Suttree
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138988/bmid_suttree-B0R-138988.jpg
4
187
187
McCarthyho opus magnum, román Suttree, je situován do tennesseeského Knoxvillu 50. let dvacátého století. Jeho hrdinou je Cornelius Suttree, mladík v Kristových letech, jenž sešel z pravé životní cesty jako kdysi Dante a nyní v černé komedii hledá sám sebe i vlastní spásu. Na živobytí si vydělává rybařením na řece Tennessee a protlouká se knoxvillským peklem plným odpadlíků, vyděděnců a zatracenců – bez spolehlivého průvodce, zato s mnoha svéráznými souputníky. Autobiografické dílo, na němž McCarthy pracoval více než dvě desetiletí, se vyznačuje mnohovrstevnatým vyprávěním, jazykovou invencí, myšlenkovou hloubkou a v neposlední řadě netypickým svébytným humorem. Suttree završuje rané tenneeseeské období autorovy tvorby a spolu s Krvavým poledníkem (1985) a Cestou (2006) představuje její naprostý vrchol.... celý text
Přidat komentář
Po výtečném Krvavém poledníku jsem zkusil tento také velice chválený román. Musím říct, že westernové prostředí mi u McCarthyho sedělo daleko více. Sice je v Knoxwillu jako ryba ve vodě a zná každý záhyb a ohyb řeky, která jakoby snad z Pekla vytékala. Už samotný úvod knihy, který je epicky vybroušeným popisem této řeky nám dá ochutnati jakým stylem je toto dílo napsáno. Košatost jazyka je neuvěřitelná (OBROVSKÁ poklona překladateli!). Dlouhé popisy jsou někdy až ubíjející. Každá kapitola je příběh ze života hlavní postavy Suttreeho. Soubor vtipných, smutných až otřesných událostí, které na sebe víceméně nijak nenavazují. Nejvíce sympatií si ode mne ovšem získal Harrogate, městská krysa, přežívající na samém okraji městské aglomerace. Na McCarthym miluji tu bezobalovost, drsnotu, černý humor, surovost, syrovost, cyničnost, totální grotesknost v kombinaci s tragikou a brutalitou. Přesto jsem z tohoto románu mírně rozpačitý. Prostě mi to nesedlo tolik jako Poledník. Nicméně jedná se o tuze silný čtenářský zážitek, nad kterým budete dumat i delší dobu po dočtení. Těším se na další setkání s Cormacem! 80%
McCarthyho velké dílo, které po přečtení vnímám, jako podmanivou cestu skrz ponuré prostředí Knoxvillské čtvrti odpadlíků, za snahou poznat hloubku Suttreeho charakteru.
Autorovi metafory a básnická přirovnáni, jeho drsný, ale poetický styl, to vše se mi již z jeho předchozích knih pevně vrylo pod kůži a to vše je i v tomto jeho románu přítomné a spolu se skvěle vystavěnými dialogy a drsným smyslem pro humor tvoří zážitek, který jen tak z hlavy nedostanu.
Chápu, že Suttree není kniha pro každého (i mnozí autorovi věrní fanoušci s ní mají pro její městské prostředí problém), McCarthyho styl musí člověku v mnoha ohledech prostě "sednout". Pro někoho může být problém už jen se začíst, ale bude-li čtenář trochu trpělivý a přístupný, zvykne si a pak se jen těžko odtrhne.
Cornelius "Bud" Suttree....chvílemi Bukowski, pak zase Kerouac, avšak celou dobu zároveň surový Cormac McCarthy. RIP, mistře.
V některých pasážích jsem měl pocit, že inspirace Odysseem (k níž se autor otevřeně hlásí) je až příliš patrná, zároveň však nemá sílu Joyceova originálu. Čtenář si pak ale může položit otázku: "Proč chodit ke kováříčkovi..?"
Tato kniha ve mně bude určitě dlouho zrát. Důvodů je hned několik. Autor popisuje místa, která jsou mi dobře známá a mám k nim velmi blízký vztah. Surovosti a syrovosti vyprávění rozumím. U hrdiny se mi velmi líbilo jeho pochopení pro odpadlíky a spodinu společnosti (v TN bývalo často zvykem jen pohrdání, nikoli pochopení), přičemž sám si stále udržoval určitý odstup, svoji třídu. Velmi mě zaujaly také jeho odchody ze scény, žádné přesvědčování, nucení druhých, aby se změnili... nejde to, jdu dál, čímž vlastně i celý příběh končí. Současně si tento rys vůbec nevykládám jako rezignaci na život.
