opic 12 komentáře u knih
Dítě boží a přesto ve sračkách.
Obrazy které nevyženete.Cesta do hlubin.Propast z které není návratu.
Zdánlivě i dnes kontroverzní temné dílko,ne však krvavě lacině prvoplánové,na každé stránce velmi strohé,až zmatené.Podobně jako mysl Lestera.
Mamuška utekla.Tatuška se oběsil.Syrový kraj.Osamělost a zmar.
Samota není hrozná,je šílená.
Na motivy skutečnosti.Útle úsporné.Strohé jakoby neuzavřené v jednotlivých kapitolách.Rámovaných velkými mezerami bez textu.
Stojí javor osamělý.Kdo ten javor rozveselí ?
Dáme mu tam ptačí budku,brzy bude po zármutku.
To lhostejno nám není.Vnitřně nesouhlasíme.Předstíráme,že to není.Neexistuje.Je předem odsouzeno k opovržení.
Nepotká.Média nás utvrzují o opaku.Vyhýbáme se.Neutečem.Svět je bohužel takový.
Příroda.Příroda ten němý svědek.Pozorovatel neměnného každoročního pinožení mravenečků.Výkřik sojky.Oříšky s láskou schované na příští zimu.
Na pozadí obsedantních myšlenek.Stále opakujících nutkání.Musíš.
To udělat.Vytrhnutý z lidských zákonů přirozenosti.Převládá ta živočišnost a zvířeckost v zákoutích neandrtálských skrytých v nás.
Už pokolikáté,samé otázky.Kdy se to zlomilo ? Ten zásadní okamžik a nebo spousty faktorů dohromady,kdy nebyla cesta zpět.I Lester byl někdy nevinným miminkem a plyšáky měl tůze rád.Nebyl vrah už v lůnu mateřském.
Je to tak prosté.Toužit a milovat.Něco se rozlilo.Rozbilo a nejde to slepit.
A co lidi ?
Lidi jsou oběti.To jedno není.Všichni nejsou Ti hodní.
Jen se děti koukněte,co je krásy na světě.
Není hodno velebit,co představuje a popisuje za činy,jistě nikoliv.
To co převyšuje a nutí nás přemýšlet a snažit se snad i namátkou pochopit,je samotné vypravování.Co nás nutí v Nás číst dál.
Do poslední stránky.
Cormacovo smutné vidění.Nelichotivý stav věcí kolem,i v uvnitř.
Špionská Greeneovka 1978
Autobiografická místa i prostředí.
Studená válka.Tajné služby.
Dvojitý agent.Láska z apartheidu.Podezření.Obvinění.Útěk.
Akční thriller nikoliv.Hlavní postava,člověk z masa...jednoduše člověk.
Administrativa.Papírování.Kancelář.Psychologie.Charaktery.Byrokracie.Manipulace.Praktiky diplomacie.Špinavé intrikářství.Rasismus.Ohýbání hřbetů (slušně řečeno).
Některé prvky v představách zažít na vlastní kůži ?
Strach o sebe ? O své nejbližší : Samotnou existenci.Mráz přeběhne po těle.
Lidské duše.Pochybování o jiných.O sobě samotném.Lidský úděl.Co je důležité v životě nejenom špionážním ?
V takzvané době minulé-komunistické jistě (nejenom) toto dílko vadilo.
Éry se možná mění,lidé nikoliv.Co bylo dříve,minulost čeká,vrací se.
Čistá esence témat,tolik typická pro tohoto nestárnoucího autora.
Byl jsem při tom.
To vám povídám.Na Nirvanu,na Olymp nevěřím.Vobčas se ve škarpě vyválím.Cestou necestou,snad za spásou,či rozhřešením.
Nestojím o nekonečno,stačí mi pár krásných let někde na zemi.
Potloukat se po břehu.Brouzdat rákosím.Poflakovat se po barech.
Pozdravit sem tak nějakou,se jménem lehká.
Bydlel jsem v hausbotu na břehu řeky.Záviděl jsem slunci západy.Při rozbřesku vracel se domů.Nihilisticky zívnout.Na pět set stran cesty nikam.Na obloze samotář Měsíc.Útěk z průměrnosti.Zažitých kolejí.
