Sem přichází něco zlého
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501775/bmid_sem-prichazi-neco-zleho-mb9-501775.jpg
4
136
136
Nestárnoucí klasika jednoho z nejznámějších amerických autorů v novém vydání Do Green Townu přišel říjen a s ním něco, co žádný jeho obyvatel nečekal – pouť! S tajemným kolotočem a obludáriem vzbuzuje zvědavost celého městečka. Ovšem pan Cooger a pan Dark, dvě zlovolné bytosti, které ji vedou, s sebou rozhodně nepřivážejí radost a smích. Rádi by se nasytili dušemi těch, kdo jejich atrakcím propadnou, ovšem jejich úmysly prohlédnou Will a Jim, dva nerozluční kamarádi. Jakou ale mají šanci proti absolutnímu zlu?... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2022 , Kniha ZlínOriginální název:
Something Wicked This Way Comes, 1962
více info...
Přidat komentář
Príbeh začal veľmi sľubne, spočiatku mal skvelú atmosféru - október, pred Halloweenom, naznačujúc, že chlapcom sa niečo stane, kvôli čomu budú musieť veľmi rýchlo dospieť. Takže natešená som bola až až. A potom to išlo strašne dole z kopca. Mal to byť horor kombinovaný s fantasy (alebo niečo také), no pre mňa to nebolo ani jedno. Boli tam akési nadprirodzené postavy a to je tak všetko. Celé to na mňa začalo byť príliš divné, absurdné a mala som problém ten príbeh nejak pobrať, pochopiť, v podstate vôbec neviem o čo tam išlo. Postavy boli divné, hlavne tie dospelé, špeciálne Willov otec. No proste vôbec mi to nesadlo a bavilo ma to čím ďalej tým menej. Čo sa mi ale veľmi páčilo je ten štýl písania, vety boli úžasné, poetické a to jediné ma tak nejak udržalo pri čítaní. Neviem, či si od autora ešte niečo prečítam, ešte pár jeho kníh mám na zozname, ale toto nebolo úplne najlepšie prvé stretnutie.
Tak toto bylo naprosto skvělé. Kdo zvládá angličtinu tak by rozhodně měl jít do originálního textu, protože je to psané tak nádherným jazykem, že se to ani adekvátně zhodnotit nedá. Líbily se mi alegorie dobra a zla, hlavní postavy byly geniální, sympatické a dobře vymyšlené, atmosféra bombasticky tajemná, skvělá na podzimní halloweenske čtení a vývoj vztahu otce a syna mě hrozně bavil. Závěr se mi také moc líbil. Ok, poslední scéna byla trošku pritažena za vlasy, ale to už jsem Bradbury beztak dávno žrala z ruky.
Fahrenheit se mi také moc líbil, ale až tohle dílo mě nakoplo přečíst si mnohem víc od tohoto nově oblíbeného autora. Mám pocit, že bych od něj s nadšením četla i návod na cirkularku.
Horrorový příběh s mnoha zajímavými myšlenky, některé popisy aktuálního psychologického rozpoložení jednotlivých postav nebo dané situace na mě byly zdlouhavé a hůře čitelné kvůli básnickým přirovnáním, ale to je čistě osobní dojem, jinak moc hezký podzimní příběh se zajímavým koncem
Zajímavé a velmi podzimní podobenství o pokušení, hříchu a zlu, ktere ve mně chvílemi vzbudilo opravdovou hrůzu. Čím více Bradburyho čtu, tím raději ho mám.
Můj druhy románový Ray Bradbury. Jo, nedávno jsem s autorem začala...tak nějak doopravdy a navážno, a chtěla na to jít postupně. Nejdřív přes povídky...ale kdy jindy se pustit do čtení téhle knihy než právě teď v říjnu?!
("Tak především byl říjen, měsíc, který má pro chapce zvláštní kouzlo. Ne že by ostatní měsíce roku své zvláštní kouzlo neměly. Ale jsou špatné a dobré, jak říkají piráti." .... "A právě v tomhle říjnovém týdnu dospěli přes noc, a tak o mladí navždy přišly.")
Tudy přijde něco zlého je klasika klasik, jenže já strašně dlouho nedokázala najít to správné tempo jak knihu číst a jak to celé uchopit. Jak to vysvětlit...zkusím to takhle: Ta kniha je strašně krásně napsaná. Číst ji už jenom kvůli tomu stylu mě odneslo někam daleho. Do míst, kde můžu snít, bloudit a nejspíš se i hodně rychle ztratit, když si nebudu dávat pozor na cestu. Což by k příběhu bylo dost nebezpečný. A ten paradox mi přijde strašně zajímavý. Přesto...během čtení to odnášelo mysl a mě vytrhávalo z příběhu. Protože když se tam řeší děj samotný a věci mezi postavami, je to psaný trochu jinak, než popisy a všechna ta zamyšlení. A já se stále chtěla vracet do těch poetických částí knihy, kde mi bylo nejlépe. Přesto to, možná právě proto, celé tak nějak potom fungovalo, a já měla problém jenom na začátku. Než jsem se v tom naučila plavat. A zbytek jsem si užila.