Tato kniha se blíží více uměleckému dílu, které se musí vycítit, než jen příběhu na povrchu. Na začátku jsem s ní hodně bojoval a zvažoval, že ji ani nedočtu. O to víc jsem z ní měl niterný zážitek. Hodnotil bych 4,5 hvězdy, ale (in dubio pro reo) musím dát 5.
Na Gay Street je socha muže v lodi, který pádluje. Není k ní žádný popisek. Někdo uvádí, že socha souvisí s těžkými 80. léty v regionu. Pro mě ten muž v lodi může být klidně Suttree.
Edit: Překvapilo mě (trochu zklamalo), jak málo lidé z East Tennessee tohoto autora a jeho knihy znají.
Z čeho by ses kál?
Z jednoho jediného.
Mluvil jsem o svém životě s hořkostí a prohlašoval, že se postavím urážce jakou představuje zapomnění i celé té jeho zrůdné beztvářnosti a v samém srdci té prázdnoty vztyčím kámen, kde si všichni přečtou mé jméno.
Této marnosti se nyní beze zbytku zříkám.
Byl jsem při tom.
To vám povídám.Na Nirvanu,na Olymp nevěřím.Vobčas se ve škarpě vyválím.Cestou necestou,snad za spásou,či rozhřešením.
Nestojím o nekonečno,stačí mi pár krásných let někde na zemi.
Potloukat se po břehu.Brouzdat rákosím.Poflakovat se po barech.
Pozdravit sem tak nějakou,se jménem lehká.
Bydlel jsem v hausbotu na břehu řeky.Záviděl jsem slunci západy.Při rozbřesku vracel se domů.Nihilisticky zívnout.Na pět set stran cesty nikam.Na obloze samotář Měsíc.Útěk z průměrnosti.Zažitých kolejí.
Naučených frází.Pohodlného života.Nalajnovaných pravidel.
Zanechat za zády.Zmizet.Vyšumět dříve než vyšumím sám.
Za život,život dám a když přínde čas.Vzpomínám.Dobrodružství s melounem.Na lov škeblí.Románek ve městě.Prosluněné vedra.Zimní promrzlé časy.Nekončící dlouhé noci.Na zaříkávání čarodějky.Nebo snad,soud poslední.Co smysl život má.
Hořký,svérázný,absurdní,komický,srandovní,zamyšlený,tragický,osudový,
autobiografický,opravdový,živý.
Knoxvillský,buřičský,hledačský,pozoruhodný,atmosférický,sžíravý,únikový,svobodný,takový román.Copak ? Nestačí ?
Neřeším mou minulost.Nesoudím přítomnost.Nechávám v tom kapku tajemna.O to více radost z vyprávění mého.
Můžeme o tom vést spory,můžeme s tím nesouhlasit,ale to je asi tak všechno,co se stím dá dělat.
Pohodlně usadit.Polehávat.Konzumně uspávat.V teple domova číst.Vžívat.Promarnit pár minut.Je to tak prosté.Obývat tento jižanský svět.Unášet se proudem,kolébat na vlnách.To není marný.
Žít,jak žít se má a o nic víc.Kdo na to návod má.
Společnost,zmrdů,pičusů,zlodějů,ztroskotanců,floutků,kuplířek,kurtizán.
Šlapek,odpadlíků,vožralů,sráčů,čubek,buranů,smilníků ...
Hlavně pozoruhodných kamarádů-kamarádek.
Nějakou záhadnou McCarthyovskou magií,nebo zaříkavadlem uhranou.
Je s nimi v podstatě dobře.Ano,nesou sebou ohen.Protože a navíc Suttree,je ten hodný.
Ještě dlouho budeme spolu.Uvízne v hlavě.Rezonující vybroušená krajina.
Hloubka,bohatost postav.Tohle nevyprchá.Nikdy.
Já Suttree.
Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou má na svědomí Jan Vondráček. Proti tomu chlapovi nic nemám, ale líp mi sedí, když se na něho jako herce dívám, než abych ho jenom poslouchal. Možná za to může jeho příliš unylý "obyčejný" hlas, ale v tomto případě za to může spíš obsah knihy. Než se k němu dostanu, tak pár připomínek ke zpracování audioknihy. Tak blbé předěly mezi kapitolami jsem ještě nezažil. Jakési šíleně otravné břink drnk cink ťuk, že bych to dokázal snad zahrát i já, už trochu napovídá, že i ten zbytek nebude stát za nic. Nejen, že tyto zvuky jsou na začátku i konci každé kapitoly a částečně i uprostřed, ale navíc jsou zbytečně dlouhé a je to utrpení to vždy poslouchat. To se vůbec nepovedlo.
Nutno říct, že kdybych to neposlouchal a opravdu si to měl číst, jistojistě bych to brzy vzdal. Děj je takový neděj. Něco se tam vždy stane a pak jakoby bylo autorovi jedno, že další části nijak nenavazují, vše většinou vyšumí do prázdna. Kniha nemá žádnou (mnou postřehnutelnou) stěžejní myšlenku, žádnou pořádnou kostru. Jen útržkovitě sledujeme osudy jakéhosi odpadu společnosti nebo bezďáka nebo vlastně vůbec nevím, co si o hlavní postavě mám myslet. Chybí mi nějaký hlubší vhled do jeho motivací a proč se rozhodl takhle žít.
Dalším zákysem je jazyk, kterým je to psané. Člověka, kterému tento styl sedí, si představuju jako nějakého intelektuála, který má v oblibě artové filmy, pravidelně chodí na balet nebo do divadla, poslouchá názory kritiky, uznává moderní umění a nadhodnocuje vše, co se většině lidí nelíbí. Docela lituju překladatele, který se s tímto musel vypořádat. Použitá slova, bezvýznamné věty a vymyšlené zkomoleniny, skoro až básnické výrazy, to nemá šanci mě nijak uchvátit. To bude asi ta "jazyková invence", která je zmíněná v popisu. Často je to strašně popisné a je tam hodně okecávání, které nemá vliv na děj. Ale jak už jsem psal, děj tam vlastně moc není nebo mi tak nějak unikl.
Dále se v popisu zmiňuje, že v knize by se měl vyskytovat humor. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, já ho tam nenašel. Ani ten černej. Že se tam furt někde válí použité kondomy, mi vtipné nepřišlo. Že se to tam hemží samejma lůzrama, sockama, děvkama, opilcema a tragickejma postavičkama ještě neznamená, že tam najdete nějaké trefné hlášky. Pokud audiokniha celou atmosféru knihy zabila, asi je mi to docela jedno. Jestli je toto dílo autobiografické, asi tomu tak nějak nevěřím.
Ještě je tu velká šance, že jsem to jenom nepochopil a nedošlo mi, jak to bylo vlastně celé myšlené a že to má nějaký myšlenkový přesah. Ale s přesahama jděte někam - to k životu nepotřebuji, nevyhledávám, nechci. Asi jsem spíš na ty jednodušší věci. Tím pádem pak neexistuje šance, že bych tomu dal druhou šanci nebo někoho odrazoval od toho, aby to nečetl.
Já těch knih zase až tak moc nepřečetl, ale toto je jedna z nejhorších (a počítám s tím, že by dopadla stejně, i kdybych přečetl celou světovou knihovnu). Můj první odpad na tomto serveru, snad se jim do budoucna vyhnu.
Musím sa priznať, že túto knihu vnímam viac emočne než literárne, ten náklad negatívnych, či prosto škaredých vecí, je tu enormný. Kniha je koncipovaná ako "rada extrémnych príhod", nosný príbeh viac menej absentuje, preto sa dostavuje pocit určitej samoúčelnosti. Na druhú stranu, vykreslenie onoho sveta spodiny, ktorý je prakticky neodmysliteľnou, samozrejmou, ba až paradoxne širšou spoločnosťou akceptovanou súčasťou každodenného života, je výborné. Autor opisuje až akúsi subkultúru s vlastnými pravidlami a jedinečnosťami, kde jednotlivci sú jej uvedomelou súčasťou. Aj to je jeden z produktov západnej, demokratickej, liberálnej spoločnosti. Či sa nám to páči, alebo nie.