Naučených frází.Pohodlného života.Nalajnovaných pravidel.
Zanechat za zády.Zmizet.Vyšumět dříve než vyšumím sám.
Za život,život dám a když přínde čas.Vzpomínám.Dobrodružství s melounem.Na lov škeblí.Románek ve městě.Prosluněné vedra.Zimní promrzlé časy.Nekončící dlouhé noci.Na zaříkávání čarodějky.Nebo snad,soud poslední.Co smysl život má.
Hořký,svérázný,absurdní,komický,srandovní,zamyšlený,tragický,osudový,
autobiografický,opravdový,živý.
Knoxvillský,buřičský,hledačský,pozoruhodný,atmosférický,sžíravý,únikový,svobodný,takový román.Copak ? Nestačí ?
Neřeším mou minulost.Nesoudím přítomnost.Nechávám v tom kapku tajemna.O to více radost z vyprávění mého.
Můžeme o tom vést spory,můžeme s tím nesouhlasit,ale to je asi tak všechno,co se stím dá dělat.
Pohodlně usadit.Polehávat.Konzumně uspávat.V teple domova číst.Vžívat.Promarnit pár minut.Je to tak prosté.Obývat tento jižanský svět.Unášet se proudem,kolébat na vlnách.To není marný.
Žít,jak žít se má a o nic víc.Kdo na to návod má.
Společnost,zmrdů,pičusů,zlodějů,ztroskotanců,floutků,kuplířek,kurtizán.
Šlapek,odpadlíků,vožralů,sráčů,čubek,buranů,smilníků ...
Hlavně pozoruhodných kamarádů-kamarádek.
Nějakou záhadnou McCarthyovskou magií,nebo zaříkavadlem uhranou.
Je s nimi v podstatě dobře.Ano,nesou sebou ohen.Protože a navíc Suttree,je ten hodný.
Ještě dlouho budeme spolu.Uvízne v hlavě.Rezonující vybroušená krajina.
Hloubka,bohatost postav.Tohle nevyprchá.Nikdy.
Já Suttree.
Putování za prací,před sluncem nás klobouk chrání,mech je naší matrací.
Kde to jsme ? Kde jsem se to octli ? Jakoby bezčasí.Prostor a sdělení.
Zasazení není přímo historicky dané,nemá ani přímo vliv na vyprávění.
Je to alegorie,podobenství tykající si s biblí,jakási metafora ?
Napsáno dávno před proslulou Cestou.
Cesta od ničeho k ničemu.O vině a trestu.Věčné otázky.
Jsme bez viny ? Není cesty bez cíle ?
Pátrání.Odpuštění.Hledání.Zbloudění.Umírání.Cesta.Ona a on.Beznaděj.
Bratr a sestra.Motiv a nebo jednoduchá potřeba.
Když se odprostíš od toho všeho,třeba jen stačí ...
Unášet se.
Hypnoticky kolébat se krajinou.Procházet se bystřinou.Ty víš,že na světě nejsi sám.Přesto opuštěný.Sešel z cesty.
Zírat na věci kolem.Vše plyne.
Kapky rosy na botách.Slunce vylézá nad kopce.Zastrčit poklopec a jít dál.
Rozeznat na cestě kamínek od kamínku zakopávat.Pot a stopy.Jsi lodí a za sebou necháváš brázdu.
Vydáš se taky po Appalačském pohoří ? Jako bys tam byl s nimi.
Minimalistický strohý odtažitý McCarthyho výraz.
Popisy okolí zadělávají o to více na atmosféře.
Žblunknutí žabky.Plesknutí rybky v proudu vody.Šiška hopající ve větru.
Odcizené jakoby bez zájmu,dialogy míjejících postav.
Přesto,tak podmanivé.Příběhově prosté a na druhou stranu pohlcující.
Odvěká hra na schovávanou v podobě dobra a zla.Existenční marast.
Dočkáš se světla v tunelu ? Temnotě napospas.
Tragédie skloubená s absurdností.Násilné činy s komickým dopadem.
