsou ji modrounce svítila služební lampička a já stál,oněmělý,mprotože jsem cítil,že jsem opravdovým mužským....
Vana,holuby,smějící se bestie,razítka atd. Spousty a vlastně na každé stránce nezapomenutelných rezonujících emocí.
Útlá nabitá knížečka pro příjemný večer. Na mechanickém návěstí je volno !

14 20.12.2023

Tohoto dobrodružství se může zúčastnit téměř každý.
Nepotřebujete znát pravidla. Předpokládá se , čtenář již znalý předchozích dílů netřeba nic vysvětlovat. Vzhůru na rampu - kloboučku hop !
S kloboučkem můžete být v klidu , pustiny jsou tu , stačí se jich dotknout.
Nemám problém s prvním ani s druhým dílem.Směs žánrů to se musí nechat, čtivé jakbysmet, vtahující ostošest.
Spíše se moc nekamarádím s fantasy žánrem ap. Elfové,obři,mluvící fauna, znáte to.Právě to byl ten důvod proč jsem se temné věži jako takové zpočátku vyhýbal.
V pustinách se začíná právě tento žánr a jeho prvky více objevovat.Naštěstí to zatím není nic tak pro mě rušivého ba právě naopak je to pohlcující a hezky to do sebe zapadá.Tento svět a ačkoliv není zrovna přívětivý určitě to je sama radost ho obývat.
Kniha je rozdělena na dva vcelku samotné díly.První je Kingovsky typicky rozvláčný.Což v tomto případě není na škodu.Jednoduše by se dalo říci jde o dost to nejlepší z Kinga :) Je to v podstatě rozjezd pro gradující část druhou.Žánry se střídají,napětí střídá smršt emociální.Vypravěč si Vás vodí za ručičku, prostě mu zobete z ruky. Fandíte té partě a čím dál víc jsou sympatičtější poté co již jste společně prožili. Samotný děj si Vás ochočí.Nemá tudíž cenu cokoliv prozrazovat a o zápletce se zminovat. V rámci série a jak tvrdí série již znalý.Zde se jedná prý o díl průlomový. Mě se třeba líbí jak je každý doposavad jiný a navzájem se celkově liší. Nejenom mixem žánrů ,ale jako celkově u Stephena. Co mě u něj kolikrát vadí, tady ho skoro nepoznávám :) Uvidíme , našlápnuto má parádně. Ted před dalším dílem a ten třetí je tak mimořádně otevřený ,to se jen těžko odolá. A to se pustil do pokračování po hodně letech.
Co naplat : kloboučku hop !

11 19.12.2023

Jen jedno slovo najít v pravý čas a uzdravit jím k smrti smutnou duši.
Najíti za horou když někdo čeká nás a uhodnout kde srdce skrývá se a buší.
S Johnem a Billym sejít se u baru po náročném dni na ranči u sklenky pálenky v tomhle pajzlu na rohu ulice.
Prohodit pár krátkých slov s barmanem Cormacem a nebo s místními zajít na kus řeči. Zavzpomínat na ztracený svět dávno před námi.
Prolejzat vobčas do hampejzu pro trocha vášně a kdo ví i trocha něhy.Mechiko volá ....
Další den pro další dobrodružství.Co nám to stádo zase přichystá.Jen ne obyčejný rutinní den.
Vyslechnout spousty hlášek i přemítat vo životě.Ženských.Kamarádech.Co je nového.Co se přihodilo.Na pokéc.
Celkem spokojený život ? a mohl být ještě spokojenější.
... tam hlína voněla lidská bolest srdce a duše tak marně toužily.
Ten malý domek.Tam co smích mohl vyprávět.Co jiný příběh stát se mohl.Dětský smích ani pláč nikdy nezazní.
Mladík s jednou slečnou v podzimní nostalgii v zašlých hájích toulají se.
Kytaru srdce zdvihni a hrej. S kytarou s pentlí v okraji.
Neplač.
Umírej.