Pouze stručně, jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl, co se týče bohatosti jazyka. Jazyková vytříbenost (skvělý překlad arga) McCarthyho je neuvěřitelná.
Ke knize jsem se dostal přes autorovo brilantní Cestu. Celkově mi to připomíná Na plechárně od Steinbecka a podobné knihy o venkovských povalečích z poloviny minulého století. Skoro vždy se jedná o ucelený příběh sestavený z různých příběhů někdy humorných, někdy černě a někdy méně.
Kdybych knihu četl jakožto první z těchto výše zmíněných, byl bych nadšen. Takto jsem byl spokojen. Dávám 4/6
Po knize jsem sáhl spíše náhodou bez většího očekávání a jsem naprosto nadšený. Je to nádherný román plný hlubokých momentů a skvělých popisů lidí na okraji lidské společnosti.
K Suttreemu se mi velmi hodí píseň House of the Rising Sun. Vždy, když ji hraji na kytaru a zpívám, Suttree se mi vybaví.
Naprosto chápu, že po pár stránkách člověk tuto knihu odloží, protože ho nebaví. Já jsem se naopak v hlavním hrdinovi ihned uviděl a naprosto jsem s ním musel souhlasit. Skvěle vykreslené pocity a hlavně ta neskutečná špína středovýchodu. Dokud autor neuvede rok ve kterém se děj odehrává, čtenář se může domnívat a představovat si několik různých časových období.
Siuttree je plný zajmavě vykreslených postav jako je třeba Indián připravující želví polévku či rodina mušlařů. Nevím proč, ale malinko jsem tam cítil nádech Kinga v tajuplném vyprávění. Také, kdyby nebylo řečeno, že hlavní postavě je něco přes 30, klidně bych si ho dokázal představit jako 55-65 letého pána.
Romány Cormaca McCarthyho není možné po přečtení jen tak pustit z hlavy,
alespoň v té mé dlouho rezonují,autorův hutný,barevný a obrazotvorný jazyk
dokáže vytvořit neskutečně hlubokou paměťovou stopu.
To je i případ Suttreeho.Velký román,výborný český překlad.I mně je Suttree
sympatický pro své rovnostářství a ochotu pomáhat.McCarthy/jako obvykle/
se hrdinovi do hlavy nesápe,jeho myšlenky a motivace nesděluje a tak zůstává
předchozí život do značné míry zastřený tajemstvím.Běsy minulosti,které dovedly
Suttreeho až do azylu na hauzbót,si musí čtenář domýšlet.A při tom domýšlení
se může kochat poklidně plynoucí krásnou literaturou.
Knihu jsem bohužel nebyla schopná dočíst. Vždy jsem se musela ke čtení nutit. Povaha hlavního hrdiny mě neskutečně drtila, asi už jsem na takové flegmatické hrdiny stará, nebo jsem knihu nepochopila. Každopádně autor je Mistr popisu. Po Cestě docela zklamání.
Pro mě mnohem lepší než než ostatní autorova tvorba. Příjemně pomalejší, občas s humorem a hlavně s hromadou zvláštních postaviček.
Surová exkurze do světa americké chudiny. Příběh zde zdánlivě není, dny pomalu plynou jako temné útroby zdejší řeky. Hlavní hrdina se potácí na pokraji záhuby, přesto se vždy opět postaví na nohy a pokračuje dále, bez jakékoli vidiny lepších zítřků, bez jakékoli naděje na změnu k lepšímu. Ponuré, ale autentické, psáno živým a poetickým jazykem, na který si je potřeba zvyknout. Za odměnu Vám však bude ojedinělý a hluboký zážitek s kapkou suchého (až uleželého) humoru.
Mezi McCarthyho romány, byl Suttree posledním, který jsem nečetl. Váhal jsem a čtení odkládal - ať už kvůli rozsahu, nebo kvůli tomu, že mnozí o Suttreem hovoří jako o dílu, které se z McCarthyho tvorby vymyká. Příliš mě neponoukaly ani názory, že se toho na pěti stech stranách moc neděje, a pokud ano, tak vše vyznívá jaksi pesimisticky, sklíčeně, beznadějně.