Na dvěstě zdánlivě úsporných stránkách,rozhodně velký nášup nápadů i velká porce témat.
Obrazová plastičnost,která soustředěného čtenáře nadchne.Dost možná,se zaryje i hluboko do podvědomí.
Raný Cormac bez psychologických vnitřních popisů a jeho jazyková krystalicky jednoduchá pestrost.Bohatá interpretace i sdělení.
Nekompromisní poetický zásah v čase.
Nesnesitelná lehkost náhod.
Na nebi letí raketa...něco si přej.
Kafkárna v Hitchcockovském balení ? Ba ne.Greenovka,jak vyšitá.
Takže je v tom něco víc.Cosi skrytého.Nezvladatelně nevyřčené.
Jedinec polapený.Mouchou se stal.Zmatený.Vyločený.Opuštěný.
V soukolí lásky.Nepochopitelných situací.Jakési ministerstvo strachu.
Zmítaný groteskně v pavučinách,jak jen život dokáže nalíčit.
Blitz není jen kulisou.Londýn v plamenech.Zasazení příběhu,má přímo nezanedbatelný vliv na vývoj hlavní postavy.Je hybatelem a atmosférou zmatku přispívá k celkovému zážitku.
Arthur na vše nedostane odpověd.Nezahlédne důkaz.
Čtenář tápe.Znejistí.Zadostiučinění se nedostává.
Uspokojení otevřené.Pomíjivě prchavé.Unikající.Nedostižné.
Když je člověku smutno,když na něj jde splín.
Když hledáme lásku,seš jako hromosvod a já zas blesk.Svádíš mě,už od nepaměti.
Pocity jak den před porážkou.Když jen dáváš a druhý bere.
Cynika v sobě probouzíš.Tabletky ve svobodu měníš.
Když rutina zapustí kořeny.Stereotyp stéká po stěnách.Sex přeci není jen produkt a reprodukce.
Už nic víc nečekáš.Otočíš se zády.Láska ta tě roztrhá na kusy.Nuda nás roztrhá dřív.Ten kdo miloval a ztratil.Ztratil se.
Plakal.Chlastal.Zabil.Zadupal.Přeskočil.Utápěl žal.Sexoval s jinými.
Chtěl zapomenout.Nic mu nechybí.Vše měl.Stejně se trápí.
Houellebecqova pokora se mění.Příběh už tu není jen kulisa pro myšlenkaření a exponováním jiných autorů.Takové levitování pohlavních orgánů nevyznívá jen za účelem zaujmout či vyloženě prvoplánově šokovat.
Jak najít cestu ke štěstí.Muška zlatá,snad.
Prchavé okamžiky.Kafe a cigára.Serotonin.
Neustupující zdánlivý hněv na náš klidnoučký způsob západního života.
Pokud tedy libido dovolí,když tabletky pomáhají.
Autor se může více méně nápadně vykrádat i opakovat a ejhle,on nám tu spíše dozrává v lahodné francouzské vínko.
I když tu je neveselo truchlivo.Zároven jistá krása žití a lidskosti se tu naplnuje měrou vrchovatou.Smutníme,ale tak nějak příjemněji.Přibližujeme se a zároven s pochopením i politováním.
Už to není chlad ani spalující žár.
Je to něco mezi pozdním létem a podzimem.Babí Houellebecq :)
Mlhou časného rána vidím představy věcí příštích snahy,které jsou mi odepřeny uvědomuju si je a chápu.
Ta sebevražda nebolí působí mnoho změn,můžu to brát a nebo nechat být,jestli chci ta hra života se těžko hraje prohraju ji,tak jako tak.
Letím,vznáším se.Driftuju.Plachtím.
Tak zase někdy ty věčný rozený optimisto co umíráš smutkem.
Věříš v lásku a ta tvá skepse,není zase tak marná,jak se zdá.Bůh je mrtví.A on to ví.
Co budeme dělat ?
V novinách píšou,že se nic nestalo ...
Na patnáct set let vzdálený příběh.
Božský imperátor je stále přítomen.I když spíše spirituálně a nikdy vlastně ani nevymizel.
A jak se příběh vzdaluje od Leta,tak se i vzdaluju jako čtenář.