8 12.12.2023

Magický štrúdl od Kinga.
Základní kostra děje není zdánlivě vůbec příliš složitá. A přesto to je docela vše složitě popsáno :) Mnohovrstevnatost jedničky pistolníka se obrací v prach na pobřeží západního moře. A přesto mnoho vstev najdete i tady.
Ostatně se to dalo očekávat,další díly tu mají červená hodnocení i všeobecně přijímaný jásot :)
Přímočarý děj má však grády. Autor si tak přidává do štrúdlu rozinky a ořechy.
Prolínání času a prostředí.
Z toho by jeden byl paranoidní, ostatně i na to tu je zaděláno.
( zdravíme - :-) - P.K.Dicka )
Postav a jejich podvědomí. Barvitě vylíčené a zajímavé přednosti i neřesti všech zúčastněných ,to je ta správně přidaná ingredience se skořicí do předem ostrouhaných Kingovských jablek. Dělá to tak neodolateným způsobem,že mu i lescos odpustíte. Jemnounce slabší třetí vchod dveřní by chtěl promáznout.
Čtivost a to i v rámci neutuchající tvorby je závratná.
O napětí samozřejmě není nouze. Kopec originálních nápadů.Vizuálních vjemů prostupují ze stránek do čtenářské mysli. Pokaždé se těšíte až se vrátíte do tohoto světa a necháte se jím obklopit.
Pistolník rozhodně přilnul k srdci. Mirek Dušín si dává vagace,nic není černobílé. Jako on i ostatní si vytrpí své. Metafora putování za lékem na svoji nemoc a všech jejich strádání i soužením.
Vždycky je na místě vzdát hold a to i spisovatelům všeobecně, jak jenom udržet prazvláštní změt (bordel) a hodit to na papír.To je to umění co nás nepřestává fascinovat. Obzvláště u takových mohutně rozjetých sérií podobně jako u této s věží temnou v nedohlednu.
Stephen a jeho štrúdl jako o babičky.
Když se ohlédnu za Třemi vyvolenými, tak obstojí velmi vysoko i v rámci celé Kingovy tvorby ( mnou zatím přečtené ) i jako samostatná kniha velmi vysoko.
Zatím se daří udržet propečenou pozornost. Doufejme,že ji udrží i nadále.
Už se těším na babčáky bramboráky zmrazky kramfleky sejkory cmundy striky.

V Pustinách.

8 23.11.2023

Kiss miao kitty minka bishito mish anebo hezky česky čičí
Doporučuje se předem nakoupiti zásobu kočičích jazýčků.
Jestli jste tedy napojeni a není Vám cizí manga s láskou ke kočičákům a k čtyřnožkám všeobecně jste tu vítáni.
Fanoušci Džundži Ito nečekejte nečekejte vyloženou hororovou šlehu.
Víceméně popisný komiks o stereotypu se soužití člověka s jeho domácím mazlíčkem.
Kresba přesná a věrně vystihuje to co asi většina chovatelů dobře zná.
A právě i proto dokáže jistě vyloudit nejeden úsměv na tváři.
Navíc by se jistě dalo označit nálepkou autobiografické. To se počítá.
Něco málo přes sto stránek se tu muselo kapánek naklonovat o pár kočičích pacek navíc. Čili nad dopisy diváků a otázky pro autora jsou nicméně příjemným granulákem a kapsičkou v jednom a jistě ho každý Mikeš ocení.
Tajný život mazlíčků (ne pro každého) jednoduše pro číču :)