V rozporu se vším uvedeným, kdykoliv jsem Suttreeho vzal do ruky, náhodně otevřel a přečetl pár řádků, jeho svět se mě snažil vtáhnout a zpět už nevydat. Nakonec jsem se tedy do čtení položil.
Se Suttreem jsem se spřátelil hned od prvních stran a naše přátelství vydrželo až do samého závěru. Prožívali jsme spolu jeho vzestupy, pády, lásky, smyslová opojení, zklamání, nemoci - snad všechny úhly, tvary a odstíny života, které se nabízí.
Suttree je přesně kniha, kterou jsem potřeboval, aniž jsem to věděl. Nikam nespěchá, nesnaží se budovat vyumělkované napětí. U mnoha knih se přistihnu, že jimi jen proletím jako rychlík zavřeným nádražím - abych se dozvěděl, co bude na další straně, v další kapitole, jak to vše dopadne. Čtu rychle, abych za sebou už měl stránky, které autor vystavěl jen coby schody někam jinam.
Suttree je přesný opak - nevytváří příslib něčeho, co by mělo přijít. Soustředí se na život v přítomné chvíli - na život, který se odehrává teď a tady. Protože, jako v životě, nikdy nemůžeme vědět, zda-li přijde ještě něco dalšího - tím spíše v životě člověka, který se dobrovolně vzdal spěchu, frčků a společenských pozlátek, aby to vyměnil za život vyděděnce žijícího na okraji, přesto jaksi více v poklidu a v bližším, živějším, upřímnějším vztahu se světem vnitřním i vnějším.
Na síle zážitku, který ve mně čtení Suttreeho zanechalo, se jistojistě přičinila i kvalita překladu Aleny Dvořákové. Obratnost, cit, vynalézavost, láska a pečlivost, která se zrcadlí v každé větě, čtenáři českého překladu zprostředkovává tak silný kontakt se světem v knize, až jsem pevně přesvědčen, že bez ohledu na čtenářovu úroveň angličtiny, má pro našince smysl tuto knihu číst výhradně v češtině.
Pokud Suttree měl být opravdu mým rozloučením s tvorbou Cormaca McCarthyho, jedná se rozloučení výsostné, nad všechna původní očekávání. Věřím však, že se brzy dočkáme ještě alespoň jednoho románu, jímž by měl být "The Passenger". Z počtu děl, které McCarthy za svůj život publikoval, je zřejmé, že si i tentokrát dává na čas.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Po Dítěti božím (jež je nejkratší knihou autora) přišel mistr McCarthy se Suttreem (jednou ze svých nejdelších knih). Poetika dostala více prostoru (oproti zmíněnému Dítěti) a je košatější, ale nikoli na úkor pořádného děje. Jinými slovy, není to tak náročné čtení jako Strážce sadu a autor zde podle mě dosáhl (minimálně do té doby) naprosto dokonalého balancu mezi onou zasněnou, silně popisnou poetikou a věcným vyprávěním. Vyprávěním, které je tradičně velmi komorní a přitom tentokrát až nečekaně velkolepé. Suttreeho jsem četl více dní po relativně krátkých úsecích a můžu říct že takto dávkované mi to skvěle sedlo. Zkraje jsem nějakou dobu trochu tápal, ale po čase jsem příhodám Buddyho a množství úžasných vedlejších postav propadl natolik, až jsem si přál aby to nikdy neskončilo. Někteří knihu označují jako humornou a komickou, s tím osobně nemůžu souhlasit. Chci říct, autorovo šibalské pomrkávání jsem samozřejmě zaznamenával a občas to bylo úsměvné, ale... Je to takový ten smutný, často až bolestný úsměv. Se závěrem děje jsem byl spokojen a český doslov opět nastínil pár zajímavostí (byť byl spíše zbytečný). Obvykle se mi během čtení knih v hlavě rýsuje nějaké to zhodnocení, věci o které opřu komentář. Tentokrát nic. Byl jsem tím vším natolik okouzlen, že jsem ani po poslední stránce netušil co k tomu napsat. Mohu jen opět smeknout. x)