Samozřejmě je to stále v podstatě Duna-Dunovatá.Intrikářství politikaření frakce a geniálně ukecané pasáže.
Bene gesserit rozvíjí rozvíjené.Duncan Idaho stále mlád a svěží.
Světlá a temná místa se přelívají,podobně jako písek na Rakis tvoří nové duny.
Přecházím.Válím se.Hledám.
Kde jsi ? Červe.
Přesýpají se.Líně se vlečou.Snažím se udržet pozornost.
Lepší písky a i ty méně zajímavé,jen by tu nemuselo být tolik pusto.
Spousty nápadů,jen to tolik člověka nezavalí sprchou čtení bez přestávek.
Kacířsky to tentokrát nevyšlo úplně na více mihotavých hvězd.
Šestkou a tedy dalším pokračováním,nechám se tedy pohltit snad více.
To se daří celému univerzu vícemémě skvěle-imperátorsky :)
Chtěl bych zas jednou vidět
ještě ne světlo ještě ne tma
když ještě všechno bylo před náma
tehdejší slunce tehdejší mraky
sebe a tebe taky
chtěl bych zas jednou vidět
tak jako tenkrát s dědečkem na stráni
chtěl bych tě někdy vidět
být dědečkem a tvým dědečkem
chtěl bych tě vidět dětskýma očima
vlastníma očima
tvýma očima
v mých očích
.......
Knížka hladí i smutní s pokorou a láskou
to přeci dědečkové smějí
tak jako tenkrát malého ptáčka posledním přáním pustit z klícky
Pár stránek před usnutím.
Až zavřu oči.Se ponořím.Zkreslené sny,tak jak to v knížkách bývá.
Budu si usínat,krásně spát a snít.Nebudu rozptylován,ani přemýšlet.
Nechám se unášet jako Pepík.Vstoupím do tmy.Na vlnách.
Ráno (ne aroma,ale budík) šeptá vstan.Život volá.Čus rutino.
Snílkovství opouštím,probouzím se a ted hurá.Opouštím ostrov s pokladem.Už ted,ale vím...
Už se těším,těším se na večer před půlnocí.
Zalezu si pod peřinu.Dám si pár stránek před usnutím.
A pak znovu a příště zase.
Obývat tyto světy je velmi příjemné.Představují něco z nás.Uvnitř je to stále.
Někdo to ztratil.Nevzpomíná.Najít to zase,je někdy prostší než se zdá.
Pepík Střecha ve mě na dlouho zůstává.
A to hodně vysoko.
Nejenom v oblacích. I víššššš
Už tiká odpočet.
Čtyřka je na tahu.
Kresba dynamická.
Postavy se prolínají.Ten stím.Ty proti.Ten mizí a jiný se objevuje.
Nikdo netuší co se stane a jak se ten který zachová.
Neočekávané se zjeví a řádně se prolne do vyprávění.
Záhy přichází božský vánek ...
Je to fičák.Hezky se nám to zamotává.
Akce neustává.Frakce v bortícím městě si neberou servítky.
A jeho veličenstvo AKIRA si hraje s kamínky.
Čtenářstvo s napětím a očekáváním vyhlíží příliv 5tkové pokračování.
Od samoty k úzkosti. Od vyprahlosti k odevzdání.
Od potřeby náboženství k odstranění sebe sama.
Od sebenaplnění k přijmutí.
.......
Hlavní postava charakter k zulíbání :)
Celé by se to dalo parafrázovat,něco ve smyslu: Já chudák ateista !
Z podstaty jsme utvářeni,vychováváni a vyznáváme historicky především křestanské hodnoty aniž věříme.Zásadní moment je však v tom,hlavně at to stojí a hezky mě ho vyhul :) to jen tak ve zkratce.
Západní svět je zkažený a vyprahlý,proste o odpuštění.A nebo přijměte spásu.
Vždyt podlehnout je tak snadné.Jistě to skýtá jisté výhody.
Od autora se dočkáte jeho oblíbenosti.Spousty dumání mezi řádky.Intouškovské vsuvky.Politikaření a pokud holdujete Francouzské literatuře budete jako ryba ve vodě.