4 21.11.2023

Putování,putování,putování za prací.
(cože za prací ? Ale neboj)
Před sluncem nás klobouk chrání.Mech je naší matrací.
Ne nebojte se děcka necvokatím nespoileruju ani jsem na cestě nepotkal Lotranda ze Zubejdou.
Prostě a jednoduše nevycházím z údivu.
Od Carrie k Billy Summers a co dál Kingu máš mi ještě co nabídnout ptal jsem se před pár týdny sám sebe.Bubáky a strašení až tak nevyhledávám a rozhodně nikdy nebudu mít Stephena v knihovně komplet.Takže co bude dál ... O existence Temné věže jsem samozřejmě věděl,ale doslova ji schválně ignoroval. V povědomí,že to nebude pro nic pro mě.Pár řádků přečtených kdesi na webu rozhodlo jinak.Přeci jenom to zkusím i když je to dosti rozsáhlá záležitost.Sáhnu po prvním dílu a uvidí se.
Verdikt je na světě.Sorry Kingu a Bachmane to jsi stvořil ty ? Vždyt se to Vám ani moc nepodobá ? Stalo se nečekané.Líbilo se a to moc.A to prý jednička je nejméně oblíbená.Pokud byla jednička špica co potom další díly,když jak tu většina čtenářů jsou lepší ?
Míchanice všeho od magismu realismu,hypnotického tripu,snového a něčeho co se jmenuje Salvádor Dalí.A to je pořád málo.A spousta zrcadel a odrazů od jiných.
Samotné vyprávění na cestě o cestě s jakousi skládankou o minulosti. Víme že nic nevíme a to děj pohání stále za horizont všedních dní.Zvláštní směsice čehosi.Dystopický western ? Fantasy no to snad ne.Někdy to spíše působí jako jakási meditace křížená s odyseou.Zdánlivý čurbes na přeskáčku a těžší orientace mezi odstavci to je ta pravá šleha na dlouhé chladné večery.Žánrově to zaškatulkovat jak snadné a prosté.
Kde jsme se to octli.V kterém čase a které světě. Kdo je ten a kdo je onen.Jen na málo dostanete odpovědi.To je ta esence která mě držela v napětí z očekávání.Na konci nevím vlasně neví téměř nic.Nejkrásnější na tom je,zatím mě to vůbec nevadí.
Načal jsem něco zvláštního a nepopsatelného.
Opus magnum ? Fajn,když myslíte.
Temná věž je mnohem dál než se zdá.

11 15.11.2023

Večerníček o zmuchlaných mapách,zmačkaných lidských uzemí.
Žádný otevřený sex. Žádný šulínek ani piškotky.
Jeden mord nic víc :-D Pst nikomu ani muk.
Samota odloučení zůstávají.
Postava jménem Houellebecq jako třešnička.
Autor si hezky se čtenářem hraje.
Lítá v tom. Dojde i na věci onaké jaké by jste od něj nečekali.
Zdánlivě jinaký román.Michela H.,ale rozpoznáte hned.
Je prostě svůj.
Pasáže intelektuálních úvah v menšině,více příběhu.
Spisovatel vykoupaný v očistné lázni si dozajista užívá.
Nezlobí neštourá nenasírá uklidnuje.
Samozřejmě pokračuje ve svém určitém stupni výtečného náročnějšího psaní.
O čem se zdá umělcům,malířům,spisovatelům ...
Snad ještě není vše jenom o penězích.

5 14.11.2023

Na Mars padají kapky deště.
Prší a prší.
A nějak smutno mi je. Už zase smutek na mě leze,jako když se po ulici s mrtvým rakev veze.
Ale s mrtvým zajdou za roh a pak sejde z očí.
.......
Již od první povídky je tu lidský zápal k poznávání a objevování.
Co čert (pardon) člověk nechtěl.Něco se pokazí,něco se zvrtne.
Kolonisti dobyvatelé. Místní domorodé obyvatelstvo. Připomíná vám to něco.
Od napsání knihy se toho moc nezměnilo.
Víra v lidstvo ? Naděje v lepší zítřky ? Možnosti tu jsou.
Tak jak to napsal jenom on.
Nastoupíme do rakety a zaletíme si třeba o víkendu někam u Kolína k vodě. Tak jak to přeci dělávají lidi.
Archaicky působící vyprávění nezacházející do detailů popisných kompozic krajiny a nebo technických Clarkovských vymožeností.
Astronomické objevy i vědomosti to co známe dnes ?
To tu není potřeba. Mars je zrcadlo Země. Co víc si přát.
Přímočaré bez všelijakých odboček a komplikovaností mnohovrstevnatých story vymožeností pozdějších scífek.
Bradburyho nostalgicko malebně poetický jazyk toto nepotřebuje.Povídky na sebe (zdánlivě) nenavazují.
Přitom je to důmyslně kompaktní a živoucí historie.
Pozdější téma z 451 stupnů Fahrenheita tu také vystrkuje růžky.
Od každé další povídky padá velmi silná tísnivá atmosféra.
Ba co více,až téměř beznadějně temná.Je to v podstatě líbivá klasika,ale silně skličující. Melancholie post atomového věku.
V době vydání. Co jiného čekat po dvou velkých válkách či nastupující studené ? Optimismus ?
V současnosti jsme na tom samozřejmě lépe. Vlajky duhy vlají nad hlavami.
Knihy přeci nekončí v plamenech a na indexech.
Martanská kronika je hrubě neaktuální a není se čeho obávat ??
.......
Prší,prší na vrcholky Olympů.
Mně ten smutek neodvezou mně holt schází kočí.