Tudy přijde něco zlého je skvělá kniha. Ale rozhodně ne pro každého. To lze poznat už po pár stránkách. Ale stačí vytrvat. A potom nepřijde jenom něco zlého, ale vlastně i poměrně krásného :) 4,5/5
Romantická poutová atrakce s poetickým přesahem o zlu.
Autorovy návraty do dětství v průběhu,jak příznačném v barvách podzimu.
Ze začátku skvělé přesně v duchu příznivém,to co na Bradburym mám rád a obdivuju.
Viděno očima dvou nerozlučných kamarádů.Tatínek nakloněný mládí,v duchu Malého prince porozumění a vše glosující mudrující.
Po atmošce podzimu a bezstarostnosti mládí,přichází tajemno a různá bizardní stvoření.Fantasy se strašením.
Důraz na ZLO v mnoha podobách a stylizované do onaké dětské fantasy.Ve druhé půlce se to již mlátí hlava nehlava,vrací se a stoupá v šemožných nerovných potyčkách.Vskutku začarovaný kruh.O tomtéž a dlouho :)
Tam jsme si s mistrem nesedli.A právě tenhle styl tolik obdivovaný,podobně třebas využívá Kingáček (např. TO) nadpřirozeno vs. děti.Nejsem úplný fanda,co naplat.
Vypravěč znamenitý,jen ta storka nebyl přímej zásah.
Rozhodně se bude líbit všem,co mají rádi přesně takové.
Na další Bradburyho kousky se těším,vo tom žádná :)
Po dlouhé době jsem se začetl do další autorovy knihy. Celkově se mi kniha líbila.
Do jednoho města přijela v říjnu pouť (kolotoč, zrcadlové bludiště, obludárium). Pan COOGER a pan DARK provozují pouť, ale nepřivážejí lidem radost a smích, ale jejich úmyslem je nasytit se dušemi, které propadnou této pouti. Jejich úmysly prohlédnou dva mladí kluci WILL (důvěřivý, usměvavý) a JIM (nespoutaný, tajemný a plný energie). Zajímavostí je, že tito kamarádi se narodili dvě minuty po sobě, bydlí vedle sebe a jsou nejlepšími přáteli.
Kniha má hororový nádech, je plná obraznosti a myšlenek. Je to román o dospívání, o dobru a zlu, o lásce a přátelství.
V závěru se nachází DOSLOV a kapitola pojmenovaná RAY BRADBURY O DĚTECH.
Je říjen a do městečka Green Town přijíždí pouť. Ve tři hodiny po půlnoci, v čase kdy už žádná pouť normálně nepřijíždí. Stany jsou stavěné z noční oblohy a pan Dark spolu se svým obludáriem čekají na první návštěvníky. Slibují spoustu zážitků, ale opravdu se vám splní co si přejete?
Moje první kniha od Bradburyho a mám z ní velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu velmi lyricky napsáno. To, ale na druhou stranu ubírá hororovosti. Z toho důvodu hodnotím 3,5 body a časem ještě nějakou jeho knihu zkusím.
Kdo chce všechno, nemá nic. Mimořádně podmanivý příběh dvou kluků, kteří jsou kamarády na život a na smrt, přesto je každý protipólem toho druhého. Skvělé vykreslení říjnového mezičasí a dětského přátelství, o kterém si myslíme, že nikdy neskončí. Poznávání života a smrti, dobra a zla, a konečně i světa jako takového. Vypíchnout zaslouží hlavně skvělý jazyk (potažmo skvělý překlad), díky němuž celý příběh působí jaksi přízračně, neuchopitelně jako písek protékající mezi prsty. Každopádně víme, kde se King inspiroval k napsání To: v Danse Macarbe Bradburyho knihu vychvaluje do nebes a není divu, že se některé motivy později rozhodl rozvinout svým specifickým způsobem.
Ha, koukám, že jsem stý hodnotící tohoto kousku od mého oblíbeného Bradburyho:)
Ke knize, jako vždy krásně lyricky napsané, ale tentokrát musím říct, že to příběhu dle mého názoru dost ublížilo.. Kniha se šíleně táhne což mě opravdu mrzí, protože jsem nečekal, že se budu zrovna u RDB do čtení až skoro nutit.
Ale aby to neznělo tak negativně, jako vždy mě děj vtáhl a představivost autora naprosto dostala, zvlášť když dokáže popsat něco takového jako je pouť tak děsivě a pozoruhodně..
Tak zase někdy jindy Rayi a snad to bude lepší
Tohle dílo je tak krásným způsobem zvláštní, že vás vtáhne a jen tak nepustí. A zatímco kroutíte nevěřícně hlavou, nedokážete od něj odtrhnout oči a přestat číst. Neskutečně skutečné a opravdově bizarní.