Děj,pokud je tu nějaký,je tu spíše kulisou k rozehrání sond o Evropské shnilosti.
A té naší tzv.západní civilizaci je tato kniha věnována především.V negativním smyslu samozřejmě,tak jak,jsme si již u tohoto vypravěče zvykly.
.......
Jak se s tím poperete,je čistě na vás.Komu se nadržuje a kumu se spílá ?
Je to satira či snad manuál.Vizionář smíření.Cynismus.Sarkastická etúda.Groteskní povyražení.
Můžete si vybrat.
Touha + sex jako jedinné východisko,co nás pohání.Má smysl a je zadostiučiněnou odměnou.
Již od dob lovců a sběračů :)
Kudy vede cesta z prázdnoty.To lhostejno nám není.
Jak nevyhořet ? Když stačí vyvanout.Bude to stačit ?
Podnětná kniha,která je ideální k přemýšlení.
Emoce.Šílenství.Bezpráví.Bezmoc.Spravedlnost.Zmar.Smutek.Žal.Smrt.
Na okamžik si to představit.Ztotožnit.Pochopit.
Složitost doby.Ti poražení.Kolektivní vina.Oko za oko.Vlastenci zalezlí.Největší bojovnící za práva.Lynčující dav posedlý psychozou-mstít se.Za každou cenu.Zadostiučinění.Charakter doby.
Není se čemu divit.Temná doba.Umírání a strastí.Jde to vůbec ? Dostat se do myslí dnes nežijících ?
To když se dostane práv obyčejným lidem.Lidové soudy.Patolízalové.Chlouba čistoty mravů.Kšeftující vlastenci.
Fašisti,fanatici,kolaboranti.Náckové.
Převlékači kabátů.Osvoboditelé vlasti.Rudí.Donašeči.Přisluhovači.Ovádi.
Jací by jsme byli my ? Je tak těžké zůstat obyčejným.Co bychom dělali na jejich místě ? Vždyt soudit je tak snadné ...
Zlá doba.My nezažili.Nepředstavitelné věci.Nemusíme být historikem ani politologem,abychom pochopili.Těžko jen těžko křičet z teplíčka domova současnosti.
Tím si prošli.To zažívali.Osudy.Nenaplněné.Na věky poznamenané.Nejen fyzicky,duševně a co člověk.Rozpolcené vztahy.Vazby k druhým.Nenávist.Strach.
Obavy z budoucnosti.A když už si lidi myslí,že nemůže být hůř.Ale ono může.
Především.A o ty lidi jde.Jsou vždy,až na prvním místě.Tak jako tak to stejně odserou.
A co ti nevinní ? Neviní ? Ti jsou snad jen andělé !
Zmar.Bolest.Zášt.Bezmoc.Tísen.Zloba.
Tahle Katčina knížka tohle vyprávění o truchlivé neveselé zlé době naplnuje měrou vrchovatou.To mi stačí při mé inteligenci.
Jo voni lidi dokážou být i svině.
Stačí mě přečíst půlku.Je jasné,co si lidi dokáží dělat navzájem.
Nikdo se tu neospravedlnuje,nezástává němců.Pohled z druhé strany.
Rozpětí od čtyřicátých let až k současnosti je důmyslným mementem.
Občas je nutné číst pozorně.Lecos může uniknout ve vztazích nepřeberných osob.Roztaženost tu má své důvody.Komlexně to do sebe náramně zapadá.Rozmáchlé přes epochy našich novodobých dějin působí působivě.
Uvědomit si a snažit se aspon trochu pochopit.Činy a důsledky.Dá se vůbec ? Generační rozkol.Rozpolcené duše.Nenaplněné životy.Zkažené nenavratné životy.
Jak někomu vysvětlit,něco,když to sám nezažil.Nepřísluší se kritizovat.Jak ožehavé do dnešních dní.
Najdou se popírači.Je to jejich úděl.Ono to takové nebylo: je to přehnané,nadsazené,ohýbá se historie.Modní záležitost,nebo snad poplatné době.Na druhou stranu,co není poplatné.Vždy tam bude nějaký rozpor.Z obou stran.