15 13.11.2023

Billy. Čistič Billy !
Co si dáme ? Po dlouhé době si dáme instantního Kinga.
Pozdější a vlastně z tvorby nedávné.
Neúnavný průvodce po temných vodách lidských skutků a nejenom to.
Neskutečný pracant psaného slova. To všechno mu nelze upřít.
Vyprávět to on dovede. Zapůsobit taktéž.
Do té doby než se krapítek začne zadrhávat. A čeho je mnoho toho ...
Kingovci ráčej vodpustit :)
U něj vždycky zamrzí jak mrhá. Na postavu vrší příběhy a děj samozřejmě košatí ale tolik materiálu a postav o kterých už do konce leckdy neuslyšíme. Vymýšlí příběhy a přitom samotný děj stojí v zácpě.Je totiž červená. Takřka přemrštěnost.Uvěřitelný svět který dýchá a jistě funguje ale ? Typická Kingoušova ukecanost a rozvláčnost.
Ano a právě tolik uznávaná i uctívaná.
Načež se rytmus vyprávění dostane někam a efekt neočekávanosti je tu.
Žádná pátračka sledovačka vyšetřování a útěk. Klišé se nekoná.
Je to něco podobného když jste poprvé koukali na Hitchcockovo Psycho.
Děj se přeladil a tvůrce si vás pěkně šoupnul na lopatu.
Pokračování se nese v jiném duchu a tempu. Zahlcenost a rozvláčnost je ta tam.
Kudy kam mistře ? A jak to celé skončí ? Nápad byl a nějak to splácat dohromady.
A o tom to je. Drží to jednoduše pohromadě a nepustí.
Napětí a chemie mezi charaktery umí. Co naplat zase ledacos odpuštěno.
Nadržuju co se dá dělat. Asi i proto jak se mu podařilo vykouzlit příjemný uspokojivý (slza ukápne) závěr. Sympatická storka. Billy šel po těch zlejch vo tom žádná.
Tak zase někdy.Nechám se zlákat

12 31.10.2023

Stmívá se nám dřív.
Čas nadešel.Osvětlených dýní.Pestrobarevných lebek.Ztracených dušiček.
Není příhodnější začít si s temným karnevalem právě v tento čas ?
Je to doufám jasné.Nikdo menší než právě R.Bradbury,se bude pokoušet nahlodat zdánlivé bezpečí u Vás (nejenom) doma.
Poněvadž je to nejenom skvělý vypravěč,ale i zdatný povídkář.
Na malé ploše pár ztránek,leckdy dokáže vykouzlit úsměv,obavy,strach,překvapení a nejenom to.
Nejde však o nějakou prvoplánovou hrůzu a strašení jako takové.Ray je přeci jenom jiný level.
Všechny ty věci jsou tak součástí našeho světa.Uvědomujeme si je a stejně tak dobře víme a známe.Jen nám leckdy nejsou příjemné.Součástí putování nic menšího než naší existence.
Svíčka zatím hoří,mihotající plamínek ...
Obdivuhodná dílka tak jako Emisar.Dále pak Kostra,Skleněná nádoba,Jezero,nebo třeba Usměvavý lidé.
Prozrazovat cokoliv netřeba.
Poetika a zvláštní pochmurnost na čtenáře dolehne ve většině povídek.
Když už se smrákalo a blížil se soumrak knížky i posledních stránek.Doléhala atmosféra povídky Ústav o to více.
Melancholická rozdvojeně smrtelná záležitost.
Stále vidím Annu,jak se dívá z okenního víklenku,čelo přitisknuté na sklo a hledíc ven na oblohu a temnou ulici ...
Závěrečná drtící mexická povídka - Další v řadě.
A o čem pojednává ? O smrti přeci dětátka kůzlátka.
Věřte,jsou tam místy i veselejší kousky.
Dia De Los Muertos.Jack Skellington.Dušičky.Samhain.Atd.
Jedno mají společné.Svíce s plamínky.Úcta.Oslava.
Vzpomínky na věčnost.
Bradburyho Temný karneval k tomu ladí dokonale.