U této knihy jsem docela narazil. No spíš jsem doplatil na vlastní nepřipravenost. Knihu jsem si koupil bez jakéhokoliv pátrání, kdo ji napsal a jakým stylem je napsána. Nechci ji úplně hanil, ale zároveň můj pohled na tuto knihu nemůže být objektivní. Nesedlo mi, ba i vadilo její poetické zpracování. Takže jediné, co mohu napsat je, že zde bylo až moc zbytečného tlachání, které mě nudilo a zastínilo tak samotný děj knihy. Prostě sto lidí sto názorů.
Tato kniha mi tak úplně nesedla.
Krásný jazyk, parádní překlad, ale nebylo to úplně to, co jsem od této knihy čekal.
Že by proto, že se mi na kolotoči točí hlava? :-)
Alegorický obraz zla ztvárněný v podobě podivné pouti s panoptikem nestvůr všeho druhu. Fantasy román s hororovými prvky je mistrovským dílem spisovatele, který sice získal nejedno ocenění, přesto se mi však zdá, že jeho tvorba si zaslouží daleko většího uznání.
Je to především krásně vystavěný příběh s dětskými hrdiny, ve kterém autor naplno popustil uzdu své fantazii, ale hlavně vložil do textu svůj nezaměnitelný poetický jazyk. Kromě napínavého děje kniha zaujme také spoustou hlubokých myšlenek vyslovovaných otcem jednoho z kluků.
Knihu vřele doporučuji!
Příjemná jednohubka s nádechem podzimu. Poeticky napsané, se zajímavými myšlenkami. Čtení mi odsýpalo rychle a příběh byl zajímavý, ale vlastně docela předvídatelný. Rozhodně mě to navnadilo na další knihy autora.
Pampeliškovým vínem (zatím nejkrásnější knížka mého čtenářského roku) jsem se naladila na Bradburyho poetické vidění světa a vychutnávala si barevné obrazy dětství (a radostí a strachů, které k němu patří, v tomto pořadí) a stáří (a strachů a radostí, které k němu patří, v tomto pořadí) - a nakonec si z těch více rovin vybrala to druhé, protože jsem přesně ve věku Willova tatínka; jeho počátečním strachům a konečným radostem jsem rozuměla nejvíc a díky němu si i potvrdila svůj pohled na relativnost stáří.
Pokud ale spíš stojíte o přiblížení knížky než mých pocitů, několik komentářů pod tímto je naprosto výstižných.
Klasika, která mne prozatím míjela - a jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Kterak se člověk stane dospělým - když musí čelit potulné temné pouti a ošklivým hrátkám času nádavkem... A Bradburyho jazyk, to je sen.
Typický Bradbury - něco mezi poezií, filozofií a hororem. Melancholicky kouzelný, místy lehce mrazivý román o dospívání, o snech, o dobru i zlu, co je v každém z nás, o stáří, moudrosti a vnitřní síle, o lásce a přátelství. Bambilión velkých myšlenek na tak tenkou knihu.
Poutím se pokud možno vyhýbám, je mi v tom prostředí nepříjemně, což je můj osobní problém a neměl by mít vliv na hodnocení... jenže má, pátou hvězdu nechám v záloze. Pamatuji, jak mě "Tudy přijde něco zlého" před více než deseti lety silně oslovilo a zřejmě nastal čas tento klasický kus oprášit. Uvidíme, zda-li mi po takové době odhalí něco nového.
V poslední době se objevují se vlna "nových" filmů či seriálů s dětskými hrdiny a hororovým nádechem čerpá ze "starých" zdrojů. Jedním z nich je rozhodně Tudy přijde něco zlého. Od Bradburyho jsem četl již více knih (jmenovitě 451 stupňů Fahrenheita, Marťanská kronika, povídková sbírka Kaleidoskop či must-read pro všechny začínající spisovatele Zen a umění psát), a právě Tudy přijde něco zlého rozhodně nezaostává za jeho asi známější tvorbou. Skutečně někdy Bradburyho lyričnost ztěžuje určité pasáže textu, ale na druhou stranu k Bradburymu to patří a ve výsledku se jedná nejen o velmi atmosférické dílo s výtečnými charaktery (ať již jsou celkem striktně vymezeny na kladné a záporné, i když jde o určitou formu zjednodušení a generalizace, tak to pouze v důsledku poselství o potřebě boje dobra proti zlu, nakonec ale zlo i dobro čeká v každém z nás, jak naznačuje část Bradburyho textu, a tím se černo bílému chápání světa Bradbury vymyká), ale taky o ukázku toho, jak psát rychlé akční a napínavé scény aniž by došlo k přílišné degradaci poezie.
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Bradbuy nemoze sklamat...aj ked sa mi pribeh zdal trosinku priamociary, zrychleny, malo rozvinuty, vyrovnal to vsak nadherny poeticky styl, ktorym to pan Bradbury napisal