Co mi dala ? Knížka čtyřsetstránková ? Ponaučení ?
Hlavně,že tohle nechceme jistě nikdo zažít.Žijeme ted a máme se nevýslovně vlastně fajn.A jak dlouho to bude trvat ?
Ti nad nami a tím nemyslím zrovna andělíčky.Ti se o nás postarají aneb: historie se neustále opakuje.
At žijí vítězové !
Každý národ má nějaký ten škraloup.
Svinstvo zůstane svinstvem.Hovno stejně zůstane sračkou.
Tak se neumaž
Po různých křivolakých uličkách,temných stínech,skrytých zahradách,ztracených klíčků a nebo kamínků ...
Když nečekáte překvapení a ono to příjde.
To si myslíte,že už ho znáte :) a opět,se vám to bude líbit.
Protože to máte rádi.Na stejných vlnách.
Krajiny barevných skvrn a navíc básně,říkáte si.
Po pár stranách ocitám se.Lidské touhy které volají.
Jak rád se vracívám a ocitám se kdesi...
S poutníkem či bez něj.
Ve snách i v myšlenkách.Nutí mě zastavit.Čas.Rozjímat.Jednoduše jen tak.Více dní.
Podobně jako Don Quijote na své cestě ztrácí se za obzorem.
I já proplouvám někde v dáli za oknem nevšedního dne.
Ve skalách za soumraku.Schovám se.
S čajem třeba ve vlaku.V dáli paprsky velkého zářícího,skrytý za balonem na nebi.
Odpovědi skryté.Otázky zůstávají.Maják v dáli tyčí se.
Pavel Čech i tentokrát zabrnkal na to pravé příjemné ukryté v nás.
Nezpěchat a vydat se na poutníkovo rozjímání.
Třebas i najít prstýnek z kopřivy.
Všechno závisí na Krauseho tělíscích ...
- tak je to od stvoření,až po zánik ...
- ... pojednává tato knížka.
Kdepak ty ptáčku hnízdo máš,krýš a zázemí.
Vždyt ještě léčky málo znáš,málo zdá se mi.
... a v dálce stojí malý dům.
Co ten vám skrývá za příběh.Přitom zdánlivě docela obyčejný,ale o to více nevšední osud.
Dvanáctiletá Taki.Děvčátko nastupuje do služby.Služebná.
Vše se musí naučit.Šikovná milá hodná dívka.Brzy se stane oblíbenou a vše poklidně plyne.Pak začne válka v pacifiku.Vše tak vidíme pohledem z druhé strany.
Z povzdálí válkou téměř nedotčené.Pak však začínají nálety ...
Taki popisuje mile a poeticky,jaké to tenkrát bylo.
Tenkrát v Japonsku.
Komu je to blízké a má rád tehdejší historické reálie,bude určitě mile nadšený.
Za horkých sálajících dnů,přes sněžné závěje,jakoby vypadli z obrázků i výjevů malíře Utagawa Hirošige.
Žádný Soumrak dne nebo Deník komorné ovšem nečekat :) Jsou to vzpomínky a možná i kapánek přikrášlené devadesátiletou Tomi :)
Je v tom krása.Je to příjemný.Kulisa války v pozadí.Pozvolné vyprávění nikterak vyloženě dramaticky přerošované.Natož nějaké násilné scény.Psychologický marast,zde také jistě chybí.
Vše se odehrává v zázemí vnitrozemí v zemi vycházejícího slunce.
Občas je fajn nalézt takovou z mnoha jiných.
Nenápadně,ale svěže působící knížka.
Já pak můžu jít a v duši klid,můžu pak mít.
Hledá se doktor na moji nemoc. ZN: Ihned
Tak kde seš živote ? Samota není hrozná...je šílená.
Nelichotivý obraz o stavu.O stavu ? Který nás obklopuje.
Účastník zájezdu glosující.Postřehy odjinud.Exotika přichází s dálkou.
Vzhůru na palubu,dálky volají ...
Objektivem a s toulavou kamerou vydávám se hledat pověstnou duhou.Myšleno jako (optický úkaz) ne ten symbol never-ending pohlaví.