5 30.10.2023

Stádo boží udržuj bez poskvrny !
Kniha se skvělým nápadem a myšlenkami v ní.Jak jinak - nadčasové.
O jedinečnosti a zázraku.
Když hustí většina nějaké dogma,ještě to neznamená jedinou pravdu.
Sympatický počin,který schazuje druhá část+nedotažený závěr.
Téměř po deseti letech čteno podruhé,v hezky vyvedeném druhém vydání.
Jakési bezčasí po jakési katastrofě.
Norma budiž blahoslavena !
Komunita lidí a v ní další (utajená se zvl. schopnostmi) a nějaké jiné frakce okolo té hlavní,které tu hlavní napadají atd.Ta hlavní je takzvaná nejsvětější ze všech.Ti vyvolení.Co se domnívají,že na chlup vědí a znají záměry toho nejvyšího maséra na mráčku.
Přísný tatík,přátelský strýček,sourozenci a další.
Jakmile se ve vyprávění dostáváme do vzdálené neznámé pustiny atmoška je na ústupu.Sice děj z akční,což je dost na škodu.Tak to má,ale být.Pronásledovatelé co stíhají pronásledované,tak ti se propadnou do nikam.Pak už se řeší kdo z koho a jak to celé tak nějak dopadne.
Zničehonic se zjeví ...
V čistotě je naše spása.
Druhá polovička kapánek nevyvážená.Vždyt jenom kolem těch schopností by se dalo malinko vytěžit příběhově více.Něco málo přes dvěstě stránek,nu což.Sorry Wyndhame.Jakoby mu docházel dech.
I tak zaslouží kukly respekt.Jen je mám u Wyndhama z jeho tvorby,uložené až na pomyslném chvostu.
Tři pěticípé neměním :)

Romantická poutová atrakce s poetickým přesahem o zlu.
Autorovy návraty do dětství v průběhu,jak příznačném v barvách podzimu.
Ze začátku skvělé přesně v duchu příznivém,to co na Bradburym mám rád a obdivuju.
Viděno očima dvou nerozlučných kamarádů.Tatínek nakloněný mládí,v duchu Malého prince porozumění a vše glosující mudrující.
Po atmošce podzimu a bezstarostnosti mládí,přichází tajemno a různá bizardní stvoření.Fantasy se strašením.
Důraz na ZLO v mnoha podobách a stylizované do onaké dětské fantasy.Ve druhé půlce se to již mlátí hlava nehlava,vrací se a stoupá v šemožných nerovných potyčkách.Vskutku začarovaný kruh.O tomtéž a dlouho :)
Tam jsme si s mistrem nesedli.A právě tenhle styl tolik obdivovaný,podobně třebas využívá Kingáček (např. TO) nadpřirozeno vs. děti.Nejsem úplný fanda,co naplat.
Vypravěč znamenitý,jen ta storka nebyl přímej zásah.
Rozhodně se bude líbit všem,co mají rádi přesně takové.
Na další Bradburyho kousky se těším,vo tom žádná :)