Užít si pořádně.Užít si ? No o tom ta nesnesitelná lehkost bytí,přeci je.A nebo snad ne ? Vám se nelíbí ty explicitní sexuální scény ? Slast a příjemné mrazení je snad špatné a nepřirozené ?
Co je tak ubohýho na spalující vášni.Chtíč jako trest.Pánbíček nás trestá.
Vytěsnit a neodhalit.I Pompeje museli zaplatit,máte pravdu.
Odhalená nahota vadí ? Ani prsíčko.Rachejtle a smrt v přímém přenosu je asi o dost vzrušující.
Platformy k nezapacení.Programy utváření našeho myšlení.
Najdu si nějakej čistoučkej bordel a pěknou děvku souznějící s přírodou.Rajskou.Pannenskou.Čistou.
...vítr už příhodný vane nám.
Troška toho sexuálního dobrodružství.
Pohlcující vagíny,hluboké kypré růže.Korektnost
Zapomenout na vše.
Obklopující vtíravá média,náboženská dogmata,rasismus,terorismus,psychouši v politice,prašule a všechny ty supr lidké vynálezy.
Nadechnout se a hlavně se z toho neposrat.Poselství jasné.Naděje a lidé.
To jsme MY.
Kdo něco takového nezažil ? Našel jsem Houellebecqua.Byl jsem uvnitř.V jeho knize.
Součástí jeho a našeho světa.
Ve výsledku.Je to docela pěknej romantickej příběh :)
Platformy všech zemí,spojte se !
Áčko si vždycky cestu najde.
Áčko se umí usmívat.
Áčko k vám na návštěvu zajde chce Tě jenom podrbat.
Áčko si chce s dětma hrát.
Áčko se za dobrem skrývá vnímáš rozesmátou tvář.
Áčko se zase vrátí áčko nás neopustí.
Áčko nám život zkrátí svůj svět nám do hlav hustí.
Nikdy nesmíš zavřít oči nesmíš mít z Toho strach.
Áčko je tu snámi a chce se nás dotknout.
Proto díky kniho.Díky autore.Díky,že jsi a existuješ i v takové době.
Takové jsou stále potřeba.
Můj milý cynický deníčku.
Listopad ehm rok nějakej.Ostatně vám to může bejt šumák.
Co je potřeba,co opatřit:
Hřebíky.Kladívko.Pilku.Plechy.Prkna.Šroubovák.Vrták.
Dobrou náladu.Pěkný počasí.Teplý oblečení (spodní prádlo (dvoje) pyžamo).Vstřícnou ženu.KPZetku a jde se na to.
Mýdlo.Ručník.Ochranu: myšleno jako proti komárům popřípadě medvědům.
Kakací potřeby nebrat.V létě postačí lopuch.V zimě zatím s ???
Jak málo stačí k dětské radosti.
Někde se uklidit.Únik.Útěk do divočiny.
No hezky sis to naplánoval,Gery !
Nikdy není všechno tak,jak sis představoval.Když se to má posrat tak,se to taky posere.
U nás se nevzdychá.U nás panuje zvláštní idyla.Naše domácnost je tichá.A nikdo nikam nepospíchá.
Byla to taková zvláštní,bojím se říct.Nepěkná věc.Něco se zvrtlo.Něco se pokazilo.Něco se rozlilo.Rozhodně těma zapomenutýma sirkama to nebude :)
A v novinách píšou,že se nic nestalo.
David Vann rozený optimista.
Aneb návod,jak stavět v chumelenici a přitom nezešílet.Aljaška je romantické místo.
To se tak stává.Nejdříve přečtete Ostrov Sukkwan poté Akvárium.
Srub je dobrý,srub je čtivý,ale trochu mu vrže podlaha.
Je stejně veselý a zábavný a přesto ne tolik důrazný i úderný zároven.
Žádná minulost.Pohnutky a příčiny.Proč se právě na všechno vysrat ? Proč zahodit skvělý laskavý konzumní život ? Který samozřejmě všichni milujeme.
A víš proč Ty troubo ? Poněvadž to má být chladné a strohé asi ne ? Je to Vannovka,jak vyšitá.Tak se tak blbě neptej !