6 28.09.2023

Příběh o nasranosti i nejenom o ní.
Synonyma: naštvanost,podráždění,rozhněvanost.Pojednání o dívce,co jí došla trpělivost,Vy sráči.
Carrie je z rodu rychlých kvapných uhánějících knížek.
Čte se sama,zatáhne drápky a nepustí.Pokud jste teda zrovinka na takovou knížku naladěni.Sice první vydaná od Stephena,nikoliv však napsaná.
I tak se tu dějí věci nevýdané.Čtenář,jestli se takový najde,neznalý vůbec předlohy,se již od začátku dozví,že k něčemu dojde.Vychytaně si autor pohrává s naší samotnou myslí.
Děj je kompaktní a články,reportáže,spisy nenarušují děj.Obvzláštnují předvídatelné,navíc punc originality.
Prožitek znásobují pocity se samotnou Carrie,stotožnění s ní ?
Kdo z nás nezažil kousíček ponižování,nebo náznak povýšeného chování,kamarádům,co jsou takzvaně jiní ? Spolehlivé terče pro hordu zakomplexovaných jedinců,kterým dává vyniknout parta,kolektiv jako takový ?
Ti by zasloužili ? Po zásluze dostanou na prdel ?
Nezapomenout na klima v rodině.Maminka jedna z nejhodnějších.Zapřísáhlá puritánka a kazatelka v jednom.
Vře to v nás.Pomsta na dosah.Mít tak dovednosti jako ona.
Leckdo by se mohl inspirovat,provést i bez zvláštních schopností.
Jednoduché otázky.Nejasné odpovědi.
Nebylo to,přeci jenom kapánek kruté ?
Kdo nezažil nepoznané,neví.Život může být někdy děsnej horror.
SK od začátku kariéry nepsal,jen takové nějaké onaké bezduché story.Dal do toho něco navíc.Měl za ušima to se musí nechat.
V základě prostý příběh,který se na první pohled nezdá.
Nedá spát :)

18 24.09.2023

...nastavuje nemilosrdně zrcadlo měštácké společnosti,v níž je dolar alfou a omegou života...

Uteklo šestnáct let od Cesty.Ještě více od země pro starý.
Cormac starý klasik už nic nemusí světu dokazovat.Stahuje se do ústraní a dál sympaticky nedává rozhovory.
Nemá to zapotřebí.Za něj promlouvají jeho nezapomenutelná díla.
A přeci.Pasažér.Snad od osmdesátek nebo ještě dříve,námět pučí v hlavě či si ho zapisuje do notesu.
Navíc rozdělený na dvě části.Záměr či kalkul ?
Můžeme spekulovat rozumavat,ale to je tak všechno co s tím můžeme dělat.
Podstatné je,že je to tu.Vydání za jeho života.Červnové červánky letos zhasly.
Dokonáno jest !
Pasažér a (stella maris teprve vyjde) to je MaCarthy v kostce.
Vše,co jste od něho ještě chtěli vědět,ale báli jste se zeptat.
Vše ze začátku vypadá na thrillerovou zápletku se vzápětí rozpouští v mlze.Zbyde rosa v podobě vyprávění a potkávání a rozpravy s lidmi.Střídavé pasáže sureálných schíz Stelly rámujících kapitoly.Dojde i na známé osobnosti
Od všeho trochu,co by jste od autora čekali.
Tvrdí,nejblíže má k románu a postavě Suttreeho či jeho ranné tvorbě.
Pasažér je snad ještě více strohý (tolik stylem typický), a další stupínek náročnosti,o tom není sporu.
Mnoho motivů a témat,ostatně ještě není ještě konec.
Cormacovo zrcadlení.Odrazy uvnitř.
Každý ráno vstává i v noci uléhá.Někdo se mračí a jiný usmívá.

11 24.09.2023

Paní Mijako (č.19) Už se perou,už se perou,já to řikala ze začátku,že si čumáky rozbijou !

Akce střídá akci a o tom ten celej Arika vlastně je.
Postav jak máku.Trochu postchaos.Nejlepší je,jak někdo vyleze z trosek a vy se absolutně nechytáte.Arika je prostě takový.
Žádný hloubání,pseudo bla bla klevetění,na to si jakživa voni nepotrpěli.

Tecuo (č.41) Co pořád vidíš na tom chlastu ? Kaneda : Já ti to řeknu a ty začneš chlastat taky

Vše bylo řečeno v minulých dílech a na nějaké velké padání protéz tu nezbylo místo.
Kapánek to vyšumí do ztracena a je zvonec a šáteček.
S úctou a láskou schůdeček,zdraví Škopková

Inženýrka Kai,to je něco.Auto má z tuzexu,peněz jako šlupek !