Dobře,tak fajn.Jsem jen obyčejný pobíječ much v závorce (čtenář) ohrožený druh.No trošku jsem si zapřeháněl :)
Dějová linka s dcerou kapánek drhla jak starej zip.A navíc nebyla až tak prokreslená.Nemůže se vymáčknout a furt jenom nenápadně naznačuje.Vypalto na ně Vanne ! Nutné přihlédnout-je to teprve debutové dílko.Obhroublé a do syrova zabalené.
Psané odbočky s kamarády nedomrlé Aljašsky chladné.
Už si zase stěžuje.Sleduje te to ?
Přeci jenom Sukkwan s Akvárkem,ačkoli ve výsledku komornější o to více působivější.
Tentokráte fakt jenom dobré.I když proklatě dobré.
Takové živočišně truchlivě podmanivě poetické :)
Ve výsledku se máme vlastně docela fajn.Pořád vyhledáváme důvody (malicherné),že se vlastně fajn nemáme.
I když ty sruby většinou podvědomě stavíme.
Moře hledá svůj druhý břeh
tak jako já hledám
vlny stoupají stále výš
tak jako já jsem blíž
hledám...
Po hlasu,po čichu pátrám ve stránkách vonavých ...
dávkuju přiměřeně
aspon na tři dny si ordinuju
je v tom dost možná jakási posedlost chtíč zamilovanost zároven
schoulím se do klubíčka v teple útulného domova
navleču dva svetry (p.Pekárová Adamová Markéta) promine a jde se na to
pomalé až nábožně pomalé přemítání a soustředění se na dění v knížce
Vidím se ...
jako tenkrát...
zakázané lezení po střechách garáží
jako malý lump zachranující na štítě přilehlé řadovky ztraceného létajícího draka
nedbaje nebezpečí z výšky lelkuju ve větru
Modré nebe přenáší mě v čase ...
malý princ zdá se mává mi v ústrety,jsem to já ? poznávám se ?
Kde je modrý kamínek ?
Moře hledám v potoce ,lodička po proudu nese se,vydám se na dalekou cestu...
Už se těším na dalšího.
Čecha Pavla a jeho
kamínky,uličky,
ztracené kufry,kopce,deště,slunce,
zarostlé zahrady,staré jabloně,ztracené věci,
nebe poseté hvězdami...
Jsi nejednoznačný hrdina...
Už slovo hrdina Tě deptá.Dokonalý.Může být hrdina dokonalý.Jsi snad bůh ?
Je stvořitel dokonalý ?
Stvořil jsi utopii.
Nejsi ani kladný.Záporně přitažlivý.Odtažitý.Nic není černobílé.
Reálný jak to jen jde.
Jsi Afrika.Budíš se a chodíš spát v Sierra Leone.Žiješ si ve Freetownu.
Každému vyjít vstříc a zavděčit se.Toužíš po klidu.
Neříkáš nahlas-miluji Tě.
Moc přemýšlíš.Jsi cizinec.Zbloudil.Neztratit tvář.Každý den.
Jsi katolík.Zpověd se ti protiví.Co by byla víra bez hříchů ?
Nespolehlivý vypravěč.Vylhat se.Ztratit se.Sám v sobě.
To se nedá vydržet.Jsi tak nerozhodný.
Chceš-li odvahu.Cožpak jde milovat bez lásky.Co by byla láska bez chtíče ? Stvořil chtíč k rozmnožování.Nazvali to smilstvem.
Ušetři se.Obětuj se.Zatrat se.Oh jak jsi spravedlivý.
Trýznivý.Jak jen může Tvé podvědomí všechen ten rozpor vydržet ?
Prosím...ušetři nás.
Ne ty nemyslíš jen na sebe.
Sráči seš sráč neb si za nás trpěl.
Myslel jsi to dobře.Myslel jsi to s námi dobře.
Ty milosrdný i obětavý.
Je to peklo.
Malicherný.Proč právě ted ? A zač ?
Jedinné východisko.
..............
Co by byl Green bez Greena ?
Nebylo by od věci přečíst si jádro věci.