At žije Velká Tokijská Říše,pravila toho času Kelišová (č.77)

1 11.09.2023

Sním či bdím ? Je to sen.
Totéž ráno,tentýž den,ale ted už jsme jinde,je to jiná vesnice ...

I po deseti letech od prvního čtení a stále pod vlivem.
Když nevíte kde jste,co se děje a kam to směřuje.
Být pod vlivem,či nebýt.To je jeho účelem :)
To se začínáte chytat a on vás stejně vyvede z omylu.
PS: A to je to hlavně o jeho otci.Viz autor.
Chlapče,chlapče,kam si se to dostal.Jen si se narodil,studená sprcha.
A po ní Philip Kindred Dick

10 11.09.2023

Hranice,čáry,předěl,rozhraní,meze,území,linie.
Překračování něčeho.
O samotě i smutku,ano jistě,je to přeci McCarthy.
Ale od začátku až do konce se tu line bolestná především téma ztráty.
Tu se opravdu ztratí doslova vše.
Mladík se ocitá často v beznaději,kniha je doslova prodchnutá se smrtkou za zády a je neustále v patách.
Více důraz na jakýsi až romantický nádech,zrovinka na začátku,když se vidáváme na první putování do Mexika.
Na cestě vyhládne a i poutník dostane poté co vyprahne hlad i žízen.
Ve filmech na to není samosebou čas,ono i v jinších románech se toho moc nenají.
Přitom taková přirozenost.Pro mnohé otravná protahovací nuda.Tady doslova nutnost.
Tu už je taková doslova klasika.Tortilla s fazolemi.Spláchnout Mezcalem.Zastavit se na kus řeči ...
S přívětivými lidmi,kteří za pohostinost nic neočekávají.A právě v těchto pasážích problekují jiskřičky lidskosti,že to snámi není zase až tak zlý.Zubatá to nevzdává.
Překračovat meze a stále o něco přicházet.
Cormac nezklamal a po krásných koních,naopak ještě více nadchnul.
Na cestě a putování.Prozření - nic nebude tak jako dříve.
Překračování hranic,at už v sobě a nebo na mapě,abychom nezabloudili.
Ale my bloudíme.Tohle motto knihy nemá chybu.
Názvy v krajině neexistují,my si je musíme pojmenovat.
A konům je to jedno.
Ti ví své.

13 12.08.2023

Natolik aktuální Dickovka,kdo by to byl řekl.
Podobně jako ve své době,tak i v té naší je stále dost a ještě více šulínů co to můžou tzv:
Zmáčknout !!!
A staniž se,vlastně se to stalo.Něco se šustlo.Něco se pokazilo.A poté se to posralo.
Jak jen mohli ? Oni to dokázali.
Pár let nato a poté ...
Podobně zacházel s lidstvem Dick v Muži z vysokého zámku.
Lidstvo si tak nějak muselo zvyknout a žije si na svý hroudě.Každý den je to vidět.
Mají své velké a malé starosti.Všední den se vším všudy.
Nebyl by to náš oblíbenec,aby tu zas těch věcí všedních nebylo tolik.
Hemží se to tu a to doslova zvláštními existencemi,tvory i svéráznými komunitami :)
A pak je tu ten Dangerfield,který krouží neúnavně nad našimi hlavami na orbitu.
Je to taky jenom člověk a tak ...
Jenže nemá cenu pokračovat,poněvadž už určitě čujete,že všechno je jinak.
Je tu tolik linek a fint,které by leckteré mu žánristovy stačilo na pěknou řádku románů. dráhu.
Pékádéčko to zabalí a tasí nápady.Nafušuje myšlenky a pocity do jedné knížky.
Nemusí jít o nějaké silné stěžejní dílo,ale je to on na první dobrou.To se někdy cení.
Nepředvídatelné,nezvykle optimisticky nadějné.
Žít se musí.

8 11.08.2023